Nejen vypravěč, ale i čtenář nejen veršů, ale i příběhů nejen o bdění, ale i o snech nejen těch létacích, ale i těch z bludišť nejen krétských, ale i parkovních nejen...

slovy básníka Gustava Erharta:
"Odejdi
Ozvěna vlastních kroků
ti řekne o mně vše"

a do toho echa odněkud:
"zanedlouho potom jsem našel zase pevnou zem a noc, která byla pod stromy ještě hustší, a dále za nocí všecky spoluviny ticha," pravil Petr Kabeš.

 

a do třetice: Jen jedna čárka mne dělí od toho, co napsal Walter Benjamin: "Jakkoli je pro nás slovo vyprávěč čímsi zcela běžným, živá činnost, kterou označuje, nepatří dávno již do naší současnosti. Vyprávěč je pro nás pojmenováním toho, od čeho jsme se právě vzdálili a od čeho se nadále vzdalujeme."

 

 

* * *

stárnutí

* * *

* * * * * *

 

 

 /beze slov/

 

 

* * *

Mé nejoblíbenější filmové oblasti:

tvorba tzv. andělských režisérů, němý film, fantastika ve filmu, česká nová vlna s přesahy

 

 

***

  

 

 

 (le cinéma optimal)

(a na rubu tohoto vějíře jsou nepochybně slova podobná těm, která napsal Charles Cros na vějíř Lady Hamiltonové: "Tu vyplyne ve Vaší paměti obraz / Vaší zářící mladosti. Budete oslněna a / okouzlena, jako jsme oslněni a okouzleni my, když Vaše měděné vlasy splývají Vám po ramenou.")

a na líci ...:

              ... Paul Valéry: Projekční plátno

 

Na napjatém plátně, na ploše stále čisté, na níž ani krev nezanechává skvrn, objevují se nejsložitější události, opakujíce se, jak se nám zachce.

Děje jsou spěšné nebo zpomalené. Pořádek události lze také převrátit. Mrtví oživují a smějí se.

Každý vidína své vlastní oči, že všecko, co je, je povrchní.

Vše, co se stalo světlem, je výtěžkem obyčejného času. Děje se to a znova zase děje uprostřed temnot. Je vidět, jak veškerá přesnost skutečna bere na sebe všechny vlastnosti snu.

Je to sen umělý. Je to také jakási vnější paměť, nadaná mechanickou dokonalostí.

Všecky tyto půvaby se prou o mou duši.

Žije na všemocném a živém plátně; účastní se vášní přízraků, které na něm vyvstávají. Nasakuje se jejich způsoby: jak se usmívat, jak vyznávat lásku, jak přelézat zeď, jak zabíjet, jak vypadat, když přemýšlíme...

Ale ještě je jiný, úžasnější účinek těchto obrazů. Tato lehkost kritizuje život. Jaké hodnoty nabývají od chvíle, kdy jsem je viděl, všecky ty počiny a zážitky, jež se tak přede mnou mění, všecka ta jednotvárná rozmanitost? - Nemám již chuti žít, neboť to není nic jiného, než se podobat. Znám budoucnost zpaměti.

 

 

 

 

***

dvacet mých (snad opravdu těch) největších filmových zážitků let 2009 a 2010... 

 

 

Bresson: A co dále, Baltazare

 

Šepiťková: Vzestup

 

Rosselini: František, prosťáček Boží

 

Paradžanov: Barva granátového jablka

 

Visconti: Nevinný

 

Antonioni: Výkřik

 

Kurosawa: Rudovous

 

Bresson: Muška

 

Hitchcock: Marnie

 

Reiniger: Die Abenteuer des Prinzen Achmed

 

Visconti: Gepard

 

Antonioni: Noc

 

Wiene: Kabinet doktora Caligariho

 

Zurlini: Děvče se zavazadlem

 

Macumoto: Nishijin

 

Kadár a Klos: Smrt si říká Engelchen

 

Naruse: Hlas hory

 

Cocteau: Krev básníka

 

Pinkava: Neobyčejná třída

 

Antonioni: Kronika jedné lásky

 

 

***

 (le cinéma à croquer)

(Theo van Doesburg, Café L'Aubette, Strassburg 1928)

 

 

 

 deset mých (snad opravdu těch) největších filmových zážitků roku 2011...

Němec: Démanty noci

Ozu: Pozdní jaro

Huston: Bůh to vidí, pane Allisone

Bresson: Proces Jany z Arcu

Chaplin: Cirkus

Mizoguči: Ukřižovaní milenci

Naruse: Onna ga kaidan o aguru toki

Camus: Černý Orfeus

Leigh: Bleak Moments

Weir: Piknik na Hanging-Rock

***

                             

 

Kunstkammer 2010 (herec a jeho prostor)

„Filmový herec se cítí vyhnancem. Je vyhnán nejen ze scény, ale i sám ze sebe. S nevolností nejasně pozoruje, že je přepadá nevyslovitelná prázdnota, že se jeho tělo vytrácí, tělesnost jako by vyprchávala, byla oloupena o svoji realitu, o svůj život, o svůj hlas a o zvuky, vyvolané jeho pohyby, aby se tak stal němým obrazem, okamžik zachvívajícím se na plátně a mlčenlivě mizejícím … Malá aparatura si bude před publikem pohrávat s jeho stínem a on aby se spokojil, že předvádí svou roli před ní.“ (Luigi Pirandello)

 

Na jedné straně rozmnožuje film náš přehled o determinujících banalitách, které řídí naši existenci, vždyť filmové detaily z inventáře vnějšího světa objevují zpravidla na věcech běžně známých skryté podrobnosti a kamera se geniálně zaměřuje k průzkumu všedního prostředí, na druhé straně nám však film současně otevírá nesmírné a netušené pole k volné hře! Naše výčepy a velkoměstské ulice, naše kanceláře a zařízení našich pokojů, naše nádraží a továrny nám připadaly jako svět, do kterého jsme zakleti bez naděje na únik. Nyní přišel film a rozrazil toto vězení třaskavinou načasovanou na desetinu vteřiny, a my můžeme uprostřed těchto trosek, široko daleko rozmetaných, bezstarostně podnikat své dobrodružné výpravy. Záběry detailů rozšiřují náš prostor a časovým exponováním vtrhává do našeho světa pohyb. A stejně tak, jako se zvětšenině nejedná o prosté upřesnění věcí, které bychom jinak viděli nezřetelně, nýbrž o vyjevení zcela nových pohledů na strukturu hmoty, nejedná se ani při časovém exponování o přiblížení známých motivů pohybu, nýbrž v těchto známých a dostupných motivech se odkrývají ony docela neznámé, „které vůbec nepůsobí jako zpomalování rychlých pohybů, nýbrž jako klouzání, vznášení, jako pohyb nadpřirozený“ (Walter Benjamin v závěru citující Rudolfa Arnheima)

 

 

 

 

 

 

Drobná poznámka k případným výměnám:

Budeme-li spolu měnit filmy, prosím o vložení nepopsaného a nepolepeného disku do pošetky (do každé pošetky jen jedno dvd). Já to tak také činím. Díky za pochopení.