Mackin

Ryba na suchu. Shodou okolností název jiného filmu s Vlastou Burianem přesně vystihuje to, jakým dojmem působí král komiků v této nepovedené budovatelské agitce o zakládání JZD a stavbě vodovodu. Je to smutný pohled vidět zlomeného, ale stále se snažícího Buriana ve filmu, do nějž očividně nepatří a který mu tím pádem ani nemůže poskytnout dostatečný prostor pro uplatnění jeho talentu.

Svižná a vtipná satirická komedie z doby, kdy ještě četník býval pytlákem.

S Růžovým panterem se nakonec stalo přesně to, co dříve či později čeká většinu filmových sérií. Vidina dalšího možného zisku na již osvědčené značce je totiž pro tvůrce natolik lákavá, že ztrácejí veškerou soudnost. Vznikají tak stále nová a nová pokračování, která se zpravidla vyznačují sestupnou tendencí, v nejhorších případech se dostanou až na pomyslné kvalitativní dno. A přesně tam skončil i Syn Růžového pantera, po jehož zhlédnutí jsem upřímně rád, že již nevzniklo další pokračování, k němuž závěrečné odhalení opět vybízelo.

Neprávem zapomenutý český film odehrávající se během jednoho dne na nemocničním oddělení, na němž se provádějí náročné srdeční operace. Stáváme se tu svědky nejen jedné takové operace a následných komplikací, ale poznáváme i osobní problémy zdejšího personálu. A to vše svérázným způsobem komentuje zřízenec Cajthaml, kterého si zahrál netradičně umírněný, osobitý herec menších rolí Josef Hlinomaz.

Z Legendy o sovích strážcích je doslova cítit potenciál na hutné epické fantasy, které se mohlo stát jedním z nejzajímavějších animovaných počinů posledních let. Nakonec jí ale od obyčejného průměru zachraňuje jen mimořádně přitažlivé vizuální provedení (v kombinaci s 3D je opravdovou lahůdkou) posouvající opět hranice možností animace.

Pozoruhodný surrealistický výlet do snů Luise Buñuela a Salvadora Dalího, u nějž zamrzí fakt, že trvá pouze šestnáct minut.

Nejsmutnějším obdobím umělcova života je bezesporu okamžik, kdy už ho obecenstvo odmítá a jemu tak nastává neodvratitelný konec kariéry. Ale i o této životní etapě lze natočit skutečně nádherný a dojemný film, tak jak to dokázal Charles Chaplin právě ve Světlech ramp. 100%

Sice odvážná, ale dost amatérská a neúspěšná snaha přivést zpět na filmová plátna naši v současnosti nejstarší hereckou generaci.

Cary Grant zahrál přesvědčivě nejednoznačnou postavu Johnnieho Aysgartha, stejně jako Joan Fontaineová jeho vystrašenou manželku Linu. Právě její nejistota a pochybnosti o tom, jestli je její manžel doopravdy tím, za nějž ho s pomalu rostoucí hrůzou začíná považovat, udržují slušné napětí po celou délku filmu až do závěrečného dramatického finále.

Zásluhou skutečně obrovské míry autenticity, kterou se podařilo zprostředkovat zvolenou dokumentární formou, lze tento strhující snímek asi nejlépe charakterizovat jako „přímý přenos“ adrenalinových zásahů pyrotechnické jednotky ve válečném konfliktu v Iráku.