swe

Až nezdravě dlouho (do léta 2008) se mi v šuplíku válelo DVD s tímto filmem. Vlastně, nebýt pozitivních ohlasů, nikdy bych se na něj nepodíval, protože název zaváněl laciným béčkem. Ale byl jsem nadšen! Norton a Pitt předvádějí životní výkony, atmosféra je tak hutná, že by se pod její tíhou ohnul i ocelový ingot a díky naprosto geniální režii nemáte šanci se ani na chvíli nudit. Zahanbit se nenechal ani scénárista, který z knižní předlohy vytřískal to nejlepší a to včetně bravurních dialogů, takže každá druhá věta, co byla ve filmu vyřčena, je horkým kandidátem na titul kultovní! Dust Brothers se také předvedli, a to s vynikajícím soundtrackem, který se jednak k filmu perfektně hodí a jednak se jen tak neoposlouchá. Příběh je, jak už to v Palahniukových knihách bývá, značně absurdní, dovedený do extrému a právě to nám umožňuje pohled na věc z úplně jiné perspektivy, než jsme běžně zvyklí. Nemám v úmyslu zde potvrzovat nebo vyvracet to, co se nám snímek snaží sdělit, nicméně po zhlédnutí musí snad každému začít vrtat hlavou červíček pochybností, že přece jen je v dnešní, konzumní společnosti cosi špatného. Co říci závěrem? Snad jen, že přesně takto si představuji DOKONALÝ FILM. Za velmi zajímavý považuji fakt, že Fight Club nebyl příznivě přijat diváky v USA, proč asi?

Satirický ton South Parku upřít nelze, avšak nemusíte souhlasit se způsobem, jakým to Parker a Stone dělají - vulgárním, ale originálním a kurevsky vtipným! A nezapomeňte - BRUTÁLNÍ NÁSILÍ NEVADÍ, POKUD SE PŘI NĚM NEMLUVÍ SPROSTĚ!

Jen se tak rozvalit do křesla, z ledničky vytáhnout jedno chlazené, ubalit si pořádného špeka a vychutnat si tuhle pohodovou - břich trhající komedii. Tak by to totiž udělal Dude.

O Andrew Niccolovi se ví, že má schopnou ruku jako režisér a myšlenku jako scénárista. V tomto případě to vše skloubil v nevšedním příběhu o vychytralém překupníkovi se zbraněmi Yurim (skvělý Cage), který neváhá za kšeftem dojíždět do těch nejhorkopůdnějších míst naší planety. Společnost mu při jeho toulkách divočinou dělá jen jeho kufřík a "hlas svědomí" bratr Vitalyi (sympatický J. Leto). Perfektní film s originálním nehrdinou, do jehož úst jsou vkládány jedny z nejlepších sarkastických hláško-mouder, které jsem kdy slyšel.

BŮH EXISTUJE A JE TO AMERIČAN! Můj původní záměr byl řádně rozpitvat každý dojem a postřeh z tohoto filmu, ale méně někdy znamená více, kol když už to někdo napsal lépe a tak to tedy vezmu hopem. Strážci nejsou dokonalý film, v některých místech, bez znalosti předlohy (já měl alespoň rámcové informace), ne-zcela pochopíte dění na plátně, některé scény jsou zbytečné a konec filmu se začíná trošičku táhnout, přesto jsem si Strážce řádně vychutnal a nestačil se divit, čeho všeho jsem byl za těch 160 minut svědkem. Film oplývá vším, co drtivé většině současných komiksových "trháků" chybí, má zajímavou myšlenku, propracovanou mytologii, poutavý příběh, temnou - depresivní atmosféru, lahůdkovou akci, dechberoucí triky, černočerný humor, nečekanou brutalitu a dojde i na sex mezi super-hrdiny. Zaujme také vtipně zvolený hudební doprovod, který, v kontextu s odehravajícími se scénami, působí až ironicky. Ano, Watchmen není dokonalý film, ale má k němu setsakra blízko!

HNUS, TEMNOTA, DEPRESE, DÉŠŤ, FINCHER

Kultovní čtyřka Randal, Dante, Jay a Tichý Bob musela nedobrovolně vyměnit černobílý krámek QuickSTOP za barvami hýřící Mooby‘s-EAT PUSSY-Burger a nutno dodat, že touto změnou posunul Kevin Smith laťku zase o kus výše. Z každé sekundy filmu, z každého záběru je cítit, jak si na něm dal režisér záležet. Dialogy jsou ještě vtipnější a forky vypointovanější. Osvěžením je přítomnost dvou nových, neméně zábavných charakterů, romantické duše Backy a zakřiknutého Eliase. Celé to působí strašně pohodovým dojmem, který umocňuje trefně vybraná hudba. Pro mě NEJLEPŠÍ KOMEDIE KEVINA SMITHE.

Willardova odysea napříč hořícím Peklem. Absolutní apokalypsa duše.

Legendární postavy, legendární hlášky, legendární situace

Wow! Ještě hodinu po zhlédnutí celým mým tělem zmítal třas a nepopsatelná změť pocitů. Těžko říct, jestli se Tarantino „umírnil“ a nebo je ještě větší úchyl než kdy dřív, jen se prezentuje rafinovaněji. *Hrbolových scén (*vysvětlivka: brutálně černý humor viz. Pulp Fiction) je zde, navzdory všem očekáváním, poskrovnu, což je však vykompenzováno velice zajímavým způsobem podanými dialogy - ze zdánlivě běžného (nudného?) rozhovoru vyzařuje obrovské napětí, cosi hřímá pod povrchem, aby „to“ nakonec vybuchlo v afekt smíchu, nenávisti, nebo v jinou, naprosto nepředvídatelnou akci. Dlouhé a detailní záběry obličejů pečlivě budují atmosféru a dají vzpomenout na Leoneho trademarky a jeho klasické westerny. Na westerny upomíná také hudba. Soundtrack je tvořen peckami snad z pěti historických dekád, od šansonu až po rock, a něco málo orchestrální hudby, o kterou se postaral mistr Ennio Morricone a právě jeho příspěvek asociuje nesmrtelné Tenkrát na západě, či Hodný, zlý a ošklivý. Přestože každému plakátu či upoutávce dominuje kníratá držka Brada Pitta, rozhodně nelze s jistotou tvrdit (ani o něm, ani o nikom jiném) že právě on je hlavní postavou příběhu a nutno dodat, že hrdinové i zlosynové zde padají jak mouchy, bez ohledu na pohlaví, rasu, národnost, či vaše sympatie. Obrovská síla tohoto snímku spočívá v hereckých výkonech. Ať jde o, zábavným přízvukem mluvícího partyzána Aldu Raineho (rozkošně přehrávající Brad Pitt), slizkého esesáka Hanse Landu (úžasný Christoph Waltz), herečku Bridget von Hamersmark (skutečně hrající! Diane Kruger), vychytralou majitelku kina (šarmantní Melánie Laurent) nebo toho posledního pinkla obsluhujícího ve vinném sklípku. Každý si svou roli užíval. Jak jsem naznačoval výše, film je to opravdu hodně ukecaný, akce je zde minimum a když už se nějaká ta akční scéna objeví, většinou skončí dříve, než se stačíte vzpamatovat a pouze hromada mrtvol vás utvrdí v tom, že se vám to jen nezdálo. Čím mě ale Tarantino velice mile překvapil, je jeho bezpodmínečné lpění na autentickém znění a jelikož se děj odehrává v nacisty okupované Francii, hlavními jazyky filmu jsou logicky francouzština a němčina. Angličtina se vyskytuje minimálně a vždy je její výskyt dobře odůvodněný. Na konec tohoto netradičně dlouhého komentáře, si ještě dovolím slovíčko k příběhu. Že bude Tarantino používat druhou světovou válku jen jako kulisu ke svým zvrhlým choutkám a že na historická fakta bude de facto kašlat, to jsem tušil. Že ale zásadní dějinné události brutálně zmrzačí baseballovou pálkou, to jsem opravdu nečekal a jistě tento malý šprým nebude mnoha lidem zrovna po chuti (já jsem s tím měl nemalé problémy). Výsledek ovšem stojí za to!.... Jestli jsem si nebyl jistý plným hodnocením, tak po druhém zhlédnutí už není o čem diskutovat. Každá kapitola má něco do sebe a každou minutu jsem si dokonale užíval. Nejlepším režisérovým filmem pro mne nadále zůstává Pulp Fiction, avšak Basterdi mu směle dýchají na záda.