Noviik

Moc těm komentářům nedám. Ale tenhle film si to zaslouží. Není to asi žádný zázrak. V podstatě je to běžný teenage příběh. Ale vlastně nejde jen o to. Jde o zpracování. O ten cit. O dojmy, hru na city. Ukázku lidskosti. O neobyčejně obyčejný příběh jedné holky. Holky z rodiny neslyšících. Je to tak krásně citlivě zpracovaný příběh o jedné rodině a holce, která to nemá lehké. Ale není to příběh plný zahořklosti a nespravedlnosti. Ne. Je to ten typ filmu, který chytne základní lidské emoce za koule a nepustí. Možná stárnu, ale tohle chci od moderního filmu. Malého. Nehrajícího si na něco, co není. Bez efektů. Bez hereckých hvězd první kategorie. Prosím, obzvláště v téhle době, chci více takových filmů. Filmů, které vzbudí emoce. Radost, úsměv při sledování, smutek, pochopení a všech základních lidských emocí. Ne těch nucených, ale přirozených.

O nelogickém střihu se raději zmiňovat nebudu. Odešla LEGENDA!

Nejsem fanoušek Michaela Jacksona, ale uznávám, že byl neskutečně talentovaný a dokázal neuvěřitelné věci. Jedná se o jediné vystoupení, které jsem viděl a bylo to fakt neskutečné. Vyniklo zde, jak byl fanaticky milován (nezávidím záchranářům na nejen tomto koncertu), jak uměl propracovat show a u Heal the world mi šel mráz po zádech. Čest Tvé památce, Michaele!

Opravdu monstrózní akce, ve které si každý najde své. A u "Heroes" Davida Bowieho mě fakt mrazilo.

Jen škoda, že je to tak zkrácené, tedy verze, kterou dnes vysílal ČT art.

Nádherný dokument, hodně silných momentů, zajímavých novinek a rozhovorů...

"Moje manželství je skvělý. Nefunguje, ale jinak je fajn."

Film, o kterém budu dlouho přemýšlet a udržím jej v hlavě. Sonda do nejhlubšího koutku duše, důvod k zamyšlení, důležité dílo pro uvědomění si, co bylo za dob praprarodičů nejen na italském venkově. Krásné a poučné dílo.

Velká nádhera mě těžce nebavila, trápil jsem se u ní a prostě jsem nedokázal najít notu nadšení, vlastně ani pochopení. O to víc jsem byl překvapený (sám ze sebe), že jsem se rozhodl shlédnout další Sorrentinův film. Přesto jsem do toho šel, protože mě zaujal, ostatně stejným způsobem jako u zmíněného díla, trailer a herecké obsazení. A udělal jsem dobře. Sorrentino se obklopil hereckou elitou, stárnoucími chlapíky, které mám z nějakého důvodu rád. Pánové nezklamali, postava Michaela Caina mi byla hrozně sympatická a (teď se budu opakovat) překvapivě blízká (sakra, je mi o téměř 60 let méně). Dlouhé záběry, trefná hudba, úžasná příroda a hlavně smýšlení a záměr celého firmu se skvěle hodily ke sklence vína po dlouhém, náročném týdnu. Nedokáži ještě říct co a proč, ale odnáším si velký zážitek. Navíc velkým překvapením pro mě byl (po několikáté a stále překvapením je) Paul Dano i brilantně napsaná a sympaticky zahraná postava Rachel Weisz.

Olivia Wilde v tomhle díle naprosto neskutečná!