krvavamera

Když Marco Ferreri natočil poprvé tento příběh v celovečerním formátu, jeho producent Carlo Ponti jej sestříhal na pouhých třicet minut. Tak byl také film vypuštěn do kin. Teprve po letech Ferreri snímek znovu přestříhal na celovečerní délku s tím, že do něj dodal asi dvacetiminutovou barevnou sekvenci. V této podobě byl snímek uveden ve Francii pod titulem „Break up“ (ROZCHOD).
Příběh tematizuje obsesi jako takovou. Puntičkářský pedant, prodejce bonbonů nejevící sebemenší zájem o balónky, s sebou do bytu náhodou přinese z práce reklamní balónky. Zbaví se jich sice tím, že je daruje synovi bytné, ten je ale po svém spratkovském řádění zapomene v ledničce. Hlavní hrdina (Mastroianni) z nudy jeden nafoukne... a to je začátek jeho konce. Zvědavost, kolik vzduchu se vůbec do balónku vejde, u něj postupně přerůstá v naprostou posedlost. Marně hledá rady u „odborníků“, marně „na to jde vědecky“. Snaha nafouknout balónek tak akorát, aby byl již plně nafouknut a nezůstalo uvnitř místo, ale zase aby nepraskl, se pro něj stane otázkou života a smrti, složitým filozofickým problémem. Vždyť přeci když balónek nafoukne tak, že ještě není nafouknut zcela, že by se ještě do něj vešlo více vzduchu, pak přeci vnitřně selhal! Ale co když praskne? Nikdo mu není schopen (nebo spíše ochoten) poradit, setkává se jen s výsměchem. A i když si nakonec chorobnost a hloupost své posedlosti uvědomí a snaží se ji přehlušit, balónky jsou silnější. Poté, co již dlouhé hodiny čekající snoubenka z legrace balónek praskne, hrubě ji vyhodí nejen ze svého bytu, ale rovnou ze života. Tenhle balónek mu přece konečně mohl poskytnout řešení! Bohužel další balónek přefoukne.
Snímek vyniká nejen svým příběhem, ale je výrazný i po formální stránce. Kromě zmiňovaného prostřídání černobílého a barevného materiálu zaujme zvuková stopa, výborně gradující a vykreslující horečnatou atmosféru posedlosti v podobě praskajících balónků a přesně kopírující duševní rozpoložení hlavního hrdiny. Začátek snímku je zase vtipně poskládán ze statických záběrů, doprovázených kontinuální zvukovou stopou. Díky kontinuálnímu střihu a zvukové stopě přesto dochází k iluzi pohybu. Redukování pohybu na několik fotografií vytváří velmi minimalistickou scénu, jež koresponduje s povahou hlavního hrdiny.

Přes žaluzie dopadají proužky světla, zvukové stopě vládne tikot budíku a oknem sem doléhá štěkot psa a zpěv ptáků. Kamera zkoumá pokoj plný záhadných předmětů s orientální tematikou, až se zastaví na posteli se spící bytostí. Hudba vytlačí budík ze zvukové stopy, bytost se protahuje a probouzí a posléze směřuje do koupelny. Henry Miller spící a bdící.
Roku 1975 natočil Tom Schiller krátký dokument o význačném americkém literátovi Henry Millerovi (Obratník Raka, Obratník Kozoroha, Sexus, Nexus, Plexus; dlouho uznáván jako jeden z nejvlivnějších světových spisovatelů, tvrdí se, že byl jedním z prvočinitelů dnešní sexuální revoluce), ve kterém se mu jedinečným způsobem podařilo přiblížit géniovo nitro.
Jedná se o sled intimních záběrů z prostředí spisovatelovy koupelny, jíž si upravil k obrazu svému, a tak jej plně charakterizuje (tj. doslova si ji polepil nejrůznějšími fotografiemi a výstřižky z novin). Henry jednotlivé výjevy na stěnách volně komentuje a vypráví neuvěřitelné historky a příběhy, které se k nim váží. V průběhu této vzrušující seance koupelnu využije k osprchování mladá japonská dívka. Celý snímek vrcholí takřka metafyzickou transformací v ulicích New Yorku.

Edukativní minisérie (5 dílů) televize BBC podle stejnojmenného románu Nigela Hintona. Buddy má problematické dětství - otec, notorický kriminálník, nemůže sehnat zaměstnání a věčně se hádá s matkou. Rodina nemá příliš mnoho peněz (matka-živitelka nakonec rodinu opustí) a Buddy se snaží řešit své problémy drobnými krádežemi. Potýká se s výčitkami svědomí, problematickým vztahem ke svému otci, školními problémy a zažívá různá dobrodružství se svými kamarády. A ostatně i se svým nezodpovědným otcem. Nechybí ani pěkné hororové sekvence. Celou minisérii prolínají tklivé songy padesátých let, které vytvářejí nejen pojítko mezi otcem a synem, ale také jedinečnou atmosféru pořadu.
V roli otce se představí Roger Daltrey (zpěvák skupiny THE WHO), který své herecké kvality již dříve prokázal v řadě úspěšných snímků (zejména Tommy, McVicar a další) a roli nezbedného otce si střihl o několik let později v celovečerním snímku Buddy's Song.

Čerství novomanželé projíždějí na svatební cestě kolem zdánlivě opuštěné haciendy, u které se rozhodnou zastavit, aby si na tichém místě vzájemně projevili přízeň. Místo však není zdaleka opuštěné, ve skutečnosti jde o "ženskou věznici" a oni jsou okamžitě zajati jejími strážkyněmi. Novomanžel je propuštěn, pohledná novomanželka je však nucena obléci stejnokroj - miniaturní jeansové kraťásky - a spolu s ostatními vězenkyněmi manuálně pracovat v dole. Tajemné místo má svá vlastní pravidla, určovaná správcem věznice, jeho ženou a hlavní dozorkyní. Ti své svěřenkyně značně terorizují: na nebohé, většinou blonďaté a hlavně dobře rostlé vězenkyně pořádají hony a ukájejí na nich své zvrhlé sexuální choutky.
Odehnaný manžel se však nehodlá se situací jen tak smířit, a tak se znovu objevuje na scéně, aby svou atraktivní choť vyrval ze spárů sexem posedlých uzurpátorů...

Příběh Prvního učitele se odehrává v roce 1923, po skončení občanské války. Mladý rudoarmějec je vyslán do zapadlé kyrgyzské vesnice, aby zde založil první školu v širokém okolí. Ve svém odhodlaném souboji proti starým pořádkům se střetává s ostrou nevolí a posměchem, ale také s půvabnou šestnáctiletou dívkou (Natalja Arinbasarova, představitelka hlavní ženské role a tehdejší režisérova manželka, byla za svůj výkon oceněna na MFF v Benátkách). Českého diváka První učitel osloví především uchvacující krásou kyrgyzské krajiny a zobrazením exotické kultury a lidových zvyků. Nabídne mu však i mnohem víc.