triatlet

Patřičně dramatický, akční film, v němž CE opět navodil estwoodovskou atmosféru. Víc se mi líbila první polovina - skrývání Luthera Whitneye (CE) - protikladně postavené scény: dvouhodinové čekání a následně úprk, než přiběhnou bodyguardové. Konec je natahovaný, když Whitneyova dcera přežije pád a navíc se ještě rozehraje "injekční bitva", tak to už mi přišlo hodně překonstruované. V závěru vyčnívá "taneční scéna" prezidenta s poradkyní. Možná kdyby tvůrci dosadili místo prezidenta "obyčejného" politika, byl by příběh věrohodnější.

Oddechová komedie, která skutečně některými dialogy a scénami (s rybičkou) rozesměje. Vhodně jsou zvolení herečtí protagonisté, divák jim ty ztřeštěnosti věří. Navíc příběh nastavuje zrcadlo - uhlazeného chování psychiatra a bláznivého počínání jeho pacienta. Závěrečná jízda a pokus o terapii smrtí sice působí šroubovaně, ale má význam vzhledem k samotnému závěru (na svatebním obřadu) - "Táta se vrátil!" - a k následujícímu dovětku v titulcích.

Tomuhle se odpad dát nedá, protože Ivetiny hlášky o přirozenosti mě fakt neskutečně rozesmály. Pozměním slovy klasika Štrosmajera:"Kdyby blbost byla přímoúměrná hvězdičkovému hodnocení, pak by Iveta brala plný počet:-)) Lituji komparzisty v publiku, tvrdě odtleskaná zábava!

MFDF 28.10.2014 Záslužný, zajímavý dokument. Alice Nellis snímek natočený citlivě, s vtipem (já měl štěstí, že publikum na vnitřní humor celkem reagovalo :-) Ve druhé polovině jsem si vybavil Terezu Boučkovou a o chvíli později tam jedna z protagonistek odvyprávěla podobný příběh...

Samotná sociální balada Jarmily Glazarové je silnou předlohou, kterou se podařilo Vladimíru Vlčkovi zdařile zasadit do prostředí Beskyd. Příběh odráží venkovký život a především úděl žen. Trošku mi na filmu vadila barevnost. Příběh sám o sobě je ponurý. Příjemné byly scény, v nichž se filmaři soustředili na zobrazení lidových tradic; herci zaslouží pochvalu za používání nářečí. Nejsilnější jsou scény, v nichž Metúdek touží odejít z nehostinného prostředí domů.

V knižní předloze jsou lépe vykresleny některé vedlejší postavy (např. Šárka), ale celkově jsem měl při čtení podobnou představu. Grecman (Jiří Sovák) a Tondl (Svatopluk Beneš) podávají moudra přesvědčivě. Josef Novák a Jiří Sedláček dokázali podstatu vztahu Davida a Kuby také zachytit. Potěšily i Yveta Kornová a Jana Postlerová v rolích sekretářek. Písnička Jaroslava Wykrenta plně vystihuje ústřední téma příběhu.

Nemastný neslaný Ne, to není hodnocení cimrmanovské hry, ale připomenutí geniálního užití rčení a přísloví spojených s lidojedy. A za odkaz Josefa Václava Sládka? Jednoduše: pětihvězdičková zábava, kch.

Navození atmosféry je optimální. Poirot v závěru šachuje s fotkou, ale podobně jako on jsem také při klíčovém telefonátu poznal, kdo je pachatel. Čekal jsem, která z ženských zareaguje na tu myší svědkyni. Ale závěrečné myší proklouznutí hodinami, ve chvíli, kdy pachateli odbíjí poslední minuta,to mi přišlo až příliš umělecky přetažené.

Fantazijní svět Astrid Lindgrenové se filmařům podařilo převést i na filmové plátno.

Když člověk vypne zvuk, otočí se zády k televizi a v průběhu přemrštěné stopáže cca 3x jedním okem mrkne na předvídatelný, naivní děj, tak má pocit, že vysílají oddechový seriál. Hvězdička za metamorfózy Jiřiny Bohdalové a za vykreslení Viktora Preisse jako Vyššího principa věku mobilních telefonů.