DVD & Blu-ray

DVD

Komentáře k zobrazeným filmům

  • MrHlad -
    Rogue One: Star Wars Story (2016)
    *** 15.5.2017

    Hvězdné války pro mě vždycky byly ságou, která je založená na dobrodružství, úsměvné naivitě, sympatických hrdinech a celkem jednorozměrných, ale ve výsledku zábavných postavách. Rogue One nemá nic z toho. Nic proti snaze natočit temnější příběh, ale snaha dělat z rebelů tak trochu svině, které se nebojí pobíjet nevinné, protože „účel světí prostředky“, jsou spíš rušivé než zajímavé, stejně jako všechny ostatní pokusy o drsnější atmosféru a snahy dělat z téhle sci-fi podívané válečnou záležitost. I když ono by to fungovat mohlo, jen by u toho musely být zajímavější postavy, o kterých něco víme. Ne dva Asiati, kteří jsou s hrdiny v jedné partě proto, že se náhodou potkali ve městě a stali se z nich nejlepší kámoši během scény, co nejspíš skončila ve střižně.Nikdo z celé bandy prostě není ani trochu zajímavý, nedovede vzbudit žádné emoce a prostě tam jen je a buď se tváří jako slepý polojedi nebo tlustý milovník velkých zbraní. Tím ale jejich veškerá zajímavost končí. Nikdo není vtipný, nikdo není cool, nikdo není děsivý, prostě tu jsou, létají z planety na planetu a vy jim máte fandit, protože to pan režisér řekl. A čím víc nabíhají minuty, tím je to celé unavenější a otravnější. Naštěstí Rogue One vypadá skvěle a ve své poslední půlhodině vytáhne z rukávu skutečně epickou vesmírnou řežbu, takže nakonec jsem z toho kina odcházel ne spokojený, ale rozhodně ne naštvaný. I když jsem se s každým dalším odkazem na epizody 4-6 cítil víc a víc trapně. Průměrně zábavná velkolepá podívaná a docela velký krok mimo pro celou ságu. Doufám, že poslední.

  • Cervenak -
    Padesát odstínů temnoty (2017)
    * 3.5.2017

    Hviezdička za scénu podväzky + strieborné guličky. Inak je ale pomerne zábavné čakať, kedy zase začne hrať moderná pesnička (v asi 10-minútových intervaloch) a znovu vypukne "erotická" scéna. Vrcholom je dráma s pádom vrtuľníka - rodina sa práve z TV správ dozvedá, že Christian je nezvestný, ale než si začne obhrýzať nechty, otvoria sa dvere a on vojde, ešte aj zafúľaný a s krvavou šmuhou vo vlasoch. Tá gradácia, to napätie!!!

  • LIVINGDEAD -
    Kruhy (2017)
    *** 22.4.2017

    Kruh 1 ani Kruh 2 si už nepamatuji, takže nemohu porovnávat. Dá se říct, že Kruhy byl pro mne nový film. Sympatické herecké obsazení. Trošku mi ve filmu neseděl Johnny Galecki, přece jen jeho postava uťápnutého malého skrčka v Teorii velkého třesku je dost známá a tak mi vadil v roli profesora. Film byl ale dobře natočen a pár lekaček se taky našlo.

  • Jara.Cimrman.jr -
    Skrytá čísla (2016)
    **** 19.4.2017

    "Kdybyste byla běloch, chtěla byste být inženýr?" Já tedy nejsem rasista. Jenom nemám rád černochy, cikány a muslimy. Samozřejmě kecám, protože já mám rád všechny ... kteří pracují a neparazitují na systému. Proto jsem byl od začátku na straně těch tří černých myslitelek, ale nebudu se kvůli tomu tvářit, že každý nefachčenko s tunou zlata na krku je pro společnost stejně důležitý. Ale abych se vrátil k filmu, tak jsem holkám přál, aby všichni v NASA čůrali stejnou barvu, aby jim v knihovně půjčili odbornou literaturu a aby jim sympaťák Glenn neshořel v atmosféře. Ono to totiž celé hrálo na city o dost méně, než jsem očekával, americké vlajky taky vlály ve větru poměrně nenásilně a tak jsem si to místo předpokládaného znechucení nakonec docela užil.

  • Enšpígl -
    Lék na život (2016)
    **** 24.2.2017

    Sice má člověk skoro celý film pocit že sleduje Prokletý ostrov, ale zase si to sledování velmi užívá, neb obrazová část filmu by mohla mít z fleku expozici v nejprestižnější galerii a hudebně to je taky okoučovaný velmi dobře. Škoda přepalené stopáže, ke konci se už dost evidentně vařilo z vody a první půlka filmu tak svou pozdější druhou půlku proměnila jen v chudýho příbuznýho.

  • verbal -
    Zakladatel (2016)
    **** 22.2.2017

    To se nám tu ale zase vyrojila banda angažovaných zdravovýživnářských pičusů, co si vztekle poprskala monitor rozžvýkanou brokolicí s tofu! Doufám, že při tom vašem tolik kůl a uvědomělém házení hoven do větráku zachováte analogický kokotismus, až natočí filmík o zakladateli Tesca nebo klidně i sítě večerek v Kurvě stověžaté 1. Tam vám totiž, pokud má Mekáč zrovna zavíračku a vy spěcháte, bez zardění bleskově prodají třeba Endyho šizený rohlík s vlašákem, které vás otráví, otyjí a zabijí asi tak dvakrát rychleji než Bigmek, jestliže je jak vymatlaní čuráci budete žrát třikrát denně. Nehledě na to, že se po nich ještě před tou strašlivou globalizační smrtí solidně vyserete z podoby. Takže, pokud spásáte výhradně dusičnany a těžkými kovy prolezlý „bio“ jetel, abyste měli zelená hovna, prosím, dobrou chuť, je to vaše volba. Ale jestli mi při tom budete kérovat do mých oblíbených potravin, pravidelně vám skáknu někam do Babitchova pochcat políčko. Mek je prostě kvalitní mňamka a ani trochu mi nevadí, že ho založil slizký zmrdeček, co v nejlepších intencích amerického snu bezskrupulózně ojebal dva autistické vidláky o nouhau i farmu, í-áj-í-áj-ou. Tento hezky retronatočený, svižný a poměrně zajímavý film s krásně odporným Míšou Kýtnem mu rozhodně pomníček nepostavil, i když se tvůrci místy evidentně trochu báli vykreslit toho zkurvysyna úplně naprudko. Ale to je naprosto pochopitelné, mohlo se jim totiž dost dobře přihodit, že by u toho filmování přišli o keterynk rychleji, než by řekli „nutriční hodnota“, a štáb by pochcípal hlady.

  • 3DD!3 -
    T2 Trainspotting (2017)
    ***** 21.2.2017

    S vtipem vyprávěná depresivní slezina po dvaceti letech. Překvapivě se mi tohle pokračování líbí mnohem víc, protože není převážně o fetu, ale o penězích. Hlavní banda trosek nabrala zkušenosti, v zásadě se ovšem nezměnila. Jednou feťák pořád feťák. Fantastický Boylův vizuál a perfektní hudba.

  • MM_Ramone -
    Souboj o poklad Yankee Zephyru (1981)
    *** 12.2.2017

    Pri love jeleňov v novo zélandskej divočine vypadne náhodou jeden z lovcov z helikoptéry do horského jazera. Na brehu tohto jazera objaví vrak amerického lietadla Yankee Zephyra z druhej svetovej vojny. Sú v ňom zlaté tehly v hodnote päťdesiat milionov dolárov. Začne sa "Súboj o poklad Yankee Zephyra". Je to pohodovy austrálsky dobrodružný film. Natočil ho v roku 1981 režisér David Hemmings. Tento titul má už síce svoje roky, ale stále sa dá pri ňom zabaviť. ***

  • Matty -
    Místo u moře (2016)
    **** 10.2.2017

    Text obsahuje drobné spoilery. Jeden z nejužitečnějších filmových trenažérů na život se zlomeným srdcem. Tragédii se buď můžete nechat zcela paralyzovat, nebo si nad ní udržet jistý nadhled – jak činí Lonergan a jak se zároveň snaží hrdinové Místa u moře. Film neobnovuje status quo a neujišťuje nás, že vše bude zase v pořádku. Skutečná katarze a návrat k harmonii zachycené v několika flashbacích nepřichází, stejně jako nemusí vysvobození a alespoň nějaká forma satisfakce po podobné tragédii nikdy přijít ve skutečném životě. Nejde o jediný odklon od konvencí amerických rodinných melodramat, nabízejících na podobná dilemata zpravidla jednoduchá řešení. Tragédie není zaviněna osudem, proti němuž člověk nic nezmůže, nýbrž lidskou chybou, postavy nejsou černobílé a své emoce oproti hrdinům běžných melodramat z velké části nedokážou externalizovat. Vyjadřují je za ně flashbacky a vážná hudba, jež nás zároveň upozorňují na neustálou (a paradoxní) přítomnost ztráty, na nevyplněné místo (ještě bolestivější jsou při druhém zhlédnutí zmínky o dětech v dialozích – muž, kterému Lee opravuje kapající kohoutek, mluví o sestře s dětmi, zdravotní sestře Bethany se podle slov doktora právě narodila dvojčata – holčičky). Patrick a Lee se podobně jako hlavní hrdinka Lonerganova předchozího filmu musí hlavně naučit překonat komunikační bariéru a najít adekvátní výrazy k popisu neštěstí, které je potkalo (jako s tím nemá problém například muž, kterému Lee v závěru opravuje kotel a který se bez ostychu pustí do vyprávění o smrti svého otce). Oproti Lise ale navzdory melodramatickému potenciálu situací, v nichž se ocitají, nejednají melodramaticky. Naopak i scény, které jsou natočené s operní přehnaností, narušují svou neochotou nechat se plně pohltit žalem (Patrickův zvonící telefon během smutečního obřadu). Lidé sice umírají, ale život pozůstalých, jakkoli neutěšivý, běží dál. Místo u moře, melodrama, které nechce být melodramatem, pro mne tak není jenom znamenitě napsané a zahrané drama o nepřekonatelné ztrátě, ale zároveň film inspirativní i formálně a stylisticky. 85%

  • RedAK -
    Psí poslání (2017)
    *** 28.1.2017

    Nebýt místní sorty učebnicových pokrytců, tak bych se o existenci tohoto filmu nikdy nedozvěděl. Takže ano, rčení, že i negativní reklama je reklama, stále funguje naprosto spolehlivě. Abych vás uvedl do situace; na netu se zjevilo video z natáčení, ve kterém chovatel nutí psa do vody, přestože čokl na to zrovna nemá vůbec náladu, a když se tam konečně odhodlá, tak si zlehka lokne chlorovaného patoku. To byla samozřejmě neopakovatelná příležitost pro všechny přecitlivělé chovatele rybiček, kteří začali film bojkotovat tím, že rozbalili tu roletku vpravo nahoře a zabijácky mu nasolili odpad. Někdo také musel vydatně nachcat do diskuze, protože tam zničehonic vyrašili nagelovaní teplouši s kabelkami a upnutými trikoty s véčkovým výstřihem po kotníky a začali pohoršeně mustrovat na všechny strany, protože oni svoje čivavy šukají vždycky něžně a nemohou se dívat na to, jak někdo nutí nebohého psíka jít do vody! Tfuj tfuj tfuj! Ano, jsou to moc pěkná gesta, gratuluji. Zlí tvůrci jsou za své ošklivé zvířecí martyrium potrestáni a vy jste se ukázali jako stateční hrdinové s ledvinou na pravém místě. Ještě si nezapomeňte na facebooku pietně nahodit psí filtr na ty vaše duté hlavy, abyste své spravedlivé rozhořčení šířili napříč světem. Ony totiž ostatní filmy se zvířaty jsou vždy natáčeny s přihlédnutím na maximální pohodlí všech zvířecích protagonistů, a když se vořech k něčemu nemá, tak se s ním normálně v klidu domluví. „Podívej, Azore, mohl bys tady podlézt vrata, pak vyběhnout na houpačku, skočit z ní dvojitý salto na pískoviště a nakonec před tamtou kamerou zatančit salsu? Jestli se ti teďkom nechce, tak na to peč a v klidu si dej misku Pedigree, uděláme to zítra.“ Samozřejmě to neznamená, že já jsem si u toho videa samou radostí vyhonil, jen si spíš dokážu představit, jak asi musí být natáčení se psy náročné. Navíc nepodléhám lacinému instantnímu soucitu, kdy někde naklikám odpady, psí filtry a duhové profilovky a myslím si, jaký jsem kádr. Jestli chcete tak vehementně bojovat proti týrání papoušků, tak raději přispějte nějakému fondu na ochranu zvířat a přestaňte ze sebe laskavě dělat na internetech kretény, protože moc dobře vím, že jakmile se při natáčení jakéhokoliv jiného filmu zabije nějaký kaskadér, tak si jen flegmaticky přehodíte mastnou patku zleva doprava a licoměrně zahlásíte: „pffff, neměl tam lozit, čurák“. Mě Psí posrání nebavilo, protože je to veskrze průměrná nudná rodinná trapárna, ale kvůli těm prskajícím bukvám jsem ho tuze rád podpořil zakoupením lupenu. Oceňuji, že zdejší admini tentokrát nelenili a ten žluklý projev malosti a pokrytectví promazali.

  • Djkoma -
    Neon Demon (2016)
    *** 1.1.2017

    Přestože Nicolas Winding Refn okatě plýtvá svým talentem a ani si neuvědomuje, že svou vyšperkovanou a stylizaci extémní satyrou krásyy/modelingu trochu podkopává svoje vlastní nohy (vždyť on svým stylem v podstatě je "modelka" mezi režiséry). Jeho trojúhelníky, důraz na zrcadla, odrazy, barvy, světla, ... je to velice krásné, hudebně skvěle doplněné a Nicolas ví, co chce ukázat (modelky a maskérka). Každý už doufám ví, že krása a nevinnost jsou dvě naprosto rozdílné věci a touha udržet se na vrcholu (nebo se ho dotknout) může být velkou zhoubou pro každého. Stejně v celém tohle průmyslu, ať módním nebo filmovém, je to jen o tom čerstvém mase.

  • Dudek -
    Naše malá sestra (2015)
    *** 18.10.2015

    Téměř by se dalo říct, že Koreeda jde opět ve vlastních stopách a zcela tradičně a neinvenčně točí o opuštěných dětech. Není to ale tak docela pravda a to hned z několika důvodů. Pokud budeme chvíli předstírat, že Koreeda je solitér a jeho tvůrčí přístup lze brát za žánr sui generis nelze si nevšimnout, že už v námětu výrazně svůj vlastní rukopis pozměňuje. Tou nejvýraznější změnou je nejspíš zaostření na ženy. Ženského pohlaví nejsou jen hlavní čtyři hrdinky, ale též všechny samostatně jednající postavy. Role muže je výrazně oslabena a pokud se nemýlím, tak pro děj nejdůležitější mužská postava udělala jedinou věc. Zemřela. Další obrat je v samotných opuštěných dětech. Mylně si totiž můžeme myslet, že jediným opuštěným dítětem je tu Suzu. Faktem však je, že stejně opuštěnými dětmi jsou i její tři starší sestry, z nichž minimálně jedna již byla donucena zaujmout mateřskou roli. Koreeda tak má tentokrát možnost zkoumat vztahy rovnou čtyř geneticky propojených „dětí“, jejichž charakter byl formován jinak – každá byla vystavena vlivu rodičů trochu odlišným způsobem a po různě dlouhou dobu. A do třetice všeho dobrého se Koreeda rozhodl, že tentokrát nemá smysl ani předstírat nějakou dramatickou dějovou linku, ale bude jen z blízka sledovat – jak se na bývalého dokumentaristu sluší a patří – interakce mezi postavami. Deník z přímořského městečka tak není snímkem klasického ražení. Je obyčejný jak jen život může být. Stačí si všimnout co je tu spouštěčem emocí, často třeba jen chutné jídlo. Nejedná se tak o pohodovou a veselou podívanou v obtížných podmínkách jako třeba předchozí režisérův snímek Kiseki a zároveň ani tak nezkoumá vyrovnávání se s těžkou životní situací jako Sošite čiči ni naru. Jde o snímek natolik osobitý, že jeho přijmutí nemusí být pro každého samozřejmostí.

  • Marigold -
    Transformers: Zánik (2014)
    ** 25.6.2014

    Poměrně úbytek mozkové hmoty / zábava horší než v případě dvojky a trojky. Furt se tam něco přesouvá pod chatrnou záminkou přesouvá z místa na místo, zaujímá pozice, ničí všechno v dosahu a z dalšího chatrného důvodu kočuje o dům dál. Na těch 165 minut a lobotomický příběh mi občas dělalo problém pochopit proč, celé to totiž působí značně řídce, trochu jako reklama na (převážně americká) auta doprovázená pyrotechnickými efekty. Na konci se ještě po(d)kouří čínskému publiku, pofelí centrální vláda, všichni se obejmou a příběh se vrátí zhruba tam, kde byl na začátku jedničky, jen se trochu mění vzhled aktérů a jejich obsazení. Pokud jste schopni se dvě a třičtvrtě hodiny ukájet možnostmi detailu 3D IMAX kamer, jste v suchu, každopádně poté, co Edwards zase připomněl kouzlo perspektivy v Godzille, mi tohle přijde jako fucking waste of time and money. Pro fandy série dobrá zpráva, že Transky můžou běžet dál v nekonečném loopu, protože "všichni máme šéfa" a i nejvyšší šéf má vyššího šéfa. [40%]

  • emma53 -
    Následky lásky (2004)
    **** 14.9.2012

    Nepatřím mezi ty uživatele, kteří mohou srovnávat tento snímek s jeho jinými filmy, ale jedna věc je jistá, že Paolo Sorrentino patří mezi ty, kteří vědí jak na sebe upozornit. Je to jeden z mála filmů, který mě od začátku nutil být soustředěný a vnímavý vzhledem k vyvíjejícím se událostem příběhu o osamělém muži Titti Di Girolama, který vedl velmi zvláštní způsob života. Možná jako já si budete dost dlouho klást otázku proč působí celou dobu tak odtažitě, bezútěšně a zasmušile. Odpovědi se vám dostane, ale mně žel konečný vývoj událostí až tak neuspokojil a vyvolal ve mně trochu protichůdné pocity. Ale to je také mé jediné minus celého filmu, který byl jinak velmi vyjímečný, originální a navíc s výbornou kamerou. A zcela určitě se musím podívat ještě na nějaký jiný Sorrentinův film.75%

  • Radek99 -
    Tady to musí být (2011)
    **** 10.7.2012

    Paolo Sorrentino natočil svůj další ,,božský" film, ryzí postmoderní spletenec ,,příběhu Roberta Smitha", tedy sluší se říci fiktivního Roberta Smitha, i když jeho okopírovaná image a frekvence výskytu příjmení Smith ve filmu (byť je obdobou českého Nováka) odkazuje ke kultovnímu frontmanovi The Cure až podezřele přímočaře. Nedá se ale říci, že jde o mystifikaci, jen o příznačně postmoderní synkretismus vlivů. Melancholický film o dospívání přestárlého rockera, zprvu tak trochu jako Odnikud někam Sofie Coppoly, fikční světy Sorrentinova filmu jsou vystavěny natolik originálně, že drama o vnitřní vyprázdněnosti života rockové hvězdy/celebrity je záhy vystřídáno road movie o cestě za smířením se s vlastním otcem, což se posléze změní v nefalšovaný lov na válečného zločince. Některé scény a obrazy pak dokonce mají až surrealistický nádech. S hudební tématickou provázaností je pak logická přítomnost klipové estetiky a jeden hudební videoklip (David Byrne) je pak ve filmu přímo obsažen. Zmatení žánrů je však vystavěno na starém dobrém postmoderním principu hry, hry s divákem. Sorrentino na nás snad z každé scény pomrkává a usmívá se (byť možná trochu posmutněle). Rafinovaná je skrytá dualita způsobu a kvality života dvojice otec - syn, neboť něco je opravdu špatně, když někdejší oběť holocaustu žila vnitřně ,,kvalitnější" život (byť by byla jeho motorem pouhá pomsta) než rocková hvězda... Hlavním kladem a důvodem, proč film vidět, je jednoznačně Sean Penn, jehož herecká kreace je skutečně fascinující. Cheyenne alias Robert Smith je opravdu neobyčejně bizarní rolí a dobře zapadá do kontextu rolí, které Penn preferuje... Brilantní kamera a nádherná hudební stránka, Tady to musí být je oslavou zašlé slávy ikon rockové hudby a zároveň vysoce uměleckou výpovědí o vyprázdněnosti našich životů. Velmi osobité a originální spojení...

  • Niktorius -
    Transformers 3 (2011)
    **** 29.6.2011

    První miska vah: Precizní a silně estetizované akční scény, které jsou zejména díky účelnému (a tedy již ne samoúčelnému a exhibičnímu) využívání zpomalovaček a kameramanově smyslu pro dechberoucí kompozice pravděpodobně ty vůbec nejelegantnější, jaké kdy Bay natočil. Druhá miska: Zjevné paralely a komentáře k současné politické atmosféře v USA jsou očekáváně idiotské, ale zároveň tak zmatené, že mi po skončeníí stejně není jasné, koho že to vlastně Bay volí a jestli svými četnými narážkami americké Republikány a jejich "vlastenecké hodnoty" oslavuje nebo zesměšňuje. Je taky otázkou, kdo je v reálném světě předobrazem Deceptionů, když Sovětský svaz dávno padl a vášně kolem Bushovy kruciáty do Iráku už jsou taky ty tam. ____ Na druhé zhlédnutí 70%

  • Shadwell -
    Transformers: Pomsta … (2009)
    ***** 13.8.2009

    Řečeno s Voskovcem, Transformers 2 destilují z normální reality světelný alkohol suprareality. ____ Jedna analytická poznámka k závěrečné akci, smím-li: Přes problematičnost této obří sekvence nám tu v rámci hollywoodské produkce vyklíčilo cosi nového – divák už není účastněn akce přímo, ale stojí jakoby v jejím středu a pouze zpovzdálí se otáčí k jednotlivým mikro-konfliktům jednotlivých mikro-subjektů (Megan, vojáci, Robot A, Robot B, Robot C, John Turturro, Sam, Samovi rodiče, stíhačky...). Akce je tedy decentralizovaná (můj obdiv tomu, kdo to byl nucen sestříhávat dohromady), ale divák vycentrován a umístěn doprostřed coby nerušený pozorovatel (typ „diváka s dalekohledem“); kdežto u většiny akčních filmů tomu je přesně obráceně – akce má jedno těžiště, jeden vektor, po němž se pohybuje, kupř. honička dvou aut, a divákovi nezbývá, než být takříkajíc u toho (typ „diváka s drobnohledem“). To by rovněž vysvětlovalo, proč nejsou jednotlivé mikro-konflikty v závěru Transformers 2 nijak provazbeny, proč se jednotlivé výjevy a objekty kladou jako volně plující znaky, které zůstávají izolované a rozpojené navzájem, a proč celá závěrečná půtka mnoho diváků tak znavovala – divák s dalekohledem není akcí zaplavován, není uváděn do pohybu, ale sám si vybírá, co bude sledovat. A to vysiluje. P.S. Jestliže se mi v jedničce nejvíce zamlouval odlehčený úvod (spielbergovský vklad „kluk a jeho auto“ a balení Mikaely), pak ve dvojce platí to samé o řádění v univerzitním kampusu. Jsou-li ovšem ty nejlepší scény v akčním filmu scénami neakčními, nutí mě to optat se Baye: „Nenadešel čas, aby ses vynořil z jezera svého jáství?“

  • Morien -
    Transformers (2007)
    * 18.6.2008

    Pokud trochu znáte Baye a jeho způsob vyrábění "tradičních amerických akčních filmů", je vám v každém okamžiku sledování jasné, co bude následovat, a já se bohužel nechávám ráda překvapovat. Film by byl obyčejně odpadem, ale za Shiova vyjukaného zelenookého mládence tu jednu přihodím (i když takovéhle hodnocení taky nemám ráda). Některé jeho výstupy - a zvláště ty s jeho značně liberálními rodiči - byly ale opravdu vtipné. Nevím proč se o tomhle filmu nemluví spíš jako o akční komedii, protože sci-fi to až na pár robotů moc není a fantasy.... no ke každému filmu je třeba trocha fantazie. Což mě zase přivádí k tomu, že tady je té fantazie potřeba opravdu hodně, jelikož jsem cestou našla pár (nebo spíš hodně) nelogičností a směšností, které je třeba si ke spokojenosti odmyslet; také bych řekla, že si mohli tvůrci s robotí "mytologií" trochu víc vyhrát (kór když to stálo takový prachy, že product placement musí být pomalu každé dvě minuty - pokud se zrovna nestřílí). Nejspíš ale stejně budu muset počkat, až se mi Transformers rozleží v hlavě a potom si řeknu, jestli mě to bavilo natolik, abych to nenazývala pouhým obyčejným přetrikovaným klišé ždímajícím ze zfanatizovaných diváků logiku a odvádějící ji někam do věčných lovišť pod záštitou takzvané "coolovosti". Zkrátka položme si otázku: dělají skvělé triky mizerný film dobrým filmem? V mých očích ne a jako ten nejhlavnější klad bych tedy opět uvedla Shiu a jeho teenagera. A jako ošklivá dívka prostě nechápu, co mají chlapci pořád s tou posedlostí krásnými dívkami.

  • Karlos80 -
    Komediantská princezna (1936)
    ** 6.9.2007

    Ničím vyjímečný sentimentální příběh z běžné komerční produkce tehdejší doby a navíc ještě pro mě osobně s doslova nezáživného ochotnického prostředí-tedy z prostředí všem prvorepublikovým hercům tak dobře známého..Film zřejmě stavěl to podotýkám na hodně dobrém hereckém obsazení jen považte jména jako Jaroslav Vojta, Otomar Korbelář, zpívající princezna Lída Baarová, strarosta Jára Kohout, abstinent Fousek (Eman Fiala), který se jednoho dne v báru napil a změnil se v opičí šelmu, dále tu byli Věra Ferbasová, Ladislav Pešek, namyšlená bohatá panička Adina Mandlová nebo advokát Jaroslav Marvan to byli skutečné star tehdejší doby, a alespoň nějaký zaručený komerční úspěch zaručovali, i když u takovédleho filmu se to asi moc říct nedalo..No lidé tehdy prostě chodily na jména, jak ani ne tak na samotný film...Miroslav Cikán na své "NEJ" filmy teprve čekal, tedy když opomenu "U nás v Kocourkově" ze začátku své režijní kariéry..1,5/5*.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace