Malarkey

Ruská variace na Tarantina, která mě bavila více, než samotný Tarantino. Jednoznačné, přímočaré, správně krvavé, rusky ustřelené. Prostě zábava na entou.

Konečně jsem se na italském filmovém festivalu Mittel Cinema Fest setkal s lidsky pěkným příběhem. A i když by se v něm řvát klasicky po italsku dalo, tak se zde nijak zásadně neřve. A když už se řve, tak to není prvoplánové a vše dává daleko hlubší smysl. Dlouho jsem se nesetkal s tak upřímně odvyprávěným příběhem různých lidí na naší planetě. Smutné, ale kouzelné zároveň. Pozitivní a negativní emoce se neustále střídaly a setkání s babičkou pro mě byla solidní studená sprcha. Takoví lidé by navždy měli žít v samotě a nikomu nezasahovat do života. Bohyně štěstěna je jeden z nejemotivnějších italských filmů za poslední léta, který jsem zažil. Navíc ty kulisy, to je jednoduše krása pohledět.

Trošku pitomost, ale je fajn, že se na ní Emma Roberts upsala. Alespoň bylo na co koukat. Ten druh young adult fantasy, které snad nikdo neměl nikdy natočit.

Námět je neskutečně libivá záležitost. I z toho důvodu jsem si říkal, že Lásku navždy zkusím. Navíc i Půlnoční láska od stejného režiséra byla z podobného ranku, tak jsem tu úplně neočekával průser. Ten se ale dostavil záhy. Scénáristi si s námětem dělali co chtěli, nedával vůbec logiku. Nejtrapnější scéna byla ta lekce krájení brambor. To jsem si říkal, že dál už to dojít snad nemohlo. Jenže pak pokračuje sérii nelogičností a já měl co dělat, abych tuto Hallmark friendly záležitost vůbec dokoukal. Co naplat, že herecká dvojka byla fajn. Tady to sestřelil neskutečně blbej scénář.

Ano, je to dost povrchní a příběhově jednoduché, ale Zůstat v klidu nabízí dvě super holky - Katharina Schüttler a Natalia Belitski, které se v životě hledají a tak jim osud nadělil setkání, aby se v nich mohlo něco zlomit a něco zase obnovit. Třeba láska k vlastnímu dítěti. Za mě super drama, je pravda, že příběhově je dost přímočaré a na vše jde dost jednoduchou formou, ale udrželo mě to v napětí a to se počítá.

Znáte ten pocit, když někdo vedle Vás u žraní mlaská a Vy máte sto chutí mu vlepit takovej párfacek, že vezme druhou o zem? Tak to je případ tohoto filmu. Navíc italský stereotyp tu přešel do takového extrému, že se z příběhu sester Macalusových stalo vymítání sester Macalusových.

Taková normální rodinka na hólandskej způsob. Jen teda zatraceně nudnej a nezáživnej.

Korejská variace na Hry o trůny. Tvůrci tu totiž naprosto perfektně zkombinovali zombie masakr středověkého světa na Korejském poloostrově a politických intrik, které jsou zajímavé, baví a spolu s různorodými postavami dokáží vyvolávat sérii emocí. Vůbec se mi tu totiž nestalo, že bych se v postavách třeba ztrácel. U každé bych si dokázal najít jak silné, tak slabé stránky. Největší sranda to byla vlastně v momentě, kdy se tu projevovalo chování královské rodiny, vysokých úředníků a politiků vůči obyčejným lidem. Až z toho mám pocit, že si tvůrci trošku utahovali z tehdejší doby, ale i ze současnosti, protože to byl místy solidní extrém. Často jsem u toho vzpomínal na naše politiky, kteří si také tak rádi ukrajují z ekonomiky naší země. V naší zemi je to také hodně zajetým tématem. Království zombie toto všechno nabízí a navíc to zaobaluje do krásných kulis středověkých pevností a tamní přírody, že je navíc neustále na co koukat. Plus, až uvidíte tu akci, tak mi věřte, že nebudete chtít lepší. To je prostě nářez. Přemýšlel jsem, proč tomuto seriálu nedát pět hvězd a vlastně jsem nenašel jediný důvod. Po dvou sériích tedy převládá totální nadšení a jsem zvědavý, co se bude dít dál.

První mongolský film, který dokazuje, že v Mongolsku nejsou jenom Mongolové, ale taky jeden Američan, kterej je součástí tohoto solidního akčního béčka s odkazem do osmdesátých let.

Průměrné italské drama, které odkazuje na nějaké zajeté italské stereotypy a docela dost se v něm řve. Hlavně ten fotr od rodiny, to byl docela debil. Standardně to odsírají děti a tak tu s dětmi jsou citlivé scény, které jsou docela zajímavé, ale i agresivně napjaté scény, které jsou spíš na blití.