Tento dokument, byť jsem to před jeho shlédnutím více méně čekal, osciluje mezi objektivním portrétem politika, v němž jde snadno rozpoznat názor autora na portrétovanou osobu (což by mi ani nevadilo - dokument o někom tak významném bude vždy točit někdo, kdo na něj má již předem svůj názor) a docela otravnou glorifikací V.Havla, která je patrná už z názvu. Na druhou stranu, Koutecký si s tímto filmem musel dát nesmírnou práci a to, především u (tohoto) dokumentu, je hodné chvály. Kvůli tomu, že jsem se narodil uprostřed devadesátých let, mám o většině probíraných událostí politické scnény tehdejší doby málo informací, takže pro mě byl film přínosný alespoň tímto směrem. Dost tu ale záleží na vašem názoru na exprezidenta Havla. Já jej respektuji jako člověka, jenž přispěl k pádu totalitního a nastolení nového, sice ne bezchybného, ale jistě mnohem demokratičtějšího systému a také si cením jeho rozvedením konceptu občanské společnosti, čímž docílil toho, že své oponenty nalezl i na "porevoluční" politické scéně. Rozhodně si ale myslím, že se také dopustil mnoha chyb, a to především v zahraniční politice. Převažuje spíše ta "pozitivní strana", takže mi zde chyběl větší počet rozhovorů vedených s Václavem Havlem, místo nichž je nám zde předkládán rádoby "pohled pod pokličku", při kterém se ale často řeší naprosto nepodstatné věci.
Přestože by se mi více zamlouvalo, kdyby byl humor založen především na interakci mezi "drsným světem z noirové detektivky" a světem praštěných animáků, nemám si nač stěžovat, protože i ty gagy, které jsou typické pro kreslené snímky, se velice povedly. Bob Hoskins je ve své roli opravdu skvělý a svým výkonem paroduje všechny "tvrďácké" detektivy tak známé právě z noirových filmů. Film samotný je podle mě ideálním pro relaxaci - pokud nebudu mít náladu sledovat intelektuálně laděné filmy komedie Woodyho Allena, zvolím znovu tento snímek.
Často je to podobně vtipné jako nejlepší okamžiky South Parku a pro sžíravou politickou satiru jsem měl vždycky slabost, byť jsem s ní nemusel pokaždé souhlasit. Tady je to ale trošku jiné. Chápu, že mnoho celebrit si tímto "rádoby-aktivismem" dělá pouhou reklamu, ale jen ignorant může prohlásit, že to ve skutečnosti nedělá pro dobro ostatních(viz zajímavý dopis, který Sean Penn poslal tvůrcům). Navíc se Parker se Stonem dopouštějí přesně toho, co zde kritizují - nebo oni snad mají větší právo "vyjadřovat svůj názor" než hrstka jiných celebrit?
Vzhledem k tomu, že Captain Mike Across America není ani v nejmenším regulérním dokumentem, ale spíše průvodcem předvolební agitací Michaela Moora, nejsou zde časté výtky o jednostrannosti na místě. Váš postoj k filmu závisí pouze na tom, zda s touto kampaní za zabránění opětovného zvolení George W. Bushe souhlasíte či ne. Já, jako fanoušek mnoha z těch, kteří zde vystupují (Tom Morello, Eddie Vedder), jsem sledování i přes trapnou patetičnost, která má v Mooreových filmech své čestné místo, přetrpěl v pořádku. Bohužel se postupem času film zvrhne do stereotypu a snad všechny na konci filmu napadne otázka - Vážně bylo třeba točit dokument, jehož konec dopředu známe a který nám vlastně nezděluje nic nového?
Velmi zvláštní podívaná. Chvíle, kdy se Aguirre spolu s ostatními plaví po toku Amazonky, mi připomněly film, který spadá do zcela jiného žánru - Apocalypse Now. Ale ani v Apokalypse, ani zde není hlavním cílem filmu splnění všeho, co se od daného žánru (v tomto případě historický) očekává, ale spíš přesně vystihnout dobovou atmosféru. Ta zde není vyjtvářena pomocí žádných "vodítek", abyste si uvědomili, jak to "tenkrát bylo", ale pouze hypnotickým putováním do nitra peruánské džungle. Jediná věc, kterou bych filmu vytkl, přestože tím částečně popřu to, co jsem chválil, je slabý příběh, který by se dal shrnout do jedné věty. Snad mi to příště vadit nebude, ale při prvním shlédnutí jsem neustále očekával sebemenší zvrat - bohužel marně.
Nad ostatními filmy z podobného žánru vyčnívají Potomci dětí především uvěřitelností. Není to způsobeno tím, že by rok 2027 byl nějak blízko, ovšem prostředí, v kterém se snímek odehrává, se příliš neliší od našeho - obchodní řetězce tu stojí bok po boku bilboardů vyzívajících k nahlášení imigrantů či dokonce klecí, sloužících k izolaci oněch imigrantů od okolí. Dále si lze povšimnout, že zde není vysvětlena příčina této tragédie, nenastala žádná změna ideologie, všechno zkrátka vypadá, jako kdybychom zůstali stále ve "stejných kolejích". Díky charismatickým hercům a dost autentické režii,kvůli které si při každé akční scéně připadáte "uprostřed dění", jsou Potomci lidí vedle Matrixu bezpochyby nejpůsobivějším apokalyptickým filmem, co jsem dosud viděl.
Strom života je jedním z mála filmů, u kterých je mnohem důležitější věnovat pozornost monologům jednotlivých postav a významu jednotlivých scén než pouze sledovat příběh. Film je totiž kolosálním vyprávěním o životě a smrti, které nelze pochopit pouhým sledováním dění na plátně bez snahy porozumět mu. Není to žádné laciné filosofování "o smyslu života", které by se dalo shrnout do jedné věty, ba právě naopak - již na začátku nám jsou představeny dvě cesty, kterými se můžem řídit po celý náš život - a každá je během filmu buď přímo označena za negativní nebo alespoň částečně zpochybněna pouze pomocí náznaků v příběhu. Tady je hlavní rozdíl mezi Stromem života a například takovou Fontánou, neboť zde je nepřeberné množství různých odkazů, tudíž i po několikátém shlédnutí budete mít nad čím přemýšlet, ovšem u Fontány je vše podáno zjednodušeně a když pochopíte, co tím chtěl tvůrce říci, objevíte celkem prázdný obsah. Pokud vám nevadí náročné filmy, tahle překrásná podívaná (stvoření světa a vyrůstání chlapců se zařadilo mezi nejkrásnější filmové scény) může být filmem vašeho života.
Čím jsem starší, tím lepší se mi Matrix zdá, zkrátka zraje jako víno. Už v něm nevidím jen tupou mlátičku, ale objevuji toho v něm čím dál tím víc. Díky opravdu strhující vizuální stránce (Matrix je jeden z mála filmů, kde mě akční scény baví i když jich není zrovna málo) nedokážete od dění na plátně/obrazovce odtrhnout oči a popadne vás touha zjistit, co vše tím chtěli tvůrci říct. Je to příběh generace odkojené na videohrách, jejíž život ovšem nebyl nic jiného než nudné vysedávání v miniaturních kancelářských kójích a to vše vytváří nutnost bouřit se proti systému (viz Klub rváčů) nebo marxistická alegorie o tom, jak je neuvědomělá většina vykořisťována a osvobodí se pouze pomocí revoluce (povstalci a jejich snaha "osvobodit" ty, kteří jsou "uvězněni" v Matrixu a fungují pouze jako zdroje energie) a nebo všechno dohromady? Je to vlastně úplně jedno, protože i tohle je jenom zlomek všech interpretací.
Rozhodně nehodnotím (především) tento díl objektivně, ale právě naopak - hodnocení celé této série dost záleží na tom, jaký vztah si k ní divák vytvořil zpočátku, neboť někoho, koho první díly nijak neoslovily, budou poslední dvě části vyloženě iritovat. Vzhledem k tomu, že filmy o Harrym Potterovi patří mezi jedny z mála, na kterých jsem "vyrostl", mnohé nedostatky jsem bez problémů ignoroval. Ať už se jednalo o často trapné scény, křečovitou snahu působit dospěle, příliš mnoho akčních scén či posledních pět minut, které jsou vyloženě komické (poslední tři výtky by možná měly být namířeny vůči knize, ale poslední díl jsem nečetl, takže nemám s čím porovnávat). Mám možná větší pochopení pro ty, kteří film kritizují, protože nevidět předchozí části nebo je vidět, ale neoblíbit si je, zřejmě bych z něj nebyl zrovna nadšený. Navíc si jsem vědom toho, že stejné hodnocení dávám i snímkům, které jsou rozhodně mnohem více kvalitní, ovšem můj přístup k hodnocení filmu je, že bychom měli ocenit, zda filmaři dosáhli sebou vytyčeného cíle - a pokud zde bylo cílem mě pobavit a okouzlit efektní podívanou, není důvod, abych film ohodnotil záporně.
Kvůli originálnímu scénáři, zajímavým a (pro mě) celkem neznámým hercům a především na české poměry opravdu progresivní vizuální stránce, nemám sebemenší problém tento film ocenit nejvyšším hodnocením, přestože mi nijak nepřirostl k srdci a nevím, zda si jej ještě někdy vůbec pustím. Protektor je rarita mezi českými filmy a už za to si zaslouží můj obdiv.
Přestože jsem si předchozí dva Klusákovy (a Remundovy) snímky oblíbil, k Nošovicím jsem přistupoval celkem skepticky, neboť mi přišlo, že na tohle téma nejde natočit film, který by nepůsobil alespoň trochu nudně. K mému překvapení se ovšem ukázalo, že když se jakéhokoliv tématu chopí šikovný režisér, nemůže to dopadnout špatně a mně se dostalo pořádné porce zábavy. :)
Můžu se rovnou podepsat pod komentář uživatele Just.m3, neboť v zásadě se vším souhlasím. Přestože bych řekl, že s autory snímku mám na globalizaci názory dost podobné, film nám sděluje příliš málo informací na to, aby mi připadal zajímavý. Často se zde objeví scény, které postrádají jakoukoliv výpovědní hodnotu. Když mi někdo natočí demonstrující aktivisty, kteří jsou napadeni policisty, mám si okamžitě myslet, že mají pravdu? Jak už jsem řekl, v mnohém se s nimi shoduji, ovšem tento dokument mě zkrátka nepřesvědčil.
Vzhledem k tomu, že ačkoliv se mi kniha velice líbila, nejsem jejím skalním fanouškem, neplánuji tento film zkritizovat jen za to, že si šel jinou cestou než jakou mu vytyčila kniha. Naopak, originálního pojetí a opravdu přeskrásné stylizace (která je patrná především na počáteční historické vsuvce a ve chvílích, kdy se ocitáme na zámku Dracula), si vážně cením . Co ovšem nechápu, proč se představitelé kladných postav chovají (a také vypadají) jako kdyby si "odskočili" z natáčení nějaké parodie. Jejich stupidní chování mi často ničilo jinak působivou atmosféru. Do svých rolí se přesně hodí akorát Gary Oldman a Tom Waits.
Filmy Johna Pilgera rozhodně patří mezi nejlepší dokumenty, které jsem měl to štěstí spatřit. Nejvyším lákadlem na tomto snímku není ani tak téma, které jsem viděl u mnoha jiných dokumentaristů, jeho atraktivita tkví v něčem úplně jiném - v aktuálnosti. Chápu, že za pár let to pro mě částečně ztratí na zajímavosti, ovšem při sledování teprve rok starého útoku na humanitární flotilu do Gazy jsem ani nemrkal. Vzhledem k tomu, že se film zabývá především prácí médií v informování o válce je ve filmu nespočet rozhovorů s jinými novináři, kteří přiznávají svojí neobjektivnost a to pokládám za relativně zajímavý nový úhel pohledu.
Zřejmě první horor, co jsem kdy viděl. V dětství jsem se sice bál, ale nyní, po 13 letech, už dost dobře chápu, proč jsem žil v mylné představě, že právě horor je nejdebilnějším žánrem ze všech.
Jeden z těch filmů, kvůli kterým se vyplatí jednou za čas vyrazit do kina a uvědomit si, že na tom Hollywood není zdaleka tak špatně, jak by se na první pohled zdálo.
Zpočátku to vypadalo na celkem nezáživné drama, ale jak už je u Coenů zvykem, něco "se posere" a děj začne vzápětí nabírat na obrátkách. Napětí každou další scénou eskaluje, někdy je film už za hranicí sledovatelnosti. Dvě scény mi ale v hlavě uvíznou asi navždy - ta s pohřbíváním kvůli své odpornosti, a ta poslední, ve které figuruje okenní rám, ruka a nůž. :)
Jeden z filmů, která si užívám od začátku do konce, od příjezdu vlakem, až po sice ničím nepřekvapující, ovšem i tak vyhrocené finále. Každý fragment filmu je na nejvyšší možné úrovni, vše je dotaženo téměř do dokonalosti. Černobílé zpracování, Johnny Depp jako tradičně v roli podivína (zde to ještě nepůsobí ohraně) i zbytek nekonvenčních charakterů a soundtrack od Neila Younga vám zaručí, že si tuhle existenciální westernovku musíte oblíbit.
Stejně jako u seriálu jsem v mnoha ohledech vůči filmu skeptický (ovšem z velmi odlišných důvodů) - první dějová linie postrádá spád a přestože nám objasňuje více či méně důležité události, zdá se mi celkem zbytečná, neboť film by bez ní fungoval daleko lépe. Dále musím filmu z objektivního hlediska vytknout, že nepůsobí jako regulérní celovečerní snímek, ovšem jako sled na sebe navazujících tří epizod seriálu, jejichž sledování si zkrátka bez znalosti Městečka Twin Peaks nemůžete v žádném případě užít. Ovšem já, skalní fanoušek originálu si s tím nemusím vůbec dělat hlavu :) . Ve všech ostatních ohledech je film perfektní. Může vás zamrzet absence "rituálů" (nadměrná konzumace kávy aj.) navozujících příjemnou atmosféru, která dominovala první sérii, ovšem tyto aspekty podle mě hrály v seriálu vždy druhé housle. Misteriózních scén, které dodávaly jednotlivým epizodám patřičnou "šťávu", se tu vyskytuje hned několik, tudíž o zábavu je jednoznačně postaráno. :) Poslední půlhodina je absolutně fenomenální a po celou dobu jsem nedělal nic jiného než sledoval dění na obrazovce, přestože jsem věděl, jak vše dopadne.
Hosté večeře Páně si budu pamatovat jako jeden z mála filmů, který jsem neprožíval jako pouhý divák, ovšem deprese, smutek, úzkost a ostatní emoce jsem pociťoval stejně jako hlavní aktéři. Sledování bych tedy neoznačil za nějakou "ideální" či příjemnou zábavu. To ale ještě neznamená, že se mi film nelíbil - ba naopak, stejně jako u předchozích Bergmanových snímků si jsem téměř jist, že jsem jej neviděl naposledy.
Musím uznat, že jsem to s tímto seriálem neměl zrovna lehké - také jsem jej nedokoukal na poprvé, ale rovnou na potřetí. Za to mohlo několik záporů tohoto seriálu - druhá série není zdaleka tak dobrá jako ta první (přestože i zde většina dílů nemá na poli seriálů důstojnou konkurenci, především poslední epizoda strčí do kapsy všechny předešlé); časté přidávání nových postav děj často zbytečně protahuje a příběh by se bez nich bez problému obešel; několik postav na mě působilo vyloženě nesympaticky (ať už svým chováním či samotným vzezřením) a také četné násilné "přepínání" nálad během jednoho dílu, které vám znemožní být někdy plně vtaženi do děje. Tolik bylo záporů, nyní už bude samá chvála :). Přibližně prvních deset dílů je něco opravdu nevídaného. Přestože mám vůči seriálům veskrze špatný vztah, tentokrát musím uznat, že několik postav jsem si vyloženě oblíbil, s nadšením s nimi strávil nemálo času, zapojoval se s nimi do kouzelných rituálů jako např. pití kávy v ne zrovna malém množství apod. V těchto poklidných pasážích tkví rozhodně silná stránka Městečka Twin Peaks, ovšem největší terno nastává při nasazení mysteriozní atmosféry a především tehdy, kdy se na obrazovce objeví maniakální Bob, kterému se svojí děsivostí skutečně žádný jiný vrah nevyrovná. Ve výčtu kladů bych mohl pokračovat téměř do nekonečna, nakonec bych už zmínil jen působivou úvodní znělku, překrásný soundtrack a zakončení hlavní dějové linie, které opravdu nemohlo být lepší.
Sedmou pečeť jsem si neužil tak jako Lesní jahody, ovšem rozhodně za to neviním tento film, spíš to bude tím, že jsem tentokrát nesledoval v potřebném rozpoložení jako minule, neboť to je u podobných filmů prioritní :). Snímek samozřejmě není chudý na zajímavé dialogy nebo působivou atmosféru, jenom se ke mně nedostavila natolik působivá myšlenka jako u již zmíněných Lesních jahod - to znamená, že Sedmá pečeť u mě dostane nejméně jednu další šanci. :)
Od minulého Sedláčkova dokumentu pořádný krok zpátky. Celkem nekvalitní forma mě dost často rušila od sledování (samozřejmě, že když se při dokumentu do záběru připlete někdo ze štábu, tak to není takový průšvih jako v normálním filmu, ale docela to ruší). Na závěr bych vytknul dvě věci - příliš krátkou stopáž, díky které film nemá téměř žádnou výpovědní hodnotu a také častou neschopnost režiséra položit jakoukoliv dobrou a především zajímavou otázku. Ať už si myslíte o Miloši Zemanovi cokoliv, určitý vliv na politický vývoj v České republice se mu upřít nedá. Proto se domnívám, že by o něm měl být natočen kvalitnější dokument, či alespoň ten nekrolog. :)
Filmy zabývající se (nejen) izraelsko-palestinským konfliktem se dělí do třech skupin: 1) ty, které se zabývají historií konfliktu a jeho současným stavem, 2) investigativní dokumenty, které sázejí na výpovědích obyvatel postižených oblastí a 3), které jsou nyní stále frekventovanější, neboť se zajímají o úlohu (často ne zrovna objektivních) médií ve zprostředkování daného problému. Jedním z důvodů, proč je Occupation 101 natolik výjimečným dokumentem, je, že není zaškatulkována do jedné z uvedených kategorií - patří totiž do všech a nic se zde neopomine. Dále musím ocenit povedený výběr intelektuálů/aktivistů, kteří nás "provázejí" filmem, ať už těch, které jsem znal (Noamem Chomskym se může chlubit skutečně málo dokumentů) a i těch, které jsem neznal (téměř všichni ostatní). Nejvíce mě asi zaujal a zasáhl příběh americké aktivistky Rachel Corrie, který se po loňském zavraždění Vittoria Arrigoniho (tentokrát extrémisty z druhé strany barikády) stal opět aktuálním.
PS: Přijít po shlédnutí tohoto filmu do přítomnosti lidí, kteří diskutují o tom, zda je lepší Sparta či Slavie nebo o jiných "důležitých" věcech, asi bych zanechal studií a vrhl se do Gazy usilovat o mír. :)
Na dobu vzniku má film celkem atypickou stavbu děje - do hlavní dějové linie jsou vkládány sny a "flashbacky". On už vlastně sen na samém počátku snímku mě utvrdil v tom, že se bude jednat o něco mimořádného. Také že se jednalo - skvělí herci, inteligentní dialogy, překrásné švédské scenérie a zručná práce režiséra tvoří dohromady geniální celek. Nemá cenu se tu nějak rozepisovat o poselství filmu, neboť to by si měl každý divák interpretovat sám. Zatím můj první a rozhodně ne poslední Bergman.
Pravda - povídky jsou nevyrovnané, některým dokonce chybí pointa. Ovšem celý snímek je natolik protkán pozitivní náladou, až se vám vůbec nebude chtít hledat nedostatky. Ke zpestření odpolední kávy je film ideální. :)
Je až zarážející, že Stopař po celých devadesát minut nepustí člověka od obrazovky. Napětí a nepředvídatelnost provázejí film od začátku do konce. Ovšem to, čím film vyčnívá mezi ostatními, je postava stopaře/Johna Rydera. Většina "záporáků" se na konci filmu napraví, začne litovat svých činů či se nám své chování pokusí alespoň "vysvětlit" - prozradí nám svoji motivaci, která je většinou ovlivněna pokřivenou minulostí. Zde je tomu však zcela jinak: motivaci, stejně jako minulost postavy, neznáme, stopař ji nejspíše ani nemá, sledujeme zkrátka jeho rutinní den, kdy se chová absolutně normálně. Řekl bych, že právě tohle je na filmu nejděsivější. Za zmínku stojí nejen vynikající režie, která nenechá diváka ani na chvíli vydechnout, ale především Rutger Hauer, kterému všichni ostatní filmoví zabijáci nesahají ani po paty.
"Jedině tehdy, kdy nám nic nezůstane, jsme schopni dosáhnout všeho." Otřepané klišé "tento film změnil můj život" mohu přiřadit pouze k jednomu snímku. Ano, Klub rváčů je oním snímkem. Podobných filmů je jako šafránu, neboť dílo s tak nabitou (audio)vizuální stránkou a zároveň až po strop napěchovaný (mnohdy až revolučními) nekorektními myšlenkami se opravdu nevidí. Ve scénáři, podpořeném brilantní knihou (film je IMHO lepší než kniha, protože ta ke konci "zesměšňuje" i samotné hrdiny a jejich ideály, tudíž záměr prvních dvou třetin vyplývá kamsi do ztracena), se objevuje satira na neskutečné množství témat: od ničím neomezené touhy po vlastnění zboží, které vlastně nepotřebujeme, přes globálně působící korporace, které za vidinou vysokého zisku ignorují dokonce i životy běžných lidí, až po slepé následování nějakého hnutí či ideologie. Na závěr musím vyzdvihnout skvělé výkony všech zúčastněných, ať už Brada Pitta, který je vlastně archetypem hollywoodské celebrity, hrajícího zde paradoxně odpůrce materialismu, či Edwarda Nortona v roli člověka tak znuzeného konzumním způsobem života, až je odhodlán vrátit do svého stereotypního života smysl tím, že se zapojí do anarchistické skupiny (z filmu anarchie a nihilismus doslova prýští). Pokud se chcete pobavit a zároveň žhavit mozek na plné obrátky, Klub rváčů je rozhodně jedním z nejideálnějších filmů.
Neskutečně silné videoklipy od mé oblíbené skupiny. Chápu, že se někomu nemusí líbit jejich hudba, ale originalitu těmto klipům nemůže upřít nikdo (viz snad nejlepší klip vůbec "Just") . Když ovšem jejich muziku doslova zbožňujete, není moc co řešit. :)
Upřímně jsem čekal větší zábavu, ale času stráveného s touto "allenovkou" rozhodně nelituji. Sofistikovyný humor jde ruku v ruce s všelijakými prasárnami, tudíž není film určen pro žádnou konkrétní skupinu - pobaví všechny. Především bych ovšem vyzdvihl fakt, že narozdíl od většiny ostatních komedií, zde má koncentrace vtipných scén rostoucí tendenci (poslední epizoda už je opravdu geniální).
Moje komentáře
Občan Havel (2007)
Tento dokument, byť jsem to před jeho shlédnutím více méně čekal, osciluje mezi objektivním portrétem politika, v němž jde snadno rozpoznat názor autora na portrétovanou osobu (což by mi ani nevadilo - dokument o někom tak významném bude vždy točit někdo, kdo na něj má již předem svůj názor) a docela otravnou glorifikací V.Havla, která je patrná už z názvu. Na druhou stranu, Koutecký si s tímto filmem musel dát nesmírnou práci a to, především u (tohoto) dokumentu, je hodné chvály. Kvůli tomu, že jsem se narodil uprostřed devadesátých let, mám o většině probíraných událostí politické scnény tehdejší doby málo informací, takže pro mě byl film přínosný alespoň tímto směrem. Dost tu ale záleží na vašem názoru na exprezidenta Havla. Já jej respektuji jako člověka, jenž přispěl k pádu totalitního a nastolení nového, sice ne bezchybného, ale jistě mnohem demokratičtějšího systému a také si cením jeho rozvedením konceptu občanské společnosti, čímž docílil toho, že své oponenty nalezl i na "porevoluční" politické scéně. Rozhodně si ale myslím, že se také dopustil mnoha chyb, a to především v zahraniční politice. Převažuje spíše ta "pozitivní strana", takže mi zde chyběl větší počet rozhovorů vedených s Václavem Havlem, místo nichž je nám zde předkládán rádoby "pohled pod pokličku", při kterém se ale často řeší naprosto nepodstatné věci.
Falešná hra s králíkem Rogerem (1988)
Přestože by se mi více zamlouvalo, kdyby byl humor založen především na interakci mezi "drsným světem z noirové detektivky" a světem praštěných animáků, nemám si nač stěžovat, protože i ty gagy, které jsou typické pro kreslené snímky, se velice povedly. Bob Hoskins je ve své roli opravdu skvělý a svým výkonem paroduje všechny "tvrďácké" detektivy tak známé právě z noirových filmů. Film samotný je podle mě ideálním pro relaxaci - pokud nebudu mít náladu sledovat intelektuálně laděné filmy komedie Woodyho Allena, zvolím znovu tento snímek.
Team America: Světovej policajt (2004)
Často je to podobně vtipné jako nejlepší okamžiky South Parku a pro sžíravou politickou satiru jsem měl vždycky slabost, byť jsem s ní nemusel pokaždé souhlasit. Tady je to ale trošku jiné. Chápu, že mnoho celebrit si tímto "rádoby-aktivismem" dělá pouhou reklamu, ale jen ignorant může prohlásit, že to ve skutečnosti nedělá pro dobro ostatních(viz zajímavý dopis, který Sean Penn poslal tvůrcům). Navíc se Parker se Stonem dopouštějí přesně toho, co zde kritizují - nebo oni snad mají větší právo "vyjadřovat svůj názor" než hrstka jiných celebrit?
Kapitán Mike křižuje Ameriku (2007)
Vzhledem k tomu, že Captain Mike Across America není ani v nejmenším regulérním dokumentem, ale spíše průvodcem předvolební agitací Michaela Moora, nejsou zde časté výtky o jednostrannosti na místě. Váš postoj k filmu závisí pouze na tom, zda s touto kampaní za zabránění opětovného zvolení George W. Bushe souhlasíte či ne. Já, jako fanoušek mnoha z těch, kteří zde vystupují (Tom Morello, Eddie Vedder), jsem sledování i přes trapnou patetičnost, která má v Mooreových filmech své čestné místo, přetrpěl v pořádku. Bohužel se postupem času film zvrhne do stereotypu a snad všechny na konci filmu napadne otázka - Vážně bylo třeba točit dokument, jehož konec dopředu známe a který nám vlastně nezděluje nic nového?
Aguirre, hněv Boží (1972)
Velmi zvláštní podívaná. Chvíle, kdy se Aguirre spolu s ostatními plaví po toku Amazonky, mi připomněly film, který spadá do zcela jiného žánru - Apocalypse Now. Ale ani v Apokalypse, ani zde není hlavním cílem filmu splnění všeho, co se od daného žánru (v tomto případě historický) očekává, ale spíš přesně vystihnout dobovou atmosféru. Ta zde není vyjtvářena pomocí žádných "vodítek", abyste si uvědomili, jak to "tenkrát bylo", ale pouze hypnotickým putováním do nitra peruánské džungle. Jediná věc, kterou bych filmu vytkl, přestože tím částečně popřu to, co jsem chválil, je slabý příběh, který by se dal shrnout do jedné věty. Snad mi to příště vadit nebude, ale při prvním shlédnutí jsem neustále očekával sebemenší zvrat - bohužel marně.
Potomci lidí (2006)
Nad ostatními filmy z podobného žánru vyčnívají Potomci dětí především uvěřitelností. Není to způsobeno tím, že by rok 2027 byl nějak blízko, ovšem prostředí, v kterém se snímek odehrává, se příliš neliší od našeho - obchodní řetězce tu stojí bok po boku bilboardů vyzívajících k nahlášení imigrantů či dokonce klecí, sloužících k izolaci oněch imigrantů od okolí. Dále si lze povšimnout, že zde není vysvětlena příčina této tragédie, nenastala žádná změna ideologie, všechno zkrátka vypadá, jako kdybychom zůstali stále ve "stejných kolejích". Díky charismatickým hercům a dost autentické režii,kvůli které si při každé akční scéně připadáte "uprostřed dění", jsou Potomci lidí vedle Matrixu bezpochyby nejpůsobivějším apokalyptickým filmem, co jsem dosud viděl.
Strom života (2011)
Strom života je jedním z mála filmů, u kterých je mnohem důležitější věnovat pozornost monologům jednotlivých postav a významu jednotlivých scén než pouze sledovat příběh. Film je totiž kolosálním vyprávěním o životě a smrti, které nelze pochopit pouhým sledováním dění na plátně bez snahy porozumět mu. Není to žádné laciné filosofování "o smyslu života", které by se dalo shrnout do jedné věty, ba právě naopak - již na začátku nám jsou představeny dvě cesty, kterými se můžem řídit po celý náš život - a každá je během filmu buď přímo označena za negativní nebo alespoň částečně zpochybněna pouze pomocí náznaků v příběhu. Tady je hlavní rozdíl mezi Stromem života a například takovou Fontánou, neboť zde je nepřeberné množství různých odkazů, tudíž i po několikátém shlédnutí budete mít nad čím přemýšlet, ovšem u Fontány je vše podáno zjednodušeně a když pochopíte, co tím chtěl tvůrce říci, objevíte celkem prázdný obsah. Pokud vám nevadí náročné filmy, tahle překrásná podívaná (stvoření světa a vyrůstání chlapců se zařadilo mezi nejkrásnější filmové scény) může být filmem vašeho života.
Matrix (1999)
Čím jsem starší, tím lepší se mi Matrix zdá, zkrátka zraje jako víno. Už v něm nevidím jen tupou mlátičku, ale objevuji toho v něm čím dál tím víc. Díky opravdu strhující vizuální stránce (Matrix je jeden z mála filmů, kde mě akční scény baví i když jich není zrovna málo) nedokážete od dění na plátně/obrazovce odtrhnout oči a popadne vás touha zjistit, co vše tím chtěli tvůrci říct. Je to příběh generace odkojené na videohrách, jejíž život ovšem nebyl nic jiného než nudné vysedávání v miniaturních kancelářských kójích a to vše vytváří nutnost bouřit se proti systému (viz Klub rváčů) nebo marxistická alegorie o tom, jak je neuvědomělá většina vykořisťována a osvobodí se pouze pomocí revoluce (povstalci a jejich snaha "osvobodit" ty, kteří jsou "uvězněni" v Matrixu a fungují pouze jako zdroje energie) a nebo všechno dohromady? Je to vlastně úplně jedno, protože i tohle je jenom zlomek všech interpretací.
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (2011)
Rozhodně nehodnotím (především) tento díl objektivně, ale právě naopak - hodnocení celé této série dost záleží na tom, jaký vztah si k ní divák vytvořil zpočátku, neboť někoho, koho první díly nijak neoslovily, budou poslední dvě části vyloženě iritovat. Vzhledem k tomu, že filmy o Harrym Potterovi patří mezi jedny z mála, na kterých jsem "vyrostl", mnohé nedostatky jsem bez problémů ignoroval. Ať už se jednalo o často trapné scény, křečovitou snahu působit dospěle, příliš mnoho akčních scén či posledních pět minut, které jsou vyloženě komické (poslední tři výtky by možná měly být namířeny vůči knize, ale poslední díl jsem nečetl, takže nemám s čím porovnávat). Mám možná větší pochopení pro ty, kteří film kritizují, protože nevidět předchozí části nebo je vidět, ale neoblíbit si je, zřejmě bych z něj nebyl zrovna nadšený. Navíc si jsem vědom toho, že stejné hodnocení dávám i snímkům, které jsou rozhodně mnohem více kvalitní, ovšem můj přístup k hodnocení filmu je, že bychom měli ocenit, zda filmaři dosáhli sebou vytyčeného cíle - a pokud zde bylo cílem mě pobavit a okouzlit efektní podívanou, není důvod, abych film ohodnotil záporně.
Protektor (2009)
Kvůli originálnímu scénáři, zajímavým a (pro mě) celkem neznámým hercům a především na české poměry opravdu progresivní vizuální stránce, nemám sebemenší problém tento film ocenit nejvyšším hodnocením, přestože mi nijak nepřirostl k srdci a nevím, zda si jej ještě někdy vůbec pustím. Protektor je rarita mezi českými filmy a už za to si zaslouží můj obdiv.
Vše pro dobro světa a Nošovic (2010)
Přestože jsem si předchozí dva Klusákovy (a Remundovy) snímky oblíbil, k Nošovicím jsem přistupoval celkem skepticky, neboť mi přišlo, že na tohle téma nejde natočit film, který by nepůsobil alespoň trochu nudně. K mému překvapení se ovšem ukázalo, že když se jakéhokoliv tématu chopí šikovný režisér, nemůže to dopadnout špatně a mně se dostalo pořádné porce zábavy. :)
Fourth World War, The (2003)
Můžu se rovnou podepsat pod komentář uživatele Just.m3, neboť v zásadě se vším souhlasím. Přestože bych řekl, že s autory snímku mám na globalizaci názory dost podobné, film nám sděluje příliš málo informací na to, aby mi připadal zajímavý. Často se zde objeví scény, které postrádají jakoukoliv výpovědní hodnotu. Když mi někdo natočí demonstrující aktivisty, kteří jsou napadeni policisty, mám si okamžitě myslet, že mají pravdu? Jak už jsem řekl, v mnohém se s nimi shoduji, ovšem tento dokument mě zkrátka nepřesvědčil.
Drákula (1992)
Vzhledem k tomu, že ačkoliv se mi kniha velice líbila, nejsem jejím skalním fanouškem, neplánuji tento film zkritizovat jen za to, že si šel jinou cestou než jakou mu vytyčila kniha. Naopak, originálního pojetí a opravdu přeskrásné stylizace (která je patrná především na počáteční historické vsuvce a ve chvílích, kdy se ocitáme na zámku Dracula), si vážně cením . Co ovšem nechápu, proč se představitelé kladných postav chovají (a také vypadají) jako kdyby si "odskočili" z natáčení nějaké parodie. Jejich stupidní chování mi často ničilo jinak působivou atmosféru. Do svých rolí se přesně hodí akorát Gary Oldman a Tom Waits.
Válka, kterou nevidíte (2010)
Filmy Johna Pilgera rozhodně patří mezi nejlepší dokumenty, které jsem měl to štěstí spatřit. Nejvyším lákadlem na tomto snímku není ani tak téma, které jsem viděl u mnoha jiných dokumentaristů, jeho atraktivita tkví v něčem úplně jiném - v aktuálnosti. Chápu, že za pár let to pro mě částečně ztratí na zajímavosti, ovšem při sledování teprve rok starého útoku na humanitární flotilu do Gazy jsem ani nemrkal. Vzhledem k tomu, že se film zabývá především prácí médií v informování o válce je ve filmu nespočet rozhovorů s jinými novináři, kteří přiznávají svojí neobjektivnost a to pokládám za relativně zajímavý nový úhel pohledu.
Hvězdný lovec (video film) (1995)
odpad!Zřejmě první horor, co jsem kdy viděl. V dětství jsem se sice bál, ale nyní, po 13 letech, už dost dobře chápu, proč jsem žil v mylné představě, že právě horor je nejdebilnějším žánrem ze všech.
Temný rytíř (2008)
Jeden z těch filmů, kvůli kterým se vyplatí jednou za čas vyrazit do kina a uvědomit si, že na tom Hollywood není zdaleka tak špatně, jak by se na první pohled zdálo.
Zbytečná krutost (1984)
Zpočátku to vypadalo na celkem nezáživné drama, ale jak už je u Coenů zvykem, něco "se posere" a děj začne vzápětí nabírat na obrátkách. Napětí každou další scénou eskaluje, někdy je film už za hranicí sledovatelnosti. Dvě scény mi ale v hlavě uvíznou asi navždy - ta s pohřbíváním kvůli své odpornosti, a ta poslední, ve které figuruje okenní rám, ruka a nůž. :)
Mrtvý muž (1995)
Jeden z filmů, která si užívám od začátku do konce, od příjezdu vlakem, až po sice ničím nepřekvapující, ovšem i tak vyhrocené finále. Každý fragment filmu je na nejvyšší možné úrovni, vše je dotaženo téměř do dokonalosti. Černobílé zpracování, Johnny Depp jako tradičně v roli podivína (zde to ještě nepůsobí ohraně) i zbytek nekonvenčních charakterů a soundtrack od Neila Younga vám zaručí, že si tuhle existenciální westernovku musíte oblíbit.
Twin Peaks (1992)
Stejně jako u seriálu jsem v mnoha ohledech vůči filmu skeptický (ovšem z velmi odlišných důvodů) - první dějová linie postrádá spád a přestože nám objasňuje více či méně důležité události, zdá se mi celkem zbytečná, neboť film by bez ní fungoval daleko lépe. Dále musím filmu z objektivního hlediska vytknout, že nepůsobí jako regulérní celovečerní snímek, ovšem jako sled na sebe navazujících tří epizod seriálu, jejichž sledování si zkrátka bez znalosti Městečka Twin Peaks nemůžete v žádném případě užít. Ovšem já, skalní fanoušek originálu si s tím nemusím vůbec dělat hlavu :) . Ve všech ostatních ohledech je film perfektní. Může vás zamrzet absence "rituálů" (nadměrná konzumace kávy aj.) navozujících příjemnou atmosféru, která dominovala první sérii, ovšem tyto aspekty podle mě hrály v seriálu vždy druhé housle. Misteriózních scén, které dodávaly jednotlivým epizodám patřičnou "šťávu", se tu vyskytuje hned několik, tudíž o zábavu je jednoznačně postaráno. :) Poslední půlhodina je absolutně fenomenální a po celou dobu jsem nedělal nic jiného než sledoval dění na obrazovce, přestože jsem věděl, jak vše dopadne.
Hosté Večeře Páně (1962)
Hosté večeře Páně si budu pamatovat jako jeden z mála filmů, který jsem neprožíval jako pouhý divák, ovšem deprese, smutek, úzkost a ostatní emoce jsem pociťoval stejně jako hlavní aktéři. Sledování bych tedy neoznačil za nějakou "ideální" či příjemnou zábavu. To ale ještě neznamená, že se mi film nelíbil - ba naopak, stejně jako u předchozích Bergmanových snímků si jsem téměř jist, že jsem jej neviděl naposledy.
Městečko Twin Peaks (TV seriál) (1990)
Musím uznat, že jsem to s tímto seriálem neměl zrovna lehké - také jsem jej nedokoukal na poprvé, ale rovnou na potřetí. Za to mohlo několik záporů tohoto seriálu - druhá série není zdaleka tak dobrá jako ta první (přestože i zde většina dílů nemá na poli seriálů důstojnou konkurenci, především poslední epizoda strčí do kapsy všechny předešlé); časté přidávání nových postav děj často zbytečně protahuje a příběh by se bez nich bez problému obešel; několik postav na mě působilo vyloženě nesympaticky (ať už svým chováním či samotným vzezřením) a také četné násilné "přepínání" nálad během jednoho dílu, které vám znemožní být někdy plně vtaženi do děje. Tolik bylo záporů, nyní už bude samá chvála :). Přibližně prvních deset dílů je něco opravdu nevídaného. Přestože mám vůči seriálům veskrze špatný vztah, tentokrát musím uznat, že několik postav jsem si vyloženě oblíbil, s nadšením s nimi strávil nemálo času, zapojoval se s nimi do kouzelných rituálů jako např. pití kávy v ne zrovna malém množství apod. V těchto poklidných pasážích tkví rozhodně silná stránka Městečka Twin Peaks, ovšem největší terno nastává při nasazení mysteriozní atmosféry a především tehdy, kdy se na obrazovce objeví maniakální Bob, kterému se svojí děsivostí skutečně žádný jiný vrah nevyrovná. Ve výčtu kladů bych mohl pokračovat téměř do nekonečna, nakonec bych už zmínil jen působivou úvodní znělku, překrásný soundtrack a zakončení hlavní dějové linie, které opravdu nemohlo být lepší.
Sedmá pečeť (1957)
Sedmou pečeť jsem si neužil tak jako Lesní jahody, ovšem rozhodně za to neviním tento film, spíš to bude tím, že jsem tentokrát nesledoval v potřebném rozpoložení jako minule, neboť to je u podobných filmů prioritní :). Snímek samozřejmě není chudý na zajímavé dialogy nebo působivou atmosféru, jenom se ke mně nedostavila natolik působivá myšlenka jako u již zmíněných Lesních jahod - to znamená, že Sedmá pečeť u mě dostane nejméně jednu další šanci. :)
Miloš Zeman - nekrolog politika a oslava Vysočiny (TV film) (2007)
Od minulého Sedláčkova dokumentu pořádný krok zpátky. Celkem nekvalitní forma mě dost často rušila od sledování (samozřejmě, že když se při dokumentu do záběru připlete někdo ze štábu, tak to není takový průšvih jako v normálním filmu, ale docela to ruší). Na závěr bych vytknul dvě věci - příliš krátkou stopáž, díky které film nemá téměř žádnou výpovědní hodnotu a také častou neschopnost režiséra položit jakoukoliv dobrou a především zajímavou otázku. Ať už si myslíte o Miloši Zemanovi cokoliv, určitý vliv na politický vývoj v České republice se mu upřít nedá. Proto se domnívám, že by o něm měl být natočen kvalitnější dokument, či alespoň ten nekrolog. :)
Occupation 101 (2007)
Filmy zabývající se (nejen) izraelsko-palestinským konfliktem se dělí do třech skupin: 1) ty, které se zabývají historií konfliktu a jeho současným stavem, 2) investigativní dokumenty, které sázejí na výpovědích obyvatel postižených oblastí a 3), které jsou nyní stále frekventovanější, neboť se zajímají o úlohu (často ne zrovna objektivních) médií ve zprostředkování daného problému. Jedním z důvodů, proč je Occupation 101 natolik výjimečným dokumentem, je, že není zaškatulkována do jedné z uvedených kategorií - patří totiž do všech a nic se zde neopomine. Dále musím ocenit povedený výběr intelektuálů/aktivistů, kteří nás "provázejí" filmem, ať už těch, které jsem znal (Noamem Chomskym se může chlubit skutečně málo dokumentů) a i těch, které jsem neznal (téměř všichni ostatní). Nejvíce mě asi zaujal a zasáhl příběh americké aktivistky Rachel Corrie, který se po loňském zavraždění Vittoria Arrigoniho (tentokrát extrémisty z druhé strany barikády) stal opět aktuálním. PS: Přijít po shlédnutí tohoto filmu do přítomnosti lidí, kteří diskutují o tom, zda je lepší Sparta či Slavie nebo o jiných "důležitých" věcech, asi bych zanechal studií a vrhl se do Gazy usilovat o mír. :)
Lesní jahody (1957)
Na dobu vzniku má film celkem atypickou stavbu děje - do hlavní dějové linie jsou vkládány sny a "flashbacky". On už vlastně sen na samém počátku snímku mě utvrdil v tom, že se bude jednat o něco mimořádného. Také že se jednalo - skvělí herci, inteligentní dialogy, překrásné švédské scenérie a zručná práce režiséra tvoří dohromady geniální celek. Nemá cenu se tu nějak rozepisovat o poselství filmu, neboť to by si měl každý divák interpretovat sám. Zatím můj první a rozhodně ne poslední Bergman.
Kafe a cigára (2003)
Pravda - povídky jsou nevyrovnané, některým dokonce chybí pointa. Ovšem celý snímek je natolik protkán pozitivní náladou, až se vám vůbec nebude chtít hledat nedostatky. Ke zpestření odpolední kávy je film ideální. :)
Stopař (1986)
Je až zarážející, že Stopař po celých devadesát minut nepustí člověka od obrazovky. Napětí a nepředvídatelnost provázejí film od začátku do konce. Ovšem to, čím film vyčnívá mezi ostatními, je postava stopaře/Johna Rydera. Většina "záporáků" se na konci filmu napraví, začne litovat svých činů či se nám své chování pokusí alespoň "vysvětlit" - prozradí nám svoji motivaci, která je většinou ovlivněna pokřivenou minulostí. Zde je tomu však zcela jinak: motivaci, stejně jako minulost postavy, neznáme, stopař ji nejspíše ani nemá, sledujeme zkrátka jeho rutinní den, kdy se chová absolutně normálně. Řekl bych, že právě tohle je na filmu nejděsivější. Za zmínku stojí nejen vynikající režie, která nenechá diváka ani na chvíli vydechnout, ale především Rutger Hauer, kterému všichni ostatní filmoví zabijáci nesahají ani po paty.
Klub rváčů (1999)
"Jedině tehdy, kdy nám nic nezůstane, jsme schopni dosáhnout všeho." Otřepané klišé "tento film změnil můj život" mohu přiřadit pouze k jednomu snímku. Ano, Klub rváčů je oním snímkem. Podobných filmů je jako šafránu, neboť dílo s tak nabitou (audio)vizuální stránkou a zároveň až po strop napěchovaný (mnohdy až revolučními) nekorektními myšlenkami se opravdu nevidí. Ve scénáři, podpořeném brilantní knihou (film je IMHO lepší než kniha, protože ta ke konci "zesměšňuje" i samotné hrdiny a jejich ideály, tudíž záměr prvních dvou třetin vyplývá kamsi do ztracena), se objevuje satira na neskutečné množství témat: od ničím neomezené touhy po vlastnění zboží, které vlastně nepotřebujeme, přes globálně působící korporace, které za vidinou vysokého zisku ignorují dokonce i životy běžných lidí, až po slepé následování nějakého hnutí či ideologie. Na závěr musím vyzdvihnout skvělé výkony všech zúčastněných, ať už Brada Pitta, který je vlastně archetypem hollywoodské celebrity, hrajícího zde paradoxně odpůrce materialismu, či Edwarda Nortona v roli člověka tak znuzeného konzumním způsobem života, až je odhodlán vrátit do svého stereotypního života smysl tím, že se zapojí do anarchistické skupiny (z filmu anarchie a nihilismus doslova prýští). Pokud se chcete pobavit a zároveň žhavit mozek na plné obrátky, Klub rváčů je rozhodně jedním z nejideálnějších filmů.
Radiohead: 7 Television Commercials (video film) (1998)
Neskutečně silné videoklipy od mé oblíbené skupiny. Chápu, že se někomu nemusí líbit jejich hudba, ale originalitu těmto klipům nemůže upřít nikdo (viz snad nejlepší klip vůbec "Just") . Když ovšem jejich muziku doslova zbožňujete, není moc co řešit. :)
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) (1972)
Upřímně jsem čekal větší zábavu, ale času stráveného s touto "allenovkou" rozhodně nelituji. Sofistikovyný humor jde ruku v ruce s všelijakými prasárnami, tudíž není film určen pro žádnou konkrétní skupinu - pobaví všechny. Především bych ovšem vyzdvihl fakt, že narozdíl od většiny ostatních komedií, zde má koncentrace vtipných scén rostoucí tendenci (poslední epizoda už je opravdu geniální).