Až půjdu smrčinou na houby a uvidím trsy vlaštovičníku, raději se podívám kolem i k nebi, protože už navždy pro mě budou spojeny s nebezpečím, že potkám arménské (nebo kurdské) bandity nebo US vojáky nebo pterodaktyly nebo partu vygumovaných spratků (ten nejsympatičtější citující Blade Runnera umře první, chuděra) a jejich přepíčené učitele. Tenhle film si nezaslouží odpad, protože tak dalece přesahuje definici sračky, že mě fakt bavil. Těžký den, pošmourný leden, bolí záda, sebevědomí pod bodem mrazu? Pterodaktyl vás povzbudí. Úplně vidím scénáristy, jak se při tom nachechtali.
Škoda, škoda, taková škoda... Franco moc dobrý, černobílé sekvence, a hlavně recitace v klubu také, zato animace prachbídná, doslovná, banální, Ginsberga nehodná a pro někoho, kdo tu báseň zná a má rád, myslím otravná. Aspoň teda pro mě. Scény od soudu bez energie, a navíc (přestože Ferlinghetti byl souzen opravdu pro vydání obscénní poezie) zúžily význam textu právě jen na ty obscénnosti, přičemž ta báseň má silný dobový politický rozměr. Ach jo a přitom je to tak zajímavá parta!
Šmarjápanno, mí oblíbení herci, parádní dům, moře, srdcerváč, to ano, ale božínku, nešlo vynechat aspoň jedno z těch tun klišé? A dialogy psal někdo paznehtem.
Jestli někdo neví, co znamená úsloví "tvářit se jako kyselá prdel", tak ať se koukne na ústřední dvojici. Díky bohu aspoň za hlavu Volturiovců, jedinou postavu, která projevila aspoň špetku smyslu pro humor.
Měla bych dát tři, ale kvůli tématu nadržuju. Podíl na mírné otrávenosti má nejen plouživá forma, ale i děsivý dabing - opravdu musí HBO dabovat i dokumenty, kruci?!
Matně v mlhách vzpomínám, byla jsem jako zmámená, snad mě omlouvá mých sedm let. Nějací špióni, určitě i bývalí náckové ve spojení s CIA, indiáni, tak něco.
Pamatuju si jen na temné siluety hrdinů, jejichž koně se vzpínali s tím rudým zapadajícím sluncem v pozadí, a na pocit čiré blaženosti. Určitě to byla děsivá blbost, ale v roce 71, kdy mi byl šest, to byl spolu s Šedým pírkem můj absolutní kulťák. A ještě Příběh pravdové lásky, nebo jak se to jmenovalo.
Klišé, neklišé - Vinetou byl první velká láska mého života, mám ráda Princeznu Mononoke a Vasquezovou z Vetřelců, volím zelené, tak co bych dělala inťošku. Jen škoda, že tu nakládačku dostanou zlouni jen úplně zřídka i v reálu.
No božínku! To je ten seriál, kvůli němuž jsem cítila něhu k ukňourané první ženě majora Zemana - velmi matně mě pronásledovala vzpomínka z nejútlejšího dětství na tu senzační romantiku.
Některá témata by se měla už z respektu k obětem zakázat třetiřadým patlalům. Příšerný dabing nasadil dýchavičnému zpracování korunu . Těžko říct, jak může někdo po Pianistovi nebo Korczakovi natočit tohle. Jedna hvězdička za to, že se mi prostě nechce dávat "odpad" filmu o holocaustu.
Zručné, didaktické, učebnicově dojemné - jen by mě zajímalo, kolik diváků bylo pohnuto osudy skutečných obětí, nejen hlavního hrdiny. Otřesné zacházení s reáliemi, jedno klišé za druhým.
Prepuberta je vždycky peklo - kdo má štěstí na kamaráda, má zpola vyhráno. Sociální sonda do života nižší střední třídy cáknutá originálním multikulti motivem - jinakost má všelijaké tváře a i upír má svoje starosti. Držím palce, děti!
Život na venkově, pohyb na zdravém vzduchu, prima parta a místo anonymního města sousedsky starostlivá místní komunita - je snad lepší prostředí, kde vychovávat děti, naši radost a naději?
"Zroděná zástavou červenou, tá da ta tá, zvíťazí naša pravda svätá, stráž ma ka každom kilometri, lalala až do konca sveta. Nájdete nás na každom kilometri odtial až na konec sveta!" Bože, štvalo mě to už v šesti letech, jen ta písnička byla oblíbený song u nás na dvorku...
Jindy by to bylo za dvě, ale proti otřesně napsané a k nesnesení utahané a ukňourané knížce je to triumf svižnosti .Ráda ale uznávám, že je mi o třicet let víc než je pro přiměřené přijetí vhodné, takže co se upírů týče, zůstávám věrná Garymu Oldmanovi, se šminkama to sice taky přeháněl, ale přece jen, Edwarde, vocuď až pocuď!
Jordan je mistr popisu iniciačních prahů a tenhle film bych doporučila jen opravdu dospělým, ideálně rodičům, potože ti už vědí, co mají na mysli matky, když dětem říkají, aby si byly opatrné. Protože ve čtrnácti procházíme životem s blbostí lehkovážných, kteří tak snadno sejdou z cesty a zabloudí v lese, kde v houštinách čekají stvůry a kde se flákají divní floutci se srostlým obočím. Dospívání je horor, Jordan to umí připomenout a loví přitom výborně v archetypech západní kultury. Takže, Karkulky, bacha - vlci nejsou tím, čím se zdají být!
Ach jo, ach jo, člověk by neměl číst. Knížka je rozkošný dechberoucí škvár, který těší hlavně mile nehorázným žonglováním s kulturními dějinami. Film se tomu stejně jako v případě Šifry vyhnul, postavy (už v předloze dost placaté) zploštil ještě víc, z kruťáka fanatického padoucha udělal podnikatele v oboru vraždění, napětí při intelektuální stopovačce nahradil řádně nemotivovaným lítáním Hankse po Římě atd. atd. Aspoň že ta hudba byla výborná, Ewan McGregor dost jelimanovitý a A. M. Stahl dost charismatický.
Viz vynikající komentář Limy. Jen mě děsí, že si od té pekelné doby říkám, že se to pořád ještě zhoršuje - zdali by mě tenkrát bylo napadlo, že přijdou doby, kdy mi pan Glóbus (jméno, které dal Miloši Zemanovi náš malý syn kvůli typickému naklonění hlavy) bude připadat ve srovnání s Jiřím Paroubkem jako šarmantní chlapík?! A že Ten, který nemá rád film Marečku, podejte mi pero, bude prezidentem. Bohužel i mým...
Vynikající Emil Horváth. Poprvé pro mě ten chlap, na kterého jsem musela zírat léta ve škole, získal lidský rozměr. Divné a v jistém smyslu politováníhodné monstrum.
Faráři kontra děvky aneb hodní hoši se srdcem planoucím důstojnickou ctí si deset let po nástupu Hitlera k moci všimnou, že tenhle chlapík tak úplně nereprezentuje ono "svaté Německo". Promarněná příležitost - velmi solidně natočené, ale v interpretaci pateticky kýčařské i přes plejádu skvělých herců. Tím tedy nemám na mysli Toma Cruise, jak tu někdo psal, ten není k uvěření ani vteřinu. Naivně jsem doufala, že uvidíme Clause von Stauffenberga ve vývoji. Kdepak. Škoda.
Moje komentáře
Pterodaktyl (2005)
Až půjdu smrčinou na houby a uvidím trsy vlaštovičníku, raději se podívám kolem i k nebi, protože už navždy pro mě budou spojeny s nebezpečím, že potkám arménské (nebo kurdské) bandity nebo US vojáky nebo pterodaktyly nebo partu vygumovaných spratků (ten nejsympatičtější citující Blade Runnera umře první, chuděra) a jejich přepíčené učitele. Tenhle film si nezaslouží odpad, protože tak dalece přesahuje definici sračky, že mě fakt bavil. Těžký den, pošmourný leden, bolí záda, sebevědomí pod bodem mrazu? Pterodaktyl vás povzbudí. Úplně vidím scénáristy, jak se při tom nachechtali.
Kvílení (2010)
Škoda, škoda, taková škoda... Franco moc dobrý, černobílé sekvence, a hlavně recitace v klubu také, zato animace prachbídná, doslovná, banální, Ginsberga nehodná a pro někoho, kdo tu báseň zná a má rád, myslím otravná. Aspoň teda pro mě. Scény od soudu bez energie, a navíc (přestože Ferlinghetti byl souzen opravdu pro vydání obscénní poezie) zúžily význam textu právě jen na ty obscénnosti, přičemž ta báseň má silný dobový politický rozměr. Ach jo a přitom je to tak zajímavá parta!
Noci v Rodanthe (2008)
Šmarjápanno, mí oblíbení herci, parádní dům, moře, srdcerváč, to ano, ale božínku, nešlo vynechat aspoň jedno z těch tun klišé? A dialogy psal někdo paznehtem.
Vinyan (2008)
Staří dobří divoši z džungle i zlotřilí orientálci z podsvětí zas nám zápaďákům posloužili k producírování. Jestlipak se dívala Su Ťij?
Hájili jsme hrad (1969)
Nejspíš je moje hodnocení k filmu nespravedlivé, ale není tu ani humor, ani úzkostná naléhavost a poselství krásné knižní předlohy.
Twilight sága: Nový měsíc (2009)
Jestli někdo neví, co znamená úsloví "tvářit se jako kyselá prdel", tak ať se koukne na ústřední dvojici. Díky bohu aspoň za hlavu Volturiovců, jedinou postavu, která projevila aspoň špetku smyslu pro humor.
Varianova válka (TV film) (2001)
http://en.wikipedia.org/wiki/Varian_Fry
11. hodina (2007)
Měla bych dát tři, ale kvůli tématu nadržuju. Podíl na mírné otrávenosti má nejen plouživá forma, ale i děsivý dabing - opravdu musí HBO dabovat i dokumenty, kruci?!
Sannikovova země (1973)
No jak jsem mohla zapomenout! Indiáni východního bloku...
Tajemství And (TV seriál) (1972)
Matně v mlhách vzpomínám, byla jsem jako zmámená, snad mě omlouvá mých sedm let. Nějací špióni, určitě i bývalí náckové ve spojení s CIA, indiáni, tak něco.
Utrpení (1997)
Pomalé, úzkostné, naturalistické, bezútěšné,neokázalé a děsivě uvěřitelné drama.Uff!
Nepolapitelní mstitelé (1966)
Pamatuju si jen na temné siluety hrdinů, jejichž koně se vzpínali s tím rudým zapadajícím sluncem v pozadí, a na pocit čiré blaženosti. Určitě to byla děsivá blbost, ale v roce 71, kdy mi byl šest, to byl spolu s Šedým pírkem můj absolutní kulťák. A ještě Příběh pravdové lásky, nebo jak se to jmenovalo.
Proměny (2009)
Trochu otrava, ale aspoň mu o něco jde. Uvidíme za deset let...
Normal (2009)
Dobrodružství kriminalistiky spářené s reklamou, nudná a pozérská vyfintěná chcíplotina. Německý expresionismus? Hahaha! Dextře Morgane, ty to vidíš!
Avatar (2009)
Klišé, neklišé - Vinetou byl první velká láska mého života, mám ráda Princeznu Mononoke a Vasquezovou z Vetřelců, volím zelené, tak co bych dělala inťošku. Jen škoda, že tu nakládačku dostanou zlouni jen úplně zřídka i v reálu.
Ctná paní Lucie (TV seriál) (1972)
No božínku! To je ten seriál, kvůli němuž jsem cítila něhu k ukňourané první ženě majora Zemana - velmi matně mě pronásledovala vzpomínka z nejútlejšího dětství na tu senzační romantiku.
Varšavské ghetto (2005)
Některá témata by se měla už z respektu k obětem zakázat třetiřadým patlalům. Příšerný dabing nasadil dýchavičnému zpracování korunu . Těžko říct, jak může někdo po Pianistovi nebo Korczakovi natočit tohle. Jedna hvězdička za to, že se mi prostě nechce dávat "odpad" filmu o holocaustu.
Válečníci (TV film) (1999)
Ta bezmoc! A za dva roky totéž zažívali vojáci OSN ve Rwandě. A předtím a potom bůhví kde ještě.
Chlapec v pruhovaném pyžamu (2008)
Zručné, didaktické, učebnicově dojemné - jen by mě zajímalo, kolik diváků bylo pohnuto osudy skutečných obětí, nejen hlavního hrdiny. Otřesné zacházení s reáliemi, jedno klišé za druhým.
Ať vejde ten pravý (2008)
Prepuberta je vždycky peklo - kdo má štěstí na kamaráda, má zpola vyhráno. Sociální sonda do života nižší střední třídy cáknutá originálním multikulti motivem - jinakost má všelijaké tváře a i upír má svoje starosti. Držím palce, děti!
Jezero smrti (2008)
Život na venkově, pohyb na zdravém vzduchu, prima parta a místo anonymního města sousedsky starostlivá místní komunita - je snad lepší prostředí, kde vychovávat děti, naši radost a naději?
Na každém kilometru (TV seriál) (1969)
"Zroděná zástavou červenou, tá da ta tá, zvíťazí naša pravda svätá, stráž ma ka každom kilometri, lalala až do konca sveta. Nájdete nás na každom kilometri odtial až na konec sveta!" Bože, štvalo mě to už v šesti letech, jen ta písnička byla oblíbený song u nás na dvorku...
Stmívání (2008)
Jindy by to bylo za dvě, ale proti otřesně napsané a k nesnesení utahané a ukňourané knížce je to triumf svižnosti .Ráda ale uznávám, že je mi o třicet let víc než je pro přiměřené přijetí vhodné, takže co se upírů týče, zůstávám věrná Garymu Oldmanovi, se šminkama to sice taky přeháněl, ale přece jen, Edwarde, vocuď až pocuď!
Společenství vlků (1984)
Jordan je mistr popisu iniciačních prahů a tenhle film bych doporučila jen opravdu dospělým, ideálně rodičům, potože ti už vědí, co mají na mysli matky, když dětem říkají, aby si byly opatrné. Protože ve čtrnácti procházíme životem s blbostí lehkovážných, kteří tak snadno sejdou z cesty a zabloudí v lese, kde v houštinách čekají stvůry a kde se flákají divní floutci se srostlým obočím. Dospívání je horor, Jordan to umí připomenout a loví přitom výborně v archetypech západní kultury. Takže, Karkulky, bacha - vlci nejsou tím, čím se zdají být!
Andělé a démoni (2009)
Ach jo, ach jo, člověk by neměl číst. Knížka je rozkošný dechberoucí škvár, který těší hlavně mile nehorázným žonglováním s kulturními dějinami. Film se tomu stejně jako v případě Šifry vyhnul, postavy (už v předloze dost placaté) zploštil ještě víc, z kruťáka fanatického padoucha udělal podnikatele v oboru vraždění, napětí při intelektuální stopovačce nahradil řádně nemotivovaným lítáním Hankse po Římě atd. atd. Aspoň že ta hudba byla výborná, Ewan McGregor dost jelimanovitý a A. M. Stahl dost charismatický.
Děti (2008)
Děti jsou zkrátka radost...
Vládneme, nerušit (TV film) (2007)
Viz vynikající komentář Limy. Jen mě děsí, že si od té pekelné doby říkám, že se to pořád ještě zhoršuje - zdali by mě tenkrát bylo napadlo, že přijdou doby, kdy mi pan Glóbus (jméno, které dal Miloši Zemanovi náš malý syn kvůli typickému naklonění hlavy) bude připadat ve srovnání s Jiřím Paroubkem jako šarmantní chlapík?! A že Ten, který nemá rád film Marečku, podejte mi pero, bude prezidentem. Bohužel i mým...
Tobruk (2008)
Za odvahu...
V hlavní roli Gustáv Husák (TV film) (2008)
Vynikající Emil Horváth. Poprvé pro mě ten chlap, na kterého jsem musela zírat léta ve škole, získal lidský rozměr. Divné a v jistém smyslu politováníhodné monstrum.
Valkýra (2008)
Faráři kontra děvky aneb hodní hoši se srdcem planoucím důstojnickou ctí si deset let po nástupu Hitlera k moci všimnou, že tenhle chlapík tak úplně nereprezentuje ono "svaté Německo". Promarněná příležitost - velmi solidně natočené, ale v interpretaci pateticky kýčařské i přes plejádu skvělých herců. Tím tedy nemám na mysli Toma Cruise, jak tu někdo psal, ten není k uvěření ani vteřinu. Naivně jsem doufala, že uvidíme Clause von Stauffenberga ve vývoji. Kdepak. Škoda.