Tak tenhle film mám opravdu ráda (dokonce mi v něm nijak zvlášť nevadí ani většinou docela otravná Ferbasová) byť má trošku kýčovitě jednoduchý scénář, on ostatně nápad milionáře vydávat se za chudáka opravdu nijak převratný není. H. Haas spolu s J. Plachtou mi to totiž spolehlivě vynahradí, protože z něj dokázali udělat opravdu nad očekávání zábavnou podívanou.
Skvělá komedie s excelentním H. Haasem v roli vydařeného tatínka kážícího o mravnosti, dokonce natolik, že i na V. Ferbasovou obsazenou kupodivu vcelku proti svému běžnému typu se dá obstojně dívat. A korunu tomu nasazuje doktor v podání skvělého S. Rašilova. Bezchybné.
Musím přiznat, že pár skutečně dobrých momentů ve filmu sice je (např. F. K. Veselý), ale Ferbasová coby náctiletá holčička s panenkou žebronící o pochování cokoli dobrého spolehlivě zabila.
Úžasná nestárnoucí komedie, která je ještě dnes aktuální až běda. Jak to tak vypadá, tak se u nás od dob první republiky státní správa zase tolik nezměnila. Ale doufejme, že mezi všemi těmi korouhvičkami otáčejícími se po větru a strkající hlavy do těch správných sedacích partií sedí i dnes nějaký ten Borman, který s přehledem ovládá svou práci, protekce i vlezdoprdelkovství jsou mu cizí, nebere si servítky a i s nejvyššími šéfy mluví se stejnou bezohlednou upřímností, jako s posledním poskokem. Ostatně on ten pam ředitel je fajn chlap, ale karty hraje jako ponocnej. Brilantní.
To je ptáček pan Ducháček. Nepřekonatelný, neúnavný, k smrti upřímný a hlavně k smrti zábavný vedoucí právní kanceláře, který cedí jednu skvělou hlášku za druhou v jedné z nejlepších komedií první republiky a pro mě osobně i jedné z nejlepších českých komedií vůbec. Za všechny: buď budu důsledný nebo nedůsledný, ale když je někdo důsledně nedůsledný, tak jaké to pak má důsledky.
Bezchybná detektivna ve stylu noir s fantastickými hereckými výkony tehdy v Hollywoodu v podstatě začínajícího R. Crowea a G. Pearce, plus samozřejmě následný oscar pro Kim Basinger. Atmosféru starého hollywoodu miluju a tenhle film je jí plný. Když odhlédnu od Titanicového šílenství, tak jednoznačně film roku.
Upřímně Ebenova osobnost je sama zárukou dobré závaby, ovšem v pořadu, kde je hlavní persónou host je postava moderátora tím důležitější, protože rozhoduje o směru, kterým se bude rozhovor ubírat a dost ovlivňuje jeho zajímavost. Tady ale všechno funguje na jedničku, protože kouzelný, bezprostřední, vždy perfektně připravený Eben dokáže ze svých hostů dostat to nejzajímavější se záviděníhodnou lehkostí, jakoby to ani nebyl rozhovor, ale pokec dvou kamarádů u kafe, u kterého jeden z nich práskne i to, co nechtěl a ještě dobrovolně a rád. Tak mávypadat talk show.
Dejte dohromady jednoho notorického sukničkáře, jednoho lehce uťápnutého konzervativního troubu a jednoho malého lehce obtloustlého kluka, který rozhodně nevypadá na budoucího Einsteina, prostřepte a dostanete nadupaný koktejl plný osvěžujícího humoru, s troškou lehkého cynismu, který vás spolehlivě nabudí. Takže nazdraví.
Tenhle film mi připadal jako jeden dlouhý návod jak se (ne)starat o svého čtyřnohého mazlíčka a zároveň poučení pro budoucí nadšené kynology. Nic proti, ale dovedu si představit plodněji strávený čas. Tím spíš, že vlastně ani nevím, o čem ten film byl, resp. měl být, přičemž smysl se vytratil do nenávratna. Kdyby nebylo pár vtipů a roztomilosti psích očí, zřejmě bych nehodnotila ani tak vysoko. Nezbývá než se ptát: Pourquoi?
Ten film mě bavil. Překvapivě dobře a i když nevyhnul klasickým klišé, působil velmi příjemně a musím říct, že romantickou komedii, kterou jsem dosledovala a dokonce byla i potěšená, jsem už dlouho neviděla. Především Ginnifer Goodwin u mě fakt bodovala a vybojovala poctivých 70 %.
Krásný příklad toho, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly, aneb příběh o tom, že Angelika v současném českém prostředí nemá místo. Kouzlo Angeliky tkví do jisté míry i v tom, že je dost poplatná době svého vzniku a je spojená s nostalgií té doby. Nový film tohoto typu by snad mohl zaujmout, ale musel by být opravdu výjimečný. Což Andělská tvář beze sporu je, ovšem výjimečně špatná. Vzít bídný scénář a spojit ho s naprosto typově nevhodnými herci, zejména v hlavních rolích rozhodně nebyl dobrý nápad, tím spíš když si film dělal takové ambice. A výsledek působí nebetyčně hloupě a trapně. Tenhle film bych poslala do propadliště dějin a ujstila se, že dveře jsou pořádně zavřené.
Michodem ta jedna hvězda je krásné kostými a prostředí - nic jiného se kladně hodnotit nedalo.
Miluju tento film. Miluju duo Loren - Mastroianni, kteří jsou nepřekonatelní. Ať už je to manželský pár nucený neustále plodit potomky (u kterého je naprosto kouzelně zachyceno, jak to, co jde jednomu k duhu, druhému vyloženě neprospívá), znuděná bohatá panička se svým milencem, nebo lepší lehká děva se svým pravidelnými zákazníkem, která se musí vyrovnat s láskou budoucího kněze. Vždycky jsou skvělí. Ovšem Sophia v tomhle filmu vede. Je nádherná, jiskřivá, živočišná, elegantní i hulvátská, je nepopiratelně svá a vždy maximáně uvěřitelná. Klobouk dolů.
Byť byl trhák svého času spíš propadákem, pro mě je to naprosto fantastiská komedie, kterou čím dál víc miluju a jen lituju toho, že se moc nevysílá. Plejáda hvězd malých i velkých, mladých i starých pod vedením ujetého režiséra kouzlí na mých ústech úsměv se stejnou lehkostí, s jakou mistrovský Petr Čepek trhá vše, co mu přijde pod ruku. Mimochodem v téhle roli ho obzlášť miluju. Kdyť k tomu připočtu úžasnou scénu s Kukurou v řeznictví, tak je na trhák zaděláno.
Penelope Cruz fantastická. Javier Bardem šarmantní až na půdu. Scarlett Johansson skvělá jako ostatně vždy. Rebecca Hall velmi milé překvapení. Woody palec nahoru...oba palce nahoru.
První polovina filmu je neskutečně vtipná a zábavná, i když dost předvídatelná a byla by solidním základem pro super komedii, kdyby nebylo druhé půlky, která je lehce nudná, opět hodně předvídatelná a tak nějak celá upocená. Pro mě zkrátka film, jehož potenciál byl nevyužit a který zůstal napůl cesty.
Legendární první mluvený film G.Garbo, který se prostě podařil. Je vtipný, okouzlující a neskutečně roztomilý. Stejně jako Garbo sama. A scéna s kloboukem zkrátka nemá chybu.
Miluju víno, Russella Crowe a knižní předlohu Petera Maylea. To je vcelku dobrý předpoklad být buď připraven odpustit méně líbivý výsledek, nebo být zklamaný. Naštěstí se režie ujal Ridley Scott, díky čemuž není z mé strany tolik co odpouštět a zároveň ani nenastalo zásadní zklamání. Film se sice od knížky docela odklání, nicméně nevadí mi to tolik, jak bych čekala. Zkrátka jsem se bavila, nechala se unášet atmosférou prosluněné Provence a snila. O slunci, vínu a prosté radosti ze života. Krása.
Díky Elišce Balzerové, která ukázala, že ženská nemusí nikdy zestárnout, když nechce, se na tuhle lehce nadprůměrnou komedii dát dívat znova a znova. Navíc v konkurenci českých komedií z poslední doby jednoznačně ta nejlepší. Pokud by se u nás netočilo nic horšího, tak by to bylo hned veselejší ...70%
Strašně milá komedie, a to hlavně díky jedné vtíravé písničce dua Marvan - Mandlová, která se mi vždycky spolehlivě usadí v hlavě a pak ji nejde dostat ven. Jinak milé, nenáročné, zábavné aneb jak chudé a poctivé děvče ke štěstí přišlo.
Krásná, lehce ekologií šmrncnutá pohádka, která je dnes snad ještě aktuálnější než v době svého vzniku. Přesto je to v první řadě nádherný příběh zasazený do fantastického světa vykresleného tak, jak to umí jen v zemi vycházejícího slunce. Pana Miyazakiho si dám prostě vždycky ráda a ještě žadoním o nášup.
Co bychom na Vánoce dělali bez nenažraného a rozmlsaného Bouhouše? To by snad ani nebyly svátky. Tenhle mastrštyk o třech hercích a jednom bernardýnovi je stejně tak geniální jako legendární. Jediná škoda, že dneska už u nás nikdo není schopný nic podobného natočit. Jenže hledejte dnes druhého Menšíka a Sováka.
Milé, celkem sympatické, ovšem taky poměrně dost nudné a až neskutečně převídatelné, takže zkrátka tak nějak vcelku slušný průměr, ale bohužel jen průměr.
Totálně ujetý film, který si díky J. Carreymu vždycky k zbláznění užívám a čím víc ho sleduju, tím ho mám radši. Lepší převod miloučkého a lehce nablblého komiksu do filmové podoby si ani neumím představit. Jo a scéna s Maskou jako kubánským tanečníkem, který roztanční celý policajtský mančaft, mě vždycky totálně rozseká.
Excelentní ukázka toho, že to jde i bez 3D a stylu made in Hollywood, ba právě naopak, že tohle všechno se může před genialitou mistra Miyazakiho schovat. Byť miluju Princeznu Mononoke, Zámek v oblacích miluju o pořádný kousek víc. Prostě nejlepší animák vůbec. Tečka.
Bobo vzal by sis mě. Proč? Vařit neumíš, byt nemáš, hezká taky moc nejsi… Jedna smrtící hláška za druhou v kombinaci se skvělou Kolářovou a neodolatelným Hanzlíkem nemají chybu.
Moje komentáře
Tři muži ve sněhu (1936)
Tak tenhle film mám opravdu ráda (dokonce mi v něm nijak zvlášť nevadí ani většinou docela otravná Ferbasová) byť má trošku kýčovitě jednoduchý scénář, on ostatně nápad milionáře vydávat se za chudáka opravdu nijak převratný není. H. Haas spolu s J. Plachtou mi to totiž spolehlivě vynahradí, protože z něj dokázali udělat opravdu nad očekávání zábavnou podívanou.
Mravnost nade vše (1937)
Skvělá komedie s excelentním H. Haasem v roli vydařeného tatínka kážícího o mravnosti, dokonce natolik, že i na V. Ferbasovou obsazenou kupodivu vcelku proti svému běžnému typu se dá obstojně dívat. A korunu tomu nasazuje doktor v podání skvělého S. Rašilova. Bezchybné.
Uličnice (1936)
Musím přiznat, že pár skutečně dobrých momentů ve filmu sice je (např. F. K. Veselý), ale Ferbasová coby náctiletá holčička s panenkou žebronící o pochování cokoli dobrého spolehlivě zabila.
Katakomby (1940)
Úžasná nestárnoucí komedie, která je ještě dnes aktuální až běda. Jak to tak vypadá, tak se u nás od dob první republiky státní správa zase tolik nezměnila. Ale doufejme, že mezi všemi těmi korouhvičkami otáčejícími se po větru a strkající hlavy do těch správných sedacích partií sedí i dnes nějaký ten Borman, který s přehledem ovládá svou práci, protekce i vlezdoprdelkovství jsou mu cizí, nebere si servítky a i s nejvyššími šéfy mluví se stejnou bezohlednou upřímností, jako s posledním poskokem. Ostatně on ten pam ředitel je fajn chlap, ale karty hraje jako ponocnej. Brilantní.
Zlaté dno (1942)
Skvělý Vlasta Burian se Zitou Kabátovou v nepříliš známé, nicméně skvělé komedii dokazující, že ne všichni rodiče patří do starého železa.
Ducháček to zařídí (1938)
To je ptáček pan Ducháček. Nepřekonatelný, neúnavný, k smrti upřímný a hlavně k smrti zábavný vedoucí právní kanceláře, který cedí jednu skvělou hlášku za druhou v jedné z nejlepších komedií první republiky a pro mě osobně i jedné z nejlepších českých komedií vůbec. Za všechny: buď budu důsledný nebo nedůsledný, ale když je někdo důsledně nedůsledný, tak jaké to pak má důsledky.
L. A. - Přísně tajné (1997)
Bezchybná detektivna ve stylu noir s fantastickými hereckými výkony tehdy v Hollywoodu v podstatě začínajícího R. Crowea a G. Pearce, plus samozřejmě následný oscar pro Kim Basinger. Atmosféru starého hollywoodu miluju a tenhle film je jí plný. Když odhlédnu od Titanicového šílenství, tak jednoznačně film roku.
Na plovárně (TV pořad) (1998)
Upřímně Ebenova osobnost je sama zárukou dobré závaby, ovšem v pořadu, kde je hlavní persónou host je postava moderátora tím důležitější, protože rozhoduje o směru, kterým se bude rozhovor ubírat a dost ovlivňuje jeho zajímavost. Tady ale všechno funguje na jedničku, protože kouzelný, bezprostřední, vždy perfektně připravený Eben dokáže ze svých hostů dostat to nejzajímavější se záviděníhodnou lehkostí, jakoby to ani nebyl rozhovor, ale pokec dvou kamarádů u kafe, u kterého jeden z nich práskne i to, co nechtěl a ještě dobrovolně a rád. Tak mávypadat talk show.
Dva a půl chlapa (TV seriál) (2003)
Dejte dohromady jednoho notorického sukničkáře, jednoho lehce uťápnutého konzervativního troubu a jednoho malého lehce obtloustlého kluka, který rozhodně nevypadá na budoucího Einsteina, prostřepte a dostanete nadupaný koktejl plný osvěžujícího humoru, s troškou lehkého cynismu, který vás spolehlivě nabudí. Takže nazdraví.
Marley a já (2008)
Tenhle film mi připadal jako jeden dlouhý návod jak se (ne)starat o svého čtyřnohého mazlíčka a zároveň poučení pro budoucí nadšené kynology. Nic proti, ale dovedu si představit plodněji strávený čas. Tím spíš, že vlastně ani nevím, o čem ten film byl, resp. měl být, přičemž smysl se vytratil do nenávratna. Kdyby nebylo pár vtipů a roztomilosti psích očí, zřejmě bych nehodnotila ani tak vysoko. Nezbývá než se ptát: Pourquoi?
Až tak moc tě nežere (2009)
Ten film mě bavil. Překvapivě dobře a i když nevyhnul klasickým klišé, působil velmi příjemně a musím říct, že romantickou komedii, kterou jsem dosledovala a dokonce byla i potěšená, jsem už dlouho neviděla. Především Ginnifer Goodwin u mě fakt bodovala a vybojovala poctivých 70 %.
Andělská tvář (2001)
Krásný příklad toho, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly, aneb příběh o tom, že Angelika v současném českém prostředí nemá místo. Kouzlo Angeliky tkví do jisté míry i v tom, že je dost poplatná době svého vzniku a je spojená s nostalgií té doby. Nový film tohoto typu by snad mohl zaujmout, ale musel by být opravdu výjimečný. Což Andělská tvář beze sporu je, ovšem výjimečně špatná. Vzít bídný scénář a spojit ho s naprosto typově nevhodnými herci, zejména v hlavních rolích rozhodně nebyl dobrý nápad, tím spíš když si film dělal takové ambice. A výsledek působí nebetyčně hloupě a trapně. Tenhle film bych poslala do propadliště dějin a ujstila se, že dveře jsou pořádně zavřené. Michodem ta jedna hvězda je krásné kostými a prostředí - nic jiného se kladně hodnotit nedalo.
Včera, dnes a zítra (1963)
Miluju tento film. Miluju duo Loren - Mastroianni, kteří jsou nepřekonatelní. Ať už je to manželský pár nucený neustále plodit potomky (u kterého je naprosto kouzelně zachyceno, jak to, co jde jednomu k duhu, druhému vyloženě neprospívá), znuděná bohatá panička se svým milencem, nebo lepší lehká děva se svým pravidelnými zákazníkem, která se musí vyrovnat s láskou budoucího kněze. Vždycky jsou skvělí. Ovšem Sophia v tomhle filmu vede. Je nádherná, jiskřivá, živočišná, elegantní i hulvátská, je nepopiratelně svá a vždy maximáně uvěřitelná. Klobouk dolů.
Trhák (1980)
Byť byl trhák svého času spíš propadákem, pro mě je to naprosto fantastiská komedie, kterou čím dál víc miluju a jen lituju toho, že se moc nevysílá. Plejáda hvězd malých i velkých, mladých i starých pod vedením ujetého režiséra kouzlí na mých ústech úsměv se stejnou lehkostí, s jakou mistrovský Petr Čepek trhá vše, co mu přijde pod ruku. Mimochodem v téhle roli ho obzlášť miluju. Kdyť k tomu připočtu úžasnou scénu s Kukurou v řeznictví, tak je na trhák zaděláno.
Kráska a zvíře (1991)
Krásná, milá a okouzlující pohádka od Disneyho, která mě utvrzuje v přesvědčení, že na pohádky není jeden nikdy dost starý.
Vicky Cristina Barcelona (2008)
Penelope Cruz fantastická. Javier Bardem šarmantní až na půdu. Scarlett Johansson skvělá jako ostatně vždy. Rebecca Hall velmi milé překvapení. Woody palec nahoru...oba palce nahoru.
Slečna Drsňák (2000)
První polovina filmu je neskutečně vtipná a zábavná, i když dost předvídatelná a byla by solidním základem pro super komedii, kdyby nebylo druhé půlky, která je lehce nudná, opět hodně předvídatelná a tak nějak celá upocená. Pro mě zkrátka film, jehož potenciál byl nevyužit a který zůstal napůl cesty.
Ninočka (1939)
Legendární první mluvený film G.Garbo, který se prostě podařil. Je vtipný, okouzlující a neskutečně roztomilý. Stejně jako Garbo sama. A scéna s kloboukem zkrátka nemá chybu.
Dobrý ročník (2006)
Miluju víno, Russella Crowe a knižní předlohu Petera Maylea. To je vcelku dobrý předpoklad být buď připraven odpustit méně líbivý výsledek, nebo být zklamaný. Naštěstí se režie ujal Ridley Scott, díky čemuž není z mé strany tolik co odpouštět a zároveň ani nenastalo zásadní zklamání. Film se sice od knížky docela odklání, nicméně nevadí mi to tolik, jak bych čekala. Zkrátka jsem se bavila, nechala se unášet atmosférou prosluněné Provence a snila. O slunci, vínu a prosté radosti ze života. Krása.
Ženy v pokušení (2010)
Díky Elišce Balzerové, která ukázala, že ženská nemusí nikdy zestárnout, když nechce, se na tuhle lehce nadprůměrnou komedii dát dívat znova a znova. Navíc v konkurenci českých komedií z poslední doby jednoznačně ta nejlepší. Pokud by se u nás netočilo nic horšího, tak by to bylo hned veselejší ...70%
Dva týdny štěstí (1940)
Strašně milá komedie, a to hlavně díky jedné vtíravé písničce dua Marvan - Mandlová, která se mi vždycky spolehlivě usadí v hlavě a pak ji nejde dostat ven. Jinak milé, nenáročné, zábavné aneb jak chudé a poctivé děvče ke štěstí přišlo.
Naušika z Větrného údolí (1984)
Krásná, lehce ekologií šmrncnutá pohádka, která je dnes snad ještě aktuálnější než v době svého vzniku. Přesto je to v první řadě nádherný příběh zasazený do fantastického světa vykresleného tak, jak to umí jen v zemi vycházejícího slunce. Pana Miyazakiho si dám prostě vždycky ráda a ještě žadoním o nášup.
Bohouš (TV film) (1968)
Co bychom na Vánoce dělali bez nenažraného a rozmlsaného Bouhouše? To by snad ani nebyly svátky. Tenhle mastrštyk o třech hercích a jednom bernardýnovi je stejně tak geniální jako legendární. Jediná škoda, že dneska už u nás nikdo není schopný nic podobného natočit. Jenže hledejte dnes druhého Menšíka a Sováka.
A co když je to pravda? (2005)
Milé, celkem sympatické, ovšem taky poměrně dost nudné a až neskutečně převídatelné, takže zkrátka tak nějak vcelku slušný průměr, ale bohužel jen průměr.
Maska (1994)
Totálně ujetý film, který si díky J. Carreymu vždycky k zbláznění užívám a čím víc ho sleduju, tím ho mám radši. Lepší převod miloučkého a lehce nablblého komiksu do filmové podoby si ani neumím představit. Jo a scéna s Maskou jako kubánským tanečníkem, který roztanční celý policajtský mančaft, mě vždycky totálně rozseká.
Zámek v oblacích (2004)
Excelentní ukázka toho, že to jde i bez 3D a stylu made in Hollywood, ba právě naopak, že tohle všechno se může před genialitou mistra Miyazakiho schovat. Byť miluju Princeznu Mononoke, Zámek v oblacích miluju o pořádný kousek víc. Prostě nejlepší animák vůbec. Tečka.
Cesta do fantazie (2001)
Miyazaki neumí být jiný než úžasný. Jeho filmy jsou prostě nádherné a kouzelně originální. Jenom škoda, že se jich k nám dostává tak málo.
Léto s kovbojem (1976)
Bobo vzal by sis mě. Proč? Vařit neumíš, byt nemáš, hezká taky moc nejsi… Jedna smrtící hláška za druhou v kombinaci se skvělou Kolářovou a neodolatelným Hanzlíkem nemají chybu.
Moje tlustá řecká svatba (2002)
Řekové produkující děti, jídlo a smrtící rodinné sešlosti. 90%
Prezidentův muž (TV film) (2000)
Vlastně ani nevím za co ta jedna hvězda. Zřejmě jenom z nostalgie vůči Chuckovi, který má i přes tu hromadu křížků na zádech pořád kop jako hrom.