Nenáročné odreagování. Nic víc. Kdyby nebylo vcelku zbytečné a trapné scény s průvodčím ve vlaku, dal bych tři hvězdičky. Bylo tam pár dobrých nápadů, hlavně závěr, kdy se jejich starší kamarád stal šerifem. Nebo jejich ředitel, co byl šerifem před ním. Pár blbejch nápadů se vyskytlo ale taky. Např. vybytý noťas napojený na divokém západě koncem devatenáctého století na zdroj energie. Nějakou tu sci fi hlavu a patu to ale mělo. A témata s cestováním časem patří mezi moje oblíbená. Jsem je schopen zkouknout i v trošku méně náročném zpracování.
Jen mě začíná na dětských filmech vadit, že všechny tyhle mládežnické kolektivy mají v partě černocha. Co jsem těch severských, amerických a jiných filmů viděl!! Nejsem rasista. Jen mi vadí křečovitá snaha tvůrců filmu dokázat, svůj pozitivní postoj k občanům jiné pleti. " Jen ať o nás nikdo nemůže říct, že jsme rasisti. Šoupnem tam alespoň jednoho."
Jenže ten co hrál v tomto snímku, to ani moc neuměl.
Kdybych tento film ale mohl sledovat dětskýma očima, jistě bych hohodnotil výše.
Já tyhle večerníčky nemusím. Rádoby světová animace, fialoví sloni, červené krávy a nyní jakási žluto modroněco kočka. Potom se divíme, že děti nepoznaj prase od opice.
Kulisy pěkné. Hudba se mi líbila. Několik pěkných hereckých výkonů. Ale dál pro mne nic zajímavého. Chybělo mezi tím kvalitní pojítko. A stačilo tak málo. Vynechat některé neskutečně stupidní scény. Zástup nebešťanů přes ujišťování dešťové vili, že jsou odproštěni od lidských citů, přece jen nějaké city projevil. No dejme tomu, ale Labuda s unylým úsměvem a tím zářicím kokrhelem na hlavě spíše připomínal idiota, než slunečního panovníka. Ďešťová víla v přestrojení žebračky vypadala se svým rádoby tajuplným úsměvem, také více jako slabomyslná osoba, než nebeský delegát s posláním přezkoušet lidstvo. Příliš mnoho patosu. Chyběla přirozenost. Samá křeč.
Tak nevím, co by se u nás už muselo natočit, aby se česká pohádka dostala alespoň nad sedmdesát procent. Snad draka s kulometem? Příběh sice není kdovíjak originální, kdo se pohybuje v pohádkovém světě častěji, tak už na začátku vytuší alespoň přibližnou zápletku. Ale jeho provedení pohladí. Není to totiž pohádka kvůli které se děti budí hrůzou ze sna.
Velmi nenásilné a zdařilé propojení pohádkového světa s realitou. L.Šafránkové role hodné kouzelnice vyloženě sedla. Ona většina rolí se zdála být přišitá hercům na míru. Akorát malej Jirka shánějící medicínu pro svého pejska působil dost toporně. Mnoho komentujících píše, že pohádkový svět je dnes už někde jinde. Možná ano. Ale jsem rád, že ještě občas se natočí něco co je dle mínění mnohých o pár kroků za dnešním pohádkovým světem. Ten mi totiž v mnohém nesedne. V Micimutru se scény nestřídají na rozdíl od "moderny" nijak rychle. Příběh se dá tak dobře a v poklidu sledovat. Pomatuji se že moje děti nechtěli sledovat některé pohádky, protože to na ně bylo moc rychlé. Za akční bych zde považoval jen nálet draka na hrad. Jednoduchá myšlenka typu : "člověče, začni něco dělat napřed ty a bude ti pak pomoženo," táhnoucí se dějem, asi mnho lidí podráždila. Dnes je velká část populace zvyklá na to, že někdo něco nějak zařídí, aniž by se muselo hnout prstem. V tomto směru ale pohádku nelze považovat za zpátečnickou.
Na čisté čtyři hvězdičky to není. Ale ta vyrovnanost jednotlivých dílů je obdivuhodná. Jsou zde požity všechny možné motivy a nápady, co se v tomto filmovém druhu kdy vyskytly a ještě i nějaké navíc.
Zatimco jednička vycházela alespoň trochu, byť velmi zkresleně a vzdáleně z tradic počátku rozvoje několika směrů bojových umění, dvojka je co se týče tohoto úplně mimo. Nicméně to asi většině divákům nevadí.
Je to trochu slátanina. Ale pobavila mne( a moje děti). Pár dobrých vtipů se zde najít dá. Pro mne je tato úroveň tak na jedno podívání a dost.
Připadalo mi, že třetí díl vnitřně nenavazoval tolik na ty předcházející, jako třeba dvojka na jedničku. Nápad s Apolem 11 a s jejím zkoumáním zbytků vesmírné lodě v době, kdy oficielně nebyl kvůli odvrácené straně měsíce signál, se mi líbil. Patosu v některých scénách oproti dvojce ubylo. Měl bych teda říci hůrá. To ale nemohu. Nelíbyl se mi nenápadný posun v brutalitě scén. Místo oleje z robotů crčela krev. (To je samo o sobě hovadina). Po srážce Oubotů a lidí lítaly kosti. Proč?
Jeli nutné zaujmout diváka stoupající drastičností a brutalitou, děsim se pomyšlení co bude divák sledovat za deset, patnáct atd. let?
Byl jsem na tento dokument velmi zvědavý. Vypadalo to na dost silnou kávu. Postupem čassu ale začal snímek vytvářet dojem, jako by si výpověďma tři oslovení mafiáni leštili svoje svědomí. Zpočátku zajímavý dokument začal být rozvleklý a z mého hlediska zabředával do nudy, až jsem ho před koncem vypnul.
No tak načtyři hvězdičky co jsem tomu dal, to úplně není. Pořád je to ale, jeden z těch lepších večerníčků na našich obrazovkách. Trochu tam vydím co se týče nápadů podobnost s : " Pojďte pane, budeme si hrát".
Shodou okolností to byl film na který mne zatáhla holka se kterou jsem měl první rande. Takže si u něj rád zavzpomínám.
Hudební filmy byly často málo duchaplné (např. ještě Hvězda padá vzhůru), ale svúj účel oddechovky plní ještě po letech. I když asi jen pro pamětníky.
Dal jsem sice před časem čtyři hvězdičky, ale jsou s mínusem, za postavu krále Hiacinta. Jeho neustálé : " Já si nevím rady" mi už trochu vadí. Asi nevědomky tak pan Vorlíček stvořil v neustále bezradném a zcela neschopném panovníkovi předobraz k dnešním politikům.
Dnes se i pro děti točí daleko akčnější filmy. A sotva je to dobře. Už teď je většina filmů nuda kde nejde o krev, kde divoká scéna nestřídá rychle jinou divokou scénu. Pro toho kdo je zvyklý na dnešní produkci musí něco takového jako Prašské tajemství působit téměř uspávavě až těžkopádně.
Já si u toho dobře odpočinul, ale na více jak tři plus to také nevidím. To auto bylo super. Se svojí vyzáží by se nestratilo ani dnes. Lece mi připomíná tvarem renolta Espace.
Co se mi líbilo na tomto filmu, byla melodie. Jinak žádné nadšení. Známá dvojka bojuje zase proti zloduchovi silou jednoho a vtipem a mrštností druhého. Jednoduché a na odreagování účiné. Jen mi dost vadilo a vadí na podbných blbinkách, že po hubě dostene občas i někdo nevinej. Jako nyní třeba japonský turista po právu se rozčilující, že má na zaplaceném loveckém safari slepé náboje místo ostrých. Takže dvě hvězdičky je až dost.
U mě se na rozdíl od většiny hodnotitelů vztah k tomuto snímku vyvíjel opačně. V dětství to byl pro mne průměr. Snad třicet let po posledním zhlédnutí jsem ho viděl znova a docela mě sednul. Tenhle film má ke slátanině asi tak daleko, jak je z Prahy na Vesuv. Je možná poněkud naivní. Ale proč ne? Je tam láska, přátelství, zrada a i především to co v mnohých dnešních filmech schází: úcta k životu. A to si myslím, že je důvod proč toto dílo většina hodnotitelů posílá do horoucích pekel. Zatracujou to o co sami vlivem vymívání mozků dnešní řemeslně dokonalou ale bezduchou produkcí sami přišli.
Samozřejmě, že je to pitomost, ale jde do kina či si pustí doma tento film, tak asi těžko může někdo očekávat inteligentní podívanou. Podruhé už tuto parodii na všechno možné nemusím, i když pár světlých chvil to mělo a pro chvíle, kdy je potřeba vypnout mozek a pročistit si hlavu, mě posloužil tento snímek docela dobře. Myslím, že současné hodnocení 49% odpovídá.
Byla to pro mne doba, kdy jsem tak jako každej normální puberťák hledal nějakou holku. Takže mi ten film tenkrát vyloženě sedl. Že to byla propagace spartakiády? To mi nevadilo. Cvičil jsem na ní zcela dobrovolně a užil si spousta srandy.
Jsou pochopitelně lepší komedie. Ale na podobné filmy koukám více z nostalgie, než pro jejich kvalitu.
A vcelku chápu, že dněšního mladého diváka to nemá čím oslovit.
Nelze z tohoto pořadu udělat nějakou psychanalýzu výslýchaného jedince. A je jasné, že se do toho krátkého času nedá nacpat mnoho. Kariéru Heleny Sukové jsem sledoval vždy s napětím a držel jsem jí palce. Rád jsem se proto podíval na její "třinácku". Bylo hodně moc znát, že svou skutečnou třináctou komnatu jen pootevřela. Ale tomu se moc nedivým. Přeju jí v v životě ještě více úspěchů než měla na kurtu.
Hraje zde mnoho znamenitých herců. Svůj debut zde měla ve svých 36 letech! Marie Rosůlková. Skvělý výkon podala Adina Mandlová v pro ní dost netypické roli. Mistrovsky zahrála těžký vnitřní boj, kdy se musí jako jediný vhodný dárce rozhodnout, zda zpočátku nenáviděnému Rjepkinovi poskytne svou krev k záchraně, nebo zda ho nechá zemřít. Přes dobře vykreslenou tísnivou atmosféru první světové války, zde probleskují zrnka humoru, zvláště při vzájemném povzbuzování mezi pacienty při odchodu ze špitálu zpět na bojiště. V závěru použité krátké dokumentární záběry z bojů na frontě a pochodujících legionářů v slavnostním průvodu po skončení války, vyvedou diváka z nemocničního prostředí a umocní tak jeho zážitek. Film byl uveden do kin v létě roku 1937 a jeho stáří prozrazuje jen černobílá barva a pochopitelně lehce snížená kvalita záznamu. Svojí úrovní ale svoji dobu předběhl o pořádný kus. Možná i proto rychle zapadl a byl dlouhá léta opomíjen. Německá propaganda ho v našich kinech pochopitelně nemohla tolerovat. Samotný rešisér byl po válce souzen za vlastizradu a díla takových měla u nás vždycky problematickou cestu na výsluní. I v porovnání s dnešní tvorbou patří Rjepkin mezi to nejlepší s válečnou tematikou co se kdy natočilo
I když by se snad podle obsahu mohlo zdát, že jde o pořádné drama, není to úplně pravda. O napětí nouze není, ale jde především o film snažící se divákům přiblížit jeden z nevětších vrcholů tecnického pokroku pod zcela jiným úhlem pohledu. A je to pohled mimořádně svěží. Dramatické okamžiky jsou hustě protkány jemným humorem. Ten situaci sice odlehčuje, ale rozhodně nezastírá osobní statečnost a profesionalitu s jakou posádka vysílače přistupovala ke svému úkolu.
Dát tomuto dílku odpad, je výrazem nepochopení, že je to film pro děti nezkažené akčními pornografickými filmy. Z tvorby pro tuto kategorii je to dost nadprůměrné. Koukáme na to po několikáté celá rodina a děcka už se schání po dalším pokračování. Možná ten konec je až příliš "přislazenej ". Ale aspoň v těch pohádkách vítězí dobro nad zlem a vše dobře dopadne. Děti po tom dobře usínaj a nebudí se hrůzou ze spaní.
Emocemi nabitý film. Střich jednotlivých scén jde na mne moc rychle za sebou a ty navíc ne vždy na sebe plynule navazují. Vstupů do minulosti je zbytečně moc. Stačila by polovina. V takovém množství působily rušivě. Jako celek byli pro mne Čtyři minuty ale nezapomenutelným zážitkem.
Ježkovy zraky, co se to stalo se zvířátky pana Krbce. Tohle mi přijde v porovnání s první řadou opravdu nic moc. Oproti některým jiným večrníčkovým stupiditám to ale ještě ujde. Tak dvě až tři.
I mne napadl propastný rozdíl mezi trapným seriálem Ať žijí rytíři a tímto. Skvělá atmosféra která vtáhne do děje a divák pak nemá pocit, že by stál vedle. Franceska Inserwud v roli Flavie Geminy možná drobet přehrává, ale ve svých nácti letech je už to docela pěkná holka a tak ji lecos projde. V později natočených částech už ale hraje docela dobře. Nick Brimble mne nezklamal, zase pacholek. Nejlepší rolí je podle mne malý němí Lupus. Přesto, že se dalo dobře koukat na všechny díly, tak některé byli přeci jen slabší. Ale to je častá slabina serilů delších jak tři-čtyři pokračování.
Tahle třinácka se mi mimořádně líbila. Úžasné vyprávění bez nějaké stopy zatrpklosti a ublíženosti, která často zaznívá od lidí kteří toho zdaleka tolik nezkusili.
Svatý rok rozhodně není pro příznivce akčních komedií. Pro takové může působit trošku rozvlekle. Ale kdo má rád dostatek prostoru pro vychutnání velkého množství vtipných scén s dramatickou zápletkou, tak si přijde na své a zažije 91 minut inteligentní zábavy bez jediného hluchého místa. Doslova umělecký zážitek podtrhují skvěle obsazené a vykreslené vedlejší role.
Asi je to otázka vkusu. Tak nechci tvrdit. že to je vyloženě špatný večerníček. Taky už jsem dospělej a ne dítě pro které to je určený. Ale doma u dětí moc neboduje. Možná by něco ještě mohl zachránit povedenější dabing. Tenhle se mi zdá dost příšernej.
Po shlédnutí jsem si také musel položit otázku proč. Proč se něco takového natočilo. Proč jsem neodešel raději si něco číst vedle do pokoje když už na to doma všichni koukali. Proč udělali mladičkého prince v té době už z princovských rolích dávno odrostlého Čenského. Proč. Proč.
Moje dvě nejmladší děti na tom "visí ". Z malého kapesného si nadšeně kupujou každé další pokračování. Pro mne je to slátanina s pěknejma dinosaurama. Ale protože je to akční, tak to vtáhnout do děje dokáže. Dva plus by bylo akorát.
Moje komentáře
Děti z Duranga (1999)
Nenáročné odreagování. Nic víc. Kdyby nebylo vcelku zbytečné a trapné scény s průvodčím ve vlaku, dal bych tři hvězdičky. Bylo tam pár dobrých nápadů, hlavně závěr, kdy se jejich starší kamarád stal šerifem. Nebo jejich ředitel, co byl šerifem před ním. Pár blbejch nápadů se vyskytlo ale taky. Např. vybytý noťas napojený na divokém západě koncem devatenáctého století na zdroj energie. Nějakou tu sci fi hlavu a patu to ale mělo. A témata s cestováním časem patří mezi moje oblíbená. Jsem je schopen zkouknout i v trošku méně náročném zpracování. Jen mě začíná na dětských filmech vadit, že všechny tyhle mládežnické kolektivy mají v partě černocha. Co jsem těch severských, amerických a jiných filmů viděl!! Nejsem rasista. Jen mi vadí křečovitá snaha tvůrců filmu dokázat, svůj pozitivní postoj k občanům jiné pleti. " Jen ať o nás nikdo nemůže říct, že jsme rasisti. Šoupnem tam alespoň jednoho." Jenže ten co hrál v tomto snímku, to ani moc neuměl. Kdybych tento film ale mohl sledovat dětskýma očima, jistě bych hohodnotil výše.
Kočka Linda, poklad rodiny (TV seriál) (2011)
Já tyhle večerníčky nemusím. Rádoby světová animace, fialoví sloni, červené krávy a nyní jakási žluto modroněco kočka. Potom se divíme, že děti nepoznaj prase od opice.
Dešťová víla (2010)
Kulisy pěkné. Hudba se mi líbila. Několik pěkných hereckých výkonů. Ale dál pro mne nic zajímavého. Chybělo mezi tím kvalitní pojítko. A stačilo tak málo. Vynechat některé neskutečně stupidní scény. Zástup nebešťanů přes ujišťování dešťové vili, že jsou odproštěni od lidských citů, přece jen nějaké city projevil. No dejme tomu, ale Labuda s unylým úsměvem a tím zářicím kokrhelem na hlavě spíše připomínal idiota, než slunečního panovníka. Ďešťová víla v přestrojení žebračky vypadala se svým rádoby tajuplným úsměvem, také více jako slabomyslná osoba, než nebeský delegát s posláním přezkoušet lidstvo. Příliš mnoho patosu. Chyběla přirozenost. Samá křeč.
Tajemství staré bambitky (TV film) (2011)
Jako pohádku jsem to moc nevnímal. Spíš jako vcelku vtipnou satiru. A takovýjch je málo.
Micimutr (2011)
Tak nevím, co by se u nás už muselo natočit, aby se česká pohádka dostala alespoň nad sedmdesát procent. Snad draka s kulometem? Příběh sice není kdovíjak originální, kdo se pohybuje v pohádkovém světě častěji, tak už na začátku vytuší alespoň přibližnou zápletku. Ale jeho provedení pohladí. Není to totiž pohádka kvůli které se děti budí hrůzou ze sna. Velmi nenásilné a zdařilé propojení pohádkového světa s realitou. L.Šafránkové role hodné kouzelnice vyloženě sedla. Ona většina rolí se zdála být přišitá hercům na míru. Akorát malej Jirka shánějící medicínu pro svého pejska působil dost toporně. Mnoho komentujících píše, že pohádkový svět je dnes už někde jinde. Možná ano. Ale jsem rád, že ještě občas se natočí něco co je dle mínění mnohých o pár kroků za dnešním pohádkovým světem. Ten mi totiž v mnohém nesedne. V Micimutru se scény nestřídají na rozdíl od "moderny" nijak rychle. Příběh se dá tak dobře a v poklidu sledovat. Pomatuji se že moje děti nechtěli sledovat některé pohádky, protože to na ně bylo moc rychlé. Za akční bych zde považoval jen nálet draka na hrad. Jednoduchá myšlenka typu : "člověče, začni něco dělat napřed ty a bude ti pak pomoženo," táhnoucí se dějem, asi mnho lidí podráždila. Dnes je velká část populace zvyklá na to, že někdo něco nějak zařídí, aniž by se muselo hnout prstem. V tomto směru ale pohádku nelze považovat za zpátečnickou.
Hvězdná brána (1994)
Na čisté čtyři hvězdičky to není. Ale ta vyrovnanost jednotlivých dílů je obdivuhodná. Jsou zde požity všechny možné motivy a nápady, co se v tomto filmovém druhu kdy vyskytly a ještě i nějaké navíc.
Kung Fu Panda 2 (2011)
Zatimco jednička vycházela alespoň trochu, byť velmi zkresleně a vzdáleně z tradic počátku rozvoje několika směrů bojových umění, dvojka je co se týče tohoto úplně mimo. Nicméně to asi většině divákům nevadí. Je to trochu slátanina. Ale pobavila mne( a moje děti). Pár dobrých vtipů se zde najít dá. Pro mne je tato úroveň tak na jedno podívání a dost.
Transformers 3 (2011)
Připadalo mi, že třetí díl vnitřně nenavazoval tolik na ty předcházející, jako třeba dvojka na jedničku. Nápad s Apolem 11 a s jejím zkoumáním zbytků vesmírné lodě v době, kdy oficielně nebyl kvůli odvrácené straně měsíce signál, se mi líbil. Patosu v některých scénách oproti dvojce ubylo. Měl bych teda říci hůrá. To ale nemohu. Nelíbyl se mi nenápadný posun v brutalitě scén. Místo oleje z robotů crčela krev. (To je samo o sobě hovadina). Po srážce Oubotů a lidí lítaly kosti. Proč? Jeli nutné zaujmout diváka stoupající drastičností a brutalitou, děsim se pomyšlení co bude divák sledovat za deset, patnáct atd. let?
Vor v zakoně, vládce podsvětí (2010)
Byl jsem na tento dokument velmi zvědavý. Vypadalo to na dost silnou kávu. Postupem čassu ale začal snímek vytvářet dojem, jako by si výpověďma tři oslovení mafiáni leštili svoje svědomí. Zpočátku zajímavý dokument začal být rozvleklý a z mého hlediska zabředával do nudy, až jsem ho před koncem vypnul.
Žížaláci (TV seriál) (2009)
No tak načtyři hvězdičky co jsem tomu dal, to úplně není. Pořád je to ale, jeden z těch lepších večerníčků na našich obrazovkách. Trochu tam vydím co se týče nápadů podobnost s : " Pojďte pane, budeme si hrát".
Romance za korunu (1975)
Shodou okolností to byl film na který mne zatáhla holka se kterou jsem měl první rande. Takže si u něj rád zavzpomínám. Hudební filmy byly často málo duchaplné (např. ještě Hvězda padá vzhůru), ale svúj účel oddechovky plní ještě po letech. I když asi jen pro pamětníky.
Arabela (TV seriál) (1979)
Dal jsem sice před časem čtyři hvězdičky, ale jsou s mínusem, za postavu krále Hiacinta. Jeho neustálé : " Já si nevím rady" mi už trochu vadí. Asi nevědomky tak pan Vorlíček stvořil v neustále bezradném a zcela neschopném panovníkovi předobraz k dnešním politikům.
Pražské tajemství (1988)
Dnes se i pro děti točí daleko akčnější filmy. A sotva je to dobře. Už teď je většina filmů nuda kde nejde o krev, kde divoká scéna nestřídá rychle jinou divokou scénu. Pro toho kdo je zvyklý na dnešní produkci musí něco takového jako Prašské tajemství působit téměř uspávavě až těžkopádně. Já si u toho dobře odpočinul, ale na více jak tři plus to také nevidím. To auto bylo super. Se svojí vyzáží by se nestratilo ani dnes. Lece mi připomíná tvarem renolta Espace.
Hroši v Africe (1979)
Co se mi líbilo na tomto filmu, byla melodie. Jinak žádné nadšení. Známá dvojka bojuje zase proti zloduchovi silou jednoho a vtipem a mrštností druhého. Jednoduché a na odreagování účiné. Jen mi dost vadilo a vadí na podbných blbinkách, že po hubě dostene občas i někdo nevinej. Jako nyní třeba japonský turista po právu se rozčilující, že má na zaplaceném loveckém safari slepé náboje místo ostrých. Takže dvě hvězdičky je až dost.
Pokrevní bratři (1975)
U mě se na rozdíl od většiny hodnotitelů vztah k tomuto snímku vyvíjel opačně. V dětství to byl pro mne průměr. Snad třicet let po posledním zhlédnutí jsem ho viděl znova a docela mě sednul. Tenhle film má ke slátanině asi tak daleko, jak je z Prahy na Vesuv. Je možná poněkud naivní. Ale proč ne? Je tam láska, přátelství, zrada a i především to co v mnohých dnešních filmech schází: úcta k životu. A to si myslím, že je důvod proč toto dílo většina hodnotitelů posílá do horoucích pekel. Zatracujou to o co sami vlivem vymívání mozků dnešní řemeslně dokonalou ale bezduchou produkcí sami přišli.
Asterix a Olympijské hry (2008)
Samozřejmě, že je to pitomost, ale jde do kina či si pustí doma tento film, tak asi těžko může někdo očekávat inteligentní podívanou. Podruhé už tuto parodii na všechno možné nemusím, i když pár světlých chvil to mělo a pro chvíle, kdy je potřeba vypnout mozek a pročistit si hlavu, mě posloužil tento snímek docela dobře. Myslím, že současné hodnocení 49% odpovídá.
Anna, sestra Jany (1975)
Byla to pro mne doba, kdy jsem tak jako každej normální puberťák hledal nějakou holku. Takže mi ten film tenkrát vyloženě sedl. Že to byla propagace spartakiády? To mi nevadilo. Cvičil jsem na ní zcela dobrovolně a užil si spousta srandy. Jsou pochopitelně lepší komedie. Ale na podobné filmy koukám více z nostalgie, než pro jejich kvalitu. A vcelku chápu, že dněšního mladého diváka to nemá čím oslovit.
13. komnata Heleny Sukové (TV film) (2011)
Nelze z tohoto pořadu udělat nějakou psychanalýzu výslýchaného jedince. A je jasné, že se do toho krátkého času nedá nacpat mnoho. Kariéru Heleny Sukové jsem sledoval vždy s napětím a držel jsem jí palce. Rád jsem se proto podíval na její "třinácku". Bylo hodně moc znát, že svou skutečnou třináctou komnatu jen pootevřela. Ale tomu se moc nedivým. Přeju jí v v životě ještě více úspěchů než měla na kurtu.
Poručík Alexander Rjepkin (1937)
Hraje zde mnoho znamenitých herců. Svůj debut zde měla ve svých 36 letech! Marie Rosůlková. Skvělý výkon podala Adina Mandlová v pro ní dost netypické roli. Mistrovsky zahrála těžký vnitřní boj, kdy se musí jako jediný vhodný dárce rozhodnout, zda zpočátku nenáviděnému Rjepkinovi poskytne svou krev k záchraně, nebo zda ho nechá zemřít. Přes dobře vykreslenou tísnivou atmosféru první světové války, zde probleskují zrnka humoru, zvláště při vzájemném povzbuzování mezi pacienty při odchodu ze špitálu zpět na bojiště. V závěru použité krátké dokumentární záběry z bojů na frontě a pochodujících legionářů v slavnostním průvodu po skončení války, vyvedou diváka z nemocničního prostředí a umocní tak jeho zážitek. Film byl uveden do kin v létě roku 1937 a jeho stáří prozrazuje jen černobílá barva a pochopitelně lehce snížená kvalita záznamu. Svojí úrovní ale svoji dobu předběhl o pořádný kus. Možná i proto rychle zapadl a byl dlouhá léta opomíjen. Německá propaganda ho v našich kinech pochopitelně nemohla tolerovat. Samotný rešisér byl po válce souzen za vlastizradu a díla takových měla u nás vždycky problematickou cestu na výsluní. I v porovnání s dnešní tvorbou patří Rjepkin mezi to nejlepší s válečnou tematikou co se kdy natočilo
Mise v ohrožení (2000)
I když by se snad podle obsahu mohlo zdát, že jde o pořádné drama, není to úplně pravda. O napětí nouze není, ale jde především o film snažící se divákům přiblížit jeden z nevětších vrcholů tecnického pokroku pod zcela jiným úhlem pohledu. A je to pohled mimořádně svěží. Dramatické okamžiky jsou hustě protkány jemným humorem. Ten situaci sice odlehčuje, ale rozhodně nezastírá osobní statečnost a profesionalitu s jakou posádka vysílače přistupovala ke svému úkolu.
Dinotopie: Výprava za kamenem Slunce (2005)
Dát tomuto dílku odpad, je výrazem nepochopení, že je to film pro děti nezkažené akčními pornografickými filmy. Z tvorby pro tuto kategorii je to dost nadprůměrné. Koukáme na to po několikáté celá rodina a děcka už se schání po dalším pokračování. Možná ten konec je až příliš "přislazenej ". Ale aspoň v těch pohádkách vítězí dobro nad zlem a vše dobře dopadne. Děti po tom dobře usínaj a nebudí se hrůzou ze spaní.
Čtyři minuty (2006)
Emocemi nabitý film. Střich jednotlivých scén jde na mne moc rychle za sebou a ty navíc ne vždy na sebe plynule navazují. Vstupů do minulosti je zbytečně moc. Stačila by polovina. V takovém množství působily rušivě. Jako celek byli pro mne Čtyři minuty ale nezapomenutelným zážitkem.
Strašidla na Kulíkově (TV seriál) (2010)
Ježkovy zraky, co se to stalo se zvířátky pana Krbce. Tohle mi přijde v porovnání s první řadou opravdu nic moc. Oproti některým jiným večrníčkovým stupiditám to ale ještě ujde. Tak dvě až tři.
13. komnata Jiřího Rašky (TV film) (2010)
Třinácté komnaty se svojí úrovní liší. A tahle rozhodně patří mezi ty lepší. Nebo se mi hodně líbila i proto, že šlo o mého oblíbeného sportovce.
Záhady starověkého Říma (TV seriál) (2007)
I mne napadl propastný rozdíl mezi trapným seriálem Ať žijí rytíři a tímto. Skvělá atmosféra která vtáhne do děje a divák pak nemá pocit, že by stál vedle. Franceska Inserwud v roli Flavie Geminy možná drobet přehrává, ale ve svých nácti letech je už to docela pěkná holka a tak ji lecos projde. V později natočených částech už ale hraje docela dobře. Nick Brimble mne nezklamal, zase pacholek. Nejlepší rolí je podle mne malý němí Lupus. Přesto, že se dalo dobře koukat na všechny díly, tak některé byli přeci jen slabší. Ale to je častá slabina serilů delších jak tři-čtyři pokračování.
13. komnata Gustava Bubníka (TV film) (2010)
Tahle třinácka se mi mimořádně líbila. Úžasné vyprávění bez nějaké stopy zatrpklosti a ublíženosti, která často zaznívá od lidí kteří toho zdaleka tolik nezkusili.
Svatý rok (1976)
Svatý rok rozhodně není pro příznivce akčních komedií. Pro takové může působit trošku rozvlekle. Ale kdo má rád dostatek prostoru pro vychutnání velkého množství vtipných scén s dramatickou zápletkou, tak si přijde na své a zažije 91 minut inteligentní zábavy bez jediného hluchého místa. Doslova umělecký zážitek podtrhují skvěle obsazené a vykreslené vedlejší role.
Oštrozok (TV seriál) (2002)
Asi je to otázka vkusu. Tak nechci tvrdit. že to je vyloženě špatný večerníček. Taky už jsem dospělej a ne dítě pro které to je určený. Ale doma u dětí moc neboduje. Možná by něco ještě mohl zachránit povedenější dabing. Tenhle se mi zdá dost příšernej.
Sen o krásné panně (TV film) (1995)
Po shlédnutí jsem si také musel položit otázku proč. Proč se něco takového natočilo. Proč jsem neodešel raději si něco číst vedle do pokoje když už na to doma všichni koukali. Proč udělali mladičkého prince v té době už z princovských rolích dávno odrostlého Čenského. Proč. Proč.
Král dinosaurů (TV seriál) (2007)
Moje dvě nejmladší děti na tom "visí ". Z malého kapesného si nadšeně kupujou každé další pokračování. Pro mne je to slátanina s pěknejma dinosaurama. Ale protože je to akční, tak to vtáhnout do děje dokáže. Dva plus by bylo akorát.