Zuzanyje

Ty Allenovy psychologické studie mě zpočátku hodně bavily, teď už mi začínají připadat všechny podobné a trochu zdlouhavé. Nechci tím říct, že by to byl film špatný, ale ... vlastně příběh postav je předvídatelný a jejich zpovědi - jsou to vlastně velmi úsměvné sebezpytné hovory intelektuálů, kteří jakoby řešili ve svém životě jen sebe sama a vztahy. A jak říkám, nejvíc mě na tom štve, že se v tom Woody opakuje.

Je to poněkud trapná a zamotaná romantická komedie, ne zrovna šálek mého čaje. Ale jednu věc musím přiznat: Meryl Streep je zkrátka stále okouzlující herečka.

v tomhle filmu je nejkouzelnější Sellersova etuda hned v úvodu s trubkou, kdy jako trubač stále, vytrvale a urputně troubí a odmítá se tak stát komparzistou, který po první ráně hned padne. Pěkně svoji roli dotáhne do absolutního konce, až k výbuchu.

Prostě to, co Peter Sellers dokáže jednou grimasou, to Steve Martin svede nejméně 10 a už je to přehlušené. A vlastně nevím, jestli je to chyba Steva Martina nebo scénáře. A možná spíš opravdu bude chyba spíš na straně scénáristy, který odmítá svého Clouseaua nechat opravdu jen tím troubou, ale musí mu přišpendlit v závěru nejen skutečný a zasloužený úspěch, ale i lásku. Co vlastně může vzbudit lásku k takovému troubovi? Postavy kolem Clouseaua vidí pověstného inspektora jakoby každá z jiné perspektivy. Jedna jej vnímá jako genia a jedna jako pitomce a přitom se s ním setkávají ve stejných situacích. Čím je pověst genia zasloužená je zcela neopodstatněno. (Chudák Sellersův Clouseau neměl prakticky nikde moc zastání.) Pro mě jako pro diváka je pak zcela neuvěřitelné, že Martinův Clouseau záhadu nakonec skutečně vyřeší. Jak je takový pitomec, který ohmatá všechny střepy a pak chce snímat své vlastní otisky prstů, je nakonec schopen celkem propracované dedukce? Tenhle nesmyslný kontrast mě skutečně nebaví, postava zůstává neživá, všechny fóry mi pak připadají k postavě jen uměle vymyšlené, jako trapné gagy pro pobavení. Postava inspektora Clouseaua je v tomto scénáři tak nepromyšlená, že k ní člověk nemůže cítit nic, ani soucit, natožpak lásku. Jako diváka mě tenhle Clouseau zkrátka nudí. Navíc v českém dabingu jsou Clouseauovy přeřeknutí stavěn

Zápletka je sice trochu zmatená, překombinovaná a v mnohém předvídatelná. Ovšem herecké výkony pro mě tento "detail" výrazně převážily a celý film přenesly do kategorie zábava. Nejistý Polívka, polapený a znovu z kleští vymaněný Krobot, šílenkyně Bydžovská - to jsou zcela exkluzivní, citlivé herecké výkony, které dokáží každou drobnou situaci dopointovat drobným pohybem ruky, nebo pohledem. Rovněž Geišbergův nestoupaný a otrlý "rádobyfrontman" stojí za zmínku, stejně jako padlý Genzerův gangster. Půvabná je ve své roli také Lucie Žáčková, která si s elegancí střihla protivnou mladou paničku.

Dustin Hoffman předvádí dokonalou studii mladého, nesmělého a poněkud vyšinutého člověka.

Opravdu nepatřím mezi příznivce Daniela Landy, celý projekt Tajemství zlatého draka v ND Brno mi vadí, považuji to za vychytralý marketingový tah Zdenka Plachého a domnívám se, že prakticky soukromý projekt Daniela Landy (částečně i kvůli jeho politické minulosti, za niž se opravdu nekaje) na prkna Národního divadla nepatří. Ať se to klidně hraje, ale ne za peníze daňových poplatníků. To bych řekla k tomu, o čem dokument má zřejmě pojednávat. Nicméně způsob, jakým je dokument koncipován, je naprosto zcestný. Není stanoveno absolutně téma, za celou dobu jsem nepochopila, jestli jde režisérce o to, proč se Tajemství zlatého draka v ND Brno uvádí, nebo jí jde o to vytvořit současný portrét Daniela Landy a jeho aktivit. Z ivančických diváků jsou záměrně dělání hlupáci, tvůrci dokumentu jim ironicky kladou otázky, na něž běžný divák nemusí umět odpovídat. Dotazy jsou manipulované a neobjektivní. Odpovědi dramaturga Dohnala jsou jistě teatrální, ale zvolené sestříhané pasáže z něj záměrně dělají absolutního cvoka a autistu. Režisér Zdenek Plachý, který je skutečně inteligentní a zároveň neskutečně sebestředný egoista, nakonec režisérku dostává, protože si z ní utahuje, když prohlašuje, že Landa lítá. Tudíž je pak naprosto nejasné, jestli si dělá legraci, když mluví i o stavbě Dračího chrámu za dvě miliardy Kč (a máme to dávat do souvislosti s výpovědí primátora Onderky, že tvůrce TZD v každé další činnosti podpoří a že se tedy bude stavět chrám z peněz daňových poplatníků?) V poděkování se objevují jména Vladimíra Justa a Petra Váši, jejichž názorů si vážím. V dokumentu se však vůbec neobjevili. To mi bylo vskutku divné. Článek Vladimíra Justa v Divadelních novinách mi odpověděl: režisérka s ním i s Vášou dlouze mluvila, ale jejich výpovědi vystřihla, protože se zřejmě snažili objektivně zhodnotit, proč TZD na prkna národního divadla nepatří a jaká jsou jeho pířpadná pozitiva. Jenže to se režisérce do krámu nehodilo. Proč tam byla pasáž z vesnice /jaké vůbec?/, kam Landa jezdí na motorkářské sjezdy? Úplně vytržené a odjinud? Co měla tahle pasáž ukázat? Ve chvíli, kdy před divadlem mluvili studenti JAMU a byly puštěny ukázky z jejich parodie Tajemství stříbrného bobra, autoři dokumentu vůbec nijak neuvedli o jakou akci je, ani že jejími tvůrci jsou studenti z JAMU. Režisérka mluví se skupinou anonymních mladých lidí. O technickém provedení dokumentu se raději moc vyjadřovat nebudu, komíhavá kamera, kdy si člověk ani nemůže pořádně prohlédnout tváře lidí, s nimiž se mluví, působí spíš jako amatérský záznam, nejsou ztlumené ruchy, takže divák má občas potíž rozumět odpovědím zpovídaných. Režisérka si vybrala kontroverzní námět, mohla poukázat na nesrovnalosti s uváděním takového díla ve státní kulturní instituci. Landa opravdu plácá v dokumentu nesmysly, ale vzhledem k tomu, že se z něj režisérka záměrně blbce snaží vytvořit, smývá hodnotu i těch výpovědí tvůrců TZD, které by mohly být pádným argumentem, že Landa nepatří na prkna ND. Bohužel. Dokument je špatný a bezcenný, nahrává pouze fanouškům Daniela Landy a oprávněně jim vkládá do úst argumenty o zaujatosti. Veřejnoprávní médium jako je ČT tohle opravdu nemělo odvysílat.

Opravdu mě tento film hodně potěšil. Děvčátko snažící se pochopit svět dospělých a jejich problémy, které se jí bytostně dotýkají, a unikající do pohádkového příběhu o Červené karkulce. Za jednotlivé pohádkové postavy si dosazuje své rodiče a kamarády, aby dokázala skutečnosti okolo sebe vůbec uchopit. Závažné problémy nazírané očima dítěte, které nerozumí, dělají z dospělých mimozemšťany. Téma je mi velmi blízké. Svůj postoj holčička komentuje pomocí kresbiček pastelkami. Příběh snad může působit pro dospělého hodně schematicky. Ale v dětském filmu snad taková schematičnost nevadí.

Místy je film skutečně velmi zdlouhavý. Mám ale pocit, že je to záměr režiséra vyprudit tímhle způsobem diváka. Hlody jsou tu výtečné. Mimozemšťan z nafukovacího balónu totální dadaismus. Trochu se domnívám, že je to takový předchůdce Červeného trpaslíka - ten humor je velmi podobný.

Poprvé se tu objevují sebe požírající hlavy, které potom Švankmajer používá v Možnostech dialogu. Jinak je to hezká hra s kameny, doprovázená zvukem nekonečného hodinového strojku, jehož melodie vám brzy začne lézt na nervy. Vodovodní kohoutek, který v určitých časových intervalech vyplivuje hrst kamenů a s nimi pak režisér roztáčí svou hru.