Silence

Rozhodně neříkám, že je to fádní, a že mne konec trochu nerozbil, naopak. Jen je to opět (taková již skoro epidemie v indie světě) v mých očích často nefunkční koncept na první pohled všedního příběhu, jenž si důvod ke zvěčnění v podobě filmu vyslouží až "šokující" katarzí či vypointováním v posledních minutách filmu, kterým předchází dlouhá (a pomalá) expozice postav a jejich vztahů a zdánlivě nesouvisející střípky, které by si měl divák poskládat právě po prožitém vyvrcholení a prohloubit si tak zážitek... tenhle přístup ale na mě zafunguje málokdy - pokud je povětšinu času film odtažitý a emočně plochý, je pro mě těžké dostávat se mu pod kůži zpětně, i když často (a i v případě Aftersun) je možné dříve či později vytušit, k jakému vyústění příběh směřuje. Je to škoda, Paul Mescal i Frankie Corio jsou skvělí, přirození... jejich vztah krásný a postupně prohlubující se nepříjemné pocity ze stále jasnějšího vědomí, kam se neodvratně blížíme, určitě nemizí do ztracena. Zvláště v kombinaci s kontrastem letní atmosféry a sympaticky nepatetického přístupu. Ale je to prostě trochu málo. Možná to chtělo s Calumem a Sophií prožít trochu víc času, prožít nějakou emoci bez pomoci chytlavý songů, možná to chtělo méně "budovat atmosféru" příliš dlouhými záběry a více času věnovat samotným postavám... Možná je taková forma uchopení v jádru tísnivého a tragického příběhu jednoduše nefunkční. 6.5/10

Roadtrip elitního agenta po evropských památkách okořeněný tísnivou atmosférou nevědomosti nabízí pořádnou porci zábavy. Přestřelky, honičky, souboje tělo na tělo, vloupačky, sledovačky, světové jazyky, ženy a v neposlední řadě uzly - to vše ovládá sympaťák Jason na jedničku s hvězdičkou. Jeho dokonalost bere během sledování filmu dech, paradoxně ale po jeho skončení docela zamrzí a zanechává nepříjemnou pachuť. Lépe řečeno se chuťová stopa snímku díky tomu rychle rozplývá. Kolikrát byl talentovaný pan Bourne na dně? Kolikrát se opravdu zapotil při odstraňování konkurence a zachraňování svého života? Kolikrát mu něco nevyšlo a kolikrát byly překážky v cestě větší, než se na první pohled zdálo? Odpověď znáte, stejně jako já... Jason Bourne jakoby měl všechny dveře odemčené a jakoby ho všichni jen tak kamarádsky škádlili. Ano, je to superagent! Ale i takový vytrénovanec je přeci jen v základu člověk. Tak ukaž emoce a chyby, chlape!

Standardně dobrá afflekovská režie, sympatické herecké výkony v čele s vynikajícím civilním Damonem, příjemná - i když trošku násilně tlačená - osmdesátková atmosféra. Naštěstí! Protože příběh o tom, jak jedna bohatá firma získala přízeň budoucího miliardáře tím, že mu slíbila tolik peněz, kolik dvě jiné bohaté firmy nikdy nikomu nezaplatily, a tím mimo jiné pomohla vytvořit precedent v bizarním přeplácení sportovních hvězd, vlastně postrádá výrazný potenciál dramatičnosti a gradace i nějakou nosnou myšlenku či poselství. Feel good... fade out... 6.5/10

Cením si, že se, stejně jako v případě Krásky a Zvířete, hraný Aladdin nevydal cestou polopatického přetisku animované předlohy a přináší svůj pohled na věc a nové nápady. Že se Will Smith nesnaží za každou cenu kopírovat Robina Williamse, protože tam, kde fungovala Williamsova komičnost a šarmantnost, tam Smith zaostává, zatímco jinde se i on může spolehnout na svou vyřídilku a charisma sympaťáka. Že jsou postavy komplexnější, princezna se animované (dětské platonické lásce ;) Jasmine vyrovnává krásou a převyšuje jí osobností a Sultán není úplný ňouma. Nicméně, jde stále o stejný příběh, který se před 17 lety vešel do neuvěřitelně svižných 87 minut. Kéž by si Ritchie i u Disney občas pomohl nějakou tou koláží či šlápnutím na vypravěčský plyn, protože nový Aladdin úmorně často z rozmáchlého orientálního dobrodružství přepíná na televizní konverzačku, ve které trochu odbytý digitální Džin kouká někam skrze své konverzační partnery nebo se zbytečně dlouho opakuje stejný vtip, který pak přestává být.. vtipem, haha. Roztahaností a paradoxně zároveň přílišnou doslovností pak některé scény ztrácejí na působivosti a emotivnosti, čímž trpí především samotné finále. Míra se nepodařila udržet ani v hudebních aranžmá (až na výjimky: Prince Ali, kde je to záhodno a nové Speechless), ve kterých se sdělení a obsah samotných písní trochu ztrácí. Aladdin není špatný film, má skvělý casting, fajn atmosféru, ale myslím, že ze všech původních Disneyovek nabízel nejvíce prostoru k "vyřádění se" a tenhle potenciál zůstal v mých očích hrubě nevytěžen. 5.5/10 P.S.: V každém případě přeju Guy Ritchiemu, aby (jak se zatím zdá) Aladdin vydělal hezký balík a on tak zase mohl točit ty skvělé žánrovky, na které mu nikdo nechodí.... ;-)

Strhující střetnutí vulgární egoistické geniálnosti a žárlivé nedoceněné obyčejnosti. Podmanivý, pohlcující, nezapomenutelný, šílený a příliš krátký, Amadeus...

Dodnes je pro mne záhadou, jakým způsobem Alejandro Ińárritu navozuje tak intimní a intenzivní vztah mezi filmem a jeho postavami. Ty jakoby se nerodily spolu s ním, ale byly právě důvodem jeho vzniku. Nesledujeme příběh jako voyeuři z bezpečné vzdálenosti, kamera nás bere doslova pod kůži jednotlivých postav a odhaluje jejich vztahy, city i myšlenky. A přestože nám ani není dovoleno si kohokoliv oblíbit, či se dokonce ztotožnit - rozhodně mi nakonec nebyl osud ani jedné z postav lhostejný. Syrové a děsivé. Nejvíce zarážející a zároveň nejobdivuhodnější ale je, s jak klidnou hlavou a rukou Ińárritu příběh plný zoufalství a tragédie zobrazuje. Proto mi z dokonalého zážitku trochu vytrhávala kompozice filmu, kdy se po hodině děje zaměřeného hlavně na Octavia a jeho okolí příběh poměrně násilně 'přepne' aby se věnoval dalším postavám. A pak znovu a znovu. Je to škoda, protože to kazí skoro až mrazivý dojem z jedné osudové autonehody a několika lidských životů, které zamotala a posunula je tím či oním směrem.. 8.5/10 P.S.: Ińárritu je prostě machr. O podobném filmu, za směšných 40 milionů korun si můžeme u nás nechat jen zdát...

Skvělé, bolestivé, ale neuvěřitelně uspokojivé završení výborné minisérie.

První hodina byla docela působivá, měla náboj a zajímavě fungující emoce. Bohužel v okamžiku, kdy se děj přehoupl do druhé poloviny a začalo ono nahánění, pro mne film ztratil jakékoliv kouzlo. Neuvěřitelně nezajímavá honička ozdobená spoustou nepovedených, až směšných záběrů mi velmi pokazila dojem. Škoda, že si při psaní scénáře nedali trošku práci a nevymysleli ještě půl hodiny plnohodnotného děje, aby Mel nemusel zbytečně to NIC natahovat. Apocalypto není rozhodně žádná hrůza, ale za ten pokažený dojem ze slibně se rozjíždějícího filmu nemohu dát víc než 2*.

,,Austrálie je zatraceně dlouhá, zatraceně nacpaná klišé, ale zatraceně úchvatná....... a Hugh je zatraceně....... sakra.......'' Silence (Východ ze sálu číslo 4, CineStar Plzeň, 2.1.2009 - 20:11:41)

Sjel jsem si na Auta do Prahy na verzi v původním znění a jsem za to moc rád. :) Nachytal jsem se, jak se celou cestu po dálnici zpět do Plzně přitrouble usmívám - což chápejte jako největší pochvalu tohoto snímku. Trpělivost jakou Pixar věnuje svým filmům je obdivuhodná. Jsem vděčný za to, že toto studio nemá potřebu vypouštět rychlokvašky (za účelem ždímání peněz) či spoléhat na roztomilá (případně roztomilá a hyperaktivní) zvířátka. Naservíruje nám vždy něco neokoukaného a do detailu propracovaného. Příběh Aut není originální, ale to, jakým způsobem je prezentován... díky.