Baví mě na tom, že i přes všechny ty superhrdinské motivy je to ve výsledku hlavně film s intenzivní sociální tématikou a opodstatněním, který navíc konečně využívá found footage koncept zcela logicky v rámci udaného filmového vesmíru.
Je to perfektně napsané, zahrané a zrežírované, pořád ale postrádám důvod, proč bych měl jít raději do kina než do divadla a proč to vlastně tak schopný filmař vůbec točil bez zjevné inovace. Měl jsem z toho proto podobný pocit jako verbal, který to nekorektně shrnul takto: Ten [Polanski] prostě jen nevěděl, jak zabít čas, než jej zase pustí do Ameriky opíchat nějakou čtrnáctku, a tak jen změnil interiér osvědčené divadelní předlohy a zafilmoval si, aniž by musel opustit svůj obývák a pípal mu GPS lokátor.
Minimalisticky interpretovaný spletitý špionážní konstrukt, navíc ohromný vizuální zážitek koncipovaný přesně podle dobového žánrového záběrování. A vlastně také velmi citlivá epizoda o zhrzené lásce dvou mužů.
Po první sérii jasný letošní seriálový král zámořské produkce. Ideologický skvost, který musí svými postavami a scénáristickou stavbou dělat radost snad všem divákům, kteří už jsou unaveni klasickým "(proti)teroristickým konstruktem".
Industriální hypnotická sonda. Nelze nesouhlasit s tím, že postavy v Poupatech nemají téměř žádný vývoj, že doslova stagnují na místě, je ale otázkou, nakolik je tento dramaturgický přístup záměrem a nakolik je vlastně v rámci celku funkční.
Je nesmírná škoda, že opravdový vrchol filmu přijde už v jeho polovině. Na druhou stranu, vrchol je to kinematograficky vskutku epesní. S každým dalším zhlédnutím každopádně funguje M:I 4 víc a víc.
Totálně mě to minulo. Solidní to samozřejmě herecky, režijně i technicky je, absolutně schématický a nezajímavý scénář a asi o hodinu přestřelená stopáž ale způsobila, že ve mě film nezanechal žádnou emoci.
Fascinuje mě, jak může být film složený z dat a statistik tak emocionálně rezonující. Sorkin už klasicky boduje v dokazování toho, že téměř nikdy nezáleží na tématu, ale vždy na kvalitě zpracování. Ani technicky pak není co vytknout.
O ději jsem předem věděl první poslední, včetně všemožných alternativ vzniklých asi 14 verzemi scénáře, nezmátla mě proto náznaková a lehce zavádějící kampaň a v kině se mi dostalo poctivě mrazivé žánrovky.
Prapodivný žánrový mix i na severské poměry, který sice nedrží dvakrát pohromadě, tempo má ale obdivuhodné. Navíc je tam množství opravdu nezapomenutelných scén na téma "do jakých sraček se až člověk může dostat". Párkrát jsou i doslovné.
Lehké zneužití žánru a zároveň Rocky nové generace, se všemi svými klady (tempo a gradace scén) i zápory (uplakané slow-mo záběry a scény o rodinných hodnotách bortící jinak relativně nářezovou střihovou skladbu filmu).
První Emmerichův film, který nechci zapomenout. Rhys Ifans exceluje monumentálním způsobem a skvěle proto maskuje mnohé nedostatky, jako například lehce kostrbatý scénář, ne úplně chvalitebné vedení ostatních herců a fakt, že je Anonymous film vyžadující péči, kterou mu daný režisér není schopen stoprocentně poskytnout.
S odhalením závěrečné pointy naprosto extrémní obhajoba existence sama sebe. Ideologicky sporné, filmařsky stejně tak. Každopádně to záměrně vyvolává zásadní otázku, tedy "jak moc je v dnešní době důležitá přítomnost podobných filmů a jestli náhodou zvrácené jedince netvoří právě ony?" - což je na druhou stranu vlastně to jediné, oč ve filmu jde a navíc se tohoto sdělení dá dosáhnout jednoduše zhlédnutím prvních a posledních pár minut. Zbytek rychloposuvem, pokud nepatříte právě mezi ty zvrácené jedince.
Moje komentáře
Začátky (2010)
Pocitovka, jejíž síla je ve zkušenostech.
Kronika (2012)
Baví mě na tom, že i přes všechny ty superhrdinské motivy je to ve výsledku hlavně film s intenzivní sociální tématikou a opodstatněním, který navíc konečně využívá found footage koncept zcela logicky v rámci udaného filmového vesmíru.
Informátor! (2009)
Naprosto precizní film o důvěryhodnosti dávkovaných informací. Technicky pak, jak už to u Soderberga bývá, extrémně působivé.
Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008)
Film o vlivu času jak na život, tak (především) na kinematografii.
Hugo a jeho velký objev (2011)
Čistě prakticky: Může být film o Mélièsovi od Scorseseho, navíc s malou roličkou pro Christophera Lee, vůbec v nějakém ohledu špatný?
Bůh masakru (2011)
Je to perfektně napsané, zahrané a zrežírované, pořád ale postrádám důvod, proč bych měl jít raději do kina než do divadla a proč to vlastně tak schopný filmař vůbec točil bez zjevné inovace. Měl jsem z toho proto podobný pocit jako verbal, který to nekorektně shrnul takto: Ten [Polanski] prostě jen nevěděl, jak zabít čas, než jej zase pustí do Ameriky opíchat nějakou čtrnáctku, a tak jen změnil interiér osvědčené divadelní předlohy a zafilmoval si, aniž by musel opustit svůj obývák a pípal mu GPS lokátor.
Nebezpečná metoda (2011)
Film o samotné podstatě lidskosti, kterému škodí pouze místy přílišná omezenost v rozletu motivů, dána svazující klasicky filmovou stopáží.
Jeden musí z kola ven (2011)
Minimalisticky interpretovaný spletitý špionážní konstrukt, navíc ohromný vizuální zážitek koncipovaný přesně podle dobového žánrového záběrování. A vlastně také velmi citlivá epizoda o zhrzené lásce dvou mužů.
Sherlock Holmes: Hra stínů (2011)
Nedivácký blockbuster, jehož scénář se neřídí logikou vnější, nýbrž logikou vnitřní - Holmesovou.
Homeland (TV seriál) (2011)
Po první sérii jasný letošní seriálový král zámořské produkce. Ideologický skvost, který musí svými postavami a scénáristickou stavbou dělat radost snad všem divákům, kteří už jsou unaveni klasickým "(proti)teroristickým konstruktem".
Poupata (2011)
Industriální hypnotická sonda. Nelze nesouhlasit s tím, že postavy v Poupatech nemají téměř žádný vývoj, že doslova stagnují na místě, je ale otázkou, nakolik je tento dramaturgický přístup záměrem a nakolik je vlastně v rámci celku funkční.
Mission Impossible - Ghost Protocol (2011)
Je nesmírná škoda, že opravdový vrchol filmu přijde už v jeho polovině. Na druhou stranu, vrchol je to kinematograficky vskutku epesní. S každým dalším zhlédnutím každopádně funguje M:I 4 víc a víc.
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
Nezfilmovatelné bylo zfilmováno a postavy byly nahrazeny informacemi. Film roku.
Hranaři (2011)
odpad!Esence demence. Jsem přesvědčen, že i retardované děcko by to napsalo a natočilo zdatněji.
Velká vánoční jízda (2011)
Solidní vánoční jednohubka.
Glee (TV seriál) (2009)
odpad!Nejodpornější seriál poslední doby a zároveň už absolutní degradace jakékoliv kvalitní hudby.
Warrior (2011)
Totálně mě to minulo. Solidní to samozřejmě herecky, režijně i technicky je, absolutně schématický a nezajímavý scénář a asi o hodinu přestřelená stopáž ale způsobila, že ve mě film nezanechal žádnou emoci.
Moneyball (2011)
Fascinuje mě, jak může být film složený z dat a statistik tak emocionálně rezonující. Sorkin už klasicky boduje v dokazování toho, že téměř nikdy nezáleží na tématu, ale vždy na kvalitě zpracování. Ani technicky pak není co vytknout.
Noc hrůzy (2011)
Relativně zábavné béčko, které dopředu táhne především perfektní Tennant a precizní Farrell. Obecně ale žádná sláva.
Vendeta (2011)
O ději jsem předem věděl první poslední, včetně všemožných alternativ vzniklých asi 14 verzemi scénáře, nezmátla mě proto náznaková a lehce zavádějící kampaň a v kině se mi dostalo poctivě mrazivé žánrovky.
Válka Bohů (2011)
Artová antika s myšlenkou. Tarsem Singh mě konečně přesvědčil.
Twilight sága: Rozbřesk - 1. část (2011)
Dějově absolutně prázdné, přesto nevinné, neurážející a v závěru dokonce i lehce inovativní v rámci série. Moderní "hejtování" je naprosto zbytečné.
Lovci hlav (2011)
Prapodivný žánrový mix i na severské poměry, který sice nedrží dvakrát pohromadě, tempo má ale obdivuhodné. Navíc je tam množství opravdu nezapomenutelných scén na téma "do jakých sraček se až člověk může dostat". Párkrát jsou i doslovné.
Ocelová pěst (2011)
Lehké zneužití žánru a zároveň Rocky nové generace, se všemi svými klady (tempo a gradace scén) i zápory (uplakané slow-mo záběry a scény o rodinných hodnotách bortící jinak relativně nářezovou střihovou skladbu filmu).
Anonym (2011)
První Emmerichův film, který nechci zapomenout. Rhys Ifans exceluje monumentálním způsobem a skvěle proto maskuje mnohé nedostatky, jako například lehce kostrbatý scénář, ne úplně chvalitebné vedení ostatních herců a fakt, že je Anonymous film vyžadující péči, kterou mu daný režisér není schopen stoprocentně poskytnout.
30 minut nebo méně (2011)
Ne moc nápadité, pouze disponující slušným počtem podařených vtipů. Ve výsledku tedy slušná žánrovka, na kterou si ale za pár dní jen těžko vzpomenu.
Quantum of Solace (2008)
Konečně artový Bond.
Vyměřený čas (2011)
Logické nedostatky tam opravdu jsou, úchvatná stylizace, perfektní tempo, Deakinsova kamera a Cillian Murphy ale vynahradí vše.
Johnny English se vrací (2011)
Není to nějak závratně vtipné, chytře to ale paroduje drtivou většinu faktorů komečních filmů. Navíc, Atkinson je pořád perfektní komik.
Lidská stonožka 2 (2011)
S odhalením závěrečné pointy naprosto extrémní obhajoba existence sama sebe. Ideologicky sporné, filmařsky stejně tak. Každopádně to záměrně vyvolává zásadní otázku, tedy "jak moc je v dnešní době důležitá přítomnost podobných filmů a jestli náhodou zvrácené jedince netvoří právě ony?" - což je na druhou stranu vlastně to jediné, oč ve filmu jde a navíc se tohoto sdělení dá dosáhnout jednoduše zhlédnutím prvních a posledních pár minut. Zbytek rychloposuvem, pokud nepatříte právě mezi ty zvrácené jedince.