Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Dokumentární

Recenze (112)

plakát

Inkognito (1997) 

Začátek hodně slibný, ale pak bohužel totální limonáda...

plakát

V zajetí démonů 2 (2016) odpad!

Když jsem se podíval na celkové hodnocení filmu musel jsem si třikrát promnout oči a nakapat do nich oční vodu. 85%? Cože? Kurva za co? Po půl hodině jsem se v kině začal modlit, aby to už skončilo. Za dvě hodiny jsem se lekl přesně 2x, což je trochu málo na horor o stopáži 134 minut. Po celou dobu filmu jsem měl chuť vstát na celé kino zařvat: https://www.youtube.com/watch?v=Sa9AGQHRj0s nejstrašidelnější na celém filmu byly závěrečné titulky s popisem skutečných událostí. Trochu málo...

plakát

Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (2016) 

Již při vstupu do sálu v multikině mi začalo být líto Bena Afflecka, když jsem neměl šanci neslyšet rozhovor dvou dvacetiletých filmových kritiček o jeho hereckých výkonech. Ty si o tomto herci pravděpodobně přečetli dva komentáře na čsfd a několikrát úspěšně fejkovali partnerovi orgasmus, což v nich zřejmě vzbudilo pocit, že se vyznají ve filmu a herectví. Chudák Ben. Emotikona unsure Jinak samotný film má dvě a půl hodiny, což mi rozhodně třeba u Watchmenů nevadilo, naopak. Škoda, že film neviděl nějaký střihoruký Edward, který by jeho stopáž zkrátil na přiměřenou hodinu a půl. A čím to? Batman/Superman/kdokoli kráčí po schodech - zpomalený záběr, epická hudba, ale nic se nestane a takhle skoro celý film. Filmu trvá hodinu, než vás vtáhne do děje! Pořád tam hledali nějakého bílého Portugalce, tak jsem si myslel, že asi Cristiana Ronalda (to se bohužel nepotvrdilo). Hlavní záporák? No nevím, uhrovitý mlaďas s prapodivnými záchvaty, který místo toho, aby budil strach, tak v divákovi spíš navozuje pocity trapnosti. Tvůrci se ho evidentně snažili stylizovat do Jokera, ale když dva dělají totéž, není to totéž. Jedinou sympatickou postavou ve filmu je Batman a skoro se slzou v oku jsem litoval toho, že nezabil Supermana, protože by mi to ušetřilo další hodinu v multikině a všechny filmové fanoušky od dalších zbytečných pokračování této ságy. Tvůrci filmu se zde vyžívali Pak se na scéně objeví něco, co mi připomínalo nestvůry z pána prstenů, pak Xena, Poseidón a nějakej elektrickej rychlonožka. Samotný závěr filmu potom připomíná reklamu na Jameson. Smutné na tom je skutečnost, že ten film má potenciál, ale je to zklamání podobně jako Balotelli. Sám nevím, jestli Zack Snyder a Christopher Nolen se předchozí tvorbou již tak vyčerpali, že nejsou schopni vystoupit ze svého stínu, nebo si myslí, že průměrný návštěvník multikina je idiot?

plakát

Velký draft (2014) 

Aneb příběh o tom, jak Costner z hovna upletl cleavlendský bič. 😉

plakát

Oddělen (2011) 

V záplavě blockbusterů valících se z programu multikin je vždy malým zázrakem narazit na film jako Oddělen. Od většiny filmů po letmém pohledu na jejich anotaci vesměs víme, co očekávat – strach, smích, napětí, slzy, to ale není tento případ. Použijte atmosféru školského prostředí z filmů jako Mezi zdmi, kde se učitel snažil zkrotit třídu složenou z dětí imigrantů z nejproblematických pařížských čtvrtí nebo Half Nelson s Ryanem Goslingem, okořeňte existenciální beznadějí a znechuceních ze Scorseseho Taxikáře, do hlavní role obsaďte Adriena Brodyho, herce, který dokázal ztvárnit stejně úchvatně člověka procházejícího válečným peklem (Pianista) nebo očistcem psychofarmacie (Svěrací kazajka), a máte zde dokonalý protipól Weirovy Společnosti mrtvých básníků. Zatímco Weirův snímek přetékal pedagogickým entuziasmem, Oddělen divákovi plnými hrstmi podává frustraci a beznaděj. Režisér Tony Kaye filmu si vysloužil celosvětové uznání od kritiky i veřejnosti hned svým celovečerním debutem Kult hákového kříže. Edvard Norton v něm exceloval jako aktivní stoupenec neonacismu, toužící pomstít smrt svého otce. Nyní si opět sociálně kritický Kaye bere na paškál vedle školského systému, konzumní společnosti, povrchních mezilidských vztahů, především neúprosnost lidského života. Citát od Alberta Camuse poskytuje divákovi v samotném úvodu pomocné vodítko pro filosofické sdělení filmu i jeho hlavního protagonistu. Henry Barthes (Adrien Brody) je zaskakující učitel. Navzdory tomu, že je soucitný a oddaný, usiluje o to, zůstat oddělený od svého okolí. To nezahrnují pouze studenti na školách, kde krátkodobě zaskakuje, ale patří sem umírající dědeček umístěný v sociálním zařízení, Erika (Samy Gaile), patnáctiletá prostitutka uprchlá z dětského domova, jeho nejnadanější studentka Meredith (Betty Kaye) nebo vyhořelí kolegové z učitelského sboru (James Caan – pozn. Sonny Corleone z Kmotra, Christina Hendricks, Lucy Liu). Henryho obrana spočívá v odstupu od všeho a všech, co by jej mohlo zranit. Usiluje o odstup od svých žáků, nemá stálou partnerku, i když možnost má. Henry paradoxně tvrdí, že žádné city nemá, děsí se citových pout, která by mu mohla způsobit bolest. Někdo výstižně označil Henryho jako zatvrzelýho, rozjímajícího, zlomenýho člověka a jakýsi ukázkový případ Watersova člověka “za zdí”, který by mohl k lepšímu změnit svět. Přesně takový je Henry. Henry se nachází v existenciální krizi padlého idealisty, jehož osobní problémy Kaye umně snoubí s drtivou kritikou moderního školského systému, což diváka nejednou během sledování filmu uvrhne do deprese. Prakticky každá vedlejší postava vyhořelých “obyčejných lidí” z učitelského sboru dokresluje a podtruhuje Henryho pesimismus. Marketingový holocaust (cz titulky) Obdobnou kritiku jsme již na filmovém plátně mohli spatřit díky adaptaci Palahniukova Klubu rváčů. Ovšem je tu jistá diferenciace. Když se v Klubu rváčů do půli těla svlečení chlapi prali mezi sebou ve sklepech, byla to katarze násilí způsobená uvědoměním si toho, že nedošlo na naplnění očekávání, protože byli “televizí vychováni ve víře, že se z nich jednou stanou milionáři, filmoví bozi nebo rockový hvězdy”. Tento scénář se samozřejmě nekonal. Henry si to uvědomuje a hovoří o marketingovém holocaustu, který v dospívajících adolescentech vyvolává jejich falešné přesvědčení o zářné bezpracné budoucnosti. To vychází ze zdegenerovaného hypertrofovaného individualismu, který je vydatně živen reklamou. V Oddělen žáci žijí v domnění, že jim celý svět klekne k nohám a jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že na každého z nich čeká dráha rockových hvězd nebo modelek. Proto kašlou na školu. Ještě si neuvědomují to, že žádné rockové hvězdy a ani modelky se z nich nestanou a bez vzdělání budou patřit k 80% amerických dělníků, kteří pracují za minimální mzdu. Je mnohem pravděpodobnější, že spíše než by jako hvězdy světa showbusinessu sjížděly lajny koksu v apartmánech luxusních hotelů, budou na ulici kouřit crack a pokud se nevydají na dráhu pouličních prostitutek, jejich pasáků nebo dealerů, budou při troše štěstí vykonávat nekvalifikovanou práci, dokud je nenahradí počítače. Nadanější a uvědomělejší studenti pochopili, že jejich budoucnost se podobá velké černé díře. Oddělen není pouze filmem o vzdělávacím systému, je jakousi perverzní přehlídkou aktuálních bolestí společnosti, jejich nedokonalostí a nepříjemnosti lidského života a problémech s ním neoddělitelně souvisejících. Život není perfektní, není plný neutuchajícího potěšení a štěstí, jak se nám snaží reklamy i filmy namluvit nebo znáte někoho, kdo by o svém životě prohlašoval, že ten jeho je nádherný, má dokonalou manželku, perfektní děti, práci snů a vysněný dům…? Oddělen je voláním o pomoc obyčejných lidí v lhostejném absurdním světě. Absurdním v Camusovském slova smyslu. Absurdno dle něj vzniká, když se chce člověk ve svém životě a světě orientovat, chce ho poznat a rozumět mu, chce vědět, nikoli tušit. Absurdno je uvědomění člověka nad pomíjivostí i konečností života, také bychom absurdno mohli označit jako roztržku“, „propast“, „konfrontaci“, „rozpor“, „muka“, „rozchod“ mezi světem a člověkem.Člověk se ptá na smysl své existence, uvědomuje si svoji smrtelnost, ale od života se dožaduje jakési trvalosti, která by jej uspokojila. Svět mu však vždy na otázky odpovídá věčným mlčením. Henry se velmi podobá Mersaultovi z Camusova románu Cizinec. Oba sdílí totožné pocity oddělenosti, cizosti, neporozumění… Život není dokonalý možná právě proto, že nám záleží na ostatních a snažíme se jim pomoci stejně jako Henry, i když si okolo sebe vytváříme bariéry, aby nám ti, kteřím pomáháme mohli ublížit co nejméně. Někteří teoretici filmu zastávají názor, že se film dnes stal pro mnohé útěkem od neradostné reality všedního dne, protože lidé místo svých vlastních životů mohou každý večer žít život svého seriálového nebo filmového hrdiny, který je o tolik víc vzrušující a šťastnější než jejich vlastní život. Pokud si přes hromady filmového odpadu a kýče proklestíte cestu k tomuto filmu, budete plni frustrace, zhnusení a pesimismu, ale na druhou stranu se sami sebe zeptejte, kdy vás film donutil přemýšlet o svém poselství dlouho poté, co doběhly závěrečné titulky? PS. Nezapomeňte, abyste po zhlédnutí filmu měli po ruce něco tvrdšího k pití. 90% http://filmosophy.cz/2016/02/17/oddelen-aneb-pedagogova-existencialni-tryzen/

plakát

Steve Jobs (2015) 

Již v úvodu je dobré zmínit, že vynikající režisér Danny Boyle (např. Trainspotting, Milionář z chatrče, 127 hodin) divákovi ve svém snímku nepředkládá obraz trnité cesty Applu a jejího zakladatele k úspěchu jako spíše plastický obraz egomaniacké osobnosti, která sama sebe považovala za génia a měla dostatečnou sebedůvěru, aby tento obraz vštípila i lidem ve svém okolí. Scénárista Aaron Sorkin (Pár správných chlapů, Soukromá válka pana Wilsona, The Social Network, Moneyball) rozdělil film o zakladateli jablečné sekty do třech dějství. Všechna se odehrávají před uvedením nových produktů této sekty na trh v letech 1984: debut Macintoshe jen pár dní po památné reklamě na Superbowlu, zatrímco Jobs zuří kvůli tomu, že nebyl časopisem Time zvolen mužem roku z části kvůli tomu, že popírá otcovství pětileté Lisy, 1988: po neúspěchu Macintoshe opouští Apple a spouští projekt kostky NEXT, 1998: zpátky u Applu spouští iMac počítač zítřka. První dějství z roku 1984 je točeno na 16 mmm film, druhé odehrávající se v roce 1998 ma 32 mm film a poslední z roku 1998 bylo natáčeno digitálně. Na základě tohoto nápadu cítíte z filmu technologický progres. Díky Sorkinovi je film vystavěn na precizně vybroušených a strhujících dialozích, takže pokud jste ten tip diváka, který na filmu nejvíce oceňuje exploze, výbuchy a akční scény pravděpodobně budete dvě hodiny trpět jako sv. Šebestián. Michael Fassbender si svým přesvědčivým výkonem při ztvárnění krajně rozporuplného člověka oprávněně vysloužil nominaci na Oskara a pokud Steva Jobse viděl i Leonardo DiCaprio, oprávněně znejistěl. Nutno podotknout, že mu zdatně sekundují i herci ve vedlejších rolí jako Kate Winslet marketingové ředitelky Joanny Hoffman, bývalý šéf Pepsi a CEO Jeff Daniels, nejvíce mě ovšem zaujal Seth Rogen, který ve filmu ztvárnil Steva Wozniaka. Oproti Jobsovi velmi přátelskou, milou a talentem obdařenou postavu a také člověka, který ve skutečnosti ví, jak navrhovat a sestavovat počítače. Po řemeslné stránce se filmu dle mého názoru nedá nic vytknout, sám jsem byl překvapen, jakým způsobem mě film vtáhnul, i když se prakticky jedná o dvouhodinový sled jednotlivých dialogů, ale stále to je svým způsobem “jen” film o Jobsově osobnosti na úkor vedlejších postav, což mu z mého pohledu trochu škodí. 70% http://filmosophy.cz/2016/02/20/steve-jobs-odvracena-tvar-zakladatele-jablecne-sekty/

plakát

Sázka na nejistotu (2015) 

Na sázku na nejistotu jsem se těšil delší dobu a vyplatilo se. Brad Pitt aka burzovní Ned Flanders, Ryan Gosling s obarvenými černými vlasy jako vysolárkovaný Helmuth z Deutsche Bank, bosej asociál Christian Bale v plážovém outfitu a téhle hvězdné partičce kupodivu kraluje excelentní Steve Carrel se svým "ohromujícím čuchem na průsery". Všechny spojuje to, že předpověděli splasknutí bubliny na trhu s nemovitostmi a snažili se na tom napakovat. A proč ne? Narozdíl od Vlka z Wall Street jsou hlavní postavy s jedinou vyjímkou sympatickými outsidery, s nimiž nemáte problém se identifikovat. Navíc díky vysvětlujícím vstupům k jednotlivým událostem/burzovním termínům by děj filmu o burze měl pochopit i průměrný návštěvník multikina, jež ovládá trojčlenku, a to i se svým blonďatým doprovodem. Můj odhad je i tak cca desetina kinosálu. Nikdo si zde navíc nechce vybulet Oskara, takže nikoho neuvidíte spát v sobovi a ani se prát s medvědem. Naopak všichni tu s noblesou nosí obleky a pronášejí fu*k you, motherfu*ker, bit*h, s*it a další cool výrazy! Podtrženo, sečteno a shrnuto. Sázka na jistotu rozhodně nenudí a svěží zábavnou formou připomíná nedávné události, které zas tak radostné nebyly (kryté burzovní podvody kontrolními orgány vcčetně am. vlády, kupovaný rating atd.) a jež jsme raději vytěsnili. Za mě slabších, ale přesto 5 *****. Btw. Když ve zprávách zaslechnu zprávu o tom, jak se ekonomika úspěšně vypořádala s krizí, jak je možné že je vyšší nezaměstnanost než před krizí?

plakát

Sicario: Nájemný vrah (2015) 

Po nějakém tom čase Benicio del Toro v roli, v níž může naplno prodat svoje charisma. (y)

plakát

Bojovník (2015) 

Přiznám se, že Creed mě zklamal, ale o to víc jsem byl potěšený ze Southpaw s Jakem Gyllenhaalem, Padesátníkem nebo Forestem Whitekerem. Soutkpaw má z Rockyho víc než Creed: sympatického bílého hlavního hrdinu, sešup z vrcholu na dno a zpět nebo motivační soundtrack. Doporučuji. :-) Jasné 4*.

plakát

Unbreakable: The Western States 100 (2012) 

Dokument o legendárním stomílovém ultrazávodu Western States 100 vedoucího po zasněžených hřebenech pohoří Sierra Nevady a končícího ve slunné Kaliformii. Divákovi nabídne pohled i do jeho zákulisí a poodkryje nám osobnosti jednotlivých elitních ultraběžců současnosti jako např. Tony Krupicka alias běžím jen v kraťasech, Geoff Roes nebo Kilian Jornet. Pro mě osobně jednoznačná záležitost - 5*. "When you´ve won it´s not the positive because it´s just perfect and when you´ve lost, you learn a lot." Killian Jornet