Nečekaná nuda. Hlavní postavou vedle Junga (Fassbender) je Sabina, která v podání Keiry Knightley mi byla natolik nesympatická, že být Fassbendera, tak ji napráskám ještě víc. A jsme u jádra dalšího problému, totiž že na Cronneberga se mi film zdál příliš krotký, málo vyhrocený a slušivě neanimální. Z poslední trojice jeho filmů jednoznačně nejslabší přírůstek. Příště víc spankingu, prosím.
Hodnocení po prvním (a u mě posledním) dílu. Shrnu nejdříve klady: dva ústřední představitelé a jejich špičkování. Konec kladů. Přenesení dění do současnosti je velmi sympatický nápad, ale mám pocit, že v tomto případě jde především o značku. Přejmenování postav by ničemu neuškodilo. Charakterictiky by klidně mohly zůstat stejné. A teď ty zápory. Sherlockova dedukce je natolik dokonalá, že celé vyšetřování rázem postrádá smysl. Stejně tak Dr. Watson, které to jen celé zdržuje svými udivenými dotazy, je naprosto nefunkční figurka, která sice na závěr něco zmáčkne, což mi přijde ale příliš násilně naroubovaný důvod opodstatnit svoji seriálovou existenci. Dále tu máme naprosto směšně vykonstruovaného vraha. V podstatě lze říct, že jej stvořil sám Sherlock a velmi mi připomíná zlobivce z komiksů (zvláště od Marvelu), kteří existují také díky existenci hlavního hrdiny a páchají zlo, aby ho nasrali. První díl naznačuje, že seriál bude nějaký divoký propletenec a ne pouhé vyšetřování jednotlivých případů, což mě rozesmutnilo, protože jde o neduh naprosté většiny současné seriálové produkce, kdy se pak jednotlivé série uměle natahují. Jejich obsah pak mutuje v něco smysluplně neuchopitelného a původní vize je navždy ztracena (ha, jak příkladné, Ztraceni). Můj závěr komentáře je samozřejmě jen odhad, ale 90 minut mi stačilo na jednoznačný verdikt, že dále Sherlocka sledovat nehodlám. Předpokládám, že pětihvězdičková hodnocení zde na CSFD jsou výplodem seriálových odkojenců, kterým já nikdy nebudu, protože je mi seriálové koncepce (možná by se hodilo přišpendlit i "současná") tak trochu proti srsti.
Počáteční pozlátko idealizované (animované) Paříže, jaká se v poslední době objevila například v Ratatouille, velmi rychle vyprchalo. Dialogy hlavního hrdiny občas zašustí papírem, do pestrého nádražního života se připlete zbytečná (možná spíš nevyužitá) infantilní postava strážmistra a děj je plný předvídatelných událostí. Neměl jsem se během filmu na co těšit a těch několik sympatických scén (oprava myšky, natáčení v ateliéru, Příjezd vlaku) mě k nadšenému jásání nad novým Scorseseho filmem nedovedlo. Zfilmovanou lásku ke kinematografii si představuji poněkud jinak.
Adaptace le Carrého románu není (i když jsem jej zatím nečetl) v žádném případě pouhou audiovizuální ilustrací jistě skvělého textu. Je to estetický filmový zážitek, u kterého jsem místy zapomínal sledovat samotný děj. Neustále a ve stejném tempu plující kamera, která velmi citlivě snímá všechnu tu stylizovanou krásu sedmdesátých let, tklivý saxofon, udávající pochmurně zadumaný tón, pečlivě vybraní herci, schopní uhrát mnoho scén bez zbytečných dialogů - jedním slovem nádhera. A film, který je na první pohled svým obsahem komplikovanější, tedy mě donutí přečíst si knižní předlohu, abych si doplnil informace a následně se tak připravil na opakované shlédnutí, u mě nemůže dostat jedna mínus.
Afektní sundávání masek slušnosti, bestiální výhřez upřímnosti a vyblití se z pocitů křivdy, utopené ve zdánlivě utěšujícím účinku mnohaleté whiskey. A fénem to vysušit nejde, přátelé. Cililink! ***** Grandiózní herecký koncert v čele s naprosto dokonalým Christophem Waltzem.
Strašnej guláš! Tři králové v první polovině jedou na speedu (respektive jak je trefně popsal kamarád: "je to šílené, jak od Kusturici"), jako divák jsem zde v rozpacích, jestli TOHLE a TAMTO myslí režisér kurva vážně, nebo si ze mě dělá prdel (nebo si dělá prdel ze zelených mozků), každopádně se rychle prostřílíme k americké sebekritice, která se mi takhle prezentovaná ve velkorozpočtovém hávu vždycky líbila (kvůli tomu, že film uvidí větší masy a možná jim něco dockvane, doufám). Pak už nás čeká jenom tříkrálový pohádkový závěr a dojetím můžeme film vypnout. Vizuální stránka i v roce 2012 na mě zapůsobila velmi svěže.
Paranoia v Rozhovoru 100% naplňuje význam tohoto termínu. Film má moc pěkný závěr, téma je zpracováno mistrovsky, "pouze" klavírní hudební doprovod Davida Shirea je radost poslouchat a kamera nemá chybu, ale já se do toho filmu zkrátka dostatečně nevžil a místy jsem se ošíval, takže objektivně minimálně za 4*, ale subjektivně na 3*. Snad příště.
Nemám rád upírskou tématiku, nikdy mě nebavila. Upíry mám za přežitek, který se hodí maximálně na strašení malých dětí. Důvodem zřejmě je využití (zneužití) upírské tématiky pro laciné béčkové filmy. Tomuto subžánru zkrátka není přáno. Až na vyjímky. Jednou z nich bezpochyby je Ať vejde ten pravý Tomase Alfredsona. Až intimně dojemný (o to více ale hrůzu nahánějící) horor, nebo spíše dětské drama, je důkazem citlivého přístupu k látce. Na několika místech sice hapruje logika, což filmu nepříjemně pokopává nohy (otec Eli a jeho noční akce na příliš frekventovaných a osvětlených místech), ale celkově se jedná o velmi příjemné osvěžení vyčpělého upírského subžánru. Najdete zde klasické atributy, jako je problém s denním světlem, ale o upírech (krom Oskarova dotazu) tu nepadne ani slovo a neuvidíte žádné typické špičáky. Za co u mě film zaslouží maximální uznání je, že dokáže vyvolat v divákovi strach bez jediné laciné lekačky, jde naprosto proti proudu dnešních amerických hororů. "Rispekt"!!
Nejvěrnější MI své seriálové předloze. Ovšem když je mi naprosto ukradené, jestli vybouchne někde atomovka, tak je něco špatně. Čtyřka je čistá zábava bez funkčních emocí a stejně jak ve filmu kopírují kódy na odpálení jaderné střely, kopíruje "scénárista" studenoválečné scénáře ze šedesátých let. Dneska? Tady si někdo ze mě dělá prdel.
Jsem velmi spokojen. Kdyby každý odpočinkový film v sobě nesl takovou důležitou myšlenku, jako Vyměřený čas, současně nebyl hollywoodsky nabubřelý, ale "pouze" velmi příjemně odvyprávěný, měl bych najednou pocit, že se společnost a kulturní vkus neřítí do pekel. Z tématu by se dalo samozřejmě vyždímat ještě o něco víc, ale základní premisa je na konci vyřčena (a velmi srozumitelně), tak proč ne? A jde to i bez obřích digitálních celků. Fascinovalo mě, jak tvůrci pomocí pečlivě vybraných lokací, vkusných kostýmů a několika udělátek vytvořili téměř dokonalou iluzi světa relativně daleké budoucnosti.
Proč to točit znovu, když už to tu jednou bylo a lépe? A v jiné době navíc! Nejlepší na celém filmu je ta linka o natáčení dětského zombie filmu a úplně nej je, že ho při závěrečných titulcích uvidíte a je skvělej (respektive je to sranda). Abrams = lens flare a Super 8 končí jedním lens flare. Lens flare je i na plakátu. Lens flare je všude. Mám rád jeho lens flare.
Miluju absurdní a šílené scény. Podobné věci jako zde se dějí v Kusturicových, ale v poněkud jiném, o něco lepším obalu. Ale 5 hvězd nakonec za to, že mi to má v celé své ujetosti co říct.
Obsahově pěkný dokument. Nejvíce se mi líbí pasáž, kdy kamera v kavárně sleduje nástěnnou malbu s Wagnerovým hudebním podkresem, na jehož motivy je dílo namalováno. Celkovou kvalitu bohužel sráží drobné technické nedostatky, které příliš poukazují na fakt, že jde o amatérský dokument. Nebýt různých zvukových vad a častého nedoostření obrazu, mohl by se snímek jinak vysílat bez problémů v televizi.
Zrození kazí to, co bylo na původní Planetě opic zajímavého. Sterilním a otřepaným zbůsobem (sérum) doplňuje mezeru v ději, která nikdy neměla být doplněna. Alespoň ne takovýmto způsobem.
Výborná práce se štítem, Kapitáne Ameriko (Joe Johnstone). Klasický marvelácký "rodinný" film bez jakéhokoliv přesahu, ovšem celkově zábavný, se spoustou odkazů pro znalce titulního hrdiny. Vždycky jsem si myslel, že supervojáka obaleného v americké vlajce nelze rozumně zfilmovat. Byl jsem přesvědčen o opaku. Stačí jen trocha sebeironie.
Dallas v kulisách Pána Prstenů. ------ Viděl jsem jen první díl. Bohudík. Proč se dívat na tuto smyšlenou hru na krále a království, když tu máme skutečnou historii, čí příběh prožívat a proč? Ze samoúčelného šoustání zezadu, usekaných hlav a sprosté mluvy dobrý příběh neuděláš!!
Šel jsem do kina úplně naslepo, aniž bych věděl, o čem ten film je a o to více jsem byl překvapen. V půli filmu jsem si myslel, že nejsem na kostýmním dramatu, ale na duchařském hororu. Vynikající film od castingu, hereckých výkonů, nelineárního vyprávění přes kameru až k hudbě.
Možná až příliš otázek směřujících k Bohu, možná až příliš digitální, ale přesto magická, pomale plynoucí meditace a rodinný horor v jednom. Kdo není připraven na film Terrence Malicka, dostane ránu do koulí víc, než u jiných jeho filmů.
Děkuji za tento inteligentní sci-fi film, spíše tedy drama / road movie. Pátou hvězdičku dávám za samotnou realizaci filmu, že si někdo dal tu práci vyprávět příběh mimo zaběhaná klišé béčkových sci-fi hororů s bezdůvodně krvežíznivými monstry. Je to podvod na mainstreamového diváka, ale o to víc tomuto filmu fandím. Protikladem tomuto filmu budiž Světová invaze.
Dost mi to svou atmosférou připomínalo Temného rytíře. První čtyři knihy jsou uzavřené příběhy, které na sebe navazují, pátá kniha rozjede velký zamotanec, během kterého se hodně vrací zpět a dovysvětluje, čímž trpí především šestá kniha a sedmá to celé v nafouklém stylu zakončí. A o to víc trpí jednotlivé filmy. Samostatně obstojí snad jen první čtyři, u zbytku už musíte znát různé drobnosti a souvislosti, ale i tak zapůsobí Potter 6, 7 - 1 a 7 - 2 spíše samostatnými scénami a scénkami.
Myslím, že všechny filmy Michaela Baye jsou stejné - něco mezi reklamou na vložky, sporťáky a C4. Přepnul jsem se do módu 12+ (16 max) a celkem si TROJKU užil. Ale užírá se to ve svém megalomanství stejně, jako dvojka.
"We Have A Situation Here, Mr. President." Tak tuhle větu v tomto filmu neuslyšíte. Spíš odejde během svatební slavnosti čtvrtina lidí ze sálu, kteří snad na tuto větu čekali.
Řemeslně a herecky bez viditelného kazu, ale strašná nuda. Inspirace v procházení dveřmi alá Matrix Reloaded a klouboučníky měnící osud ze Smrtihlava / Dark City je zjevná a navíc značně nevyužitá. Neustále jsem na něco čekal a ničeho jsem se nedočkal (kromě jednoho morálního ponaučení, které jsem tušil již od prvních minut filmu).
Moje komentáře
Nebezpečná metoda (2011)
Nečekaná nuda. Hlavní postavou vedle Junga (Fassbender) je Sabina, která v podání Keiry Knightley mi byla natolik nesympatická, že být Fassbendera, tak ji napráskám ještě víc. A jsme u jádra dalšího problému, totiž že na Cronneberga se mi film zdál příliš krotký, málo vyhrocený a slušivě neanimální. Z poslední trojice jeho filmů jednoznačně nejslabší přírůstek. Příště víc spankingu, prosím.
Sherlock (TV seriál) (2010)
Hodnocení po prvním (a u mě posledním) dílu. Shrnu nejdříve klady: dva ústřední představitelé a jejich špičkování. Konec kladů. Přenesení dění do současnosti je velmi sympatický nápad, ale mám pocit, že v tomto případě jde především o značku. Přejmenování postav by ničemu neuškodilo. Charakterictiky by klidně mohly zůstat stejné. A teď ty zápory. Sherlockova dedukce je natolik dokonalá, že celé vyšetřování rázem postrádá smysl. Stejně tak Dr. Watson, které to jen celé zdržuje svými udivenými dotazy, je naprosto nefunkční figurka, která sice na závěr něco zmáčkne, což mi přijde ale příliš násilně naroubovaný důvod opodstatnit svoji seriálovou existenci. Dále tu máme naprosto směšně vykonstruovaného vraha. V podstatě lze říct, že jej stvořil sám Sherlock a velmi mi připomíná zlobivce z komiksů (zvláště od Marvelu), kteří existují také díky existenci hlavního hrdiny a páchají zlo, aby ho nasrali. První díl naznačuje, že seriál bude nějaký divoký propletenec a ne pouhé vyšetřování jednotlivých případů, což mě rozesmutnilo, protože jde o neduh naprosté většiny současné seriálové produkce, kdy se pak jednotlivé série uměle natahují. Jejich obsah pak mutuje v něco smysluplně neuchopitelného a původní vize je navždy ztracena (ha, jak příkladné, Ztraceni). Můj závěr komentáře je samozřejmě jen odhad, ale 90 minut mi stačilo na jednoznačný verdikt, že dále Sherlocka sledovat nehodlám. Předpokládám, že pětihvězdičková hodnocení zde na CSFD jsou výplodem seriálových odkojenců, kterým já nikdy nebudu, protože je mi seriálové koncepce (možná by se hodilo přišpendlit i "současná") tak trochu proti srsti.
Láska v myšlenkách (2004)
Nemůžu se zbavit dojmu, že jsem podobných filmů viděl alespoň tucet.
Hugo a jeho velký objev (2011)
Počáteční pozlátko idealizované (animované) Paříže, jaká se v poslední době objevila například v Ratatouille, velmi rychle vyprchalo. Dialogy hlavního hrdiny občas zašustí papírem, do pestrého nádražního života se připlete zbytečná (možná spíš nevyužitá) infantilní postava strážmistra a děj je plný předvídatelných událostí. Neměl jsem se během filmu na co těšit a těch několik sympatických scén (oprava myšky, natáčení v ateliéru, Příjezd vlaku) mě k nadšenému jásání nad novým Scorseseho filmem nedovedlo. Zfilmovanou lásku ke kinematografii si představuji poněkud jinak.
Jeden musí z kola ven (2011)
Adaptace le Carrého románu není (i když jsem jej zatím nečetl) v žádném případě pouhou audiovizuální ilustrací jistě skvělého textu. Je to estetický filmový zážitek, u kterého jsem místy zapomínal sledovat samotný děj. Neustále a ve stejném tempu plující kamera, která velmi citlivě snímá všechnu tu stylizovanou krásu sedmdesátých let, tklivý saxofon, udávající pochmurně zadumaný tón, pečlivě vybraní herci, schopní uhrát mnoho scén bez zbytečných dialogů - jedním slovem nádhera. A film, který je na první pohled svým obsahem komplikovanější, tedy mě donutí přečíst si knižní předlohu, abych si doplnil informace a následně se tak připravil na opakované shlédnutí, u mě nemůže dostat jedna mínus.
Bůh masakru (2011)
Afektní sundávání masek slušnosti, bestiální výhřez upřímnosti a vyblití se z pocitů křivdy, utopené ve zdánlivě utěšujícím účinku mnohaleté whiskey. A fénem to vysušit nejde, přátelé. Cililink! ***** Grandiózní herecký koncert v čele s naprosto dokonalým Christophem Waltzem.
Tři králové (1999)
Strašnej guláš! Tři králové v první polovině jedou na speedu (respektive jak je trefně popsal kamarád: "je to šílené, jak od Kusturici"), jako divák jsem zde v rozpacích, jestli TOHLE a TAMTO myslí režisér kurva vážně, nebo si ze mě dělá prdel (nebo si dělá prdel ze zelených mozků), každopádně se rychle prostřílíme k americké sebekritice, která se mi takhle prezentovaná ve velkorozpočtovém hávu vždycky líbila (kvůli tomu, že film uvidí větší masy a možná jim něco dockvane, doufám). Pak už nás čeká jenom tříkrálový pohádkový závěr a dojetím můžeme film vypnout. Vizuální stránka i v roce 2012 na mě zapůsobila velmi svěže.
Rozhovor (1974)
Paranoia v Rozhovoru 100% naplňuje význam tohoto termínu. Film má moc pěkný závěr, téma je zpracováno mistrovsky, "pouze" klavírní hudební doprovod Davida Shirea je radost poslouchat a kamera nemá chybu, ale já se do toho filmu zkrátka dostatečně nevžil a místy jsem se ošíval, takže objektivně minimálně za 4*, ale subjektivně na 3*. Snad příště.
Nordwand (2008)
Šablonovité horolezecké drama, ale v druhé půli na tu výtku spolehlivě zapomenete.
Ať vejde ten pravý (2008)
Nemám rád upírskou tématiku, nikdy mě nebavila. Upíry mám za přežitek, který se hodí maximálně na strašení malých dětí. Důvodem zřejmě je využití (zneužití) upírské tématiky pro laciné béčkové filmy. Tomuto subžánru zkrátka není přáno. Až na vyjímky. Jednou z nich bezpochyby je Ať vejde ten pravý Tomase Alfredsona. Až intimně dojemný (o to více ale hrůzu nahánějící) horor, nebo spíše dětské drama, je důkazem citlivého přístupu k látce. Na několika místech sice hapruje logika, což filmu nepříjemně pokopává nohy (otec Eli a jeho noční akce na příliš frekventovaných a osvětlených místech), ale celkově se jedná o velmi příjemné osvěžení vyčpělého upírského subžánru. Najdete zde klasické atributy, jako je problém s denním světlem, ale o upírech (krom Oskarova dotazu) tu nepadne ani slovo a neuvidíte žádné typické špičáky. Za co u mě film zaslouží maximální uznání je, že dokáže vyvolat v divákovi strach bez jediné laciné lekačky, jde naprosto proti proudu dnešních amerických hororů. "Rispekt"!!
Mission Impossible - Ghost Protocol (2011)
Nejvěrnější MI své seriálové předloze. Ovšem když je mi naprosto ukradené, jestli vybouchne někde atomovka, tak je něco špatně. Čtyřka je čistá zábava bez funkčních emocí a stejně jak ve filmu kopírují kódy na odpálení jaderné střely, kopíruje "scénárista" studenoválečné scénáře ze šedesátých let. Dneska? Tady si někdo ze mě dělá prdel.
Tintinova dobrodružství (2011)
Měl jsem z toho všeho radost jak malé děcko. Co chtít víc? Virtuální kamera je svůdná a šikovná milenka, že, Stevene?
Vyměřený čas (2011)
Jsem velmi spokojen. Kdyby každý odpočinkový film v sobě nesl takovou důležitou myšlenku, jako Vyměřený čas, současně nebyl hollywoodsky nabubřelý, ale "pouze" velmi příjemně odvyprávěný, měl bych najednou pocit, že se společnost a kulturní vkus neřítí do pekel. Z tématu by se dalo samozřejmě vyždímat ještě o něco víc, ale základní premisa je na konci vyřčena (a velmi srozumitelně), tak proč ne? A jde to i bez obřích digitálních celků. Fascinovalo mě, jak tvůrci pomocí pečlivě vybraných lokací, vkusných kostýmů a několika udělátek vytvořili téměř dokonalou iluzi světa relativně daleké budoucnosti.
Super 8 (2011)
Proč to točit znovu, když už to tu jednou bylo a lépe? A v jiné době navíc! Nejlepší na celém filmu je ta linka o natáčení dětského zombie filmu a úplně nej je, že ho při závěrečných titulcích uvidíte a je skvělej (respektive je to sranda). Abrams = lens flare a Super 8 končí jedním lens flare. Lens flare je i na plakátu. Lens flare je všude. Mám rád jeho lens flare.
Muži v říji (2009)
Miluju absurdní a šílené scény. Podobné věci jako zde se dějí v Kusturicových, ale v poněkud jiném, o něco lepším obalu. Ale 5 hvězd nakonec za to, že mi to má v celé své ujetosti co říct.
Vladimír Kiseljov: Obrazy srdeční hudby (amatérský film) (2011)
Obsahově pěkný dokument. Nejvíce se mi líbí pasáž, kdy kamera v kavárně sleduje nástěnnou malbu s Wagnerovým hudebním podkresem, na jehož motivy je dílo namalováno. Celkovou kvalitu bohužel sráží drobné technické nedostatky, které příliš poukazují na fakt, že jde o amatérský dokument. Nebýt různých zvukových vad a častého nedoostření obrazu, mohl by se snímek jinak vysílat bez problémů v televizi.
Na odstřel (2009)
Pěkně natočená novinářská pohádka.
Alois Nebel (2011)
Nuda v Jeseníkách.
Life Cycles (2010)
Reklama na kolo. Dechberoucí kameramanské kompozice, pomalejší tempo. Až na ten nabubřelý prázdný komentář vynikající.
Zrození Planety opic (2011)
Zrození kazí to, co bylo na původní Planetě opic zajímavého. Sterilním a otřepaným zbůsobem (sérum) doplňuje mezeru v ději, která nikdy neměla být doplněna. Alespoň ne takovýmto způsobem.
Captain America: První Avenger (2011)
Výborná práce se štítem, Kapitáne Ameriko (Joe Johnstone). Klasický marvelácký "rodinný" film bez jakéhokoliv přesahu, ovšem celkově zábavný, se spoustou odkazů pro znalce titulního hrdiny. Vždycky jsem si myslel, že supervojáka obaleného v americké vlajce nelze rozumně zfilmovat. Byl jsem přesvědčen o opaku. Stačí jen trocha sebeironie.
Hra o trůny (TV seriál) (2011)
odpad!Dallas v kulisách Pána Prstenů. ------ Viděl jsem jen první díl. Bohudík. Proč se dívat na tuto smyšlenou hru na krále a království, když tu máme skutečnou historii, čí příběh prožívat a proč? Ze samoúčelného šoustání zezadu, usekaných hlav a sprosté mluvy dobrý příběh neuděláš!!
Jana Eyrová (2011)
Šel jsem do kina úplně naslepo, aniž bych věděl, o čem ten film je a o to více jsem byl překvapen. V půli filmu jsem si myslel, že nejsem na kostýmním dramatu, ale na duchařském hororu. Vynikající film od castingu, hereckých výkonů, nelineárního vyprávění přes kameru až k hudbě.
Strom života (2011)
Možná až příliš otázek směřujících k Bohu, možná až příliš digitální, ale přesto magická, pomale plynoucí meditace a rodinný horor v jednom. Kdo není připraven na film Terrence Malicka, dostane ránu do koulí víc, než u jiných jeho filmů.
Monsters (2010)
Děkuji za tento inteligentní sci-fi film, spíše tedy drama / road movie. Pátou hvězdičku dávám za samotnou realizaci filmu, že si někdo dal tu práci vyprávět příběh mimo zaběhaná klišé béčkových sci-fi hororů s bezdůvodně krvežíznivými monstry. Je to podvod na mainstreamového diváka, ale o to víc tomuto filmu fandím. Protikladem tomuto filmu budiž Světová invaze.
Africká Královna (1951)
Zaprděná americká klasika, u které jsem nepochopil, čím by mě mohla bavit. A o čem to sakra celé bylo?
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (2011)
Dost mi to svou atmosférou připomínalo Temného rytíře. První čtyři knihy jsou uzavřené příběhy, které na sebe navazují, pátá kniha rozjede velký zamotanec, během kterého se hodně vrací zpět a dovysvětluje, čímž trpí především šestá kniha a sedmá to celé v nafouklém stylu zakončí. A o to víc trpí jednotlivé filmy. Samostatně obstojí snad jen první čtyři, u zbytku už musíte znát různé drobnosti a souvislosti, ale i tak zapůsobí Potter 6, 7 - 1 a 7 - 2 spíše samostatnými scénami a scénkami.
Transformers 3 (2011)
Myslím, že všechny filmy Michaela Baye jsou stejné - něco mezi reklamou na vložky, sporťáky a C4. Přepnul jsem se do módu 12+ (16 max) a celkem si TROJKU užil. Ale užírá se to ve svém megalomanství stejně, jako dvojka.
Melancholia (2011)
"We Have A Situation Here, Mr. President." Tak tuhle větu v tomto filmu neuslyšíte. Spíš odejde během svatební slavnosti čtvrtina lidí ze sálu, kteří snad na tuto větu čekali.
Správci osudu (2011)
Řemeslně a herecky bez viditelného kazu, ale strašná nuda. Inspirace v procházení dveřmi alá Matrix Reloaded a klouboučníky měnící osud ze Smrtihlava / Dark City je zjevná a navíc značně nevyužitá. Neustále jsem na něco čekal a ničeho jsem se nedočkal (kromě jednoho morálního ponaučení, které jsem tušil již od prvních minut filmu).