Vitex26

Rafinovaný konspirační thriller? Ale kdeže! Trapná protiarabská agitka (nějaké alibi své evidentní omylnosti si mocipáni ze zámoří vytvořit musí) se stokrát viděnými scénami, navíc ukrutně dlouhá.

Nečekaně svěží, nápadité a svým způsobem i lehce ujeté, ale stále moc fajn. Výtečná kamera (záběr zespod skleněného stolu je perfektní), velmi dobrá hudba (což je pro mne vskutku zřídka kdy) a zajímavé postavičky, které všechny mají svou temnější historii. Scénář se holt povedl a jeho tvůrci se opravdu vyřádili. Jeden dějový zvrat stíhá druhý a gradují film do působivého finále. Třešničkou na dortu pak budiž tragikomický závěr, který mne opravdu dostal.

V zásadě mírné zklamání. Zejména kvůli pro mne těžko pochopitelnému motivickému využívání Koptovy knižní předlohy, kdy některé její pasáže jsou na plátno převáděny takřka doslovně, jiné, včetně závěrečného rozuzlení, jsou rozdrceny na prach a "udělány" pro typického filmového konzumenta. Na ještě slušné hodnocení vytahují v mých očích Hlídače č. 47 Roden a Dlouhý, jinak by to byla opravdu spíše bída.

Jako film k víkendovému poobědovému šlofíčku přijatelné, leč co tomu říkají italští četníci, to by mne vskutku zajímalo.

Jak americké!

Skvostně budovaná atmosféra v prvních dvou třetinách filmu sice dostává v závěru, mírně řečeno, na frak, ale nešť, V moci ďábla je i tak nadprůměrnou hororovou záležitostí, z které místy opravdu (ne)příjemně mrazí, přestože by soudní scény mohly napovídat něco jiného. Probudit se ve 3:00, tak mě asi trefí šlak dříve, než se stačím podívat na detektor kouře. Kdeže já ho vlastně v tom baráku mám...?

Co by po zhlédnutí tohoto filmu ve své kritice asi vyřkl Harry Farber? Nejspíš by pochválil originalitu, která už dnes prakticky vymizela, ale dál? Bohužel, tenhle Shyamalan mne nechytil a byl pro mne vskutku obtížně stravitelným soustem, přestože si sám režisér střihl zatím svou nejrozsáhlejší hereckou roli.

Jeden z neužvaněnějších filmů poslední doby, navíc z nezanedbatelné části o matematice (samozřejmě nejen o té), se kterou jsem si nepotykal už na základní škole, bohužel nezachrání ani fešná Gwyneth, za kterou s mírným skřípěním zubů přidám tu třetí *.

Z Iňárrituových prozatimních tří celovečerních filmů jsem Amores Perros viděl paradoxně až jako poslední, přesto se na plném hodnocení i tak nic nemění a jsem opravdu nesmírně zvědav, co nám nabídne v Biutiful. Kromě velice zajímavých hereckých výkonů, a to nejen lidských, bych si dovolil vyzdvihnout perfektní hudební podkres. Jediný, kdo mne opravdu dokázal rozčílit, byl snad jen rozmazlený Richie a jeho panička, ale budiž jim odpuštěno :-). Ale zpět k Alejandru Gonzálezovi. Pakliže tenhle mexický rutinér s nezaměnitelným uměleckým rukopisem udrží nadále velmi vysoko nastavenou laťku svých snímků, nebudu přehánět, když řeknu, že má velmi reálnou šanci zařadit se po bok nejslavnějších a nejobdivovanějších režisérů filmové historie, pakliže tomu tak není už nyní .

Primal Fear (GER) - výtečná německá kapela s charismatickým frontmanem Ralfem Scheepersem a s vynikajícími metalovými zářezy v podobě alb Primal Fear, Black Sun či Seven Seals! Primal Fear (USA) - rutinní americké kriminální drama se slušným obsazením, poměrně zajímavým, ale mírně rozvleklým dějem a "šokující" pointou, která je však pro mne vzhledem k předchozím událostem prakticky nepřijatelná a vůbec mi do závěru "neštymuje". Pakliže jsem filmům jako Spojenec či Okamžik zlomu udělil 3*, pak tady rozhodně nemůžu jít výše.