antragus
Jména nejsou podstatná
okres Opava
email pozpátku: tsrif.eht.sugartna (a) seznam.cz
0 bodů
okres Opava
email pozpátku: tsrif.eht.sugartna (a) seznam.cz
0 bodů
Moje komentáře
Ovčák na skále (1993)
Víte kdy by to bylo podle mě dobrý? Kdyby to bylo černobílé, němé a rok výroby by se hýbal někde kolem počátku 20. let minulého století. Těmhle parametrům by prostota a naivita příběhu odpovídala a na tehdejší možnosti by se to nejspíš dalo i ocenit. Dneska je ale takový příběh na solidní film zoufale málo. A v devadesátém třetím byl taky.
Téměř mrtví (1994)
Nechlastal jsem ani jsem si nic nešňupl, dávám tomu 3,5, no a protože tady zaokrohluju nahoru, tak holt 4 hvězdy. Ale je mi jasné, že tam jsou kiksy, které by stály za pár pěstí někomu z tvůrců. Začneme od konce, závěrečná scéna s lopatou samovolně zahrabávající hrob byla totálně mimo mísu, naprostá blbost, špatný vtip. Shodilo to důstojnost celého filmu o pár řádů. Jinak přibližně od poloviny celkem předvídatelné rozuzlení taky nepřidávalo. A česká kosmetická vada - minimálně v dabingu DVD edice musel mít překladatel angličtinu maximálně na základce, možná ani to ne. Jak jinak si vysvětlit toporný překlad některých vět, který byl často evidentně slovo od slova? Jo a ještě PS: Z čeho, kurva, v Americe odlívaj ty rakve, že vypadají i po 4 letech v zemi, jakoby ji tam právě položili?
Perverzní příběh Beatrice Cenci (1969)
Perverzáka co vymýšlel český název bych pověsil za koule do průvanu na ostnatém drátě, ať má aspoň přibližnou představu o tom, co je to perverze. Ať ji máte rádi, nebo vás odrazuje, v tomhle filmu ji prakticky nenajdete. Jinak se jedná i přes počáteční rozvleklost a šílenou roztříštěnost o slušný a (od chvíle kdy chápete většinu postav a děje) zábavný historický film...
Obraz Doriana Graye (2004)
Dvě hvězdy bych dal už panu Wildeovi, protože kniha je tím samým. Tedy nekonečným žvatláním vyšší společnosti nehorázně ubíjejícím jinak celkem záživný a dobře vymyšlený příběh, který by se ale dal shrnout na nejakých 10 stránek/10 minut. Takže tu jednu přidávám ze relativní věrnost předloze, protože film se stal stejnou nudou jako knížka. Akorát u Wildea z toho žvatlání sem tam vylezlo nějaké nadčasové a nesmrtelné moudro, čímž si tady nejsem tak jistý.
Zvíře (1977)
Belmondo sice byl v pohodě a několikrát jsem se i zasmál, ale myslím, že Zidi udělal i lepší fláky... Byť to občas byly nepravděpodobné šílenosti.
Tři muži ve člunu a pes (TV film) (1979)
Dobře, neznám knižní předlohu, ale i tak beru tohle od Rusáků jako bonus k 68.
Šestapadesát neomluvených hodin (1977)
Za mě vpodstatě o ničem. Ve filmu je od začátku patrné, že ať to s tím útěkem bude jakkoli (tedy ať na něj dojde, nebo ne), s těmihle losery se o podařenou akcičku prostě jednat nemůže. Jediné plus tam vidím v hercích, které můžete vidět skutečně jako mlaďochy, námětově a dějově je to o ničem. Jo a jsem jediný, komu se zdá, že vecpat víceméně kladnou roli Krausovi je jako učit prase lítat? Teda bez urážky, mistře...;-)
Grand restaurant pana Septima (1966)
Jak už tu bylo několikrát napsáno, první půlka zábavnější, druhá je tam jakoby navíc. Průměr podtržen za 3. Ale opisování meníčka ve švabachu coby trest mě nadchlo...;-)
Pobuda (2005)
Francouzské komedie jsem vždy dělil na ty, které jsou natřískané gagy, u kterých se v jednom kuse řežete, ač jsou nepravděpdobné nebo přímo šílené, a na ty hloubavější, řekněme i s nějakým poselstvím, kde je nějaká vtipná situace jednou za čas, ale o to víc stojí za to. Jenomže Pobuda má tu nevýhodu, že není ani jedním. Je to ukecané, na nějakou hlubší filozofii jsem nenarazil, a i kdyby, tak určitě ne nijak převratnou a novou. Vtipnosti poskrovnu a vřeštění při sexu nebo nazvřené dveře záchodu mi zase tak vtipné nepřišly. Zdá se mi, že to chtělo trochu více si předem ujasnit co z toho vlastně má být, protože takhle je z toho asi nejvíc pouhé tápání.
Otčím (1987)
Je krásné vidět, že má ještě někdo stále smysl pro rodinu, a když dělá "pořádek", umí za to vzít zgruntu...:-) Kdysi dávno jsem viděl druhý díl, tak jsem se poměrně těšil až se podívám na první, zčásti z nostalgie, zčásti ze zvědavosti. A nezklamalo to. Ono totiž v osmdesátkách a raných devadesátkách ještě byli ve filmu pošuci fakt pošuci, když se zabíjelo, tak u toho tekla i krev a děj si to švihal svižným tempem... To vše narozdíl od dnešních povětšinou dosti impotentních rádoby psychothrillerů.
Svatba na bitevním poli (2007)
Celou dobu se mi vkrádala na jazyk slovíčka. Podstatná jména, kterými bych označil tento film... Nebyla slušná. Většinou souvisela s označením pohlavního ústrojí samčího i samičího. No prostě něco šíleného, nevede to odnikud nikam, celé to (kdovíproč) připomíná epizodu nějakého seriálu, kde je rozehraná miliarda zápletek, a když máte štěstí, dozvíte se v příštím díle řešení aspoň jedné z nich. Jako filmu tomu ale chybí ta jedna dostatečně silná, co by měla tah na bránu... Nehledě na to, že některé se jeví úplně zbytečné, jakoby měly jen vycpat filmový čas.
Dobrodružství Sherlocka Holmese a doktora Watsona: Pes baskervillský (TV film) (1981)
Strašně ukecaný díl, myslím, že se z toho po atmosférické stránce dalo vydusat daleko víc a nebudeme si nic nalhávat, 30 minut minus by tomu taky vůbec neuškodilo.
Sherlock Holmes a doktor Watson: Seznámení (TV film) (1979)
Na Rusáky nečekaně dobré ztvárnění jak postav, tak prostředí. Dlouho jsem se k tomuhle přemlouval, ale byla to ode mě chyba.... Právě proto, že jsem tam žádné výraznější chyby nenašel...
Mrtví jako já (video film) (2009)
S tímhle šílenstvím jsem se u sebe ještě nesetkal. Narvat tam pět hvězd, i když objektivně moc nevím za co a běžně užívané racionální důvody mi tu selhávají. To znamená, že film rozhodně netáhne silný příběh, spíše taková tuctovka, tu a tam nelogická a místy i silně nedotažená, řekl bych... Po filmu jsem měl zkrátka na děj více otázek, než před ním. Seriál ještě neznám, tak nemůžu konfrontovat, nicméně něco na tomhle filmu je. Jen nevím jestli je to moje oblíbená všudypřítomná smrt, nebo můj milovaný černý humor nebo úžasný a fascinující ksichtík Ellen Muth, která má opravdu celkem tah na bránu. No prostě to tak nějak vyplynulo. ;-)
Matěji, proč tě holky nechtějí? (1981)
Mít horkou linku s Bohem, tak přísahám že jsem ji během těch 80 minut i přes její "horkost" zavařil. Tolikrát Jej nebo někoho z Jeho famílie nevolají ani v neděli v kostele, kolikrát jsem si na něj vzpomněl já, většinou v kontextu: "Pro Boha!" nebo: "Bože, tohle není možný!" Divím se, že za tohle nešel někdo sedět. V dnešní době by to slušnej státní zástupce uhnal aspoň na zpronevěru filmového materiálu. Protože tady je to vážně škoda každého okýnka. Na kozy se nechce dívat, borka mu vleze až do seníku, a on nic... No třeba byl Matěj impotent. :-( To by vysvětlovalo proč jej holky nechtěly, i když podle filmu hlavně on nechtěl je...
Kletba hadího údolí (1987)
Předně přiznám, že filmy typu Indy nejsou zrovna z těch, na které bych nocoval před kinem, abych je viděl mezi prvními diváky. Ovšem při rusko-polském spojení se neubráním pozvednutému obočí, sarkastickému úsměvu a zvědavosti, co to vlastně bude. A světe div se, první dvě třetiny běží v klasických intencích žánru bez překvápek, ale i bez výraznějších kiksů, což potěší (nebudeme si zastírat, že co je u megarozpočtové americké produkce samozřejmost, to nemusí úplně fungovat u tehdy ještě východního bloku). Kdyby to takhle proběhlo celé, asi bych tam narval čtyři kousky. Poslední třetinu jsem měl ale neodbytný pocit, že si někdo něčeho pořádně šlehnul… A pravděpodobně tak učinil celý štáb. Z časoprostorových důvodů vzniku filmu nebudu kritizovat předpotopní efekty i masky. Ale jsou tam i logické chyby, u kterých by jedna nepříliš geniální námitka stačila na pohřeb celého díla. Jedna do očí bijící věc za všechny: všimli jste si, že profesůrek nosil půlku filmu brejličky až do doby, kdy je utopil v katakombách? A že je pak ani nepotřeboval. Že je nenajde někde v Asii viset na stromě, to chápu. Ale on si je frajer evidentně neobstarával ani po návratu do Francie, kde v poslední scéně skáče jako kamzík, a to, světe div se, dokonce bez nich. Je pravda, že už není ukázáno, do čeho doskočil… Podobná logika funguje i při rozklíčování a závěru zápletky a celá zmíněná poslední třetina tak film degraduje z pozice konkurenceschopné některým západním produkcím v žánru na pozici minimálně u mě dvouhvězdovou, tedy někam těsně před totální kravinu. Ostatním doporučuji, nikoli z mé vrozené škodolibosti, ale především proto, že uvidí kus filmové historie, můžou hledat další chyby, které jsem tu úmyslně zamlčel, a vlastně se tak i nechtěně bavit.
Sladká svoboda (1986)
Není co dodat. Jen by mě zajímalo, zda je Alan Alda v civilu takový, jaké jsou jeho filmy a jeho humor. Jemný, decentní, přesto úsměvný a zábavný, inteligentní… Už Čtyři roční období, které jsem viděl dříve, zanechaly dobrý dojem, Sladká svoboda jej jen potvrzuje, ač se jeví trochu slabší. Ale to může být jen zdání. Podobně jako se mi zdá, že tenhle rukopis umí jenom Alda. Ale umí to dobře.
Jak přicházejí sny (1998)
Někde jsem o tomhle kdysi četl, že se nejedná o nic jiného, než o vizuální a trikovou onanii tvůrců. No, protože patřím k těm, co si myslí, že onanie je fajn, pokud nemáte lepší možnost, a zvláště když se povede, říkám si: "Proč ne?" Protože tahle se povedla. Je pravda, že filozofický rozměr to asi trochu brzdí, nehledě na to, že se mi tam poněkud vtírá až okatě křesťanské pojetí světa, na druhou stranu je vizuální složka úžasná. A to je asi to, na co chtěl být film hlavně zaměřen.
3-iron (2004)
Takový ten film, kdy na konci vlastně nevíte co říct. Jen víte, že to bylo silné, že máte podivné pocity, možná i ve spojitosti s tím, jak žijete vy sami.
Bobři - cesta divočinou (2008)
Asi bych dal původně za tři, protože je to vlastně skvěle nasnímaná nuda vyznívající podobně jako večerníček o Vydrýskovi. Ale dejme tomu, že za ta dvě pozitiva budu milosrdnější. A za která? 1) Za skvělé nasnímání, jak jsem již zmínil. 2) Ve kterém filmu uvidíte tolik bobrů pohromadě bez věkového omezení? :-D
Čas (2006)
Kdybych chtěl být hnusnej, tak řeknu, že ti Korejci/Japonci mají ty plastiky snad zadarmo... Anebo bych taky řekl, že je fajn, že tam partneři řeší stejný "blbosti" jako my tady. Jenomže v těch "blbostech" je právě síla tohoto filmu. Ať hodí šutrem, kdo ještě netápal a nepochyboval ve vztahu, přátelském či milostném, naplněném či nenaplněném. Krásný prošťuch psychiky.
Smlouva s ďáblem (2000)
Po slovensky bych řekl: Nebolo zle. Pobavit se určitě pobavíte, i když s každým dalším pokusem to asi bude upadat. Tohle je film spíše na první dojem. Fraser je v základu bohužel strašnej ťunťa, ale on to tak chlapec má, co jej pamatuju (možná to bude osobní, ale fuj antragu). Grády dostává až v jednotlivých životních rolích, které si zvolí, a tam je na můj vkus a své možnosti dle mého až nečekaně dobrej. Zato Liz je tady úžasná a dokonalá v každém záběru, možná i jako nápis v titulcích. Já vždycky věděl proč chci do pekla, protože jestli takhle vypadá ďábel, tak sem s ním. Téhle bych podepsal cokoli... ;-)
Simpsonovi ve filmu (2007)
Simpsons jsou prostě miláčci a nemůžu jinak. Ale pokud se vám na tom něco napoprvé nezdá, nic si z toho nedělejte, u mě taky nadšení přišlo až poněkolikáté.
Jedné noci v jednom městě (2007)
Slyšel jsem někde, že česká animátorská a loutková škola vždy byla a je věhlasná a na světové úrovni. To nikomu neberu a sám tuto oblast respektuju. V tom případě se ale ptám, proč loutky v tomhle filmu často vypadají, jakoby měly lepru (kdyby to hráli herci a takhle vypadali, stopro by ji měli). Jediným vysvětlením mi přijde, že to přispívá k panoptikálnosti celého díla. Popávám se, proč postavičky nemůžou promluvit normálně? Jediným vysvětlením mi přijde, že to přispívá k panoptikálnosti celého díla. A proč nemůže mít aspoň jeden příběh nějakou hlavu a patu? No dobře některé ji mají, ale některé jsou svým splácáním značně bizarní. Jediným vysvětlením mi přijde, že to přispívá k panoptikálnosti celého díla. Protože tak jako bylo ve filmu Million Dollar Hotel řečeno o stejnojmeném hotelu: "Tenhle barák je panoptikum...", říkám já o tomhle filmu: Tenhle film je panoptikum, a jako takové se některým náturám pravděpodobně zalíbí a jiným ne. Já jsem dost na vážkách, protože některé scénky a detaily se povedly, na druhou stranu se nemůžu ubránit pocitu, že se z mnohého a vlastně i z celku dalo vydusat podstatně víc. Třeba i tolik, aby ta pozitiva chytala za srdce a bila do očí na první zhlédnutí, a ne až na několikáté, včetně několikerého zamyšlení...
Vřískot (1996)
Tři nebo čtyři? To jest oč tu běží. No čtyři, protože jsem u toho neusnul, potají jsem se možná místy i bavil. Na druhou stranu... Vytuhnul jsem v 80. a pořád se z těchhle let odmítám vyhrabat, proto si myslím, že pan Craven a jemu podobní tehdy točili daleko větší klasiky. Ale možná holt jenom každá dekáda potřebuje v každém oboru svůj symbol. Každopádně mě trochu tíží to, že většina protagonistů (včetně ženských) byla tak sympatická, že bych je asi velice brzo vymátil sám, kdyby to neudělalo naše povedené duo. Celý film předznamenal ne zrovna příjemnou vlnu vyvražďovaček s hysterickými teenagery, ve kterých jste neviděli ani proříznuté hrdlo, ani vyhřezlá střívka, maximálně kýble kečupu na "jakože" krev. Mám podezření, že to bylo především proto, aby na to mohli chodit zase teenageři bez věkového omezení a filmový průmysl pak jejich prostřednictvím mohl drancovat peněženky nebohých rodičů. Navíc mi to celé osciluje někde mezi hororem a parodií, popis pravidel hororu mi pak tak trochu přijde jako výsměch hororovým fandům. Jediný, kdo neměl chybu byl Craven coby Freddy. I když než jsem zjistil, kdo to v tom kostýmu vlasntě je, pokládal jsem to taky jenom za špatný vtip... Takže čtyři, ale se silnými výhradami! Beru to totiž jako zábavu, ale nikoli jako tu glorifikovanou legendu, kterou z toho udělali především...hysteričtí teenageři...kteří se u hororu polekali, i když si někdo vedle nich v kině pšoukl...
Pasti, pasti, pastičky (1998)
Veterinářky všech zemí, spojte se! Tak tyhle tresty bych navrhl i do českého zákoníku, dá se říct, že by to vyřešilo spoustu problémů jak společnosti, tak násilníkům...:-D A k filmu? No upřímně mi to nepřišlo v žádném případě lepší, ale také o nic moc horší než často srovnávané Dědictví. Spíše si připusťme, že se trochu změnila za těch pár let televizní a filmová kultura i společnost, a to z často slušné až upjaté na poněkud přisprostlou až apatickou. Takže zatímco na počátku devadesátek mohlo slovo "kurva" v názvu filmu zapříčinit alespoň nějaký rozruch a následnou kultovnost díla, v devadesátém osmém už se oním slovem div neprokládaly i závěrečné titulky. Takže - na pozadí poměrně známé historky tu máme opět značně rozsáhlý obraz soudobé (a bohužel i současné) společnosti s veškerými známostmi, úplatky, mocipány a zneužíváním cizího údělu ku vlastnímu prospěchu, i kdyby nám dotyčný byl sebevíce blízký. Minimálně Hanák s Donutilem hrají své party na velmi vysoké úrovni a celkově u toho nudou rozhodně neusnete. Chcete v tomhle žánru něco víc?
Ošklivé káčátko a já (TV seriál) (2006)
Krysík je sice úžasná osobnost, navíc geniálně nakreslená, vymodelovaná nebo jak se tomu při téhle animaci vlastně říká, na druhou stranu jsem se opravdu zasmál v průměru tak půlkrát za díl. I když chápu, že to asi není primárně určeno infantilním čtyřiadvacetiletým studentům ani starším pracujícím, či jinak trávícím své dny. Proto dětem určitě nebudu brát radost z tohoto seriálu. Tajná zpráva pro dospělé: U tohohle počítejte s tím, že můžete své děti odložit před obrazovku, pokud tam ale zůstanete s nimi, moc se nepobavíte...;-)
S nasazením života (TV seriál) (1968)
Pamatuju si, jak jednou kámoš řídil kamión a při řazení řval: "Půlky, kurva, chybí tomu půlky..." Nezastírám, že mi tu taky trochu pro hodnocení chybí půlky, jinak bych asi dal tak objektivní 1,5 hvězdy, takhle si zase zahraju na hodného strýčka a bude to za plné dvě. Objektivně a bez lechtání přiznávám, že mě na tom dlabe to samé, co na většině špiónských filmů točených ve východním bloku. Plytkost postav, jediný koho vždy bezpečně rozpoznáte je Kloss, jinak postavy i v rámci jednoho dílu značně a často splývají. Tady aspoň Němčouři pořád chodí v nažehlených uniformách, takže poznáte kdo kope za které hřiště. Některé věci a záležitosti mi přijdou nedořešené, z více zápletek na díl se srozumitelně vyřeší tak jedna. Kromě toho Poláci mršili i detaily, například ve třetím díle německý oficír diktuje své sekretářce (byť je to polská špehyně) dopis, pak je na něj záběr a ejhle: ten dopis je v polštině i s tou jejich zajímavou diakritikou, která vlastně není! Panebože co to je za blbost, když ho diktuje Němec? To měli Němci v kanclech psací stroje s přeškrtnutým L? Některé scény někdy působí, jakoby je tam střihač propašoval z úplně jiného dílu, někdy jsou zbytečnosti natažené na maximální délku, někdy naopak z půlminutové scény nemáte šanci pobrat co se vlastně stalo a proč... Mám pokračovat?
Jdi a dívej se (1985)
Necháme tam za tři. I když druhá polovina filmu slušně odsejpá, za tu finální masku hlavního hrdiny a jeho přehrávaný výraz v oku musím aspoň jednu hvězdu ubrat, tohle kluci ruský trochu přepískli... (Aneb, když jsem to vybaloval z balíků v trafice a první co na mě vykouklo byl tenhle přemaskovaný někdo na obalu, měl jsem šok ještě při zavíračce...)
Mikey (1992)
Hrdě se hlásím k tomu, že jsem měl tohohle kluka vždycky rád, ač je to celé pochopitelně hodně uvalené a přitažené za vlasy. Minimálně nová maminka si to zasloužila, protože ve chvíli, kdy po mně jde malej harant s kladivem tak ho zmlátím tak, že se bude muset měsíc vznášet ve vzduchoprázdnu, aby ho nic nebolelo. Její zoufalou obranu opakovaným vyvoláváním jeho jména a útěkem bych neoznačoval jako nepravděpodoubnou, spíš jako smutný obrázek americké neschopnosti kohokoli nějak vychovávat, rozumějte dát přes držku, když je to nutné... I přes mnohé nelogičnosti a školácké chyby (Mikey by s tím zapalovačem a Molotovem v plynem zaneřáděném baráku nejspíš odstartoval jako první...) jsem se i poněkolikáté bavil a to je důležité. Jo a Josie Bissett je Josie Bissett, zvláště ve svých 22, že...:-) Ono pokud člověk sáhne po filmu, který je nazvaný dětskou zdrobnělinou jména, navíc má na obale nějaký obrázek a nějaký popis, tak nemůže čekat, že na něj pak z obrazovky vyskočí geniální umělecké dílo...:-)