Deeus

Za mě první polovina až tři čtvrtiny skvělé a brečela jsem nad finále, ale spíš proto, že celé napětí a tajuplno vyústilo v takový... ehm, pokemon souboj, kde má váš mrtvý boyfriend najednou křídla, přišel o svršky a rozdá si to s cvokem, který je taky ze záhadného důvodu polonahý. Měla jsem trochu problém s tom tempu rozlišovat... (Ano, směju se při filmech tam, kde to není vhodné.) Ale hej, pro někoho to bude jednoznačně důvod se podívat! Mark Chao a Allen Deng v jednom filmu jsou mnohem lepší než oddělení Mark Chao v šedesátidílné hetero romanci a Allen Deng v jiné šedesátidílné hetero romanci, to je prostě fakt. Pěkné efekty. Cool souboje. O předloze tuším něco jen hodně matně, ale právě proto můžu celkem s klidem říct, že i neznalí se chytí (ačkoli možná úplně ducha celé té hry to nechytilo věrně, jako samostatně stojící kousek je to imho pěkné). Spousta čínských filmů má “problém” s tím, že je až moc neakční a poklidná, anebo se to přestřelí na opačnou stranu, kde je naopak všechno až moc akční a rychlé. Yin Yang Master, haha, to celkem vyvážil, zvlášť když to srovnám třeba s megalomanskou League of Gods, a musím říct, že kulisy, kostýmy i hudba si rozhodně vysloužily ty čtyři hvězdy. Vizuálně je to zákusek se šlehačkou.

Moc milé překvapení. Nejsem úplně fanoušek francouzského filmu, Lupin je laděný spíš... no, internacionálně. Proto je to taky netflix, že :D Díváme se tady samozřejmě z pohledu protagonisty, Assana Diopa, ale i detektivů, kteří řeší případy, které po zloději-gentlemanovi zůstanou. Jednotlivé případy propojuje Assanův osobní život a motiv nespravedlivě odsouzeného, a co mě velmi těší, je fakt, že už první díl je... nu, zakončený. V případě minisérie jsem se trochu obávala toho, že se ani nedostane na cliffhangery na konci dílu (ironie), ale každá “kapitola” je skutečně případ sám o sobě se vzájemnou chronologickou návazností - postavy z dřívějška nemizí, ale nová kapitola bude zkrátka a dobře o něčem jiném. V době, kdy se všechno natahuje (často zbytečně) na víc dílů, z toho mám možná absurdní radost, hrozně mi to sedlo a doufám, že to vydrží i ve druhé části, které bychom se měli dočkat letos v létě. Za mě je Lupin poutavá jízda, která příjemně vybočuje a kombinuje v sobě elegantně odlehčenost, napětí i akci, chytré plány i mazanou improvizaci. Celý příběh postupně nabírá na ponurosti a vážnosti, ale spíš než tím, aby se nad scénou zatahovaly CGI mraky a stahovala temnota, je to jednoduše tíha uvědomění si, že každá akce má svou reakci, a i když dokáže Assan z lecčehos vybruslit, postupně ho jeho činy dohání... Panejo, takhle to shrnutí zní opravdu seriózně. Ale nebojte. Lupin je oddechovka se sympatickým hlavním hrdinou, kterému budete fandit, i když se zdá, že se zase jednou dostal do bezvýchodné situace.

A must-see! Není to fikce, má to hlavu a patu, je to vzdělávací, vtipné, svižné, smutné, napínavé, šokující. Je tam válka, jsou tam duely, je tam láska, je tam... hip-hop?! Rap!? Proboha... I když tohle není váš šálek čaje, takové kombo klasického muzikálu a pouliční moderní hudby jste ještě neměli příležitost vidět. Justaucorpsy z osmnáctého století, naleštěné knoflíky a živůtky šatů se setkávají s beaty, rewindem a mixem hudby sebraným kolem Karibiku a ONO TO ZATRACENĚ FUNGUJE! Mysleli jste, že náš Drákula s Hůlkou je klasika? Že Rebelové mají skvělé písničky? Tohle je americký ekvivalent Noci na Karlštejně. Tady máte příležitost být svědkem toho, jak vzniká nová světová legenda. Lin-Manuel Miranda je génius, nejenže hudbu složil, slova napsal, on odehrál hlavní roli a obsadil neuvěřitelně barvitý cast. Choreografie, foreshadowing, opakování motivů tak, že vám spadne brada, práce se světly, chytlavé písničky (od Wait for it přes Room where it happens...), to, že hlavní hrdina je de facto pěkný parchant, žádný Americký Hrdina vykreslený v pastelkových barvách... Stojí to za několik zkouknutí. Má to v sobě všechno a nevidět alespoň záznam Hamiltona je mnohem horší, než nemít u matury páru, kdo byl sakra Jidáš. Tímhle by měli pokročilí angličtináři a dějepisáři ve školách zabít alespoň tři hodiny a češtináři pak další tři rozborem pro divadelní drama. Ten nejlepší domácí úkol, až budete všichni zase zavření doma (včetně těch, co jsou desetiletí ze školy pryč). SAY NO TO THIS!

Hudba od Bear McCrearyho, Jennifer Connelly, která má úplně jiný náboj než Tilda Swinton ve stejnojmenné filmové adaptaci z roku 2013 (ale výbornej!) a Daveed Diggs v kombinace s pěknými interiéry mě přiměli dokoukat po tom poněkud vlažným pilotu do konce první série a na druhou si rozhodně počkám. Má to dost pomalej build-up, vysloveně to vybízí ke srovnávání s filmem, který nasadil laťku, nicméně stejně to má něco, co se mi na tom líbí víc... a to je právě ten čas, co si to dopřává. Seriál nepotřebuje ject splašeným tempem. Všechny špinavosti pod pozlátkem odkrývá hezky postupně. Třídní boje? Stávky? Kulty osobnosti, která je de facto Bohem? Nádherné náměry pro antiutopii. Koukám, že místní nějak blbě skousávají “kvóty” LGBT a menšin... A víte co? Upřímně, já si toho skoro ani nevšimla. Stejně jako u Black Panthera na mě ve výsledku nějak moc nepůsobí, jakou měl kdo barvu a koho líbal, ale upřímně výběr hlavního hrdiny co do partnerek je naprosto tragickej... Většina charakterů ze zadní části vlaku se limitovala na snahu revoluce, což je škoda. Zajímavé vedlejší postavy, které si snad počkají na víc rozebrání v další sezóně, jsou Ruth, slečna Audrey z Nightcar a pár dalších. Jako postapo, které konečně není určené čistě pro náctileté publikum, má seriálový Snowpiercer najeto slibně.

Hrozně natáhnuté, protože by to nebyla asijská produkce, aby to nebylo skoro padesát hodinových dílů. Aktuální oficiální anotace je trochu bullshit, protože jako správný čínský drama je to mnohem složitější. Celou tu úmornou dobu sledujeme totiž osudy dvou bratrů, které osud jako mrňata rozdělil a staré křivda jim předurčila, aby se navzájem zabili, aniž by se o sobě dozvěděli. To by ale byla rychlá hotovka, takže když se konečně poprvé setkají, nejenže Hua Wuque (ten tišší a poslušnější, faktický mistr, který vyrostl v paláci plném ženských, ke kterým má naprostou úctu) misi zvoře, z něj a Jiang XiaoYua (kterého vychovala banda záporáků a u kterého si občas přejete, aby prostě už jen zavřel pusu) se stanou... kamarádi?! Tak s tím strůjkyně pomsty nepočítaly. Kolem XiaoYua se navíc motají kvanta ženských, kterým buď zamotává nezamýšleně hlavu, nebo je nevýslovně štve. Handsome Siblings stojí na situačním humoru a různorodých postavách, z nichž rozhodně ne všechny mají kdovíjak hluboké záměry či motivy, čti většina by se dala vynechat. Tolik hodin k finálnímu rozuzlení je přecejen hodně... Nebyl by to špatný formát pro jediný film, kde by se to trochu nakondenzovalo, protože hlavní zápletka není rozhodně zlá, jen v téhle naředěné podobě to prostě trošku zkouší divákovu trpělivost. Příběh se navíc soustředí s drtivou převahou na POV jen jednoho z bratrů (toho otravnějšího), přitom zrovna pohled toho druhého by byl zrovna tak zajímavý. Tak trochu už tradiční přehrávání, bohaté kostýmy, barevnost, wuxia, nějaké ty bitky a hlavně strašlivá tajemství a odhalení v závěru dělají z Handsome Siblings celkem průměrný, a tedy zapomenutelný kousek v rámci čínských seriálů.

Oukej, ponechávám stranou veškeré zákulisní průšvihy a škandálky, pojďme na Mulan mrknout čistě z filmového hlediska. Jako adaptace animované Disney verze se snaží být epičtější, vážnější, dospělejší. Dokonce se tam nezpívá, což mě u Disneyho vysloveně zaskočilo (a v tomhle případě mrzelo, Mulan měla výborné písničky, které by mi fakt nevadily znovu). Dopadlo to trochu jako Avatar TLA: wow, bylo to zábavné, vtipné, svižné? Tak to vynechme! Choreografie soubojů nebyla vůbec špatná (wuxia prvky nebyly tak okaté, aby se západní divák hned složil smíchy, i když... vražedné záclony za mě mají vždycky plus, protože to neudržím :D), jenže to bylo místy tak hrozně mdlé (cestovací scény, během kterých se nic nestalo, nebo vysloveně vynechaná přeměna Mulan v chlapce - ve srovnání s naprosto geniální dramaturgií původní Disney Mulan? au...) a působilo to, jako kdyby do toho jednoduše kecalo moc lidí najednou. Původní scénář mohl být i dobrý, to se asi nedozvíme, ale patrně se z něj vystřihlo všechno, co tomu mohlo dát šťávu, protože přiznejme si, trope holky, co se vydává za vojáka, je prostě zlatý důl pro prvky komedie, a toho se tady vzdali... Nulový charakter kromě obecného “čest nade vše”, což razí ti dobří, versus záporáci s rouškama na holandských koních. Velká škoda, nevyužitý potenciál (i co se týče hlavního love interestu, u kterýho si bohužel ani nepamatuju jméno). Abych vyjmenovala ty pěkné věci, tak hudba, barevnost a pompa kostýmů (to čínské filmy mívají), cast a design záporáků, některé pěkné souboje.

Pro to intenzivní, srdceryvné finále se vyplatilo přetrpět těch zpočátku velmi, velmi dlouhých padesát dílů... Není to úplně slow burn, za kterých bych dala ruku do ohně, ale s postupným odhalováním, intrikováním a dalšími tahy hry to nabíralo na síle a musím říct, že k mojí spokojenosti. Jsem jeden z těch lidí, kteří neudrží vážnou tvář, když vidí, jak se v čínských filmech řeší veškerá medicína akupunkturou a vyflusnutím krve, pohřbívám čelo v dlani, kdykoli vidím úplněk nad green-screenovanými střechami, ale záhadný Mei Changsu (pan Su Zhe) byl prostě Pandořina skříňka, kterou jsem potřebovala vidět otevřenou. Stojí to za to. Evokuje mi to ty desetiletí staré filmy, které mají natolik silného hlavního hrdinu, že nenajdete nikoho, kdo by mu nedržel palce. Je tam i broship/bromance/říkejte tomu jak chcete, za mě je to důvod k palci nahoru. Princ Jing má teda neustále psí oči, ale když pošle svého poradce tam, kam slunce nesvítí, otevírá se vám v kapse nůž za pana Su. Intrikující konkubíny mě vytáčely neskutečně tou falší, ale takový princ Yu byl fakt nečekaně skvělá podívaná, co do jeho rozvíjejícího se vztahu s panem Su a snahy naklonit si otce - jen musím uznat, zase to je jedno z těch dramat, kde se vyplatí najít si tabulku a zapisovat si, kdo je kdo, ale pečlivě se vyhněte spoilerům. CHAOS! A opět, au, ten konec... podruhé musí Nirvana in Fire bolet ještě víc, jakmile člověk ví...:| Mám jen jedno srdce, proto si repete nedám. Ale doporučuju - znáte to, co vás nezabije, to vás posílí :)

Korejští tři mušketýři, akorát že místo mušketýrů tady máme bandu bišíků. Historie smíchaná s moderními vlivy není zase tak častá, takže oceněno jako hezké odlehčení. Ovšem co se postav týče... Hlavní hrdinka má skvěle nastřelenou povahu, opilé entré a vůbec působí zajímavě, bohužel se to pak časem ztratí v neustálých slzičkách. První ze dvou mužských protagonistů v zásadě žije z toho, že charakter mají všichni kolem něj, ten druhý má zpočátku boží roli “pana úchyla”, později je tam jakýkoli vývoj dost citelně a repetitivně zbržděný královnou mamá. Drama, které se tak začne zamotávat, mě u toho udrželo navzdory místy hrůznému humoru až do konce (ale musím uznat, že některé kousky jako Ban Ryu a jeho “sexuální harašení na ulici” byly fakt skvělé). Sečteno, šlape to na paty Supernatural v tom, kdo pro koho kolikrát schytal šíp a kdo by pro koho umřel, ale s tím se tak v asijských dramatech počítá. Trochu rostu z těch popíkových songů v každé epizodě, ale jinak se mi hudba místy zdála fakt padnoucí a zdařilá ke zvolenému historicko-modernímu pojetí. Mohlo být méně flashbacků, které zvlášť ke konci vyskakovaly jak kobylky, a občas mi už opravdu vysloveně vadil způsob sestřihu, kde se skákalo ze scény do scény v každé epizodě jinak, aby se něco osvěžilo a připomnělo, až na to, že to pokaždé vyznělo jinak, ale celé minuty se v tom promrhaly stejně (výskyt tohohle nešvaru spíš ve druhé polovině série). Taky mi úplně nestačilo rozřešení několika komplikovaných vztahů, ale holt to už je zmlsanost. Podtrženo... stálo to za zhlédnutí coby zpestření, navzdory zmíněným chybkám, ale do paměti se to asi nevyryje nadoživotí :)

Neotřelé antichronologické pojetí, fajn gradace, boží choreografie soubojů. Oh Valley of Plenty! :D Sjela jsem to dvakrát, na Henryho jsem se těšila díky The Man from U.N.C.L.E. a Jaskier byl fakt příjemný překvapení, nemluvě o Yennefer (i když jsem si myslela, že by měla vypadat trochu jinak, byla krásná a přesně yenneferská tím správným způsobem) i Ciri. Skvělé obsazení (královna Cintry, Tissaia, Renfri...). Also, gaaaaaaaay! :V

Zombíci, detektivka, napětí a princ Jiřík v korejském pojetí. Moment. Tenhle princ byl vyhnaný a celé království zachvátily zvláštní případy, kdy celé vesnice strádající hladem vymírají nepřirozenou smrtí... To napětí pne. Nejhorší je, že obě sezóny mají konec, kde prostějen fláknete hlavou do stolu, že takovýhle cliffhanger mentálně nevydržíte, ale při tom je příběh zakončený, jen ochutnávečka naznačí, že se chystá další záludnost a další zběsilé útěky před hordou krvežíznivých nemrtvých. Pokud se stejně jako já bojíte, že nerozpoznáte obličeje, protože nemáte cvik v asijských tvářích, Kingdom je celkem dobrý začátek - jednotlivé postavy odlišují celkem jasně kostýmy, takže mezitím si celkem s přehledem zvyknete. Korunní princ Lee Chang je celkem nemluvný fešák (a tady by se celkem hodilo změnit přirovnání k princi Jaroslavovi, kterému se neustále v patách jeho kulatý, upřímný, ale jinak zdatný slouha Matěj, alias Moo-Young), královna je pěkná mrcha, do toho se zamotá neužitečný byrokratický idiot coby “comic relief” (prostě oddechová postava, které se smůla lepí na paty, vy byste ji taky už zapíchli, ale z nějakého důvodu se jí daří přežít) a léčitelka, která má o něco lepší pozorovací schopnosti než zbytek bandy, a vy jen trnete, co bude dál. A kdybyste náhodou netrnuli, vždycky si do rolí úředníků se směšnými kloboučky můžete dosadit naši vládu.