25. Febiofest

Plakát k festivalu 25. Febiofest

Mezinárodní filmový festival Praha – Febiofest byl založen v roce 1993 nezávislou filmovou a televizní společností Febio Fera Feniče. Začínal jako akce pořádaná téměř bez peněz, ale s nadšením pro přátele a filmové fanoušky, se během let proměnil ve velký filmový festival, který si ale stále zachovává svůj původní profil a cíl: všechno pro diváka. Febiofest, situovaný do multiplexu CineStar Anděl na pražském Smíchově, garantuje ve všech 12 kinosálech výjimečnou technickou kvalitu promítání pro všechny formáty, stejně jako dokonalé pohodlí pro festivalové diváky. Navíc nabízí bohatý doprovodný program.

Nová Evropa - Brno

Nová Evropa - Hradec Králové

Nová Evropa - Jihlava

Nová Evropa - Pardubice

Nová Evropa - Praha

Panorama - Hradec Králové

Panorama - Jihlava

Panorama - Kladno

Panorama - Pardubice

Panorama - Plzeň

Panorama - Praha

Central Park - Beroun

Central Park - Brno

Central Park - Děčín

Central Park - Hradec Králové

Central Park - Kladno

Central Park - Liberec

Central Park - Pardubice

Central Park - Plzeň

Central Park - Praha

Central Park - Vsetín

Central Park - Zlín

Ozvěny Balkánu - Praha

Světla severu - Brno

Světla severu - Hradec Králové

Světla severu - Kladno

Světla severu - Liberec

Světla severu - Olomouc

Světla severu - Ostrava

Světla severu - Pardubice

Světla severu - Praha

Asijský pohled - Praha

Made in USA - Děčín

Made in USA - Praha

Masters - Beroun

Masters - Hradec Králové

Masters - Jihlava

Masters - Olomouc

Masters - Praha

Masters - Vsetín

Queer Now - Brno

Queer Now - Děčín

Queer Now - Mikulov

Queer Now - Olomouc

Queer Now - Ostrava

Queer Now - Pardubice

Queer Now - Praha

Queer Now - Zlín

Generace - Beroun

Generace - Brno

Generace - Hradec Králové

Generace - Jihlava

Generace - Kladno

Generace - Olomouc

Generace - Plzeň

Generace - Praha

Generace - Vsetín

Generace - Zlín

Noční cirkus - Hradec Králové

Noční cirkus - Pardubice

Noční cirkus - Plzeň

Noční cirkus - Praha

Best of - Praha

Docs - Beroun

Docs - Hradec Králové

Docs - Kladno

Docs - Olomouc

Docs - Praha

Docs - Vsetín

Culinary Cinema - Děčín

Culinary Cinema - Hradec Králové

Culinary Cinema - Jihlava

Culinary Cinema - Kladno

Culinary Cinema - Mikulov

Culinary Cinema - Ostrava

Culinary Cinema - Praha

Culinary Cinema - Zlín

Off program - Praha

Profil: Arnaud Desplechin - Jihlava

Profil: Arnaud Desplechin - Mikulov

Profil: Arnaud Desplechin - Praha

Profil: Leos Carax - Praha

Profil: Kornél Mundruczó - Praha

Profil: Daniela Kolářová - Praha

Komentáře k zobrazeným filmům

  • xxmartinxx -
    Archa světel a stínů (2018)
    *** 19.12.2018

    Velmi konzervativní dokument televizního formátu, který působí v dnešní době jako velké retro - zvlášť puštěný do kin, kde v kontrastu se stále "filmovějšími" dokumenty vypadá tahle delší Cestománie jako pěst na oku. A nevadilo by mi to samo o sobě, kdyby tvůrci aspoň nějak reagovali na to, že jde o film pro kina (ostatně je i propagovaný jako kino debut). Zdaleka nejvíc se televizní přístup projevuje u práce se zvukem. To nesnesitelné předabování respondentů do češtiny si mohli (měli) odpustit - ta šílena devadesátková "dopoledne na Nově" atmosféra v dabingu posouvá výsledek o stupeň níž.

  • Lima -
    Podle skutečné události (2017)
    *** 10.11.2018

    Polanski na čtvrt plynu. Je to pěkně zahrané, Eva Green správně tajemná, jak to ona umí nejlépe, ale jinak je takové mdlé, s úplně jalovou pointou. Z úcty k panu režiséru slabší 3*. Ale vzhledem k jeho věku a zásluhám asi má právo na takové oddychovky.

  • Gemini -
    Eric Clapton (2017)
    ***** 28.10.2018

    Jo, kdyby Eric CLapton utopil skoro dvě dekády svojí kariéry jen ve dvanácti barech, bylo by to ještě OK. Na druhou stranu, kdo může říct, že ho z heroinové závislosti dostal chlast, a že to přežil několik desetiletí?:) No, dost bylo humoru, protože samozřejmě úplně jiná věc je to, co Claptona dostalo ze všech závislostí, a čemu je (myslím i díky štědré bulvarizaci ergo zbytečnému rozpitvávání) moudře věnováno jen asi posledních deset minut tohoto neskutečným množstvím informací a soukromých materiálů natřískaného dokumentu. Dobrá polovina stopáže mapuje Claptonovy úplné začátky, a musím říct, že jakožto téměř úplného neznaboha mě to úplně ohromilo. Zejména to, jak Clapton zamlada vypadal, protože to byl prostě vizuálně ÚPLNĚ jiný člověk. A jak to tak u výjimečných umělců bývá, měl to zatraceně těžké, pokud jde o rodinu, ve které (ne)vyrůstal. Vzato kolem a kolem, není jeho cesta k (jak víme neúspěšné) sebedestrukci ničím nepochopitelným, zvlášť když se přihlédne k době, ve které stoupal nahoru, a k prostředí, ve kterém působil. Film sice má přes dvě hodiny, ale není důvod si stěžovat na jedinou minutu. Závěr s B. B. Kingem je přesně takový, jaký má u takových šťastných konců být. A koneckonců takový je celý tenhle pohnutý bluesový megakoncert. 90%.

  • Sarkastic -
    Večírek (2017)
    **** 28.9.2018

    „Tome, tohle možná bude špatně zvolená hudba…“ Tragikomedie, na jejíž černý humor jsem se chvíli musel ladit. U tohoto filmu se sice zasmějete, ale je to spíš smích zlomyslný a škodolibý. Z toho, k jakým absurdním situacím, přiznáním a „mimózním“ (ehm, chtěl jsem říct filozofickým) dialogům dochází. Opravdu večírek za všechny prachy. S onou někým kritizovanou „divadelností“ jsem rozhodně problém neměl. Film odehrávající se v jednom domě (a prakticky jediné místnosti), stojící na „exhibicích“ zúčastněných (těžko „vypíchnout“ jméno jen jednoho představitele, nicméně na film jsem se těšil hlavně kvůli Mortimer a Murphymu, no a nezklamali mě) a mluveném slovu, „většinou“ takový bývá…no, některé diváky prostě nepochopíte (možná stejně tak ty výše zmiňované „frky k zamyšlení“, krásně se nehodící k vážnosti situace…ne že by to nějak vadilo). Zničující závěr se také vydařil, tudíž i za něj dávám slušné 4*. „Ty jsi...?“ - „Gottfried.“ - „Jo, jo. Já jsem Bill. Myslím. No, býval jsem jím.“ - „To je velmi...legrační.“ - „To nebyl vtip.“

  • Malarkey -
    Život a nic víc (2017)
    * 13.9.2018

    Zvláštně pojaté americké drama, které otevírá obecné problémy americké společnosti nižší třídy, ale točí je, jak kdyby se jednalo o dokument a já koukal na reálné lidi. Vlastně jsem nerozuměl tomu, jestli koukám na film nebo na záběry některých amerických sociálních případů. Ať tak nebo tak, výsledek byl takovej, že mě film těžce nebavil.

  • Malarkey -
    Medvěd Brigsby (2017)
    *** 13.9.2018

    Takových filmů, které točí geekové pro geeky moc není. A i když je tento za tři hvězdy, pořád jsem rád, že jsem ho viděl. Je ulítlý, což se dá předpokládat, ale kvůli některým, podle mě, nelogickým momentům, nemůžu tříhvědičkový poděl zvýšit. Ten film byl i na mě až moc divnej a ulítlej...a i když má silné momenty a hodně silný závěr, pořád mi Medvěd Brigsby k srdci nedokázal přirůst víc, než by chtěl.

  • Malarkey -
    Lola Pater (2017)
    *** 22.8.2018

    Solidní francouzské drama, které rozjíždí zajímavý příběh, co jsem v dramatu obecně ještě neviděl a sám bych nevěděl, jak se kolikrát zachovat. O to více zajímavý tento námět je. Škoda ale, že tvůrci podcenili situaci a závěr trošku zfušovali. Čekal jsem uzavření, nějaké logické vyústění, jenže nepřišlo vůbec nic. Když Vám takové drama načne zajímavý lidský příběh a pak ho neuzavře, tak buď alespoň s grácií Francií vlastní a nebo ať se o to radši ani nepokouší. Celkové vyznění z filmu tak mírně pokleslo. Původní čtyři hvězdy se nakonec ustálily na i tak solidních třech.  

  • J*A*S*M -
    Jezdec (2017)
    *** 15.8.2018

    Sto minut lyrického plácání se v hlavě člověka, který přišel o svou životní náplň. Hrdina Brady se sice chápat dá, ale souzněl bych s ním více, kdyby onou ztracenou životní náplní bylo něco smysluplnějšího, než ježdění na bejku / koni. The Rider není film pro mě, své kvality ovšem má.

  • Malarkey -
    Snění v cizím jazyce (2017)
    **** 13.8.2018

    Tvůrci si s filmem museli dát opravdovou práci. Vymyslet takový námět, vytvořit samotný jazyk...to už hraničí trošku s úchylkou. Leč se jim vyplatilo. Dočkal jsem se precizního dramatu, které nemělo chybu. Užíval jsem si totiž jak neobvyklé prostředí Veracruzu, tak samotnou myšlenku, která mě nutila zamýšlet se nad tím, jaké to je asi být lingvista a jaké to je komunikovat s tamními národy a snažit se zaznamenat umírající jazyky. O to horší (ale i zajímavější) to je, když Vám poslední dva přeživší, kteří oním jazykem mluví, skrývají osudový životní příběh, který se nechce jen tak snadno vydrápat na povrch a tak spolu tito staříci raději ani nekomunikují. Geniální filmařská myšlenka tu tak dostává ještě druhou dardu a tou jsou právě oni dva staříci, kteří jsou místními herci zahráni naprosto skvěle. Škoda, že původní myšlenka zaznamenání umírajícího jazyka jde stranou. Na druhou stranu se tu otvírají rány jiné...nevídané...a tak se to v polovině filmu překlopí z dobrodružství v čiré drama, které se samotným závěrem zlomí v krapet fantasy. Osobitý kousek, který, věřím, že nesedne každému, ale pro ten nápad by ho nikdo neměl vynechat.

  • Malarkey -
    Euforie (2017)
    ** 16.7.2018

    Moc západní. Nečtěte pokud nechcete číst spoilery. Film hrající si na schopné drama, ale ve skutečnosti umělý, až to hezký není. Zatímco v západním světě si objednávají poslední týden života v nádherném rezortu,kde vstup je jak do Hobitína a Eva Green kvůli němu prodala byt, aby ho zaplatila, tak u nás a na východě si sednou na lavičku s výhledem do okolí, který je mimochodem možná ještě hezčí výhled než jakékoliv záběry na krajinu v tomto filmu...a prostě počkají, až to přijde. Jen mě zaráží, jak se k tomuto filmu dostala Alicia, Eva a Charles. Mám je rád, rád bych je viděl v lepších filmech.

  • Rimsy -
    Tlumočník (2018)
    *** 4.7.2018

    Přál bych si, aby se Jiří Menzel stihl podílet ještě na řadě dobrých filmů, ovšem s Tlumočníkem to tak úplně nevyšlo. Na vině je především scénář, kvůli kterému vyprávění plyne tak pomalu, že skoro doufáte, že to budete mít za sebou. Jako úplně. Road movie se starými lidmi by mohla chytnout i ty mladé, ovšem myšlenkově klouže po povrchu a filmařsky nemá čím zaujmout. Nebo alespoň pobavit. Peter Simonischek jako (ne)stárnoucí bonviván dává vzpomenout na svou předloňskou hvězdnou úlohu Toniho Erdmanna, jako protipól mu Menzel funguje dobře. Alespoň mezinárodní koprodukce je na snímku vidět, díky čemuž se tvůrci nemusejí stydět, ale mohlo to tedy dopadnout mnohem, mnohem lépe.

  • T2 -
    Neznámý voják (2017)
    *** 17.6.2018

    Rozpočet EUR7,000,000 ($8miliónov)Tržby Celosvetovo $15,717,000▐ Jednoznačne som čakal viac. Pre porovnanie podobné ruské filmy za posledné roky (Bitka o Sevastopoľ, prípadne aj ...a rána sú tu tiché) sú určite pútavejšie. V tomto prípade na danej 3 hodinovej ploche mi to príde dosť ploché, ničím zvlášť prevratné, niečo ako poľské filmy Wolyn, či Katyn. Okrem jednej zaujímavejšej postavy, sú ostatné akési nezáživne, proste len figúrky, ktoré občas v priebehu padnú v boji ale nič zvláštne k ním nepociťujeme. Technicky je aspoň dodržaný štandard. /60%/

  • POMO -
    Měsíc Jupitera (2017)
    *** 26.4.2018

    Maďarské Inception o doktorovi s výčitky svědomí, zlém anti-uprchlickém poldovi a mladém, nesmrtelném uprchlíkovi ze Sýrie, který umí létat. Není to žádný art a je to tak blbé, jak to zní. A obsahuje to jednu koulervoucí, jednozáběrovou auto-honičku ranní Budapeští. Formálně ambiciózní žánrový divnotvar s emocionálně i významově nefunkčním obsahem, který jako celek nepoberou ani po efektech a akci prahnoucí tínejdžři, ani v existenciálních tématech si libující filozofové. Rejža chce na festivaly i do Hollywoodu, ale za mě zůstává u stánku s langošema.

  • Kaka -
    Až na dno (2017)
    ** 16.4.2018

    Takhle vypadá absolutní tvůrčí bezradnost. Rádoby hluboké melodrama špióna s profesorkou bio-matematiky má grády leda tak když kameraman najíždí panorámata břehů Velké Británie. McAvoy čím starší tím nudnější a překvapivě ani Vikander nevypadá extrémně zůčastněně. Tam bych ovšem viděl vadu spíš v tom jak jsou postavy napsané. Celou dobu se nám tvůrci mermo-mocí snaží do hlavy napasovat osudový příběh dvou odlišných lidí, kteří spolu prožijí intenzivní romantiku na čarokrásném místě (což je ok) a dost nešikovně následně máme možnost vidět fázi odloučení. Tedy cca polovinu filmu, kde se divák u postavy McAvoye vlastně vůbec nedozví co, kde, jak, proč a postava Vikander se chvíli chová jak nasraná puberťačka a za dvě minuty roztomile dumá nad stvořením světa. Vyměnit režiséra, netlačit tolik na pilu a méně sofistikovaně žvanit, bylo by to tak o dvě třídy lepší, protože herecký potenciál to celkem má a vizuálně je to důstojně provedené.

  • gudaulin -
    Foxtrot (2017)
    ***** 4.4.2018

    Existují filmy příjemné na pohled, pohodové a sympatické, se kterými strávíte dvě hodiny času, abyste na ně do druhého dne zapomněli. A pak jsou ty o poznání méně přístupné, zhlédnout je znamená podstoupit jistou námahu, chvilku s nimi zápasíte, aby ve vás ještě dlouho rezonovaly, nutily k návratu, přemýšlení a srovnávání. Právě takový je i Foxtrot. Není to žádný sympaťák, který si vás získá na první pohled. Každá z jeho tří částí má odlišný charakter - a teprve ta třetí všechno dosud viděné propojí a odůvodní existenci obou předchozích. Měl jsem problém s komorním charakterem a pomalým tempem první části, až kafkovská absurdní atmosféra s vymazlenou kamerou ve druhé třetině mě probudila z letargie a závěrečné bolestné vyrovnávání s realitou dvou stárnoucích partnerů, kterým zbydou už jen vzpomínky, jsem vnímal s maximální citlivostí. Když jsem před pár dny o Teheránu tabu napsal, že je to pro mě vyvrcholení Febiofestu 2018, netušil jsem ještě, jakého bude mít ve Foxtrotu soupeře. Oba snímky jsou pro vládnoucí režim nepříjemné a zasahují ho na nejcitlivějším místě. Foxtrot je ale filmařsky rafinovanější a klade na diváky větší nároky. Oba jsou politicky angažované a provokativní, Foxtrot je ale intimnější. Má obrovskou sílu ve schopnosti vystihnout odhalující detail, zachytit a zvýraznit pro panující systém charakteristické rituály. Foxtrot při vší depresi, kterou přináší, ale ukazuje, oč je na tom izraelská společnost proti Íránu líp. Film nemusel vznikat v emigraci ani není výsledkem disidentské odvahy. Je součástí diskuze ve veřejném prostoru a vyvolává polemiky, což nikdy není na škodu. Celkový dojem: 95 %.

  • Fr -
    McMafia (TV seriál) (2018)
    **** 30.3.2018

    „ROČNÍ OBRAT MEZINÁRODNÍHO ORGANIZOVANÉHO ZLOČINU SE ODHADUJE NA 870 MILIARD DOLARŮ…“ /// Britská krimi minisérie, ve který máme možnost sledovat přerod mladýho, úspěšnýho a spokojenýho muže, hnanýho touhou po pomstě, v mafiána. Ta pomsta ale nakonec jenom ospravedlňuje to, co se z něj postupně stává… Sledujeme převážně ty špatný. Komu fandit? No, těm špatnejm! Tihle anti-hrdinové jsou totiž dobří i špatní zároveň. Dneska už se gangsteři neproháněj po ulicích s Thompsonem v ruce. Sedí v zasedacích místnostech jako bankéři, politici, právníci. Hranice mezi obyčejným světem a podsvětím se ztenčila. A tihle lidi chtějí ovládat svět. Jedno však zůstalo stejný - mocní muži mají schopný nepřátele… Dynamika vyprávění je kolísavá. Nečekejte strhující jízdu plnou zabíjení a akčních pasáží. Jde o vztahy v rodině, o lidi, který (někdy až smrtelně) ovlivní Alexovi mocenské hry a rozhodnutí. Na pozadí lidskýho příběhu se nám odkrejvá děsivej pohled na to, jak snadno se peníze stávaj špinavejma a jak může fasáda luxusu maskovat hrozný zločiny. V tomhle světě rasa, náboženství, barva a krédo nepředstavují žádný překážky. Jde jen o uzavření výnosnýho obchodu. Baví mě, jak tvůrci přistoupili ke ztvárnění toho takzvaně globálního světa. Navíc je super, že tady každej mluví tak, jak mu zobák narostl. Jestli je postava z Izraele, Ruska nebo Bombaje, tak herec taky. Z našich luhů a hájů do seriálu výrazněji zasáhl Karel Roden. A nsmazatelnou krvavou stopu zde zanechal Marek Vašut. Ano, takhle pravděpodobně funguje dnešní svět organizovaného zločinu. Nevím, jestli bych měl podobnej názor ve skutečným světě, ale v tomhle filmovým mě to bavilo! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „McMafie - Zločin bez hranic“, kterou v roce 2007 napsal Misha Glenny, neznám. 2.) Nechápu rozdíl mezi děláním něčeho kvůli prachům nebo kvůli výdělku. 3.) Thx za titule „danielsk“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ **

  • Jara.Cimrman.jr -
    Professor Marston & the … (2017)
    **** 27.3.2018

    "Jsem otevřená mít s Vámi sex. Stejně jako můj manžel." Špetku prudérnosti v sobě asi najdu, ale stejně jsem panu profesorovi nepokrytě fandil. A jelikož nejsem závistivý, tak jsem mu jen trošku záviděl obě jeho dvě zajímavé ženy. Hlavně tedy manželku, ta byla jedinečná. Zkrátka mě jejich vztah hodně bavil, stejně jako tvoření Wonder Woman, i když má láska ke comicsům končí někde u Čtyřlístku a Rychlých šípů. Bylo to prostě zajímavé, ale trošku mi to pokazila dramatická dvacetiminutovka v závěru. Bez té bych se obešel a profesor Marston ve svém životě pravděpodobně taky, ale když už je to životopisné, tak to tam asi muselo být.

  • Enšpígl -
    Kde je Kyra? (2017)
    * 23.3.2018

    Tahle rádobyartová pozička disponuje neuvěřitelně příšernou hudbou, no hudbou spíš něčím co připomíná tahání kovového nábytku po kovové podloze, zřejmě tvůrci usoudili, že když už nemůžou svým filmem na diváka zaútočit na jeho emoce, zaútočí na jeho uši. Michelle snad nestárne i když zrovna v kontextu tohoto filmu je to trošku paradoxní výrok, přiznávám.

  • gudaulin -
    Easy (2017)
    ** 21.3.2018

    Netvrdím, že Easy je nutně špatný film. Pokud se umíte naladit na jeho styl, dokáže slušně pobavit. Něco mi na něm ale překáželo, určitá povrchnost, nedůslednost a prvoplánovost při práci s motivy a prvky příběhu. Při vší snaze o poetickou road movie plnou absurdního humoru, sociálních a kulturních kontrastů nacházím až příliš často humor, který spoléhá na neměnně tupě nepřítomný výraz svého hrdiny a jeho nadměrné proporce. Jednotlivé gagy jsou instalovány ve stylu deus-ex-machina, měla by k nim vést nějaká cesta, resp. měly by být důsledkem předchozího vývoje. Dílčí scény se mi nakonec nespojily do něčeho je přesahujícího a hlavně na závěr musím konstatovat, že to není ani zdaleka tak chytré, jak se původně zdálo. Celkový dojem: 45 %.

  • gudaulin -
    Vnitřní život (2017)
    *** 21.3.2018

    Při vší úctě ke strádání obyvatel občanskou válkou zmítané Sýrie, při vědomí statisíců obětí a jejich drsných příběhů musím označit Vnitřní život za uměleckou tvorbu. Snímek až příliš spoléhá na svůj hořký obsah, jenže způsob provedení pokulhává. Při vší zobrazované bolesti film neumí strhnout, dokonce nedokáže ani trvale upoutat pozornost. Všiml jsem si skelného výrazu v očích některých diváků, neuniklo mi ani jejich opakované zívání. Chyba není v hercích ani námětu, konec konců Hiam Abbass je oprávněně považovaná za špičkovou herečku a Diamand Bou Abboud taky není k zahození. Problém spočívá v režii. Philippu Van Leeuwovi zkrátka chybí mistrovství nezbytné k natočení velkého filmu. Vemte si Polanského Dívku a smrt nebo Kachyňův Kočár do Vídně. V obou případech režisérovi stačí jednoduchý příběh, komorní prostředí a pouhé tři postavy k rozehrání emočně zdrcujícího dramatu a všechno jen proto, že režii měl na starost kreativní tvůrce, který se nechtěl spokojit s průměrným výsledkem. Celkový dojem: 55 % ze slušnosti.

  • gudaulin -
    Teheránská tabu (2017)
    ***** 20.3.2018

    Trefa do černého. Neoddiskutovatelně nejsilnější zážitek z Febiofestu 2018. Výborně sladěný obsah i neotřelá forma. Tohle zobrazení mladé generace Íránců zbavených jakékoli iluze o poměrech ve společnosti a jejich každodenní střetávání s pokrytectvím a zkažeností svého okolí se ajatoláhům určitě líbit nebude. Na prvotinu jde o překvapivě vyzrálou věc, z filmu je znát, že pro zúčastněné nešlo o běžný projekt nebo dokonce zakázku, ale že to byla osobní záležitost, do které chtěli vložit to nejlepší. Protože Teherán tabu vznikl v zahraničí, nemusí dělat kompromisy, opatrně našlapovat a pouze naznačovat tam, kde by člověk nejraději křičel hněvem. Snímek s jízlivým sarkasmem líčí, co se skrývá za fasádou oficiální silně konzervativní náboženské morálky. Musím ale varovat - nečekejte komedii. Je to vlastně hořké depresivní vyprávění o lidech, kteří jsou lapeni do pasti předsudků, tradic a restriktivních pravidel natolik, že se v ní cítí nešťastní, a v nejlepším případě volí cestu úniku z toho, co považují za vězení. Celkový dojem: 95 %.

  • Malarkey -
    Pororoca (2017)
    *** 18.3.2018

    Hodně těžká filmařina, která určitě není pro každého. Naopak. Blockbusterový divák se tu například nejspíš ukouše nudou, protože v těch nekonečných záběrech by se dala hodina klidně zkrátit a vůbec by film nemusel mít 152 minut. Jenže na druhou stranu, právě v těch dlouhých záběrech je ta síla, která z filmu dělá jedinečný zážitek, který u mě sice není za pět hvězd, ale na druhou stranu netvrdím, že by neměl něco do sebe. Postava táty je v případě tohoto filmu třeba na Oskara. To co tam předváděl, to ve filmovém světě nemá obdoby.

  • ricci.s -
    Údolí stínů (2017)
    *** 14.3.2018

    Atmosférický výlet malého chlapca do lesov. Pôvodne bol na imdb uvedený aj žáner horor, neskôr ho ale vyškrtli a tak ostalo len pri mysterióznej dráme. A tak to aj napokon dopadlo, na škodu veci. Ústredný detský hrdina našťastie nebol otravný a veľa toho nepovedal. Počas prvej polovice sa tam veľa neudeje, potom nasleduje takmer až do konca dlhšia prechádzka po lese, ale vlastne tak či onak sa nič neudeje. Ale krásna hudba, vynikajúca kamera, vietor v korunách stromov, nočná príroda, búrka, hmla... pre mňa pomaly až hypnotická krása. Je až neuveriteľné, ako Nóri dokážu nakrútiť sledovateľný film len pomocou exteriérov a zručného kameramana. Podobný prípad ako Thale / Dunderland / Villmark – a pritom ich vôbec nepokladám za kvalitatívne dobré horory. Zachraňuje ich len atmosféra. Fakt škoda, že režisér nepridal aj niečo navyše.

  • Superpero -
    Patti Cake$: Cesta za slávou (2017)
    *** 4.3.2018

    Ucházející a předvídatelné sociální drama s megabachyní v hlavní roli. V té jejich hudbě mě dost vadil její kamarád, přiteplenej Ind. Nejzajímavější postava byl divnej černoch. A zkrachovalá tlustá matka mi taky utkvěla.

  • Malarkey -
    Roman J. Israel, Esq. (2017)
    ** 3.3.2018

    Dneska už se kvůli oskarovejm nominacím zfilmuje příběh každýho pitomce bojujícího nejen za práva černejch. Vlastně film, který kopíruje dnešní situaci v Hollywoodu. Za pár let si na něj ani nevzpomenete.

  • Malarkey -
    Blok 99 (2017)
    ***** 21.12.2017

    Pro mě osobně obrovské překvapení. Režisér S. Craig Zahler mi letos už dokázal u filmu Kosti a skalp, že by z něj mohlo něco bejt, ale že mě po zpackané postavě v Temném případu přesvědčí i Vince Vaughn, to jsem vážně netušil. Hodně slušný revenge film, který se sice každou chvílí odehrává někde jinde, ale i když kamera většinu času snímá vězení, nemůžeme tu mluvit o vězeňském dramatu. Naopak. Představte si jednoduchou počítačovou hru, kde na začátku máte jasný cíl a vy se klestíte jednou úrovní, druhou úrovní, třetí, čtvrtou...až se dostanete ke konečnému bossovi. Takhle jednoduchý tenhle film je. Jednoduchý, ale natočený dost nesmlouvavě, nekompromisně a hlavně dost kvalitně. U bitek to pochopíte a zároveň si uvědomíte, že Vince v sobě má něco, co po celou dobu v těch jeho komedií neukázal. Proč? Toť otázka. Teď ale doufám, že bude mít štěstí na lepší a zajímavější role, než jen to, co točil do nedávna.

  • xxmartinxx -
    Nejsledovanější (2017)
    ** 18.9.2017

    Rád bych se podíval na film, který youtuberství vysvětluje a dochází k pozitivnímu závěru (pro mě něco stěží představitelného). Bohužel Nejsledovanější k němu dochází jen proto, že klouže po povrchu, nepokládá opravdu palčivé otázky a nepoukazuje na opravdové problémy - zcela propadá té jízdě, kterou zažívají hrdinové, a odmítá si vůči ní udělat víc než jen předstíraný odstup (lepší by bylo odstup nepředstírat). Přitom to neposkytuje odpověď ani na otázku: Proč na to děti koukají a co ti lidi umí? Kritiku to odmítá a vysvětluje výhradně jako generační nepochopení - takže v důsledku to je především svědectvím absurdní prázdnoty youtuberství a pasivní agresivity vůči kritice PS: Na anglicky mluveném Youtubu sleduju nemálo pořadů, nejsem proti té platformě vymezený, ale jde vždy o youtubery, kteří se rozvíjejí v nějakém konkrétním oboru, něco umí a něco vědí - prázdnota lidí představených tímto dokumentem není prázdnota platformy, ale jen její české do sebe zahleděné, sebereflexe neschopné reality. A vzhledem k tomu, že tenhle dokument je jejich mluvčím, ne jejich pozorovatelem (k čemuž jde dojít i na základě vyjádření tvůrců), vztahuju tuhle kritiku i na Nejsledovanějšího. 40 %

  • xxmartinxx -
    Song to Song (2017)
    ** 18.7.2017

    Tohle by měli dělat studenti filmu, kteří mají za úkol natočit cvičení na téma "smysl života", i když k tomu nemají co říct a jediný důvod, proč do toho fakt jdou, je zápočet. Jaká je motivace Terrence Malicka, dřív tak střídmého režiséra s mnohaletými pomlkami, najednou blít jedno umění ročně, je mi záhadou. Možná na něj má Lubezki nějaký kompro, tak ho nutí podepisovat mu showreels. Kdyby do toho aspoň nonstop nečetli ty facebookový moudra od Wericha! Z Malicka se pomalu stává "vaše každoroční dávka snobského kýče" skoro po vzoru Woodyho Allena, kdy zakleté trademarky, hvězdné obsazení a neochvějná rutina jejich patlání nahrazují... cokoliv. Jediná škoda, že už to nikoho nezajímá - aspoň by se vůči tomu dalo hezky vymezovat. Ale asi je to lepší než bylo K zázraku. I když jen hádám - nepamatuju si z toho filmu ani záběr. Tohle se mi snad nevykouří z hlavy tak kompletně, třeba si budu pamatovat... že tam hodně svítilo slunce lidem za hlavama? Ach jo... no po předminule asi progres, občas je něco z toho i motivované, tak dám o jednu hvězdu víc.

  • emma53 -
    Berlínský syndrom (2017)
    **** 30.6.2017

    To je těžké odolat takovému fešákovi jako byl Andy. Také bych moc neváhala, ale Clare váhat měla a to mohutně. Napětí až do poslední klapky je výsledkem výborně zahraných rolí a že byly de facto ponejvíc jen oni dva na plátně, přidává na plusovém hodnocení. Jo, holt ten krásný, zajímavý Berlín. Má mnoho uliček, které neznáme a je lepší se jim raději vyhnout. Žel i krasavcům, kterých je tam také požehnaně. Ále co, český kluci jsou přece taky fajn a tak stačí do Berlína zaskočit pracovně a šup domů i když........no co si budeme povídat..........

  • POMO -
    24 záběrů (2017)
    *** 24.5.2017

    24 pohybom a zukom oživených animovaných obrazov, či statických záberov. Zvieratá a ľudia zasadení do väčšinou prírodného prostredia lúk a pobreží, zmietaného rôznorodým počasím. Každý obraz je charakteristického, skôr šedého až pochmúrnejšieho zafarbenia. Žiadne slniečkarenie. Kiarostami dodáva časopriestor a dianie momentom, ktoré maliari zachytávajú v jednom okamihu. Frame 21 pre mňa jasne najlepší.

  • troufalka -
    Vánoční příběh (2008)
    *** 26.3.2015

    Spletité vztahy ve kterých není snadné se vyznat. Rodina, která spolu mluví s chladným odsupem, situace, které jsou jakoby důvěrně známé, ale stejně máte pocit, že mnohem víc zůstano nevyřčeno, i kdyby to vyřčeno bylo, stejně to nepochopíte. Jako bych pozorovala nějaké dění za oponou nebo někde za tlustým plexisklem, vidím za ním lidi, ale nemůžu si na ně sáhnout a obraz je mírně rozostřen. K žádné z postav jsem nedokázala navázat nějaký vztah, nikdo z nich mi nepřirostl k srdci, žádnému z nich jsem pořádně nerozuměla. Pokud bylo záměrem ukázat právě tento chaos, pak se to beze zbytku povedlo.

  • Radko -
    Králové a královna (2004)
    **** 10.11.2014

    O sile a slabosti vzťahu. O slabosti mužov a sile žien. O slabosti žien a chlapčenskosti v mužoch. O nenávisti a žiali. O odchodoch a nových stretnutiach. O trpkých odkazoch potomkom. A všetko toto podané nesentimentálne a s veľkou dávkou vnútorného smiechu. Skvelé dielo. Presne pospájané, nelineárna chronológia bez jasných predelov vôbec nevadí, nijako neruší a jej jednoznačne a jasne prijateľná. Kompozícia je to, čo Desplechinovi ide mimoriadne dobre. Rovnako tak prirodzene vyznievajúce chovanie postáv bez pokrytectva a falošnej slovnej zásterky (okrem tej čo chráni pred väzením alebo zrútením sa), tak častej vo vyfalšovane vyumelkovaných vzťahoch. V príbehu jednej ženy okolo ktorej sa točia piati muži - traja partneri, otec a syn a rozhodne nie je všetko ideálne. Rozhodne je to však veľmi dobre zrežírované a premyslené. Tak, že spomínaná dva a pol hodinová dĺžka vôbec nevadí. Práve naopak, pár minút (možno až do hodiny) navyše by vôbec nevadilo.

  • Dudek -
    Sud prachu (1998)
    *** 22.1.2014

    Klasický mozaikový film, který trpí nevyvážeností jednotlivých segmentů. V dílčích momentech je velmi silný, nicméně jako celek nepříliš oslnivý. Přesto překvapuje, že je, i přes svou možná až zbytečnou vyhrocenost, uvěřitelný a docela dobře vypovídající o srbské nátuře.

  • charlosina -
    Wojaczek (1999)
    ***** 23.2.2013

    Vizuální rozkoš. Co záběr, to nádherná fotka. // Nejedná se ani tak o životopisný obraz Rafala Wojaczka, ani o sondu do psychiky geniálního umělce (jak tvrdí distributor), jako spíše o skutečně vizuálně nádhernou podívanou na niterně rozpolcenou bytost, která bloumá životem a ulicemi, někdy skrze výlohy, někdy podzemím... Takže spíše řemeslně výborně odvedená práce kameramana Adama Sikory a geniální práce Lecha Majewskeho i Macieje Meleckeho, než výpověď o samotném Wojaczkovi. Nicméně když znáte jeho poezii, promlouvá k vám tento film hlouběji.

  • Matty -
    Jaro, léto, podzim, zima.. … (2003)
    **** 22.11.2006

    Meditativní snímek o životě, o vykoupení, o krutosti každé lidské duše, o nekonečném utrpení. Většina filmu se odehrává v dřevěném minichrámu uprostřed jezera, kde si svůj asketický život žijí dva mniši – mistr a učeň. Jaro – tvrdá škola života zahrnuje také uvědomění si smrti, pomíjivosti života. S létem přichází nemocná dívka, jejímž lékem se ukáže být sex. Jenže dívka musí odjet a mladý mnich se – hnán chtíčem – vydává za ní. Sebere kohouta a odchází, zatímco jeho mistr se uchyluje k duchovně naplňujícímu bušení dřevěnou palicí do jakési duté nádoby. Výše popsané je náplní první hodiny filmu, druhá je sice o něco málo zajímavější, ale rozhodně neslevuje na poetičnosti. Jaro, léto… je plné metafor, které však lze vnímat také doslovně. Něco vidíme, něco cítíme, vytvoříme si k tomu nějaký vztah. Je to jeden z těch filmů, kterým se snadno dává pět hvězdiček, protože budí dojem něčeho natolik "přesahového", kterým se však stejně snadno dává odpad!, protože vás zoufale nebavily. A když nad tím tak přemýšlí, je mi celkem lhostejné, jak tento film ohodnotím. Dáme čtyři? Dáme čtyři. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, H34D, meave, numi, mm13, Aidan, Anticque, wipeout

  • Eodeon -
    Mulholland Drive (2001)
    ***** 28.7.2005

    "EXTERIÉR, NOČNÍ HOLLYWOOD HILLS, LOS ANGELES. Tma. Vzdálené zvuky silniční dopravy z dálnice. Potom bližší zvuk auta - jeho přední světla osvítí oleandrový keř a údy eukalyptového stromu. Potom se přední světla stočí - a jasně ozáří značku s názvem ulice. Na značce je napsáno "Mulholland Drive". Auto za značkou odbočí a slova na značce opět upadnou do temnoty." - tak toto je český překlad prvních řádek scénáře pro původně plánovaný seriál Davida Lynche Mulholland drive. Já nebudu předstírat kdovíjak jsem tomuto filmu porozuměl, a proto můj komentář nenabídne žádná vysvětlení, ba ani prostá fakta, jen jediný úhel pohledu. Na spoustu svých otázek jsem zatím odpovědi nedostal, ale nepochybuji že tam jsou. Zápletka dalece překračuje rozsah "obyčejného" filmu a už z principu ji není možné jakkoliv zanalyzovat. Mulholland drive vnímám jako pravou podstatu filmového umění, kde je surrealistická vize posunuta nad realistické vyprávění. Nevím jak tomu skutečně je, ale pokusím se tedy tento film promítnout jako surrealistický film, v němž jsou postavy zachyceny cyklem obrazů a výjevů a mohou pouze vzdorovat událostem a kde není jen jediná správná interpretace. Nebo možná lze Mulholland drive vidět jako obraz. Uvnitř rámu vede klikatá cesta Los Angelské ulice Mulholland drive a vně rámu je, no nerad bych to nazýval smrtí, řekněme stav mimo život. Vstoupit do obrazu, to znamená započít svou životní cestu. Každý své Mulholland drive projdeme jinak a jinudy, ale každý jednou skončíme na konci. A po překročení rámu nastává to co nazýváme smrt. Vždyť čemu jinému mohu přirovnávat film. Film je unikátní druh umění, snoubící v sobě všechny jeho ostatní způsoby jako je divadlo, hudba nebo literatura a z estetické stránky i výtvarné umění. Jde tu tedy o jejich správnou souhru a správný poměr všech prvků aby bylo dosaženo žádaného výsledku. A právě na to je David Lynch expert. Jeho Mulholland drive je uměleckým dílem složeným z kamerových kreací, hry světla a podmanivého hudebního doprovodu za než vzdávám hold Angelu Badalamentimu. David Lynch, jeden z největších mistrů oboru, stvořil tento film jako náhled do snů. Težko povědět, které z oněch postav tyto sny náleží. Jejich příběhy spolu zdánlivě nesouvisejí. Jak se prolínají? Co znamená ten prázdně utnutý konec? Kam se poděla veškerá kontinuita? Sny jsou na tom ovšem nejinak. Kontinuitu snových vizí nelze ovládat vůlí a i přes nutkavou potřebu se jí ani v Mulholland drive nedočkáte. Paradoxně i přesto film funguje jako celek a funguje bezchybně jak ozubená kolečka v budíku. I tak se ale vyznačuje několika pro mě zvlášť silnými momenty. Identita různých postav se ve filmu prolíná a zaměňuje. Proto k jejich určení budu používat jména herců. Zaujala mě scéna kdy vyděšený muž vypráví v baru svému kolegovi prostý leč děsivý sen, který se mu zdál. O odporně vyhlížejícím muži vzadu za restaurací. Během jeho vyprávění kamera propátrává zadní exteriéry, ale nebezpečí se nezdá reálné. Jeho kolega se jej rozhodne uklidnit nejlepší možnou metodou, propátrat společně ta místa a ujistit se tak, že to byla jen jeden z mnoha nočních můr. Velmi dobře pamatuji i na scénu kdy je mladý režisér Justin Theroux, sžíraný mnoha pochybami o sobě a své práci, "pozván" na odlehlý ranč na setkání s mužem, který si říká prostě kovboj. Co asi znamenal muž přesvědčující Justina Therouxe aby do role v jeho filmu obsadil jinou herečku než chce on? Co symbolizují jeho šaty, celé to prostředí a pomalu pohasínající žárovka? Že by mladý režisér představoval samotného Lynche, vystaveného špinavosti jeho práce? Že by ranč symbolizoval "masově" orientovanou produkci Hollywoodu a žárovka jeho skomírající morálku? Težko říct. Pak je tu ovšem ještě scéna z klubu Silencio, kde Naomi Watts a Laura Harring pátraly po střípcích Lauřiny ztracené paměti. Mimochodem, také se vám zdá, že ve vztahu těchto dvou žen, se David Lynch inspiroval Personou Ingmara Bergmana? Vzpomínám na démonického uvaděče klubu Silencio, který s ďábelkým úsměvem představuje faleš celého podniku slovy "no aj banda". I na plačící zpěvačku, kterou uvede, pějící píseň o milovaném muži, jež ji opustil. Težko uvěřit, že co zpívala byl jen výmysl a faleš. Co je cítit ve vzduchu v klubu Silencio? Co se skutečně děje v něm a kolem něj? Mulholland drive je film, vyvolávající u mě samé otázky. Je ale také mistrovským uměleckým dílem, přesahujícím rám pouhého obrazu.

  • Divočák -
    Šťastné dny (2002)
    ***** 15.4.2005

    Za dojem. Snímek, o kterém 100% platí věta uváděná na plakátech: "Léčba šokem". První film, po kterém jsem vylezl z kina s otevřenou pusou. Efekt výborně podtrhují impresionistické záběry, z nichž za uvedení stojí například ten, kdy hrstka mladých lidí v plavkách hraje na obrovském vyprázdněném koupališti Freezbe. To vás fakt dostane.

  • B!shop -
    Obecná škola (1991)
    ***** 6.3.2005

    Ani se nedivim, ze byl tenhle film nominovanej na oskara. Prehlidka vybornejch hereckejch vykonu v cele s Janem Triskou, kteryho Igor Hnizdo je nezapomenutelnej. Do toho spousta humornejch scenek a dialogu a mame tu jeden z nejlepsich filmu 90. let a jeden z mych nejoblibenejsich.

  • Cival -
    Hříšné noci (1997)
    ***** 23.11.2003

    Paul Thomas Anderson jako výjimečný režisér s pečlivě vybroušeným, leč flexibilním stylem. Dokáže chvíli točit ve stylu 70. nebo 80. let, pak na moment přidusit dváka drsnější atmosférou, aby posléze dál vyprávěl svůj příběh. Pro fajnšmekry možná jeden z nejzajímavějších režisérů své generace - a Hříšné boogie jeho formálně nejživelnější, ale stále velmi intenzivní film.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace