Trochu mastňácký homosexuální intelektuál v nejlepším věku. Na fotce mi bylo 19 let.

Čeho si cením na filmech?

1)  Na filmech si cením především toho, jestli mají co říci a jestli vyjadřují také něco jiného, než radost tvůrců z naplněné kasičky.

2)  Ono sdělení by dále mělo být předáno především filmovou řečí, tedy řečí obrazu a hudby.

3)  Sdělení tvůrců má být kultivované a nepodbízivé. Věci, které film sděluje, má sdělovat nepřímo jakoby pod čarou. Plakátové agitky fakt nemám rád a konstatování, co že měl autor na mysli, rád ponechám nekonečným televizním seriálům.

4)  Musí mě zaujmout. Film (kniha, hudební nosič, umělecké dílo obecně) pro mě není výrobek na jedno použití. Většinu filmů, které nemusím vidět podruhé, nemusím vidět ani poprvé.

5)  Film má být srozumitelný. Po skončení chci odcházet s vědomím, že jsem alespoň částečně pochopil, co se ve filmu odehrálo. Film má být žánrově čitelný. Míchání žánrů je snesitelné jenom zcela vyjímečně. Konec filmu má být vypointovaný anebo otevřený. Viděl jsem spoustu filmů, kde mě na to, že jsou u konce, upozornily až titulky.

6)  Film má být podívaná. Chci vidět, co normálně neuvidím, místa, chování lidí, úhel pohledu. Chci vidět krásné obrazy.

7)  Dobří herci. Chci vidět pěkné herce v takových záběrech, abych ocenil jejich přitažlivost. Nepreferuji krásné kočky, ale chápu, že si i další diváci a divačky chtějí přijít na své.

8)  Nestojím o akční filmy. Neutíkám od obrazovky s hrůzou, že mě přejede přijíždějící vlak. Nepotřebuji vidět hrdinu běžícího v dopravních prostředcích, jak ničí nepřítele na sto a jeden způsob ve vzduchu, na zemi, pod mořem anebo ve vesmíru.  Nestojím o krvavé horory a thrillery, založené na vraždících maniacích, zrůdách, mutantech, zombies či mimozemšťanech. Je pravda, že tyto situace taky běžně neuvidím (bod 6). Co mám ale dělat, když mě podobné filmy většinou nudí? Sledování podobných věcí ostatně neprospívá ani psychice. Horor pro mě je film, kde jsou násilí a hrozby vyjádřené jen náznakem (viz Hitchcockovy filmy) a je dán prostor pro divákovu fantasii.

9) Hodnotící řada má šest stupňů. Filmy se mi tedy víceméně líbí (tři a více hvězdiček) nebo spíše nelíbí. Slušnému a zajímavému filmu dávám tři hvězdičky. Dvě hvězdičky znamenají, že film považuji spíš za mínusový, ale uznávám, že úplný kanál to není. Čtyři hvězdičky mají filmy mého srdce. Pět hvězdiček dám málokdy. Hodnocení je a má být čistě subjektivní. I kvalitní film oceňovaný kritikou a diváky může tedy v mých očích dostat jen jednu hvězdičku a naopak. Hvězdičkováním říkám, jak je pro mne film atraktivní. Ke kvalitě a jiným aspektům se vyjadřuji v komentářích.

10) Uvedená pravidla není třeba brát příliš kategoricky. Někdy je prostě všechno jinak.

Koho (ne)zařadím mezi své oblíbené uživatele?

1)  Smysl bodování nevidím ve vytváření žebříčků popularity. Ačkoli je jistě milé být někde na vrcholu a opájet se stovkami bodů, za prvotní přínos bodování považuji vytvoření okruhu lidí s podobným vkusem. Vzhledem k počtu uživatelů je velmi obtížné najít ty, kteří mají na filmy podobný pohled. Vzhledem k množství filmů je to ale nutné, protože jinak ztrácím čas sledováním filmů ne třeba špatných, ale mně nic neříkajících.

2)  Pro zařazení mě zajímá počet komentářů a to u filmů, které jsem rovněž viděl. Číslo 44/150/10, které uvádím u svého oblíbeného komentátora, znamená, že aktuálně má 44 bodů, 150 komentářů a z posledních 90 jím komentovaných filmů jsem viděl 10. Umožní mi to na první pohled si připomenout míru ztotožnění filmového vkusu. Počet hvězdiček označuje míru ztotožnění názorů.

3)  Ideální je plné názorové ztotožnění. K ideálu se blíží názorová blízkost u většiny komentovaných filmů. Výborné jsou i komentáře, které sice hledí na film z jiného hlediska, než já, ale jsou inteligentní, zajímavé a přínosné. Někdy zařazuji i komentátory, kteří jsou vtipní, i když s nimi věcně třeba nesouhlasím.

4)  Rád bych našel komentátory - homosexuály, kteří otevřeně vyjadřují svůj pohled na filmy. Mám pocit, že téměř neexistují. Takového Enšpígla v gayovské mutaci bych velmi ocenil.

5)  Nestojím o výměnu bodů za jakýmkoli účelem - to jde proti smyslu věci. Nedám body podle pravidla - tihleti už jich mají dost, tak dáme zase někomu jinému - to jde proti smyslu věci. Nevolím lidi podle počtu jejich bodů - i to jde proti smyslu věci. Nestojím o lidi, kteří nemají alespoň stovku komentářů, byť jejich hodnocení filmů by bylo zcela totožné s mým. Jde mi právě o ty komentáře.

6)  Uvedená pravidla není třeba brát příliš kategoricky. Někdy je prostě všechno jinak.