Brinkley

Jednoduše krásný, oduševnělý, poetický a především pravdivý snímek. Můj nejoblíbenější. Ten, kdo alespoň na chvíli pocítil okamžiky samoty v neznámém prostřední (natož kultuře), jistě snadno uvěří, že mezi mladou dívkou a stárnoucím hercem může vzniknout tak intenzivní vztah, který by za jiných okolností (tj. v běžném životě) neměl šanci. Jinak u Billa Murraye se dle mého názoru jedná o jeho nejzdařilejší, neřka životní roli. Scarlett Johansson je též výborná.

Jediný film, po jehož shlédnutí jsem se prostě rozbrečela přímo v kině (a navíc ještě tak dalších 15 minut bez důvodu štkala :-D). Odvážím se ho nazvat uměleckým dílem, které se dotkne těch nejzapadlejších koutů ženské duše. Scénář, režie, herecké výkony, HUDBA.... vše dokonalé. Jednoduše ucelený skvost!!

Nenapadá mě jiné shrnutí, než že jde o působivé a velice reálné drama. Nic není jednoznačné, nikdo zde, tak jako v životě, není 100% bezchybný. Matthew MacFadyen dokáže vystihnout i ty nejniternější pocity - stačí mu jen jemné gesto, lehce pozdvižené obočí, především však ty jeho božské oči. Pro mě velice silný zážitek. Dozvuky Otcova doupěte pociťuji ještě den po jeho shlédnutí (a asi se z těch snaživě přetvořených českých názvů k filmům jednou zvencnu).

Dekadentní shakespearovský apokryf o smyslu bytí se spoustou slovních hříček. Než naše hlavní - vedlejší hamletovské hrdiny pověsí, Oldmanovi i Rothovi to hraje jak o život.

Nevím proč, ale mám pro tento film slabost. Zapnula jsem večer TV a narazila na jeho počáteční titulky (navíc se jmény mých hereckých favoritů). Měla jsem zrovna tu náladu, kdy se vám prostě nechce nic, a Kafe a Cigára do toho 100% zapadly. Ukecaný snímek o tom, kolik času lidské pokolení ztratí blábolením o banalitách u kafe povětšinou se známými, kteří jsou nám ve skutečnosti naprosto ukradení (s výjimkou Jacka, Meg a Tesly pochopitelně). Takže čistě subjektivních pět hvězd (objektivní možná 4, ale co na tom?).

Nezapomenutelná adaptace hry A. Shaffera o mužské ješitnosti a pomstě, která z mého pohledu díky Mankiewiczově režii svoji silou předčí dokonce i možnosti divadelního zpracování. Slídil je synonymem pro nepředvídatelnost, byť jde v podstatě jen o velmi dlouhý, pomalu ale jistě houstnoucí dialog dvou pánů. Poprvé mi vystřelil mozek z hlavy někdy na střední a hned nato se započalo mé zběsilé pátrání, jelikož jsem ho prostě MUSELA mít na DVD. Sirové Olivier a Caine si tento titul za herecké zásluhy vskutku zaslouží.

Suchý anglický humor, jedinečný Jim Broadbent a jeho dvacetiminutový skvostný herecký koncert pro jediného hráče. Je až k nevíře, jak se na tak malém prostoru dá dokonale vystihnout jeden lidský charakter a celý jeho dosavadní život. Poznámka pod čarou: Broadbent je mimochodem i autorem scénáře.

Přestože celkové vyznění knižní předlohy J. Austenové je odlišné ( záměrem tvůrců filmu bylo přiblížit Pýchu a předsudek současnému divákovi), nebrání mi těšit se z tohoto snímku na DVD poměrně často. Keira je výborná, nicméně ze sester Bennetových mě o svém herectví přesvědčila i Rosamund Pike. Nesmím opomenout skvělého Donalda Sutherlanda, který se postaral o jeden z nejhezčích a nejméně patetických konců filmu, v rámci limonádového žánru vůbec. Můžeme být vděčni, že se k nám nedostal závěr pro USA, kdy hlavní hrdinové hodí viktoriánskou morálku za hlavu a zhyzdí posledních pár minut filmu klasickým americkým ocucáním. Nakonec MacFadyen - podle mého vystihl Darcyho přesně tak, jak nám jej Austenová popsala (dokonalý studený psí čumák, u něhož je však i z letmého doteku vidno, že se za nějakou dobu strhne citová vichřice). Zpětně ( po shlédnutí slavné britské verze Pýchy a předsudku z produkce BBC), musím připsat, že psychologii jednotlivých postav vzhledem k omezené délce zvládli tvůrci filmové adaptace v rámci možností dobře. Nicméně chápu, že zastánci televizní série by mohli snímku vyčítat jistou plošnost postav. V mé filmotéce zaujímají přední místo obě dvě tyto austinovské verze.

Dokonalá ukázka toho, že i tak kratinký, minimalistický film může mít velký obsah. Jednolitý dialog, který mě přišpendlil k sedadlu v kině. Před úsvitem navíc disponuje nejlepším závěrem, jaký znám... SKVĚLÉ! (Navíc jsem díky Soumraku objevila Ninu Simone.) S odstupem několika let musí připsat, že je tento film až bolestně pravdivý (zvlášt od jeho druhé poloviny). Je patrné, že všichni zúčastnění (Hawke i Delphy se na scénáři podíleli) mají už leccos odžito a vtiskli snímku i něco ze sebe.