Smekám klobouk před takhle precizně realizovaným debutem. Film jedinečně magických, hypnotických kvalit. Elizabeth Olsen. Kamera Jody Lee Lipes, ze které jsem měl estetické mrazení v zádech, ten chlap je druhej Vilmos Zsigmond. 90% a jsem v očekávání, co bude dál...
Baumbach je asi moje krevní skupina. Po nedějovém Greenbergovi jsem si dal tohle opět nedějové poškolské plácání se na místě a zas mě to dostalo. Navíc se tu odkazuje na ČR a Prahu víc než v jakémkoli jiném americkém filmu. -- Anotace a komentář uživatele honajz je k úplně jinému filmu.
Hodně náročný a divácky nevděčný. 120 minut jednotvárných dialogů a monologů nejnudnějších chlápků na světě proložené několika strhujícími scénami, kde se emocionálě odkopou. 70%. Tohle bylo fakt odtažitější než kdejaká karlovarská artovka. Přesto do toho půjdu možná ještě jednou.
Tak až takovouhle psychickou nálož jsem nečekal. Hned prvním záběrem Wheatley ustanoví znepokojivý tón, ve kterém ponese celý film (zbožňuju intenzivní filmové nástupy). Opravdu jeden z nejmrazivějších "hitmanských" filmů vůbec s podnětnými tematickými a žánrovými přesahy. Ano, mixování je in, protože čistý žánrovky točí každej trouba. Tohle není film, u kterého se budete bavit, ať už jsou vaše úchylky jakékoli. Tohle je nefalšovaný a zdrcující (pro někoho otupující) pád do šílenství. P.S. Ben Wheatley se nechal slyšet, že jeho další film Sightseers nebude tak temný. Děkujeme.
Když jsou hororová klišé natočena tak zručně, že fungují, tak je to stejná paráda jako vidět nějako neotřelou pecku. Balagueró to fakt s barákama umí (za vydatné podpory svého kamerama Xavi Gimeneze).
Pomalý rozjezd a šlápnutí vedle v obsazení Calisty Flockhart vyrovnává intenzivní finále (pan Skleněný z Vyvoleného by měl radost). Balagueró dokáže i s průměrným scénářem dost. 70%
Působivé. Škoda, že díky scenáristické nedotaženosti obou linií příběhu vyšel výsledek trochu do ztracena, ale natočené to je sugestivně. Úvodní, snad čtvrthodinová scéna silniční kontroly je mistrovská. 70% a doufám, že jméno Olivier Abbou ještě někdy uslyším
Jeden z nejlepších autorských (scénář i režie) debutů posledních let. Prvních 15-20 minut je ukázkou naprosté filmařské sebejistoty. Nelze si nevzpomenout na debut Wachowských a Nolana a se zatajeným dechem očekávat, co přijde dál... A jsem vlastně i rád, že film není bez chyb a je šance stoupat výš. Jo a Gemma Arterton umí hrát. P.S. Budget necelý milion dolarů, tleskám
Malý klenot, při kterém jsem se tetelil blahem. Začal jsem se dívat o půlnoci a jedním dechem to dojel do konce. Hudba, prostředí, herci, totálně nepředvídatelný vývoj dělají z tohodle kousku nezapomenutelnou road movie. Opět díky Criterion edici za vytahování na světlo tyhle skryté pecky.
Reitman konečně zkompletován. Nezbývá než se těšit na Young Adult, protože v mých očích mají jeho filmy od nejstaršího po nejnovější vyloženě vzestupnou tendenci. Akorát to indie brnkání by mohl omezit.
Je to taková one (two?) man show Dominica Coopera. Námět je parádní, ale scénář je plný ohraných frázovitých vět a stylistické rozkročení mezi líbivým popcornem a vážnějším pojetím taky neprospívá. Kvůli Cooperovi a mému oblíbenému songu, který už jsem dlouho chtěl slyšet ve filmu (The Veils - Jesus For The Jugular) rozhodně stojí za vidění.
Moje oblíbená témata - cinefilství, sociální problematika, neschopnost komunikace - v jednom depresivním, klaustrofobickém (kamera!) mixu. Přesto naděje na změnu žije. Začínám se stydět, že jsem si na režisérovy počátky posvítil až teď. A Refn má pořádný koule, že věnoval film své mámě.
Jedna z těch Woodyho příjemnějších jednohubek. Vadí mi, že je to čím dál větší divadlo, chtělo by to trochu rozhýbat. Owen Wilson a Marion Cotillard moc fajn. A teď čekám na akci s Eisenbergem, to by po pár letech snad mohla být opravdová pecka. 70%.
Nepodařené ve všech ohledech kromě kamery (viz Marigold). Špatně režírovaní herci nucení často říkat šroubované věty (ne, ani Ondřej Vetchý to nezachránil a teenage herci jsou vyloženě špatní), hloupé chování a nijaké finále. Jo a bacha na Mozarta, hehe. Pár tísnivých momentů tu zavibrovalo (ano, scéna s diktafonem), ale jinak se je ještě hodně co učit. 50%.
Steven má u mě sakra vroubek. Pokud mě War Horse rozbrečí, tak bude vše zapomenuto. Jedna promyšená honička střídá druhou, ale všechno je to prázdný jako moje pěněženka. Přijít na to, kdy jsem viděl od Mistra něco slabšího mi dá velkou práci. Uzívaných 7/10
Tak. S The Woman se v mých očích Luckymu McKee podařilo to, o co se ne moc úspěšně snažil Kevin Smith v Red State - natočit působivou, zábavnou a zároveň mrazivou satiru. Věděl jsem o tomhle filmu už dlouho dozadu, režiséra si hlídám od doby, co jsem viděl May, taky film který dost rozděluje diváky. The Woman je pohled na téma domácího násilí a zvrácenou ideologii "civilizované" společnosti. Film dokáže být nepříjemný a zároveň zábavný s momentkami, kde se zasmějete. Ale nejspíš s knedlíkem v krku. Film, kde vám díky přesným herců (Sean Bridgers je hovado numero uno)a režisérskému pojetí z jedné chabé manželské facky bude víc špatně než z dlouhých minut krvavých násilnách scén v jiných filmech. Výborná práce se zvukovou stránkou. Geniální tah s hudbou, Sean Spillane složil přímo pro film originální písně (soundtrack omílám od včerejška pořád dokola), které jsou precizně použity ve scénách a i textově se vztahují k ději. Jeden z nejnepříjemnějších, nejznepokojivějších a nejsilnějších letošních filmů. 90%. A pokud má někdo pocit, že se tady pár pomatených hororových fanoušků spiklo a hypuje amatérskou sračku, tak at se podívá po recenzích amerických kritiků a jejich názorech. Ale samozřejmě tisíc lidí tisíc chutí.
Tobyho doma mít nechcete -- Výborná Trojka, která v mých očích snad i předčí druhý díl. Koncept je stále stejný, ale díky zasazení do minulosti dojde k několika příjemným osvěžením. chytrý Nápad s oscilační kamerou, humor, osmdesátkový design a hlavně působivý casting hlavní dětské role. Pokud ale autenticita, dokumentárnost a styl strašení téhle série není váš šálek, tak u třetího dílu budete nejspíš trpět stejně jako u minulých. A pokud jste viděli trailer (já ne), tak jste v prdeli taky, protože většina těch děsivých věcí z něj se do filmu vůbec nedostala - skoro to vypadá na možnost nějaké extended verze. Spolu s Insidious nejlepší letošní "home horor" a ty prachy jim přeju. Pokud se tahle série skončila, tak neva, ale pokud se bude pokračovat s podobně dobrými nápady, tak si ještě jeden díl rád dopřeju :). P.S. Zpětně jsem si pustil druhý díl a příběhová mytologie do sebe působivě zapadá. I tak je ale pořád co vysvětlovat. Po obrovských tržbách prvního dne promítání nepochybuji o čtvrtém dílu
Snový zážitek. Díval jsem se na to sám večer doma a místama jsem myslel, že mě z těch pocitů a myšlenek šlehne. P.S. Párkrát už jsem na tenhle film narazil, ale definitivní impuls pro zhlédnutí byla zmínka Tomáše Luňáka, že Waking Life byla jedna z technologických inspirací pro Aloise Nebela.
Působivá ukázka toho, jak vás může rozesrat prostředí, ve kterém vyrůstáte. A teď potřebuju nějakej pěknej milej kangaroo film, jinak už si budu vždycky myslet, že Austrálie je špína světa
Příběh stydlivého chlapce. Jsem zvědavý, jak to uzraje, ještě jednou to dám určitě, výjimečná věc. Ale sakra, jak je možná, že třeba stylově i obsahově velmi podobný (a aspoň z prvního dojmu i kvalitnější) Američan je tak opomíjený a považovaný za nedějovou nudu? Pár cool aut, několik písniček a explicitnější násilí dělá takový rozdíl?
(2krát na plátně během tří dnů) -- "Přecházíme na diesel, propan je pro sraby," -- Tak tohle je bomba, vážení. Film, natočený na koleni, který svojí intimitou, emocinálností, energií, zábavností a neotřelostí i přesahem nakopává prdel drtivé většině současné produkce, ať už "indie", nebo blockbusterové. -- "Tohle je jako Bondova kára, akorát pro ožraly" -- Mohl bych psát o spoustě věcí, ale stejně to musíte vidět, zmíním jen ještě skvělý náladový soundtrack, působivou přeexponovanou vizuální stránku a přirozené představitele hlavních rolí (in love with Jessie Wiseman). -- "Ublížím ti" "Myslím, že ne" -- Zajímalo by mě, jestli se podobně jako já mohli cítit diváci třeba po tarantinových gaunerech. Prozatímní film roku a citovat z něj můžete v nejbližší hospodě po projekci. P.S. Závěrečná "zpověď " se svojí intenzitou v mých očích řadí například vedle slavné zrcadlové scény z "25. hodiny" Spika Lee
Lehkonohá variace na Spielbergovo "Catch Me If You Can z Meirellesovy produkce. Nic, co by udělalo díru do světa, ale rychle to utíká a pokud jste fanoušci brazilského sympaťáka Wagnera moury, tak se nudit nebudete. 70%.
Moje komentáře
Martha Marcy May Marlene (2011)
Smekám klobouk před takhle precizně realizovaným debutem. Film jedinečně magických, hypnotických kvalit. Elizabeth Olsen. Kamera Jody Lee Lipes, ze které jsem měl estetické mrazení v zádech, ten chlap je druhej Vilmos Zsigmond. 90% a jsem v očekávání, co bude dál...
Kicking and Screaming (1995)
Baumbach je asi moje krevní skupina. Po nedějovém Greenbergovi jsem si dal tohle opět nedějové poškolské plácání se na místě a zas mě to dostalo. Navíc se tu odkazuje na ČR a Prahu víc než v jakémkoli jiném americkém filmu. -- Anotace a komentář uživatele honajz je k úplně jinému filmu.
Une vie de chat (2010)
Okouzlující animace zase jednou rozmělněná řídkým příběhem. Kdyby radši nechali dovyprávět jednoho z tech lupičů svůj životní příběh ve tmě...
Jeden musí z kola ven (2011)
Hodně náročný a divácky nevděčný. 120 minut jednotvárných dialogů a monologů nejnudnějších chlápků na světě proložené několika strhujícími scénami, kde se emocionálě odkopou. 70%. Tohle bylo fakt odtažitější než kdejaká karlovarská artovka. Přesto do toho půjdu možná ještě jednou.
Seznam smrti (2011)
Tak až takovouhle psychickou nálož jsem nečekal. Hned prvním záběrem Wheatley ustanoví znepokojivý tón, ve kterém ponese celý film (zbožňuju intenzivní filmové nástupy). Opravdu jeden z nejmrazivějších "hitmanských" filmů vůbec s podnětnými tematickými a žánrovými přesahy. Ano, mixování je in, protože čistý žánrovky točí každej trouba. Tohle není film, u kterého se budete bavit, ať už jsou vaše úchylky jakékoli. Tohle je nefalšovaný a zdrcující (pro někoho otupující) pád do šílenství. P.S. Ben Wheatley se nechal slyšet, že jeho další film Sightseers nebude tak temný. Děkujeme.
Temnota (2002)
Když jsou hororová klišé natočena tak zručně, že fungují, tak je to stejná paráda jako vidět nějako neotřelou pecku. Balagueró to fakt s barákama umí (za vydatné podpory svého kamerama Xavi Gimeneze).
Nepřemožitelné zlo (2005)
Pomalý rozjezd a šlápnutí vedle v obsazení Calisty Flockhart vyrovnává intenzivní finále (pan Skleněný z Vyvoleného by měl radost). Balagueró dokáže i s průměrným scénářem dost. 70%
Territories (2010)
Působivé. Škoda, že díky scenáristické nedotaženosti obou linií příběhu vyšel výsledek trochu do ztracena, ale natočené to je sugestivně. Úvodní, snad čtvrthodinová scéna silniční kontroly je mistrovská. 70% a doufám, že jméno Olivier Abbou ještě někdy uslyším
Zmizení Alice Creedové (2009)
Jeden z nejlepších autorských (scénář i režie) debutů posledních let. Prvních 15-20 minut je ukázkou naprosté filmařské sebejistoty. Nelze si nevzpomenout na debut Wachowských a Nolana a se zatajeným dechem očekávat, co přijde dál... A jsem vlastně i rád, že film není bez chyb a je šance stoupat výš. Jo a Gemma Arterton umí hrát. P.S. Budget necelý milion dolarů, tleskám
Práskač a jeho kat (1984)
Malý klenot, při kterém jsem se tetelil blahem. Začal jsem se dívat o půlnoci a jedním dechem to dojel do konce. Hudba, prostředí, herci, totálně nepředvídatelný vývoj dělají z tohodle kousku nezapomenutelnou road movie. Opět díky Criterion edici za vytahování na světlo tyhle skryté pecky.
Juno (2007)
Reitman konečně zkompletován. Nezbývá než se těšit na Young Adult, protože v mých očích mají jeho filmy od nejstaršího po nejnovější vyloženě vzestupnou tendenci. Akorát to indie brnkání by mohl omezit.
Devil's Double, The (2011)
Je to taková one (two?) man show Dominica Coopera. Námět je parádní, ale scénář je plný ohraných frázovitých vět a stylistické rozkročení mezi líbivým popcornem a vážnějším pojetím taky neprospívá. Kvůli Cooperovi a mému oblíbenému songu, který už jsem dlouho chtěl slyšet ve filmu (The Veils - Jesus For The Jugular) rozhodně stojí za vidění.
Bleeder (1999)
Moje oblíbená témata - cinefilství, sociální problematika, neschopnost komunikace - v jednom depresivním, klaustrofobickém (kamera!) mixu. Přesto naděje na změnu žije. Začínám se stydět, že jsem si na režisérovy počátky posvítil až teď. A Refn má pořádný koule, že věnoval film své mámě.
Greenberg (2010)
(Tarantinova TOP 20 za 2010) -- Měl bych se podívat na Wall Street...
Půlnoc v Paříži (2011)
Jedna z těch Woodyho příjemnějších jednohubek. Vadí mi, že je to čím dál větší divadlo, chtělo by to trochu rozhýbat. Owen Wilson a Marion Cotillard moc fajn. A teď čekám na akci s Eisenbergem, to by po pár letech snad mohla být opravdová pecka. 70%.
Vendeta (2011)
Nepodařené ve všech ohledech kromě kamery (viz Marigold). Špatně režírovaní herci nucení často říkat šroubované věty (ne, ani Ondřej Vetchý to nezachránil a teenage herci jsou vyloženě špatní), hloupé chování a nijaké finále. Jo a bacha na Mozarta, hehe. Pár tísnivých momentů tu zavibrovalo (ano, scéna s diktafonem), ale jinak se je ještě hodně co učit. 50%.
Tintinova dobrodružství (2011)
Steven má u mě sakra vroubek. Pokud mě War Horse rozbrečí, tak bude vše zapomenuto. Jedna promyšená honička střídá druhou, ale všechno je to prázdný jako moje pěněženka. Přijít na to, kdy jsem viděl od Mistra něco slabšího mi dá velkou práci. Uzívaných 7/10
Žena (2011)
Tak. S The Woman se v mých očích Luckymu McKee podařilo to, o co se ne moc úspěšně snažil Kevin Smith v Red State - natočit působivou, zábavnou a zároveň mrazivou satiru. Věděl jsem o tomhle filmu už dlouho dozadu, režiséra si hlídám od doby, co jsem viděl May, taky film který dost rozděluje diváky. The Woman je pohled na téma domácího násilí a zvrácenou ideologii "civilizované" společnosti. Film dokáže být nepříjemný a zároveň zábavný s momentkami, kde se zasmějete. Ale nejspíš s knedlíkem v krku. Film, kde vám díky přesným herců (Sean Bridgers je hovado numero uno)a režisérskému pojetí z jedné chabé manželské facky bude víc špatně než z dlouhých minut krvavých násilnách scén v jiných filmech. Výborná práce se zvukovou stránkou. Geniální tah s hudbou, Sean Spillane složil přímo pro film originální písně (soundtrack omílám od včerejška pořád dokola), které jsou precizně použity ve scénách a i textově se vztahují k ději. Jeden z nejnepříjemnějších, nejznepokojivějších a nejsilnějších letošních filmů. 90%. A pokud má někdo pocit, že se tady pár pomatených hororových fanoušků spiklo a hypuje amatérskou sračku, tak at se podívá po recenzích amerických kritiků a jejich názorech. Ale samozřejmě tisíc lidí tisíc chutí.
Paranormal Activity 3 (2011)
Tobyho doma mít nechcete -- Výborná Trojka, která v mých očích snad i předčí druhý díl. Koncept je stále stejný, ale díky zasazení do minulosti dojde k několika příjemným osvěžením. chytrý Nápad s oscilační kamerou, humor, osmdesátkový design a hlavně působivý casting hlavní dětské role. Pokud ale autenticita, dokumentárnost a styl strašení téhle série není váš šálek, tak u třetího dílu budete nejspíš trpět stejně jako u minulých. A pokud jste viděli trailer (já ne), tak jste v prdeli taky, protože většina těch děsivých věcí z něj se do filmu vůbec nedostala - skoro to vypadá na možnost nějaké extended verze. Spolu s Insidious nejlepší letošní "home horor" a ty prachy jim přeju. Pokud se tahle série skončila, tak neva, ale pokud se bude pokračovat s podobně dobrými nápady, tak si ještě jeden díl rád dopřeju :). P.S. Zpětně jsem si pustil druhý díl a příběhová mytologie do sebe působivě zapadá. I tak je ale pořád co vysvětlovat. Po obrovských tržbách prvního dne promítání nepochybuji o čtvrtém dílu
Bláznivá, zatracená láska (2011)
Usmiřovací poslední půlhodina to zase zabila. 70%
Catfish (2010)
Nic si nezjišťujte a jděte do toho. Emocionální, bezprostřední, upřímné, zábavné, smutné, mrazivé a napínavé. Bomba.
Profesor odchází (1951)
Pokud chcete rozbrečet svého bezcitného učitele, pusťte mu tohle. Michael Redgrave kraluje. Tsk tsk tsk.
Sním či bdím? (2001)
Snový zážitek. Díval jsem se na to sám večer doma a místama jsem myslel, že mě z těch pocitů a myšlenek šlehne. P.S. Párkrát už jsem na tenhle film narazil, ale definitivní impuls pro zhlédnutí byla zmínka Tomáše Luňáka, že Waking Life byla jedna z technologických inspirací pro Aloise Nebela.
Snowtown (2011)
Působivá ukázka toho, jak vás může rozesrat prostředí, ve kterém vyrůstáte. A teď potřebuju nějakej pěknej milej kangaroo film, jinak už si budu vždycky myslet, že Austrálie je špína světa
Šlechetné srdce a šlechtické korunky (1949)
Značka Ealing Studios mě ještě nikdy nezklamala a tohle je další povedený zářez.
Requiem for a Heavyweight (1962)
Aronofskyho Wrestler natočený před 50 lety
Horrible Way to Die, A (2010)
Pomalá, tíživá a hodně depresivní jízda. Doporučuji si o ději předem nic nezjišťovat, jako já
Drive (2011)
Příběh stydlivého chlapce. Jsem zvědavý, jak to uzraje, ještě jednou to dám určitě, výjimečná věc. Ale sakra, jak je možná, že třeba stylově i obsahově velmi podobný (a aspoň z prvního dojmu i kvalitnější) Američan je tak opomíjený a považovaný za nedějovou nudu? Pár cool aut, několik písniček a explicitnější násilí dělá takový rozdíl?
Bellflower (2011)
(2krát na plátně během tří dnů) -- "Přecházíme na diesel, propan je pro sraby," -- Tak tohle je bomba, vážení. Film, natočený na koleni, který svojí intimitou, emocinálností, energií, zábavností a neotřelostí i přesahem nakopává prdel drtivé většině současné produkce, ať už "indie", nebo blockbusterové. -- "Tohle je jako Bondova kára, akorát pro ožraly" -- Mohl bych psát o spoustě věcí, ale stejně to musíte vidět, zmíním jen ještě skvělý náladový soundtrack, působivou přeexponovanou vizuální stránku a přirozené představitele hlavních rolí (in love with Jessie Wiseman). -- "Ublížím ti" "Myslím, že ne" -- Zajímalo by mě, jestli se podobně jako já mohli cítit diváci třeba po tarantinových gaunerech. Prozatímní film roku a citovat z něj můžete v nejbližší hospodě po projekci. P.S. Závěrečná "zpověď " se svojí intenzitou v mých očích řadí například vedle slavné zrcadlové scény z "25. hodiny" Spika Lee
VIPs (2010)
Lehkonohá variace na Spielbergovo "Catch Me If You Can z Meirellesovy produkce. Nic, co by udělalo díru do světa, ale rychle to utíká a pokud jste fanoušci brazilského sympaťáka Wagnera moury, tak se nudit nebudete. 70%.