Značka "Dardenne" je pro mě již od prvního setkání s ní zárukou té nejvyšší filmařské kvality. A nezklamal mě ani dlouho očekávaný snímek Kluk na kole. Příběh dítěte, jehož odloží lhostejný a sobecký otec (Jéremie Renier) do dětského domova, je od počátku vyprávěn velmi poutavě a svižně. Navíc v něm nechybí momenty překvapení a scény, ze kterých až mrazí v zádech. Další skvělá studie lidských charakterů. A tak možná můžu jen litovat, že jsem se díky vlastní nedočkavosti, připravila o možnost zhlédnout napoprvé film v kině. Ale bůh ví, jestli v březnu 2012 dorazí Kluk na kole i do zlínských kin. Moc tomu nevěřím.
Filmů zabývajících se globálními katastrofami jsem doposud viděla jako šafránu, takže z tohoto úhlu pro mě Perfect Sense byl zcela nevšedním diváckým zážitkem. Což ovšem nemohu říci o zcela zpackaném závěru snímku. Právě za něj dávám body dolů.
Hodinu a půl dlouhá masáž absolutním zmarem. Už dlouho se mi nestalo, abych z kinosálu po zhlédnutí filmu vyšla zcela vyčerpaná a psychicky zdeptaná. Poupatům se to povedlo především díky vcelku reálně vyobrazené postavě gamblera Jardy. Inu, život je i takový. Ale stejně...Aspoň špetku té naděje mohl scénárista některé z postav vdechnout.
Česká radost v českých kinech, jo? Tsss. První návštěva kina na sérii dokumentů a hned rozčarování jako hrom. Mohl by mi někdo vysvětlit, proč se tento dokument objevil ve vysílání ČT pod názvem Robota a v kinech je distribuován jako Závod ke dnu, když materiál natočený režisérem Janečkem je u obou dokumentů z 90%totožný? Kdybych neviděla před necelými dvěma měsíci Robotu v televizi, byly by to hvězdy tři. Takto navztekaný a znechucený odpad.
Zcela nevšední česko-slovenský film. Zážitek mi nepokazilo ani trochu zbytečné nadabování slovenských herců do češtiny.
Na snímku oceňuji především scénář s jednoduchým rodinným příběhem, bez zbytečných dialogů a se skvěle napsanou a ještě lépe zahranou postavou "zlého dědy" Imricha (Miroslav Krobot). Nadšení.
S tím, že je dokument o něco slabší než loňský Tým na hraně, souhlasím. Nicméně i tak se jedná o standardně perfektně odvedenou práci sportovní redakce ČT v čele s Robertem Zárubou. Kromě kompletního přehledu zápasů naší reprezentace nechybí ani připomenutí dalších nezapomenutelných okamžiků MS (florbalová finta při gólu Fina Granlunda, dojemné loučení Pavola Demitry se slovenskou reprezentací, Rachůnkovo vyražení plexiskla Rusem Arťuchinem...). Vše doplňují vzpomínky našich hráčů (Eliáš, Jágr, Pavelec, Plekanec, K. Rachůnek) na jednotlivé momenty MS. V kontextu s leteckou tragédií ze 7.9. 2011 mimořádně smutná podívaná, při které mrazí v zádech...
Asi by mi víc prospělo kdybych projekci po dvaceti minutách ukončila. Chtěla jsem si u filmu odpočinout a místo toho jsem byla ráda, že jsem se s vypětím všech sil protrpěla k závěru. Zase jednou jsem sáhla vedle...
Zhlédnuto deset let od vzniku dokumentu. Takže mi Sedláčkův sestřih archivních televizních materiálů doplněný rozhovory s politology, pracovníky médií či českými "celebritkami" posloužil především k oprášení vzpomínek na mediální scénu 90. let (počátky vysílání TV Nova, rozmach bulvárních plátků, účinkování známých osobností v reklamě...). Úsměvná podívaná.
Málem jsem si tohoto dokumentu v programu LFŠ nevšimla. Nakonec jsem zaregistrovala jméno Puskás, které znám prakticky odmalička z jedné fotbalové ročenky a o návštěvě filmu bylo rozhodnuto. Ferenc Puskás byl jedním z nejlepších fotbalových útočníků světa v 60. letech, maďarský střelec (v reprezentaci vstřelil neuvěřitelných 84 gólů v 85 zápasech) . Tolik jsem zhruba o něm věděla před zhlédnutím filmu. Dokument odkrývá spoustu zajímavých skutečností z fotbalistova života (německý původ, v roce 1956 emigrace, po níž následuje dvouletý zákaz činnosti, neuvěřitelný návrat obtloustlého třicátníka na scénu v dresu Realu Madrid, boj s alkoholem, trenérská činnost v Panathinasikosu Atény, alzheimerova choroba na sklonku života...). Dvouhodinová pocta legendárnímu fotbalistovi patřila k nejpříjemnějším zážitkům z hradišťské filmové přehlídky.
Na Výletě po Dunaji (Daneliucův snímek z 80. let) jsem nebyla úplně v čerstvém stavu, poklimbávala jsem u něj chvílemi, přiznávám, což se odrazilo asi i v mém hodnocení. U Cizinecké legie jsem proto byla odhodlaná stůj, co stůj udržet pozornost. Povedlo se, leč stejně to nebylo k ničemu. Po několika rozčarováních za sebou jsem po zhlédnutí tohoto filmu definitivně vystavila stopku sekci Fokus: Rumunsko na letošní LFŠ.
Další ze série pinku filmů. Dva gayové a useknutá ruka v nálevu...Otřesný zážitek. Nejvíc mi vadilo démonické vykreslení gayů. Tvůrcům budiž omluvou, že je snímek již přes dvacet let starý.
Moje první zkušenost s filmy pinku...Když už nic, tak byl tenhle film alespoň trochu nápaditý...V hlavní roli milenecký pár a jako dekorační předmět urna s popelem nevěrného manžela.
Po dlouhých sedmnácti letech (posledním snímkem natočeným před toto pauzou byli Psi a lidé z roku 1971) byl Schormovi umožněn návrat za kameru. Těžce nemocný a unavený režisér přijal plytký scénář Jaroslavy Moserové bez u něj obvyklé chuti a zápalu pro věc. Nijak se nepodílel na jeho úpravě. A jelikož se nemohl opřít ani o herecké výkony obou hlavních protagonistek, vznikl film nicotný a možná i trochu zbytečný. Tohle Schorm nejspíš neměl zapotřebí.
Zápas měl kolísavou úroveň. Především na začátku druhého poločasu upadla hra do hlubokého podprůměru. Zedníčkovy pantomimické kreace byly všechno možné, jen ne vtipné (nechápu, čemu se divadelní publikum smálo). Já jsem v této fázi hry dost trpěla...2 a půl sešívané (?) hvězdy.
Hodnocení se vztahuje k úvodní sérii. Prvních pět epizod série druhé mě znechutilo natolik, že jsem se rázně rozhodla nevěnovat tomuto seriálu už ani minutu svého volného času.
Po zkušenostech s Markétou Lazarovou (asi třikrát jsem nebyla schopná film dokoukat) jsem měla z Kozího rohu trochu obavy. Zbytečné. Asi nejsilnější zážitek z letošní přehlídky bulharského filmu ve Vsetíně.
Režie: Dočo Bodžakov. Český houslař Georg Henych (Jozef Kroner) přijíždí v roce 1902 do Bulharska, kde zakládá houslařskou školu. Na sklonku života se v osamění a bídě žijící stařec spřátelí s osmiletým Viktorem, synem muzikanta. Předává mu nejen své houslařské zkušenosti, ale též mu přibližuje křesťanské hodnoty (láska, soucit, milosrdenství). Přátelství s malým chlapcem naopak přiměje houslaře k vytvoření krásné leč nepoužitelné violy d´amour, na niž jednoho dne zahraje sám bůh...Zajímavý, poutavě natočený historický příběh.
Moje komentáře
Kluk na kole (2011)
Značka "Dardenne" je pro mě již od prvního setkání s ní zárukou té nejvyšší filmařské kvality. A nezklamal mě ani dlouho očekávaný snímek Kluk na kole. Příběh dítěte, jehož odloží lhostejný a sobecký otec (Jéremie Renier) do dětského domova, je od počátku vyprávěn velmi poutavě a svižně. Navíc v něm nechybí momenty překvapení a scény, ze kterých až mrazí v zádech. Další skvělá studie lidských charakterů. A tak možná můžu jen litovat, že jsem se díky vlastní nedočkavosti, připravila o možnost zhlédnout napoprvé film v kině. Ale bůh ví, jestli v březnu 2012 dorazí Kluk na kole i do zlínských kin. Moc tomu nevěřím.
Perfect Sense (2011)
Filmů zabývajících se globálními katastrofami jsem doposud viděla jako šafránu, takže z tohoto úhlu pro mě Perfect Sense byl zcela nevšedním diváckým zážitkem. Což ovšem nemohu říci o zcela zpackaném závěru snímku. Právě za něj dávám body dolů.
Pokání (1984)
"Náš úkol je ovšem těžký. Ale pro nás není nic nemožného! Budeme-li opravdu chtít, chytíme kočku v temné místnosti, i když tam nebude!"
Poupata (2011)
Hodinu a půl dlouhá masáž absolutním zmarem. Už dlouho se mi nestalo, abych z kinosálu po zhlédnutí filmu vyšla zcela vyčerpaná a psychicky zdeptaná. Poupatům se to povedlo především díky vcelku reálně vyobrazené postavě gamblera Jardy. Inu, život je i takový. Ale stejně...Aspoň špetku té naděje mohl scénárista některé z postav vdechnout.
Rozpal mě, sakra (2011)
A sakra! Zase jsem si pořádně neprostudovala, na co jdu koukat.
Dívka s pomeranči (2009)
Prachmizerná adaptace knihy Josteina Gaardera.
Závod ke dnu (2011)
odpad!Česká radost v českých kinech, jo? Tsss. První návštěva kina na sérii dokumentů a hned rozčarování jako hrom. Mohl by mi někdo vysvětlit, proč se tento dokument objevil ve vysílání ČT pod názvem Robota a v kinech je distribuován jako Závod ke dnu, když materiál natočený režisérem Janečkem je u obou dokumentů z 90%totožný? Kdybych neviděla před necelými dvěma měsíci Robotu v televizi, byly by to hvězdy tři. Takto navztekaný a znechucený odpad.
Telegrafista (1993)
Historický příběh o blonďatém, modrookém sukničkáři...Poněkud vražedná kombinace, řekla bych.
Dům (2011)
Zcela nevšední česko-slovenský film. Zážitek mi nepokazilo ani trochu zbytečné nadabování slovenských herců do češtiny. Na snímku oceňuji především scénář s jednoduchým rodinným příběhem, bez zbytečných dialogů a se skvěle napsanou a ještě lépe zahranou postavou "zlého dědy" Imricha (Miroslav Krobot). Nadšení.
Olda (studentský film) (2010)
Minimálně poloviční stopáž by snímku zcela jistě neuškodila.
Bronzové halušky (TV film) (2011)
S tím, že je dokument o něco slabší než loňský Tým na hraně, souhlasím. Nicméně i tak se jedná o standardně perfektně odvedenou práci sportovní redakce ČT v čele s Robertem Zárubou. Kromě kompletního přehledu zápasů naší reprezentace nechybí ani připomenutí dalších nezapomenutelných okamžiků MS (florbalová finta při gólu Fina Granlunda, dojemné loučení Pavola Demitry se slovenskou reprezentací, Rachůnkovo vyražení plexiskla Rusem Arťuchinem...). Vše doplňují vzpomínky našich hráčů (Eliáš, Jágr, Pavelec, Plekanec, K. Rachůnek) na jednotlivé momenty MS. V kontextu s leteckou tragédií ze 7.9. 2011 mimořádně smutná podívaná, při které mrazí v zádech...
Panenství (2008)
Za kolik byste snědli vlastní hovno, přátelé?
Jmenuji se Oliver Tate (2010)
Asi by mi víc prospělo kdybych projekci po dvaceti minutách ukončila. Chtěla jsem si u filmu odpočinout a místo toho jsem byla ráda, že jsem se s vypětím všech sil protrpěla k závěru. Zase jednou jsem sáhla vedle...
Generace singles (2011)
Připojím jen poznámku k obsahu: Žádní odborníci, kteří by se vyjádřili k tématu, ve filmu nevystupují.
Elementární částice (2006)
Slušná adaptace Houellebecqova románu. Nicméně pokud divák zná předlohu a tedy i děj příběhu, zážitek z filmu již není tolik intenzívní.
Le Havre (2011)
Náplast na všecky smutky světa. A pro mě i milé překvapení, že se Aki Kaurismäki na "stará kolena" rozhodl natočit pohádku.
Lesk a bída země České (TV film) (2001)
Zhlédnuto deset let od vzniku dokumentu. Takže mi Sedláčkův sestřih archivních televizních materiálů doplněný rozhovory s politology, pracovníky médií či českými "celebritkami" posloužil především k oprášení vzpomínek na mediální scénu 90. let (počátky vysílání TV Nova, rozmach bulvárních plátků, účinkování známých osobností v reklamě...). Úsměvná podívaná.
Puskás Hungary (2009)
Málem jsem si tohoto dokumentu v programu LFŠ nevšimla. Nakonec jsem zaregistrovala jméno Puskás, které znám prakticky odmalička z jedné fotbalové ročenky a o návštěvě filmu bylo rozhodnuto. Ferenc Puskás byl jedním z nejlepších fotbalových útočníků světa v 60. letech, maďarský střelec (v reprezentaci vstřelil neuvěřitelných 84 gólů v 85 zápasech) . Tolik jsem zhruba o něm věděla před zhlédnutím filmu. Dokument odkrývá spoustu zajímavých skutečností z fotbalistova života (německý původ, v roce 1956 emigrace, po níž následuje dvouletý zákaz činnosti, neuvěřitelný návrat obtloustlého třicátníka na scénu v dresu Realu Madrid, boj s alkoholem, trenérská činnost v Panathinasikosu Atény, alzheimerova choroba na sklonku života...). Dvouhodinová pocta legendárnímu fotbalistovi patřila k nejpříjemnějším zážitkům z hradišťské filmové přehlídky.
Cizinecká legie (2008)
Na Výletě po Dunaji (Daneliucův snímek z 80. let) jsem nebyla úplně v čerstvém stavu, poklimbávala jsem u něj chvílemi, přiznávám, což se odrazilo asi i v mém hodnocení. U Cizinecké legie jsem proto byla odhodlaná stůj, co stůj udržet pozornost. Povedlo se, leč stejně to nebylo k ničemu. Po několika rozčarováních za sebou jsem po zhlédnutí tohoto filmu definitivně vystavila stopku sekci Fokus: Rumunsko na letošní LFŠ.
Sekretářka: Sekret lásky (1999)
Poslední hodina na letošní filmové škole byla ve společnosti ženy, jejího mladšího milence a hnědého plyšového medvídka opravdu nekonečná...
Ples bláznů (1988)
Další ze série pinku filmů. Dva gayové a useknutá ruka v nálevu...Otřesný zážitek. Nejvíc mi vadilo démonické vykreslení gayů. Tvůrcům budiž omluvou, že je snímek již přes dvacet let starý.
Dárek na rozloučenou (2008)
Moje první zkušenost s filmy pinku...Když už nic, tak byl tenhle film alespoň trochu nápaditý...V hlavní roli milenecký pár a jako dekorační předmět urna s popelem nevěrného manžela.
Úřad (1966)
"A to potvrzení máte s kulatým nebo hranatým razítkem?"
Vlastně se nic nestalo (1988)
Po dlouhých sedmnácti letech (posledním snímkem natočeným před toto pauzou byli Psi a lidé z roku 1971) byl Schormovi umožněn návrat za kameru. Těžce nemocný a unavený režisér přijal plytký scénář Jaroslavy Moserové bez u něj obvyklé chuti a zápalu pro věc. Nijak se nepodílel na jeho úpravě. A jelikož se nemohl opřít ani o herecké výkony obou hlavních protagonistek, vznikl film nicotný a možná i trochu zbytečný. Tohle Schorm nejspíš neměl zapotřebí.
Osamělost fotbalového brankáře (divadlo) (1986)
Zápas měl kolísavou úroveň. Především na začátku druhého poločasu upadla hra do hlubokého podprůměru. Zedníčkovy pantomimické kreace byly všechno možné, jen ne vtipné (nechápu, čemu se divadelní publikum smálo). Já jsem v této fázi hry dost trpěla...2 a půl sešívané (?) hvězdy.
Náš svět (studentský film) (2009)
Až na tu závěrečnou scénu tedy. Kdybych tušila co mě čeká, odskočila bych si od filmu na balkón (zapálit si cigaretu, samozřejmě)...
Láska je Láska (TV seriál) (2004)
Hodnocení se vztahuje k úvodní sérii. Prvních pět epizod série druhé mě znechutilo natolik, že jsem se rázně rozhodla nevěnovat tomuto seriálu už ani minutu svého volného času.
Ga (1979)
Když to nejde po zlém, není na škodu zkusit to po dobrém...Kraťas s velmi úsměvnou pointou.
Kozí roh (1972)
Po zkušenostech s Markétou Lazarovou (asi třikrát jsem nebyla schopná film dokoukat) jsem měla z Kozího rohu trochu obavy. Zbytečné. Asi nejsilnější zážitek z letošní přehlídky bulharského filmu ve Vsetíně.
Ty, jenž jsi na nebesích (1990)
Režie: Dočo Bodžakov. Český houslař Georg Henych (Jozef Kroner) přijíždí v roce 1902 do Bulharska, kde zakládá houslařskou školu. Na sklonku života se v osamění a bídě žijící stařec spřátelí s osmiletým Viktorem, synem muzikanta. Předává mu nejen své houslařské zkušenosti, ale též mu přibližuje křesťanské hodnoty (láska, soucit, milosrdenství). Přátelství s malým chlapcem naopak přiměje houslaře k vytvoření krásné leč nepoužitelné violy d´amour, na niž jednoho dne zahraje sám bůh...Zajímavý, poutavě natočený historický příběh.