Ortodoxní nuda. Zápletka je detektivní ale pojetí nikoliv - nic se nerozuzluje, na konci se přesekne a nazdar. Žádnej hrdina, jen parta nudnej patronů. A MI6 je stejně 4% jako ČD.
Abychom zajistili vítěství svých ideálů, musíme je před tím zradit. Jednoduchá myšlenka, perfektní obsazení a režie (Clooney je strašně super ve střídání poloh, Hoffman úplně minimalistickej, za Goslinga pláče sklo od auta...), hodnocení stojí a padá na tom, zda vám to stačí a 3 jsou pro mě stejně obhajitelné jako 5... Michael Clayton mě ale nějak chytil víc, netuším proč.
Slabý jako čaj. A může za to ten americkej sektář... Jestli pak víte proč (i kdybyste to věděli, stejně vám to řeknu)? No protože jednak je to jako Michael Žantovský skůtr - zkurvenej trpaslík, a tak má ego až na půdě a neni lautr schopnej se přenést přes to, že už na to nemá. Proto má Renner tak málo místa, proto je za blbce a za kašpara. No a druhak - Cruise si myslí, že má smysl pro humor, ale má hovno (a jako producent se pochopitelně do všeho sral).
Já jsem vždycky hrozně rád, že se mi líbí takovýhle laciný píčoviny, protože jinak bych se měl za hrozně nudnýho patrona a suchara. A to jsou hovada. Nutno vidět ve skupině.
Vavrečka netočí moc pro lenochy a blbce, takže nejsem docela cílová skupina. Relativně náročnej symbolizmus (pro mě určitě) vyžaduje hodně divákovy pozornosti, což jsem občas těžce nezvládal a ujel myšlenkama jinam. Trochu to zjemňuje tempo, kde se střídají vypjatější a klidnější scény (ačkoliv se nezdá, že by se Ondřej nechával unášet patosem, to vůbec). ///dopsat
Nikde se tu nepíše to nejdůležitější. Předlohu napsal Hunter S. Thompson, kterej měl na triku Strach a hnus v Las Vegas. Ano, ten Strach a hnus v Las Vegas, kterej se odehrával asi 10 let po tomhle a v jehož filmový verzi hrál taky Johny Depp. Jenže Depp je teď o 15 let starší a ne o 10 let mladší jak by měl. Takže skoro padesátiletej chlap hraje novinářskýho bažanta v Portoriku - wtf 1. WTF 2 s velkými písmeny je ale žánrová rozkolísanost tohohle filmu. V jedný chvíli pozorujete žhavou romantickou scénu, pak se tam najednou vyjeví vtipy jak z Četníků ze Saint Tropez - ale nefalšovaný, po chvíli CGI meskalinová halucinace. Tento film je klišovitý v jednotlivostech a chaotický jako celek což je přesně ta blbá kombinace k nekoukání.
Trochu si zarebeluju se silnýma 3*. Na tomhle filmu není nic špatnýho. Gordon-Levitt umí dělat všechny ty psí oči (jak on byl jen rozbitej z rozchodu v 500 dní) ve vážných umíracích situacích a Rogen to vybalancuje sprostejma šprýmama, Anna Kendrick je netykavka a jakoby profesionálka, ve skutečnosti věčně se zakoktávající děcko. Ale sakra. To je právě ten problém těhle herců. Umí hrát, ale jen tu svoji polohu, jakoby jejich postavy prostupovaly do jinejch filmů a tak nesledujete příběh Adama, Kyla a terapeutky ale syntézu příběhů archetypálních charakterů Rogena, Gordon-Levitta a Kendrick. Comprende?
Tyhle bouchací soc dramata jsou testosteronová verze Pretty woman - normální chlap u nich nemůže nepookřát a ačkoliv hromada klišé bije do očí, rozum srdíčku neporučí.
Pro člověka, který ví o čem psal Foucault v Dohlížet a trestat, úplně zbytečný. Chyběl mi tam jakejkoliv náznak polemiky - a totiž jak tahle kontrola má i pozitivní vliv na společnost (Ivan David na psychofilmu zajímavě poukázal na to, jakým způsobem se resocializujou ty notorický znásilnovači. Prostě se jim řekne, že se o nich ví a že na ně přijdou a zavřou je, když někoho znásilní, nejedná se o žádnej mindtwist v duši toho zločince, kterej si uvědomí že dělal špatný věci jak jsem se naivně domníval).
Rodina je základ státu. Příběh vycizelovanej přesně jako z pera moderního detektivkáře. Čtenář (zde divák) se všechno dozví a kdyby náhodou něco přehlédl, protože není z nejchytřejších, pro jistotu se mu to zopakuje. Na konci ještě jedna odemílačka pro ty obzvláště hloupé. Ale ne, ne pro hloupé, ono je to všechno prostě tak velkej konstrukt že to normální člověk samozřejmě není schopen pobrat a tak je to vysvětlování nutný. Prostor pro vlastní interpretaci se pochopitelně vytrácí a tak není o čem se po filmu bavit - ("Myslíte si, že si ten herec fakt oholil hlavu doopravdy?" nepovažuju za solidní téma k diskuzi). // vlastně už jsem to napsal v první větě, ale to jediný co je nad doslovný čtení filmu je, jak se lidem zvyšujou schopnosti ve chvíli, kdy mají pocit že je někdo miluje a taky jakejch svinstev jsou schopný když tuhle lásku před sebou držej jako štít.
Zamrzí takové ty filmové náhody, jako že všechno se sejde do jedné chvíle a tak je divák napínán jak na skřipci. Psychoanalytické komentáře: Matty (začal jsi studovat filmovědu, kamaráde?)
Vemte Kaurismakiho a obraťte naruby. Refn to je hněv, strach a hnus v Kodani bez zjevný příčiny (jakoby s lehkým nádechem chlapskýho srabáctví a pocitu ztráty kontroly nad úplně všim co se kolem děje a obsesivní potřebou si dokazovat, že tu kontrolu má(me) (my chlapi)). Scéna u hřbitova s Grundtvigs Kirkes v pozadí...
Kapou z toho ty fantazie paniček, který štrikujou v obrovskejch barácích ale nepatří jim ani ty jehly. Nic naplat - materiální nezávislost je nezbaví okovů lásky <3 !!!
Jen tohle: když na začátku Woodrow balí Milly, bylo mi trochu trapně jak přitepleně mluvil a až ňufal ale zároveň jsem si nemohl nevybavit jak úplně stejně cukruje jeden můj kamarád na svou (americkou) grrrlfriend - jako vejce vejci. Nechtěl bych se slyšet jak se vyjadřuju zamilovaně já, fuj. A to, jak se z týhle rádoby drsný romance přepínáme do (byť patrně fantazijního) módu (sebe)destrukce Hořkýho měsíce - to jsem si málem pustil do kalhot.
Kolegyně správně napsala, že tohle je film o neustálý transgresi. Ale vtip je pochopitelně v tom, že klíčovou osobou tohohle neustálýho posouvání hranic je Milly, která je mnohem chlapštější než hlavní hrdina Woodrow - to ona sežere víc švábů, to ona šuká když se jí zachce a to ona je nástrojem pomsty tak chladnokrevný, že se chudák Woodrow nestačí divit. Ona je vyzyvatelem (žena - žena obecně je vyzyvatelem muže v současný společnosti a stojí za ní strašák rovnoprávnosti, ženský hnutí a legislativa tuhle rovnoprávnost nárokující) a on neustále akorát prohrává nebo se snaží seč mu síly stačí, aby si s ním žena totálně nevytřela prdel. A tak utíká do vlastní fantazie. Do fantazie, kde fyzická síla a chlapství zase něco znamená, kde chlap vládne.
Pořád si myslíte, že je to náhoda, že tohle hračičkovství, komiksy se superhrdinama, počítačový hry a koneckonců i filmy jsou doménou chlapů?
Tlustej kluk, tady navíc černej. To je úplnej zabiják tohohle druhu filmů. A přesto tam vždycky ten spratek je (viz Santa je úchyl). Nechápu. Alkáč Ferrellovi jde (je to takový to minimalistický herectví, což je vedle super extrovertního idiota půlka výčtu jeho hereckých poloh), linka s Rebeccou Hall i jeho ženou jsou v pohodě - melancholický ale nikoliv přehnaně sentimentální. Asi vás to těžko zklame, pokud od filmu neočekáváte, že jeho hrdina dostane životem přes držku vážně až na dřeň - Leaving LV se vážně nekoná. Ale v tom je ta pravá zenová moudrost - něco poděláte, něco napravíte a život jde dál.
Vemte odvar z Americký krásy, přidejte špetku Fight Clubu a dostanete pěkně chlupatýho Bobra. Chabá expozice, nadstřelená linie vztahu syna, zklamání z toho, že Jodie Foster v závěru definitivně ustoupí do pozadí a řeší se jen vztah otec - syn. Gibson ale umí magory dobře už od 1987.
Moje komentáře
Love (2011)
Nikdy jsem neviděl lepší slovenský film ...
Røde kapel, Det (2009)
Šílenej film o šíleným státě v tězce sebereflexivnim dogma stylu. Některý pasáže jsou takmer dokonalý (Jacob a jeho Why do you lie?)...
Muži, kteří nenávidí ženy (2011)
This is a story of boy meets girl, but you should know upfront, this is not a love story.
Jeden musí z kola ven (2011)
Ortodoxní nuda. Zápletka je detektivní ale pojetí nikoliv - nic se nerozuzluje, na konci se přesekne a nazdar. Žádnej hrdina, jen parta nudnej patronů. A MI6 je stejně 4% jako ČD.
Den zrady (2011)
Abychom zajistili vítěství svých ideálů, musíme je před tím zradit. Jednoduchá myšlenka, perfektní obsazení a režie (Clooney je strašně super ve střídání poloh, Hoffman úplně minimalistickej, za Goslinga pláče sklo od auta...), hodnocení stojí a padá na tom, zda vám to stačí a 3 jsou pro mě stejně obhajitelné jako 5... Michael Clayton mě ale nějak chytil víc, netuším proč.
Mission Impossible - Ghost Protocol (2011)
Slabý jako čaj. A může za to ten americkej sektář... Jestli pak víte proč (i kdybyste to věděli, stejně vám to řeknu)? No protože jednak je to jako Michael Žantovský skůtr - zkurvenej trpaslík, a tak má ego až na půdě a neni lautr schopnej se přenést přes to, že už na to nemá. Proto má Renner tak málo místa, proto je za blbce a za kašpara. No a druhak - Cruise si myslí, že má smysl pro humor, ale má hovno (a jako producent se pochopitelně do všeho sral).
Přizdis*áči (2011)
Já jsem vždycky hrozně rád, že se mi líbí takovýhle laciný píčoviny, protože jinak bych se měl za hrozně nudnýho patrona a suchara. A to jsou hovada. Nutno vidět ve skupině.
Ultimum Refugium (2011)
Vavrečka netočí moc pro lenochy a blbce, takže nejsem docela cílová skupina. Relativně náročnej symbolizmus (pro mě určitě) vyžaduje hodně divákovy pozornosti, což jsem občas těžce nezvládal a ujel myšlenkama jinam. Trochu to zjemňuje tempo, kde se střídají vypjatější a klidnější scény (ačkoliv se nezdá, že by se Ondřej nechával unášet patosem, to vůbec). ///dopsat
Imaginární lásky (2010)
Detaily v detailech. BFF, vole.
Rosetta (1999)
Je fascinující, jak se nižší třídy sebereprodukují nebo rovnou, jako v tomhle případě, sebedestruují nedodržováním pravidel.
Rumový deník (2011)
Nikde se tu nepíše to nejdůležitější. Předlohu napsal Hunter S. Thompson, kterej měl na triku Strach a hnus v Las Vegas. Ano, ten Strach a hnus v Las Vegas, kterej se odehrával asi 10 let po tomhle a v jehož filmový verzi hrál taky Johny Depp. Jenže Depp je teď o 15 let starší a ne o 10 let mladší jak by měl. Takže skoro padesátiletej chlap hraje novinářskýho bažanta v Portoriku - wtf 1. WTF 2 s velkými písmeny je ale žánrová rozkolísanost tohohle filmu. V jedný chvíli pozorujete žhavou romantickou scénu, pak se tam najednou vyjeví vtipy jak z Četníků ze Saint Tropez - ale nefalšovaný, po chvíli CGI meskalinová halucinace. Tento film je klišovitý v jednotlivostech a chaotický jako celek což je přesně ta blbá kombinace k nekoukání.
50/50 (2011)
Trochu si zarebeluju se silnýma 3*. Na tomhle filmu není nic špatnýho. Gordon-Levitt umí dělat všechny ty psí oči (jak on byl jen rozbitej z rozchodu v 500 dní) ve vážných umíracích situacích a Rogen to vybalancuje sprostejma šprýmama, Anna Kendrick je netykavka a jakoby profesionálka, ve skutečnosti věčně se zakoktávající děcko. Ale sakra. To je právě ten problém těhle herců. Umí hrát, ale jen tu svoji polohu, jakoby jejich postavy prostupovaly do jinejch filmů a tak nesledujete příběh Adama, Kyla a terapeutky ale syntézu příběhů archetypálních charakterů Rogena, Gordon-Levitta a Kendrick. Comprende?
Warrior (2011)
Tyhle bouchací soc dramata jsou testosteronová verze Pretty woman - normální chlap u nich nemůže nepookřát a ačkoliv hromada klišé bije do očí, rozum srdíčku neporučí.
Národní galerie Šumava (2011)
Angažovaný dokument, ale Hana mlčí, když by měla mluvit.
Nadohled (2011)
Pro člověka, který ví o čem psal Foucault v Dohlížet a trestat, úplně zbytečný. Chyběl mi tam jakejkoliv náznak polemiky - a totiž jak tahle kontrola má i pozitivní vliv na společnost (Ivan David na psychofilmu zajímavě poukázal na to, jakým způsobem se resocializujou ty notorický znásilnovači. Prostě se jim řekne, že se o nich ví a že na ně přijdou a zavřou je, když někoho znásilní, nejedná se o žádnej mindtwist v duši toho zločince, kterej si uvědomí že dělal špatný věci jak jsem se naivně domníval).
Anonym (2011)
Zajímavosti: Královna Alžběta píchala s opravdovým Williamem Shakespearem. A byl to její syn. Péro je mocnější než meč (to jsem si nemohl odpustit).
Perfect Days - I ženy mají své dny (2011)
Hezky (přiblble) je vyjádřen ten tak často nesdílený pocit osamění.
Lovci hlav (2011)
Rodina je základ státu. Příběh vycizelovanej přesně jako z pera moderního detektivkáře. Čtenář (zde divák) se všechno dozví a kdyby náhodou něco přehlédl, protože není z nejchytřejších, pro jistotu se mu to zopakuje. Na konci ještě jedna odemílačka pro ty obzvláště hloupé. Ale ne, ne pro hloupé, ono je to všechno prostě tak velkej konstrukt že to normální člověk samozřejmě není schopen pobrat a tak je to vysvětlování nutný. Prostor pro vlastní interpretaci se pochopitelně vytrácí a tak není o čem se po filmu bavit - ("Myslíte si, že si ten herec fakt oholil hlavu doopravdy?" nepovažuju za solidní téma k diskuzi). // vlastně už jsem to napsal v první větě, ale to jediný co je nad doslovný čtení filmu je, jak se lidem zvyšujou schopnosti ve chvíli, kdy mají pocit že je někdo miluje a taky jakejch svinstev jsou schopný když tuhle lásku před sebou držej jako štít.
Vyměřený čas (2011)
V dlouhém období je Keynes mrtvý.
Dluh (2010)
Zamrzí takové ty filmové náhody, jako že všechno se sejde do jedné chvíle a tak je divák napínán jak na skřipci. Psychoanalytické komentáře: Matty (začal jsi studovat filmovědu, kamaráde?)
Francouzský polibek (1995)
I will show you Meg Ryan`s bush.
Colombiana (2011)
odpad!Bessona vykastrovat, jako ztracenou kočičku. Odměna!
Alois Nebel (2011)
Život nemá děj
Bleeder (1999)
Vemte Kaurismakiho a obraťte naruby. Refn to je hněv, strach a hnus v Kodani bez zjevný příčiny (jakoby s lehkým nádechem chlapskýho srabáctví a pocitu ztráty kontroly nad úplně všim co se kolem děje a obsesivní potřebou si dokazovat, že tu kontrolu má(me) (my chlapi)). Scéna u hřbitova s Grundtvigs Kirkes v pozadí...
Jana Eyrová (2011)
Kapou z toho ty fantazie paniček, který štrikujou v obrovskejch barácích ale nepatří jim ani ty jehly. Nic naplat - materiální nezávislost je nezbaví okovů lásky <3 !!!
Bellflower (2011)
Jen tohle: když na začátku Woodrow balí Milly, bylo mi trochu trapně jak přitepleně mluvil a až ňufal ale zároveň jsem si nemohl nevybavit jak úplně stejně cukruje jeden můj kamarád na svou (americkou) grrrlfriend - jako vejce vejci. Nechtěl bych se slyšet jak se vyjadřuju zamilovaně já, fuj. A to, jak se z týhle rádoby drsný romance přepínáme do (byť patrně fantazijního) módu (sebe)destrukce Hořkýho měsíce - to jsem si málem pustil do kalhot. Kolegyně správně napsala, že tohle je film o neustálý transgresi. Ale vtip je pochopitelně v tom, že klíčovou osobou tohohle neustálýho posouvání hranic je Milly, která je mnohem chlapštější než hlavní hrdina Woodrow - to ona sežere víc švábů, to ona šuká když se jí zachce a to ona je nástrojem pomsty tak chladnokrevný, že se chudák Woodrow nestačí divit. Ona je vyzyvatelem (žena - žena obecně je vyzyvatelem muže v současný společnosti a stojí za ní strašák rovnoprávnosti, ženský hnutí a legislativa tuhle rovnoprávnost nárokující) a on neustále akorát prohrává nebo se snaží seč mu síly stačí, aby si s ním žena totálně nevytřela prdel. A tak utíká do vlastní fantazie. Do fantazie, kde fyzická síla a chlapství zase něco znamená, kde chlap vládne. Pořád si myslíte, že je to náhoda, že tohle hračičkovství, komiksy se superhrdinama, počítačový hry a koneckonců i filmy jsou doménou chlapů?
Bobby Fischer Against the World (2011)
I česká wikipedie vám dá víc informací než tento dokument, který vyniká snad možná zběsilým střihem mluvících hlav.
Rychle a zběsile 5 (2011)
Diesel, co mu druhá brada už dost plandá, kraluje v maskulinní scéně roku když mačká papuli své budoucí policajtské přítelkyně.
Everything Must Go (2010)
Tlustej kluk, tady navíc černej. To je úplnej zabiják tohohle druhu filmů. A přesto tam vždycky ten spratek je (viz Santa je úchyl). Nechápu. Alkáč Ferrellovi jde (je to takový to minimalistický herectví, což je vedle super extrovertního idiota půlka výčtu jeho hereckých poloh), linka s Rebeccou Hall i jeho ženou jsou v pohodě - melancholický ale nikoliv přehnaně sentimentální. Asi vás to těžko zklame, pokud od filmu neočekáváte, že jeho hrdina dostane životem přes držku vážně až na dřeň - Leaving LV se vážně nekoná. Ale v tom je ta pravá zenová moudrost - něco poděláte, něco napravíte a život jde dál.
Pan Bobr (2011)
Vemte odvar z Americký krásy, přidejte špetku Fight Clubu a dostanete pěkně chlupatýho Bobra. Chabá expozice, nadstřelená linie vztahu syna, zklamání z toho, že Jodie Foster v závěru definitivně ustoupí do pozadí a řeší se jen vztah otec - syn. Gibson ale umí magory dobře už od 1987.