Tak nějak nevím, čím začít. Jestli poutavým příběhem, podmanivou hudbou, přesvědčivými a tak nějak citlivě dojemnými hereckými výkony (Ben Kingsley), tajemnou, důstojnou a tak nějak v oparu zahalenou atmosférou filmu i děje, nebo čím... Hugo člověka vtáhne a pohltí téměř okamžitě. Už první záběry představují vlakové panoptikum, do sebe uzavřený, fungující a plný roztomilých postaviček svět. K tomu efektní a bezchybně využité 3D záběry. Navíc síť odkazů, symbolů a aluzí na filmovou minulost. Skvělá knižní předloha, vynikající adaptace. Jsem nadšená. Ale... tady jsou všechna slova marná. Je to prostě dokonalý film ve všech ohledech a už se ani málo nedivím těm 11 nominacím.
Přesně, jak tady někteří píší - chtěla jsem, ať film nekončí tak brzo. Děj uplyne neskutečně rychle, dojmy ale zůstávají. Výborný scénář, sympatický herecký ansámbl, nepodbízivá hudba a postoj k tématu neuvěřitelně citlivý, plný pochopení a nadhledu. Ukápla mi slza, nejednou.
K Drive jsem přistupovala s dost silným odstupem, ale to pomalé, šouravé tempo, těch pět vět za pět minut a všeříkající výraz (pohled, gesta, pohyby) Ryana Goslinga mě vyloženě sejmul. Bezesporu překvapení roku. Čtyři hvězdy za atmosféru, která by neustála krájení, ale řezání. Čtyři hvězdy za hudbul A čtyři hvězdy za párátko (jako by vystřižené odtud: http://www.pujcovna-paratek.cz/), ležérně se povalující v roztomilé tvářičce holywoodského krasavce.
Změť příběhů bez jediné smysluplné vodící a tmelící linky, kterou bohužel není ani opěvovaný, milovaný a názvem signalizovaný NY. Tu a tam koukne lepší výkon (obě "důchodcovské" epizody byly vynikající, jmenovitě Shaia LaBeouf a Julie Christie, Eli Wallach a Cloris Leachman), ale většina je spíše průměrná.
Překvapivě hodně příjemný film s hodně kvalitním hudebním podmazem (závěreční Pearl Jam byli nejvíc). P. S. Pro Josepha si začínám vypěstovávat slabost, jednou z něho bude vynikající herec.
Výborný, vynikající, srdcervoucí, ale přitom nepodbízivý film, který se nemazlí s tempem, psychologií postav, ani s tím, jak dávkuje emoce. Všechno je černé i bílé, přesně dle českého překladu. Od začátku je jasno, kdo je oběť a kdo je tyran. Žádný prostor spekulacím. K tomu perfektní herecké výkony. Jsem nadšená.
Americký seriál o rodině. Důraz na americký a rodina. Komu vadí Amerika, jejich styl, pojetí a řešení rodiny, výchovy, vztahů v rodině apod., bude seriálem na maximum zhnusen, všude uvidí kýč, klišé, důraz na trapárny a naprosté kraviny, nesnesitelné postavy (Jasmine - nebeská husa, Adam - nebeský klaďas). Komu výše uvedené až tak nevadí nebo se nad to dokáže povznést, i když si myslí své, najde ideální pozadí např. k obědvání.
Výborný zážitek, skvělý příběh, odvážné herecké výkony a perfektní hudba. Šla jsem se bavit, pobavila jsem se, zasmála, zatrnulo mi, takovou škálu emocí nenabídne jen tak nějaký film. RDj mi připomíná Deppova Jacka Sparowa, kombinace génia a maniaka mu sluší (slintám a jdu na ježčí guláš).
Překvapivě se mi nelíbila první série. Je mi doteď protivné, jak jim všechno vychází, prochází, jak všechno zapadá. Tři čtyři sympatické postavy, jinak pruďárna, hodně násilí, brutalit, né díky. Druhá série je ale výborná. Konečně něco hapruje, konečně všem nevychází nalajnované plány, konečně postava, která chytne - Alex Mahone. Je skvostný, opravdu, žeru ho, zajímá mě, dala bych mu vlastní seriál :-))
Filmu jsem se dlouhou dobu bránila, jednak se poslední dobou potýkám s krizí ohledně jakéhokoli českého počinu a jednat, proč to nepřiznat, jsem měkká a citlivá na podobná témata. Projekt jsem nicméně sledovala dlouho, pro mě byl a je bytostně spjat hlavně s Alicí Nellis, která mi prostě v Lidicích chybělo. Příběh je silný, hudba je výborná bez jediné výtky, herecké výkony (zejména Luknárův Vlček, klobouk dolů, opravdu, totéž Bydžovské Anežka, která si jednoznačně kráčí do mého ženského toplistu, Roden mi nevadil, ale škodí mu, že je u nás jediný svého typu...) přesvědčivé, emoce na každém kroku (třinecké kino slzelo a posmrkávalo v průběhu celých dvou hodin, já se držela až do samého konce, ale taky mi ukáplo). Film spadá do škatulky toho, co se prostě musí točit, co mladé, tupé a nezasažené generace nezažily a co musí vidět. Pro mě k dokonalosti chybí asi trochu větší akcent na intimitu, příběh nabízel hodně postav, které nedostaly až tolik prostoru. A pořád uvažuju, jak by to dopadlo, kdyby film opravdu natočila Alice. Alice, autorka subjektivních, komorních a emocionálně ždímavých filmů. Filmové Lidice by si zasloužily právě její doplnění...
Poslední Harryho biják je nejakčnější, proti minulému je doslova narvaný akcí a zběsilostmi (Gringottovi, útok na Bradavice - super), ale na to, jak silnou měl předlohu je zároveň emočně sakra vedle. Čekala jsem, že se mi do paměti a podvědomí dostanou silné scény (nebudu zastírat, že hlavně Snapeův příběh), ale místo toho velké nic. Škoda, jsem fakt zklamaná. Mít dořešenou tuhle "citovou" rovinu, mohl to být díl, který by směle konkuroval třetímu. Tleskám ale opět Desplatově hudebnímu podmazu, paráda. A tleskám ostravskému multikinu za posílení programu o titulkované verze:-)
Bezesporu nejchytlavější záležitost posledních dní. S obrovským vypětím sil jsem včera dokoukala celý seriál a těžko říct, co psát dřív. Asi to, že Lost byl můj běh na dlouhou trať, před lety jsem zkoušela sledovat v telce a vzdala to kdesi u třetí série. Poslala jsem seriál k ledu, nechala dotočit zbytek a naservírovala si to celé znovu. Skvělé díly se střídají s těmi průměrnými, průměrné s těmi vyloženě nudnými. Má to švih, má to styl, bavily mě záhady, tajemné postavy a hlavně postavy jako takové. Každý z hrdinů mi přirostl k srdci, nějakým způsobem jsem se do nich prostě zažrala a nebylo mi jedno, jak dopadnou. Vyzvedávám (jako postavu) hlavně Desmonda, Locka, Faradaye nebo Benjamina. Výstupy těchto pánů téměř ve 100% doprovázela moje čelist válející se v prachu. Líbila se mi taky hudba, naprosto padnoucí a strašidelná i milá. Závěr šesté série? Hm, je to docela čerstvá záležitost, nechápala jsem a nechápu asi pořád, každopádně za tu jízdu, kterou se to všechno uzavřelo, nezbývá než držet hubu a hlídat krok, abych nebyla ještě víc LOST, než aktuálně jsem. Ono je to totiž to nejlepší, co člověk může udělat...
Dlouho jsem se k tomuto filmu odhodlávala, asi jsem věděla proč... Na můj vkus asi už fakt hodně artový film, takový, který toho chce hodně říct, ale říká to tak, že se v tom člověk zamotá a rozseká ho až závěrečná pointa (která byla netušená, překvapivá, čili body nahoru). Výborní herci a hudba, dojem bohužel však, navzdory sladkému Letovi, velmi průměrný.
Nejblbější na tom všem je, že z toho nemám žádný dojem. Trailer mě natěšil jak malou, následovalo útrpné čekání a sama podívaná prosvištěla téměř bez emocí. Škoda, náměty zajímavé, koncentrace hereckých es na silné úrovni, neotřelá forma... všechno vyšumělo tak nějak do ztracena. Ó škoda přeškoda, řekli by bejbypankáči
V životě jsem se ničeho víc nebála. Sterilní prostředí, černobílé barvy, statický pohled kamery. Odporná zkušenost z dětství. Fuj. Hodnotím jen dojem, nemůžu jinak.
Nepopírám, že jsem se těšila víc než rok, že jsem hltala jakoukoli zmínku, ohlas, všechno, že jsem měla přehnaně vysoké nároky na své oblíbené tvůrce (režisér Aronofosky, Natalie i Clint Mansell) a že jsem vlastně do kina šla dneska tak nějak jinak, slavnostněji než obvykle. Black Swan je totálně namachrovaný a nadupaný psychotriler, který ukazuje, jak je chytrý, mazaný, brutální, hluboký úplně v každé minutě své stopáže. Natalie Portman podle mého posouvá herecké hranice někam, kam to snad už ani rozumně nejde, zobala jsem jí z ruky, bála se jí, nechápala, chápala jí, neuvěřitelné. K tomu neskutečná práce s kamerou, světlem (schválně se na něj zaměřím příště), hudbou (!!! mrazí v zádech od prvního do posledního taktu) a atmosférou. Darrenův poslední film zase čeří vodu a je to dobře, jsem ráda. Jen ho nechte, ať si čeří.
Moje komentáře
Hugo a jeho velký objev (2011)
Tak nějak nevím, čím začít. Jestli poutavým příběhem, podmanivou hudbou, přesvědčivými a tak nějak citlivě dojemnými hereckými výkony (Ben Kingsley), tajemnou, důstojnou a tak nějak v oparu zahalenou atmosférou filmu i děje, nebo čím... Hugo člověka vtáhne a pohltí téměř okamžitě. Už první záběry představují vlakové panoptikum, do sebe uzavřený, fungující a plný roztomilých postaviček svět. K tomu efektní a bezchybně využité 3D záběry. Navíc síť odkazů, symbolů a aluzí na filmovou minulost. Skvělá knižní předloha, vynikající adaptace. Jsem nadšená. Ale... tady jsou všechna slova marná. Je to prostě dokonalý film ve všech ohledech a už se ani málo nedivím těm 11 nominacím.
Neklid (2011)
Přesně, jak tady někteří píší - chtěla jsem, ať film nekončí tak brzo. Děj uplyne neskutečně rychle, dojmy ale zůstávají. Výborný scénář, sympatický herecký ansámbl, nepodbízivá hudba a postoj k tématu neuvěřitelně citlivý, plný pochopení a nadhledu. Ukápla mi slza, nejednou.
Drive (2011)
K Drive jsem přistupovala s dost silným odstupem, ale to pomalé, šouravé tempo, těch pět vět za pět minut a všeříkající výraz (pohled, gesta, pohyby) Ryana Goslinga mě vyloženě sejmul. Bezesporu překvapení roku. Čtyři hvězdy za atmosféru, která by neustála krájení, ale řezání. Čtyři hvězdy za hudbul A čtyři hvězdy za párátko (jako by vystřižené odtud: http://www.pujcovna-paratek.cz/), ležérně se povalující v roztomilé tvářičce holywoodského krasavce.
New Yorku, miluji Tě! (2009)
Změť příběhů bez jediné smysluplné vodící a tmelící linky, kterou bohužel není ani opěvovaný, milovaný a názvem signalizovaný NY. Tu a tam koukne lepší výkon (obě "důchodcovské" epizody byly vynikající, jmenovitě Shaia LaBeouf a Julie Christie, Eli Wallach a Cloris Leachman), ale většina je spíše průměrná.
50/50 (2011)
Překvapivě hodně příjemný film s hodně kvalitním hudebním podmazem (závěreční Pearl Jam byli nejvíc). P. S. Pro Josepha si začínám vypěstovávat slabost, jednou z něho bude vynikající herec.
Proměna Placida Lakea (2003)
Místy vtipné, místy jsem se styděla, celkově ale poměrně pozitivní dojem, taky za neznámé tváře a jejich sladký přízvuk :)
Černobílý svět (2011)
Výborný, vynikající, srdcervoucí, ale přitom nepodbízivý film, který se nemazlí s tempem, psychologií postav, ani s tím, jak dávkuje emoce. Všechno je černé i bílé, přesně dle českého překladu. Od začátku je jasno, kdo je oběť a kdo je tyran. Žádný prostor spekulacím. K tomu perfektní herecké výkony. Jsem nadšená.
Famílie (TV seriál) (2010)
Americký seriál o rodině. Důraz na americký a rodina. Komu vadí Amerika, jejich styl, pojetí a řešení rodiny, výchovy, vztahů v rodině apod., bude seriálem na maximum zhnusen, všude uvidí kýč, klišé, důraz na trapárny a naprosté kraviny, nesnesitelné postavy (Jasmine - nebeská husa, Adam - nebeský klaďas). Komu výše uvedené až tak nevadí nebo se nad to dokáže povznést, i když si myslí své, najde ideální pozadí např. k obědvání.
Sherlock Holmes: Hra stínů (2011)
Výborný zážitek, skvělý příběh, odvážné herecké výkony a perfektní hudba. Šla jsem se bavit, pobavila jsem se, zasmála, zatrnulo mi, takovou škálu emocí nenabídne jen tak nějaký film. RDj mi připomíná Deppova Jacka Sparowa, kombinace génia a maniaka mu sluší (slintám a jdu na ježčí guláš).
Muži v naději (2011)
Strašné. Hvězda za titulní písničku a z lítosti.
Dvaasedmdesát jmen české historie (TV seriál) (2008)
Jako pomůcka do výuky (ZŠ, SŠ) neocenitelné. Jednoznačné, profesionální, použitelné a užitečné vstupní informace k velikánům českých dějin.
Útěk z vězení (TV seriál) (2005)
Překvapivě se mi nelíbila první série. Je mi doteď protivné, jak jim všechno vychází, prochází, jak všechno zapadá. Tři čtyři sympatické postavy, jinak pruďárna, hodně násilí, brutalit, né díky. Druhá série je ale výborná. Konečně něco hapruje, konečně všem nevychází nalajnované plány, konečně postava, která chytne - Alex Mahone. Je skvostný, opravdu, žeru ho, zajímá mě, dala bych mu vlastní seriál :-))
Útěk ze Sibiře (2010)
Místy jsem ani nedýchala...
Gulliverovy cesty (2010)
Swift se v hrobě neobracel, ale nejspíš rotoval. Koncentrace jeden vtip za půl hodiny je zoufale málo. Hvězda navíc za obsazení.
Hercule Poirot: Viděla jsem vraždu (TV film) (2010)
Staré hříchy vrhají dlouhé stíny...
Lidice (2011)
Filmu jsem se dlouhou dobu bránila, jednak se poslední dobou potýkám s krizí ohledně jakéhokoli českého počinu a jednat, proč to nepřiznat, jsem měkká a citlivá na podobná témata. Projekt jsem nicméně sledovala dlouho, pro mě byl a je bytostně spjat hlavně s Alicí Nellis, která mi prostě v Lidicích chybělo. Příběh je silný, hudba je výborná bez jediné výtky, herecké výkony (zejména Luknárův Vlček, klobouk dolů, opravdu, totéž Bydžovské Anežka, která si jednoznačně kráčí do mého ženského toplistu, Roden mi nevadil, ale škodí mu, že je u nás jediný svého typu...) přesvědčivé, emoce na každém kroku (třinecké kino slzelo a posmrkávalo v průběhu celých dvou hodin, já se držela až do samého konce, ale taky mi ukáplo). Film spadá do škatulky toho, co se prostě musí točit, co mladé, tupé a nezasažené generace nezažily a co musí vidět. Pro mě k dokonalosti chybí asi trochu větší akcent na intimitu, příběh nabízel hodně postav, které nedostaly až tolik prostoru. A pořád uvažuju, jak by to dopadlo, kdyby film opravdu natočila Alice. Alice, autorka subjektivních, komorních a emocionálně ždímavých filmů. Filmové Lidice by si zasloužily právě její doplnění...
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (2011)
Poslední Harryho biják je nejakčnější, proti minulému je doslova narvaný akcí a zběsilostmi (Gringottovi, útok na Bradavice - super), ale na to, jak silnou měl předlohu je zároveň emočně sakra vedle. Čekala jsem, že se mi do paměti a podvědomí dostanou silné scény (nebudu zastírat, že hlavně Snapeův příběh), ale místo toho velké nic. Škoda, jsem fakt zklamaná. Mít dořešenou tuhle "citovou" rovinu, mohl to být díl, který by směle konkuroval třetímu. Tleskám ale opět Desplatově hudebnímu podmazu, paráda. A tleskám ostravskému multikinu za posílení programu o titulkované verze:-)
Mňága - Happy End (1996)
Dokument, který v každém fandovi Mňágy vyvolá masivní potřebu po festovně nabitém playlistu ve winampu nebo po ultrazážitku z koncertu...
Rok ďábla (2002)
Jestli existuje vhodnější přívlastek než kultovní, hoďte po mně kamenem :-)
Ztraceni (TV seriál) (2004)
Bezesporu nejchytlavější záležitost posledních dní. S obrovským vypětím sil jsem včera dokoukala celý seriál a těžko říct, co psát dřív. Asi to, že Lost byl můj běh na dlouhou trať, před lety jsem zkoušela sledovat v telce a vzdala to kdesi u třetí série. Poslala jsem seriál k ledu, nechala dotočit zbytek a naservírovala si to celé znovu. Skvělé díly se střídají s těmi průměrnými, průměrné s těmi vyloženě nudnými. Má to švih, má to styl, bavily mě záhady, tajemné postavy a hlavně postavy jako takové. Každý z hrdinů mi přirostl k srdci, nějakým způsobem jsem se do nich prostě zažrala a nebylo mi jedno, jak dopadnou. Vyzvedávám (jako postavu) hlavně Desmonda, Locka, Faradaye nebo Benjamina. Výstupy těchto pánů téměř ve 100% doprovázela moje čelist válející se v prachu. Líbila se mi taky hudba, naprosto padnoucí a strašidelná i milá. Závěr šesté série? Hm, je to docela čerstvá záležitost, nechápala jsem a nechápu asi pořád, každopádně za tu jízdu, kterou se to všechno uzavřelo, nezbývá než držet hubu a hlídat krok, abych nebyla ještě víc LOST, než aktuálně jsem. Ono je to totiž to nejlepší, co člověk může udělat...
Pan Nikdo (2009)
Dlouho jsem se k tomuto filmu odhodlávala, asi jsem věděla proč... Na můj vkus asi už fakt hodně artový film, takový, který toho chce hodně říct, ale říká to tak, že se v tom člověk zamotá a rozseká ho až závěrečná pointa (která byla netušená, překvapivá, čili body nahoru). Výborní herci a hudba, dojem bohužel však, navzdory sladkému Letovi, velmi průměrný.
Burning Palms (2010)
Nejblbější na tom všem je, že z toho nemám žádný dojem. Trailer mě natěšil jak malou, následovalo útrpné čekání a sama podívaná prosvištěla téměř bez emocí. Škoda, náměty zajímavé, koncentrace hereckých es na silné úrovni, neotřelá forma... všechno vyšumělo tak nějak do ztracena. Ó škoda přeškoda, řekli by bejbypankáči
Prokletý ostrov (2010)
Už docela chápu, že někteří lidi při tomto prchali z kina...
Sedmero krkavců (TV film) (1993)
odpad!V životě jsem se ničeho víc nebála. Sterilní prostředí, černobílé barvy, statický pohled kamery. Odporná zkušenost z dětství. Fuj. Hodnotím jen dojem, nemůžu jinak.
Byl jednou jeden král... (1954)
Nádherná pohádka! Příběh, humor, krásná Maruška. A neuvěřitelně krásný filmový večer jednou v březnu:)
VALL-I (2008)
Krásné. Dojemné. Milé. Vtipné. Božííííí :-)
Vdáš se, a basta! (2007)
Děs, hvězda z lítosti k Diane Keaton.
Válka nevěst (2009)
Sympatické herečky, občas vtip, jinak nuda k uzoufání. Jako doplněk k jídlu ovšem stačilo.
Zpívánky (TV pořad) (1984)
Kultovka. Tohle by měli všichni vidět a znát. To by se panečku na světě zpívalo:-) máme krásné lidovky!!!
Černá labuť (2010)
Nepopírám, že jsem se těšila víc než rok, že jsem hltala jakoukoli zmínku, ohlas, všechno, že jsem měla přehnaně vysoké nároky na své oblíbené tvůrce (režisér Aronofosky, Natalie i Clint Mansell) a že jsem vlastně do kina šla dneska tak nějak jinak, slavnostněji než obvykle. Black Swan je totálně namachrovaný a nadupaný psychotriler, který ukazuje, jak je chytrý, mazaný, brutální, hluboký úplně v každé minutě své stopáže. Natalie Portman podle mého posouvá herecké hranice někam, kam to snad už ani rozumně nejde, zobala jsem jí z ruky, bála se jí, nechápala, chápala jí, neuvěřitelné. K tomu neskutečná práce s kamerou, světlem (schválně se na něj zaměřím příště), hudbou (!!! mrazí v zádech od prvního do posledního taktu) a atmosférou. Darrenův poslední film zase čeří vodu a je to dobře, jsem ráda. Jen ho nechte, ať si čeří.