53. MFF Karlovy Vary

Plakát k festivalu 53. MFF Karlovy Vary

Vítejte ve speciálu ČSFD.cz, věnovanému 53. ročníku MFF Karlovy Vary, který proběhne od 29. 6. do 7. 7. 2018. Tato sekce vám usnadní orientaci ve filmovém programu: jednotlivé filmy si můžete seřadit dle termínu promítání, filmových sekcí nebo dle hodnocení filmů uživateli ČSFD.cz. Díky seřazení dle hodnocení budete mít přehled, které filmy promítané v daný den nebo v rámci dané filmové sekce jsou nejlepší.

Sekce vám navíc přinese postřehy ČSFD Agentů, kteří budou v raketové kadenci psát komentáře ke zhlédnutým filmům a zážitkové příspěvky do Deníčků. Za podporu v "agentské akci" děkujeme partnerovi Vodafone a těšíme se na zprostředkování festivalové atmosféry vám, návštěvníkům ČSFD.cz!

Hlavní soutěž

Soutěž Na východ od Západu

Soutěž dokumentárních filmů

Hlavní program - mimo soutěž

Zvláštní uvedení

Horizonty

Jiný pohled

Imagina

První podání

Půlnoční filmy

České filmy 2017–2018

Made in Texas: Pocta Austin Film Society

Odrazy času: Pobaltský poetický dokument

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Na památku uplynulého dne

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1990

    Režie: Šarunas Bartas

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Na památku uplynulého dne

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1990

    Režie: Šarunas Bartas

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Na památku uplynulého dne

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1990

    Režie: Šarunas Bartas

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Země nevidomých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1992

    Režie: Audrius Stonys

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Země nevidomých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1992

    Režie: Audrius Stonys

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Země nevidomých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1992

    Režie: Audrius Stonys

    • 29.6.2018 20:00
    • Hotel Thermal, Kinosál B
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    235 000 000

    Dokumentární, Lotyšsko, 1967

    Režie: Uldis Brauns

    • 3.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    235 000 000

    Dokumentární, Lotyšsko, 1967

    Režie: Uldis Brauns

    • 5.7.2018 10:00
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    235 000 000

    Dokumentární, Lotyšsko, 1967

    Režie: Uldis Brauns

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Antigravitace

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1995

    Režie: Audrius Stonys

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Antigravitace

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1995

    Režie: Audrius Stonys

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Antigravitace

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1995

    Režie: Audrius Stonys

    • 30.6.2018 19:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    511 nejlepších fotografií Marsu

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Andres Sööt

    • 2.7.2018 18:30
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    511 nejlepších fotografií Marsu

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Andres Sööt

    • 6.7.2018 10:30
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    511 nejlepších fotografií Marsu

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Andres Sööt

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    O deset minut starší

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1978

    Režie: Herz Frank

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    O deset minut starší

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1978

    Režie: Herz Frank

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    O deset minut starší

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1978

    Režie: Herz Frank

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Přívoz

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1994

    Režie: Laila Pakalnina

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Přívoz

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1994

    Režie: Laila Pakalnina

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Přívoz

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1994

    Režie: Laila Pakalnina

    • 30.6.2018 19:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ženy z ostrova Kihnu

    Dokumentární, Estonsko, 1974

    Režie: Mark Soosaar

    • 2.7.2018 18:30
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ženy z ostrova Kihnu

    Dokumentární, Estonsko, 1974

    Režie: Mark Soosaar

    • 6.7.2018 10:30
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ženy z ostrova Kihnu

    Dokumentární, Estonsko, 1974

    Režie: Mark Soosaar

    • 30.6.2018 19:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pobřeží

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1963

    Režie: Aivars Freimanis

    • 2.7.2018 18:30
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pobřeží

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1963

    Režie: Aivars Freimanis

    • 6.7.2018 10:30
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pobřeží

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1963

    Režie: Aivars Freimanis

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Prádlo (studentský film)

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1991

    Režie: Laila Pakalnina

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Prádlo (studentský film)

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1991

    Režie: Laila Pakalnina

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Prádlo (studentský film)

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1991

    Režie: Laila Pakalnina

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pošta

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1995

    Režie: Laila Pakalnina

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pošta

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1995

    Režie: Laila Pakalnina

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pošta

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1995

    Režie: Laila Pakalnina

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Apolinaras

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Apolinaras

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Apolinaras

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Bílé zvonky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Ivars Kraulītis

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Bílé zvonky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Ivars Kraulītis

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Bílé zvonky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Ivars Kraulītis

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Byli jsme na vlastním poli

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1988

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Byli jsme na vlastním poli

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1988

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Byli jsme na vlastním poli

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1988

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Eldorádo

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1971

    Režie: Ülo Tambek

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Eldorádo

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1971

    Režie: Ülo Tambek

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Eldorádo

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1971

    Režie: Ülo Tambek

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Rolníci

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Ülo Tambek

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Rolníci

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Ülo Tambek

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Rolníci

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Ülo Tambek

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Sny stoletých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1969

    Režie: Robertas Verba

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Sny stoletých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1969

    Režie: Robertas Verba

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Sny stoletých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1969

    Režie: Robertas Verba

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Stařec a země

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1965

    Režie: Robertas Verba

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Stařec a země

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1965

    Režie: Robertas Verba

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Stařec a země

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1965

    Režie: Robertas Verba

    • 30.6.2018 19:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Svatojánské svátky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1978

    Režie: Andres Sööt

    • 2.7.2018 18:30
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Svatojánské svátky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1978

    Režie: Andres Sööt

    • 6.7.2018 10:30
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Svatojánské svátky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1978

    Režie: Andres Sööt

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Trať přes mlžné louky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Trať přes mlžné louky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Trať přes mlžné louky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ulice Pikk

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1966

    Režie: Hans Roosipuu

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ulice Pikk

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1966

    Režie: Hans Roosipuu

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ulice Pikk

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1966

    Režie: Hans Roosipuu

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Začátek

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Uldis Brauns

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Začátek

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Uldis Brauns

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Začátek

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Uldis Brauns

Lidé odvedle

Sedm blízkých setkání

Návraty k pramenům

Festival krátkých filmů Praha uvádí

Letní kino

Komentáře k zobrazeným filmům

  • Enšpígl -
    Chvilky (2018)
    **** 4.11.2018

    Každý kdo od filmu očekává pouze příběh a vedení z bodu A do bodu B, může být zklámán a podle hodnocení to i tak vypadá. Já ovšem jsem fanoušek absolutní tvůrčí svobody a přístupu k filmu a čím víc přemýšlím o tomto dílku od Beaty, tím víc jdu z hodnocením nahoru. Vše je soutředěno na hlavní hrdinku a kličem k silnýmu filmovýmu zažítku jsou dialogy a osoby, které se kolem Anežky vyskytují, to celý jsem pak zpátky dal do Anežky a vyšel mě scéristicky velmi silný film ve kterém herecký zcela vládne Jenovéfa a vládne na jedničku. Další milé setkání s rámci festivalu 3kino s režisérkou a Jénovéfou. Přesně to mě v ČR chybí interakce s tvůrci, je to zvláštní vzájemně od sebe chceme slyšet názory, ale krom VIP projekcí pro sponzory je strašně málo možností ( i v USA je jích x krát víc ) se s tvůrci potkat a dát řeč, proto si velmi vážím, že přesně tohle mě 3 kino umožňuje, protože člověku to umožní vidět film z tvůrčího úhlu pohledu a formulovat si vlastní pocity z filmu. Beata s Jenovéfou jsou neskutečně sympatický, milý a zábavný ženský a moc jim přeju, aby měli s filmem úspěch.

  • Enšpígl -
    Domestik (2018)
    *** 23.10.2018

    Vysloveně nechutný na pohled, ta lidská prázdnota, podpořena kamerou odehrávající se v bytě, který v sobě nemá kus života, silné depresivum. Originálost a schopnost dělat věci jinak a kvalitně v sobě Domestik jistě má, stejně jako naprosto dokonalý zvuk, ale stavba vyprávění se mě příliš nezamlouvala.

  • Matty -
    Až přijde válka (2018)
    **** 29.9.2018

    Gebert si stejně jako ve svém debutu Hra o kámen všímá lokálního fenoménu s celoevropským přesahem. Za hlavního aktéra si vybral osmnáctiletého mladíka, zakladatele spolku rekrutujícího za účelem obrany vlasti před cizími vlivy mladé muže a ženy z celého Slovenska.___Organizace se zhruba dvěma stovkami členů nevyvolává znepokojení jenom svým ideologickým podložím, nemilosrdným výcvikem uprostřed slovenských lesů a diktátorskými praktikami, ale také tím, že není oficiálně registrovaná a úřady ji nemohou zakázat. Z lhostejnosti, případně tichého souhlasu těch, kdo ve filmu vzestupu milicí přihlížejí, se ovšem ani nezdá, že by militarizující se mládež někomu vadila. Pro mnohé zosobňuje naopak logickou reakci na nejistou dobu a volání po vládě pevné ruky.___Gebert mohl díky tříletému natáčení zaznamenat protagonistovu varovně rychlou proměnu z kluka hrajícího si na vojáky ve veřejně známou osobnost, která má nakročeno do vysoké politiky. Film zároveň problematizuje představu extremistů jako výstředních figurek s vyholenými hlavami, základním vzděláním a nestabilním sociálním zázemím (viz mnohem plošší Svět podle Daliborka). Mnozí z Branců jsou vysokoškoláci z velkých měst a normálních rodin, kteří dokážou obezřetně balancovat na hraně zákona. Domobrana jim nabízí zejména chybějící pocit smyslu a důležitosti.___ Observační dokument s pozoruhodnými záběrovými kompozicemi a zneklidňujícím hudebním doprovodem nechává na nás, abychom si na základě série kontrastujících situací utvořili vlastní názor na to, jak velké nebezpečí pro Evropu představují nejen Branci, ale také společenské ovzduší, jemuž podobná uskupení vděčí za svou existenci a rostoucí popularitu. 80%

  • castor -
    Ostré předměty - Zmizet (E01) (2018)
    *** 19.9.2018

    Sarkasmus, kam se podíváš. Ospalé městečko plné přetvářky a k tomu mordy dívek v minisérii podle autorky Zmizelé, které se před lety bravurně chopil David Fincher. Gillian Flynn k látce přistoupila velmi loudavě a nevlídně. Trpělivý tak musí být i divák. Poznáváme novinářku Camille, kterou šéf posílá do městečka Wind Gap ve státě Missouri, aby informovala o případu zjevných vražd dvou mladých dívek. Nadstavbou článků má být skutečnost, že ze zapadákova autorka sama pochází. A z kterého pláchla. Ví, jak to na maloměstě chodí, většinu obyvatel zná. A dokáže si obstarat informace, které se k cizinci jen tak nedostanou. Po malé dívence, která ležela mrtvá v potoce a s vytrhanými zuby, přichází objevení druhé oběti. Atmosférické, tísnivé a velmi dobře zahrané, uvidíme, kam to autor Sedmilhářek Jean-Marc Vallée posune.

  • Matty -
    Léto (2018)
    ***** 7.8.2018

    Tohle proklatě horké léto už by klidně mohlo skončit. U Léta od Kirilla Serebrennikova jsem si naopak přál, aby bylo delší. A to navzdory skutečnosti, že jde v podstatě o bezpříběhové pásmo hudebních vystoupení obskurních ruských kapel a částečně animovaných muzikálových sekvencí (ve kterých naopak zní hity slavných západních hudebníků). Určitou dramatickou váhu má akorát vznikající milostný trojúhelník, který ale vzhledem k tomu, jak volné jsou vztahy mezi postavami, nemůže mít moc bolestivé konsekvence. Žádný vážnější tlak na umělce nevytváří ani státní aparát. S příslušníky se bohémští rockeři střetnou jedinkrát, s cenzurou se vypořádají lehce a s humorem. Přesto si neustále uvědomujeme nebezpečí, které svobodnému prostředí, které si okolo sebe hrdinové vytvořili, v nesvobodné zemi hrozí, a tón vyprávění se pozvolna proměňuje od počáteční letní pohody v melancholickou předtuchu zániku. Poslední scéna, která v sobě tuhle pomíjivost života s pomocí dvou strohých titulků shrnuje, je neuvěřitelně silná a nadčasová. ___ Jde o film, v němž se podobně jako v Rusku (nebo ostatně i Československu) na začátku 80. let skoro nic neděje. Jen se opakují oficiální vládní akce a proslovy, zde zachycené vždy kdesi v pozadí na obrazovce televize, pomocí kterých režim vytváří svůj (sebe)obraz a udržuje status quo. Rocková hudba, v jejíchž textech se zpívá o volné lásce, alkoholu a rebelii proti systému, tyhle pořádky přirozeně narušuje. Zatímco hudebně jde hlavně o (progresivní či indie) rock, resp. New Wave, vypravěčsky je Léto lehce punkovou záležitostí, která dlabe na většinu zásad, podle kterých by mělo být strukturováno drama. Rytmus udávají písničky, nikoliv dějové zvraty. Když filmu dochází dech, jedna z postav, která komunikuje s ostatními obyvateli fikčního světa i s diváky (jimž průběžně oznamuje, že k tomu, co jsme právě viděli, ve skutečnosti nikdy nedošlo), jej pomůže nakopnout. Nechat se jen tak unášet vyprávěním je ovšem svůdně snadné právě díky téhle ohromné spontánní energii, chytlavým songům, spoustě naprosto božích a nejspíš hrozně pracných audiovizuálních nápadů (k vrcholům filmu patří „oživování“ obalů kultovních hudebních desek) a v neposlední řadě zásluhou odpoutané černobílé kamery, která v dlouhých záběrech s vynikající vnitrozáběrovou montáží přechází od postavy k postavě a společně s písničkami propojujícími jednotlivé scény přispívá k dojmu plynulého toku událostí. ___ Uvědomuji si, že ten film je dramaturgicky rozvolněný až příliš, že by nemusel tak důsledně přejímat pro socialismus příznačné cyklické opakování určitých situací, že postavy neprocházejí zásadním vývojem a že by konec mohl nastat v podstatě v libovolný okamžik (kdyby titulky naběhly po vstoupení do plátna a ponoření do moře, dávalo by mi to dokonalý smysl). Chápu proto, že pro diváky, které Léto nechytne od prvních minut, může jít o úmornou zkušenost. Pro mne, který jsem měl husí kůži už během úvodní písničky (a pak ještě několikrát), šlo o totálně osvobozující zážitek a jedno z nejpřesnějších filmových vyjádření všeho, co si spojuji s létem. Léto jako tohle bych chtěl zažívat každý rok. 90%

  • Malarkey -
    Robin Williams: Mysl na dlani (2018)
    **** 20.7.2018

    Robin Williams nebyl vůbec jednoduchá osobnost. Z různých in memoriam dokumentů, co jsem za tu dobu už viděl, si dokonce myslím, že on byl jedna z těch nejtěžších osobností, co se mi samotný autor pokusil představit. Škoda, že o filmech je řeč až takřka po hodině. První hodina je sice významná dost, ale v rámci stand-up comedy musíte žít v té době, abyste ji pochopili...a tak jsem tu takřka hodinu lacině koukal a čekal, kdy režisérka otevře tu filmovou stránku Robina. Tu následně rozjela a já konečně začínal poslouchat příběhy Billy Crystala nebo Steve Martina, kteří s Robinem pracovali a tak rádi na něj vzpomínali. Vzpomínal jsem i na momenty, kdy jsem poprvé viděl filmy jako jsou Jumanji, Táta v sukni, Dobrý Will Hunting, Jak přicházejí sny (ten obzvlášť) Andrew - člen rodiny nebo Insomnie a Robin mě v nich pokaždé absolutně uhranul. Uhranul svým úsměvným, milým, upřímným a občas i přirozeně lidským vážným přístupem, který jsem z paměti nikdy nevypudil. A zřejmě ani nikdy nevypudím. Po shlédnutí mi bylo hrozně smutno. Měl jsem ho opravdu rád. Naštěstí jeho filmy budou žít věčně.

  • Filmmaniak -
    Geula (2018)
    **** 8.7.2018

    Hřejivé sladkobolné lidské drama se skvělou izraelskou hudbou. Nevzrušivý, takřka bezkonfliktní a pomalu plynoucí děj oživují neobvyklé lokální motivy, jako třeba otázka ortodoxního náboženství a téma společenských poměrů v Izraeli, a také hodně pomáhá, že je to opravdu moc dobře zahrané a natočené.

  • Vodnářka -
    U mě doma (2018)
    *** 7.7.2018

    To si tak jednou jedeš zpátky za tátou a všichni živí lidé na světě najednou zmizí. Teda až na jednu ženu. Zkoušíte spolu žít, ale ani když jste dva nejposlednější lidé na Zemi, nemusí to znamenat, že vaše životní cíle (pokud se v takové situaci dá o životních cílech vůbec mluvit) budou shodné. To považuji spolu s vývojem charakteru Armina za nejzajímavější část snímku. Co však nechápu, je, proč někdo míchá takto realistický film s neprosto fantazijní situací, aniž by ji jakkoliv vysvětlil. Film nejspíš neurazí, ale zcela jistě také nenadchne.

  • RUSSELL -
    53 válek (2018)
    *** 7.7.2018

    Velmi působivé ztvárnění posttraumatické stresové poruchy. Hlavní protagonistka filmu se postupně propadá hlouběji do deprese a úzkosti, které neustále gradují a nemají konce. Za vše může její manžel – válečný zpravodaj –, jenž neustále jezdí z války do války a nehledí na to, že se kvůli tomu jeho ženě bortí její osobnost. Anny největší problém tkví v tom, že svého manžela opravdu plně miluje a neustálý strach z toho, že je na místech, kde může kdykoliv přijít o život, ji naplno pohlcuje a stahuje do nekonečné temnoty, kde není schopna normálně fungovat a cesta do psychiatrické léčebny je tak nevyhnutelná. Vše vyústí v to, že by pro ní bylo nejlepším řešením, kdyby její muž opravdu zahynul a ona se přes to pokusila přenést, než se dál utápět v tom, co by kdyby. Film má velmi přívětivou stopáž a rozhodně jde o velmi zajímavé téma, jehož zpracování je na vysoké úrovni – je to ale tak těžké a specifické, že mi dělalo trošku problém to celé přežvýkat. Rozhodně ale stojí za vidění – už jen pro efektní herecký výkon Magdaleny Popławské.

  • RUSSELL -
    Stěhovaví ptáci (2018)
    **** 7.7.2018

    Vyhrocené krimi drama, jehož hlavním stavebním kamenem je střet kmenových tradic s progresem doby a to, zda je víc rodinná čest, anebo peníze a blahobyt. Film o vzestupu a pádu prvních kolumbijských kartelů svůj děj buduje pomalu, postupně nás seznamuje s postavami a nabírá na intenzitě. Příběh je rozdělen do pěti kapitol (plus epilog) a každá kapitola přináší zásadní dějový posun – vždy jde o něco zásadního a nikdy o nadbytečnou vatu. Postavy se postupně formují a vyvíjejí ruku v ruce s tím jak se mění doba a snaží se to při tom ukočírovat tak, aby to stále korespondovalo s jejich tradicemi – což ne vždy je možné. Celkově jde o myšlenkově velmi bohatý film s výraznou symbolikou a skvělým konceptem. Zářný příklad toho, že i artový film může být silně dějový. Birds of Passage jsou na jednu stranu velké umění a na stranu druhou v pohodě zaujmou i běžného diváka. Přál bych tomu nominaci na Oscara za cizojazyčný film.

  • Filmmaniak -
    Skokan (2018)
    ** 7.7.2018

    Námět pozoruhodný a první půlhodina utíká ještě překvapivě svižně, pak se ale děj zcela zastaví, začne se motat v kruhu a hlavně přestane k čemukoli směřovat, snad jen kromě nevzrušivé snahy hlavního hrdiny vymanit se z podvodnické rutiny, do níž ho jeho okolí zatáhlo. Jeden dobrý nápad roztažený na devadesát minut a bez pointy.

  • Goldbeater -
    Rychlost světla (1981)
    *** 6.7.2018

    Atraktivní žena s malou dcerou se na cestě autem po americkém vidlákově ocitne v kolotoči úzkostlivých situací, zapříčiněných podivným chováním místních obyvatel. Mají s tím souvislost start raketoplánu a erupce na slunci, na které je ve filmu mnohokrát prostřiháváno? Kdo ví. Atmosféra tohoto snímku je každopádně velmi tíživá (velkou roli hraje ponurá hudba) a po jeho zhlédnutí vám rozhodně nebude do zpěvu. [KVIFF 2018]

  • Lavran -
    Zvuk v tichu (2018)
    **** 6.7.2018

    Snad nejpřesvědčivější film o tom, jak hluboké štěstí může člověku přinášet akt soustředěného naslouchání. A kolik pokory s sebou takové počínání nese - kdo skutečně naslouchá (druhému, tichu, světu), přestává být sám sebou, vysvléká se - jako had z příliš těsné kůže - ze svého jáství (v tom je naslouchání podobné meditaci: meditace koneckonců není ničím jiným než vrcholnou formou tohoto unselfing, návratem do širého domu světa). Ne nadarmo tak britský filosof Timothy Morton v jedné ze svých posledních knih (konkrétně v knize Being Ecological) říká, že vymírání druhů, znečišťování oceánů, půdy, ničení světa (pošlapávání jeho barev, umlčování jeho písní) zabráníme jedině tak, že se kolektivně vyladíme na potřeby všeho mimolidského, podobně jako hudebníci v libovolném hudebním tělese, kteří během vystoupení pozorně naslouchají jeden druhému a jedině tak dávají vzniknout něčemu souladnému, harmonickému.

  • Vodnářka -
    Mars (2018)
    * 6.7.2018

    Tohle fakt bolí, zejména proto, že potenciál ten film měl vážně obrovský. Nápad vzít pár Čechů na mezinárodní misi a vytvořit kvalitní komedii založenou na parodování velkých bijáků z vesmíru, kde, daleko od Země, hrdinové přicházejí na rádobyhluboká moudra a uleptané pravdy, mohl být skvělý. K tomu nadějné charaktery, kvalitní herecké obsazení, můj oblíbený Jiří Havelka! No...a absolutně, absolutně vůbec nic z toho nevyšlo! Snad jen ze dva dobré vtipy by šlo ocenit a Vendy je chvílemi opravdu kouzelná, celý ten film ale upřímně vůbec nedává smysl a poenty vyšumí do prázdnoty Marsu. Jako by si po pár kvalitních myšlenkách celý štáb začal jet na drogách a vzdal jakýkoliv ohled na diváka nebo ambici přinést smysluplný film.

  • =woody= -
    Mandy - Kult pomsty (2018)
    ** 6.7.2018

    Zdar tak leda Jóhannssonovi. Upřímně nevím, jak se k této kolosální ptákovině přimotal. Panos je blázen a Nicolas fakt ztratil poslední zbytky zdravého úsudku. Je to vtipné kde to vtipné být nemá, je to dlouhé, a hlavně je to nudné! Snaha o umělecký vizuál nasbírala pár kladných bodů a pár jich obstaral vpravdě geniální skladatel. Zbytek je hromadou promarněných šancí. Jak se pak má člověk mít filmově?! Woo.

  • RUSSELL -
    Muzeum (2018)
    *** 5.7.2018

    Upozorňuji všechny, kteří se po přečtení obsahu budou těšit na intenzivní mexický heist film – loupežné přepadení je sice natočeno velmi poutavě, ale je vcelku prosté a rychle odbyté. Většinu čase se film zaměřuje spíš na psychologickou stránku hlavních postav, kdy zkoumá, co je k jejich činům vedlo a proč se zachovali tak, jak se zachovali. Odpověď na tyto otázky ale nedostanete – tvůrci vám na začátku a na konci jasně sdělí, že často nemůžeme plně pochopit své vlastní činy, natož činy těch druhých. Na můj vkus se tam mísilo příliš mnoho motivů, jakoby tvůrci chtěli do svého filmu narvat úplně všechny různorodé myšlenky, které se jim zrovna v době vzniku honily hlavou. Nejpovedenějším aspektem je zobrazení dekadence a neúcty dnešní generace vůči umění a historii. Z toho všeho nakonec vznikl film, který je sice výborně natočený, ale jinak hrozně nesourodý a díky své délce i dost roztahaný.

  • Goldbeater -
    Billy Kid a kulečníkový upír (1987)
    **** 5.7.2018

    Billy Kid a kulečníkový upír je beze sporu ten nejobskurnější muzikál, jaký jsem zatím viděl. A dost možná i jeden z nejpodivnějších filmů, s jakými jsem měl tu čest se dosud obeznámit. A ano, opravdu je to jen o tom, že Billy Kid a upír spolu hrají snooker. Je to těžko popsatelné - nelze odhadnout, jaký byl záměr tvůrců při natáčení tohoto snímku. V každém případě charaktery, promluvy, chování, ba dokonce i jména postav jsou jako z jiné dimenze a divák se díky tomu opravdu skvěle baví. Přes neotřelé herectví, šílené texty písní a další pochybné složky tohohle bizáru v tom lze zahlédnout i záblesky dobré režie a vedení kamery. Opravdu bizarní vykopávka! [KVIFF 2018]

  • Vodnářka -
    Obloha (2017)
    *** 4.7.2018

    Snímek bez zprávy, bez charakterů a bez konceptu, ale jak prohlásila režisérka - to přece není potřeba. Spousta hvězd a pár úvah nad nimi, okouzlující záběry, fascinující podívaná. Letní večer v trávě a zírání na oblohu "naživo" však snímek nenahradí.

  • Rimsy -
    Markéta chce taštičku (2018)
    *** 4.7.2018

    Doplněk Normálního autistického filmu, který se do předloňského dokumentárního hitu nevešel. Či lépe řečeno nehodil, neboť Markétino postižení je výraznější nežli u zbylých tří sledovaných dětí, a tak její příběh stojí hlavně na vyprávění obětavé matky. Je moc pěkné, že se Janek rozhodl natočený materiál nehodit pod stůl a věnoval Markétě celý snímek. Ten bohužel z podstaty věci není tak divácky atraktivní, zato však nabídne pohled na vzácnou chorobu očima těch, kteří se s ní musejí vyrovnat. Sympatické dílo.

  • =woody= -
    Panny (2018)
    **** 4.7.2018

    Zdar íránskému filmu! Já toho vlastně o Íránu moc nevím. Vše co znám je z íránských filmů. Těm se v posledních letech moc daří a to je moc dobře. Keren Rafael zůstává i ve svém druhém filmu věrna plážím - a dramatu. V novince "Panny" je ale oproti debutovému kraťasu více prostoru pro jemný humor. Ten nám zprostředkují všichni protagonisté a velmi přirozeně jej snoubí s dramatickými událostmi. Příběh o mořských pannách, který se obejde bez triků a nadpřirozených bytostí. A přesto je v kině příjemně filmově. Woo.

  • Brylin -
    Naléhavé zjevení (2018)
    *** 4.7.2018

    Gianni Zanasi přivezl do Varů film, který premiéroval letos v Cannes a se kterým také zvítězil v sekci Quinzaine des Réalisateurs. Naléhavé zjevení ukazuje především potřebu spirituality, víry, kterou jsme slovy režiséra všichni měli jako děti a která se krok za krokem z našich životů vytrácí. Můžeme stejně jako hlavní hrdinka Lucia bojovat, zapírat se a utíkat, ale když se ta potřeba projeví, je neodbytná, sami před sebou totiž nikam neutečeme. Režisér Zanasi akcentuje i další témata, vztah k půdě, dospívání, korupci, sociální sítě, vztahy lidí mezi sebou... ale téma víry je stěžejní. Možná je dobře, že Zanasi zjevení Madony odlehčil špetkou humoru, jednak daleko snáze přesvědčil finanční partnery filmu (téma zjevení Madony či Boha je samo o sobě jaksi nepatřičné) a druhak tím udělal ústřední motiv stravitelnějším i pro širší publikum. Podnětný snímek na hraně čtyř hvězdiček.

  • Brylin -
    Studená válka (2018)
    **** 4.7.2018

    Osudová, životní... Je to zkrátka ona, ta jediná láska, která člověka stravuje, požírá a vrací se jak bumerang, i když ji často chceme odhodit tak daleko jak jen to jde. Pawlikowski po oskarové Idě přichází s dalším formálně vybroušeným snímkem opět v odstínech černé a bílé. Ústřední pár nedokáže být podle anotace ani spolu, ani bez sebe – možná se jen časově neprotínala období, kdy byli připraveni jeden na druhého. Mimo vizuání stránku hraje ve studené válce obou hlavních protagonistů klíčovou roli hudba, ať už polská lidová či džez, a tvoří třetího v milostném trojúhelníku. Toho pokorného a vždy připraveného se přizpůsobit. Pawlikowski připravil prostor i pro skvělé herecké výkony, vyzdvihnu "dvorní" režisérovu herečku Joannu Kulig v roli Zuly. Pěkné čtyři hvězdy a silný zážitek.

  • Rimsy -
    Naneživo (2017)
    **** 3.7.2018

    Bizár, jak se patří, a hlavně výborný nápad! První půlhodina je skutečně k nepřežití, i když v dobré společnosti i na ni lze shovívavě nahlížet jako na zábavně nepovedené a nechtěně vtipné béčko. Druhá část filmu je však vtipná zcela záměrně a dost se jí to daří, poskytuje totiž na úvodní část zcela nový pohled. Nerad bych víc z příběhu prozrazoval, ale tahle komedie je opravdu hodně meta a bez ohledu na kvalitu humoru se nejeden divák dozví víc o tom, jak natáčení filmu vlastně probíhá. Jsem zvědav, jestli se jedná o náhodný úkaz, nebo můžeme od Šinčiró Uedy čekat další subverzivní absurdity jako v tomto případě. No, nechci říkat zbytečně moc, a tak jen znovu napíšu, že se jedná o výbornou zábavu, kterou se vyplatí vidět, a dál to radši nechám být.

  • Vodnářka -
    King Skate (2018)
    **** 3.7.2018

    Byla to jedna velká jízda. A to doslova. Zkopírovali pár amerických obrázků skejtu, doma v dílně vyrobili desky a kolečka, postavili rampy a překážky, napsali pár prosebných dopisů do velkých západních firem. A ono to fungovalo. Kolem skateboardu se v 70. a 80. letech vytvořila úzká komunita srdcařů, pro něž skate představoval svobodu, kamarády a cíle se posouvat dál. Šimon Šafránek dovedně kombinuje silné záběry z těchto let se současným vzpomínáním tehdejěších aktérů nejen na samotný sport, ale na tehdejší dobu v Československu, vztahy uvnitř komunity nebo proč někteří i přes možnosti nechtěli ze země odejít. Je obdivuhodné, jak dokonale Šafránek proniká do této subkultury a přenáší její atmosféru na plátno. Samozřejmě k tomu obrovsky napomáhá skvělý výběr hudby, uslyšíme The Clash i Mekyho Žbirku. Film, jehož příprava začala kampaní na Hithitu je pro mě zatím nejpříjemnějším filmovým překvapením letošního roku.

  • =woody= -
    Lechtání (2018)
    ***** 3.7.2018

    Zdar výzvám! Emotivní nálož, dokonale vyvážený poměr hrůzy a jemného vtipu, propracovaná dramaturgie, fantastické prolínání scén, výborný charakter hlavní postavy, se kterou chcete tak moc soucítit a litovat jí, ale nedá vám k tomu žádnou příležitost. Ovšem i ostatní postavy jsou velmi plastické a propracované. Přes příšerné téma je to skvělá podívaná. Tento fim by měl spočinout v učebnicích a povinně se promítat na školách. Rodičům. Debut? Takhle precizní?? Až Andréa Bescont odejde do tanečního důchodu, doufám, že se vrátí a režisérskou židli. Ve společnosti jejího filmu jsem se měl a opět chci mít filmově! Woo.

  • kajas -
    Lítost (2018)
    ** 3.7.2018

    Můj vztah k filmům z "řecké divné vlny" je jako na houpačce. "Humra" jsem zkousla, "Zabití posvátného jelena" jsem si užívala, ale co se týče tohoto snímku, opravdu jsem pocítila lítost. Lítost, že jsem svůj drahocenný čas nevěnovala jiné projekci. Originální nápad na vyprávění o muži, který si užívá litování od cizích lidí, mi bohužel ke spokojenosti nestačil. Chyběl mi nějaký černohumorný nadhled, ten se ale objevoval jen zřídka (například ve scéně, kdy se zázračně uzdravená žena obnaží před svým mužem, aby ho svedla - on ji ale raději požádá, aby si zašla na mamograf). Ve finále tak "Lítost" není zábavně divná, ale prostě jenom divná.

  • kajas -
    Tiché dítě (2017)
    ***** 3.7.2018

    Někomu může připadat zvláštní, že má nějaký snímek krátkometrážní stopáže projekci na KVIFF sám pro sebe, ale já jsem ráda, že jsem ho stihla alespoň na větší obrazovce novinářské videotéky, když ne přímo na plátně. Rachel Shenton - ztvárňující zde roli empatické sociální pracovnice Joanne - se po smrti svého neslyšícího otce naučila znakovou řeč a stala se mimo jiné ambasadorkou Národní společnosti neslyšících dětí. Spolu s režisérem Overtonem připravila tento chvályhodný filmový projekt, kterému dvacetiminutová délka zcela postačí na předání poselství. Život s postiženým dítětem není jednoduchý, existuje ale dost způsobů, jak mu ho ulehčit a zpříjemnit. Ignorování jeho potřeb (v tomto případě možnost naučit malou Libby znakový jazyk) mezi ně opravdu nepatří. Měla jsem z toho slzu v oku.

  • Vodnářka -
    Holky sobě (2018)
    ** 2.7.2018

    Příběhům o silných ženách, jejich přáteství a síle bojovat s každodenními těžkostmi i osudem vždycky držím palce. A Lisa, manažerka restaurace, jejíž úspěch stojí na holkách v krátkých tričkách a velkých výstřizích, a všechny místní pracovnice působí na první pohled jako holky, které jen tak nic neskolí a které umí stát při sobě. S pribývajícími minutami snímku však bohužel zjišťujeme, že tyto postavy jsou jediným zajímavým prvkem snímku, zbytek je naprosto průměrná americká komedie, která svým postavám nedává žádnou možnost se rozvíjet a odhalovat tak potenciál, který mají. V mezidobí film akorát ukazuje všechny muže jako neschopné pasivní povaleče topící se v depresích, bezcitné choleriky a opilé nadržence. A to je přece hrozná škoda. Půlhvězdička navíc za vtipnou a okouzlující Haly Lu Richardson.

  • =woody= -
    A dýchejte klidně (2018)
    **** 2.7.2018

    Zdar dobrým skutkům! Tohle že je (celovečerní) debut?! Pecka! Chytlavý a čistý příběh. Sebejistá přesná režie. Na přirozené herce je opravdu radost se dívat. Takže vyhledat a shlédnout! Příjemný film vás bude bavit, přestože už od začátku víte, jak to dopadne. Budete se mít zkrátka filmově. Woo.

  • =woody= -
    Odrazy v prachu (2018)
    ***** 2.7.2018

    Zdar experimentům! Možná si kdekdo řekne stejně jako já, že filmová půda je několikrát přerytá a nových myšlenek, narativů a postupů se už nedočkáme. Pak se ale objeví hrdina. Mladík bez zkušeností, ale s jasnou vizí. Kluk, který se nebojí a jde mu především o vyvolání pocitové reakce publika. Natočí uhrančivý znepokojivý thriller, který nenechá vydechnout. A my můžeme být v klidu, že je stále co objevovat. A mít se filmově. Woo.

  • RUSSELL -
    Převýchova Cameron Postové (2018)
    *** 2.7.2018

    Vcelku průměrný coming of age snímek, který ničím neurazí, ale ani nenadchne. Příběh o převýchově holčiny s lesbickými choutky plyne přesně tak, jak čekáte. Její konfrontace s fanatickými křesťanskými vychovateli je místy zajímavá, ale moc do hloubky se nejde. Většinou se jen řeší, že být gay je hřích a hlavním hrdinům to jde jedním uchem tam a druhým ven. Většinu z nich to stejně nezlomí, a tak se musí alespoň přizpůsobit režimu a odolat nátlaku. Film tak působí trošku zbytečně, stejně jako ta snaha náboženských pomatenců přesvědčených o své pravdě vymýtit „zlo“ z tápajících teenagerů. Poselství filmu je očividné, ale v dnešní době, kdy už většina lidí nekouká na homosexuály skrze prsty, dost za zenitem – minimálně pokud je to pojato takto stroze. Pokud bylo tvůrčím záměrem ukázat, jak to měli mladiství homosexuálové v devadesátých letech těžké, tak to určitě šlo udělat o dost naléhavěji a bez servítek. Takhle to na mě i přes vážné téma působilo až moc na pohodu.

  • RUSSELL -
    Flákač (1990)
    **** 2.7.2018

    Slacker je rozhodně zásadní indie dílo raných devadesátých let, které stojí po boku Clerks od Kevina Smithe. To, díky čemuž se ti nejlepší nezavíslí tvůrci nejčastěji prosadilí, je neotřelý nápad – a právě ten měl Richard Linklater. Ono natočit film bez příběhu, který bude lidi bavit, není snadný úkol – jemu se to ale povedlo. Zmobilizoval své kamarády a známé a natočil s nimi tohle low budget dílo, které se dnes zaslouženě pyšní statusem kultovní. Další krásný příklad toho, že talent se dokáže prosadit i bez velkého rozpočtu a stačí mu k tomu neuvěřitelně směšný budget $23,000 – prostě za málo peněz hodně muziky. Slacker začíná pěkně zostra naprosto geniální scénkou, ve které si ustřední postavu ukecaného týpka zahrál právě sám režisér, jenž nakopl celý ten koncept putovní kamery sledující malé útržky ze života náhodně se potkávajících lidí. Slacker má přesně ten lahodný indie feeling filmů z raných devadesátých let – stejně jako již zmínění Clerks anebo Reservoir Dogs od Quentina Tarantina. Film tedy stojí čistě a pouze na vypiplaných dialozích, které jsou zdánlivě o hovně, ale skrývají toho v sobě mnohem víc. Nejedná se však jen o čistou komedii, ta se ve filmu mísí i s dramatem či různými experimentálními postupy, které se více projevují v druhé polovině. Slacker je zcela ojedinělý film, který dostal Richarda Linklatera na filmovou mapu světa zcela zaslouženě. Po skončení filmu věnujte pozornost i titulkům, které ukazují trefná pojmenování jednotlivých postav, což mi přišlo jako super tečka na závěr. P.S.: Been on the Moon Since the 50's guy by zasloužil vlastní film!

  • Rimsy -
    Den vítězství (2018)
    * 1.7.2018

    Tak Loznica vyzývá k zodpovězení otázek o podstatě společenského vývoje? To se mohl zeptat a každý by mu řekl, že lidé jsou samozřejmě stále stejné ovce jako před sedmdesáti lety. Když někdo nahoře chtěl, aby šli, tak šli; teď je správné, aby slavili, a tak vkládají všechnu energii do poctivého slavení. Takového moderního, bezpečného, které nejlépe vystihuje snaha vypadat dobře na oslavné fotce na Instagramu. Pěkné myšlenky, jenže příliš banální na to, aby ospravedlnily hodinu a půl nudy, již nás Loznica vystavil. Popáté během pár desítek minut zpívanou Kaťušu už fakt nepřežijete. Holt když necháte běžet statickou kameru, hlubokomyslných záběrů se prostě dočkáte jen těžko, zato přehršle všedního plevelu ano. Tenhle výsledek je zbytečný a nikoho vážně neobohatí.

  • Goldbeater -
    Nico, 1988 (2017)
    *** 1.7.2018

    Podle slov režisérky tohoto snímku herečka Trine Dyrholm nevypadá jako Nico, nezpívá jako Nico a ani není stejné národnosti jako Nico, přesto je však pro tuto roli nejlepší možnou volbou. Nelze nesouhlasit. Její proměna v postavu je opravu výborná a snímek táhne s velikým zápalem. V dalších ohledech je však už Nico, 1988 poměrně konvenční životopisný snímek o posledních letech života Warholovy múzy. Scéna pražského koncertu je highlightem filmu. [KVIFF 2018]

  • Vodnářka -
    Pobřeží (1963)
    ** 30.6.2018

    Takový ten typický dokument s rádoby veselým komentářem, který nám slovo od slova popisuje, co vidíme na plátně. Pár lidí, pár ryb a hodně dětí. Kamera je skvělá, některé záběry by klidně mohly viset v galerii jako obrazy, ale jinak docela nezajímavý snímek, který dnešním divákům nemá kromě exkurze do historie filmu co přinést.

  • kajas -
    Drahý synu (2018)
    *** 30.6.2018

    Postarší otec nadevše miluje svého devatenáctiletého syna, vozí ho do školy i na diskotéky, strachuje se o jeho zdraví a neuvědomuje si, že spolu s jediným dítětem ztrácí i přízeň manželky. Poměrně poutavý vhled do každodenního života současných Tunisanů ale v závěru doplácí na přílišnou zkratkovitost (k Samiho zmizení navíc dochází až v druhé polovině vyprávění, kde už nezbývá čas na vysvětlení jeho motivací k útěku), a abych byla s výsledkem spokojenější, muselo by vyvrcholení snímku přinést větší katarzi.

  • Brylin -
    Tři tváře (2018)
    *** 30.6.2018

    Jafar Pahani ve svém nejnovějším filmu předkládá smutnou zprávu o stavu svobod jednotlivce v Íránu. Právo umělce na volnou tvorbu, právo dívky zvolit si povolání či respekt k ženským umělkyním jsou v Evropy troufám si tvrdit dávno vyřešenými tématy, avšak v prostředí mnoha islámských zemí zdaleka ne. Pahani netlačí na pilu, neagituje, a o to jeho poselství naléhavěji promlouvá. Osobně mě fascinoval zřejmý rozdíl ve zvycích a mentalitě mezi Teheránem a íránsko-azerbajdžánským pomezím, kde se film odehrává. A ještě mnohem mnohem dále je to do Evropy. Tři hvězdičky.

  • Brylin -
    Mama Brasil (2018)
    **** 30.6.2018

    Nesmírně hřejivý a laskavý rodinný snímek brazilské provenience proniká pod kůží především všem rodičům dobře známými drobnostmi, které tvoří mozaiku všedního života. V hlavní roli exceluje Karine Teles, jenž skvěle vyzařuje všechny možné nálady, pocity a jejich proměny. Karine se spolupodílela i na scénáři filmu a trochu ji podezírám, že si malé i velké rodinné zvraty psala na tělo. Z projekce jsem odcházel příjemně naladěn, a to se počítá. Na pomezí tří a čtyř hvězdiček.

  • kajas -
    Chata na prodej (2018)
    ** 30.6.2018

    Nový film Tomáše Pavlíčka nepřináší nic víc ani nic míň než konverzační komediálně-dramatické vyprávění o jedné trochu zvláštní rodině. I když... která rodina není něčím zvláštní? V charakterech jejích členů se může poznat docela dost diváků. Maminka nechce prodat rodinnou chalupu, tatínek naopak ano. Již dospělý syn se rozchází a schází se "slovenským pokladem", dcera si pro změnu nabrnkla "zazobaného Němčoura". Babička každého dost kousavě vyslýchá a dědovi je všechno jedno... přesto je jeho postava (v dojemném podání pana Kačera) ve výsledku nejdůležitějším prvkem příběhu. Dialogy čas od času vyvolají pousmání, spíše ale vyšumí do prázdna. Na tuhle chatu se s oblibou asi vracet nebudu.

  • RUSSELL -
    Lawrence z Arábie (1962)
    ***** 30.6.2018

    Sir David Lean dal pojmu „výpravný“ nový rozměr. Jeho Lawrence of Arabia je monumentální opus, jenž i dnes zůstává nadčasovým dílem gigantických rozměrů. Film obsahuje vše od velkolepých bojových scén až po politicko-filozofický přesah. Postava T.E. Lawrence je rozpracovaná do sebemenších detailů a zdárně mu sekunduje plejáda úžasných vedlejších postav. I přes skoro 4 hodinovou stopáž mě to ani chvilku nenudilo – děj má spád, a ač se tomu nechce věřit, neobsahuje žádnou vatu. Při odchodu z kina jsem zaslechl tři postarší dámy, jak si říkají, že to jako bylo celkem dobrý, ale chtělo by to prostříhat – s tím já rozhodně nesouhlasím. Z definitivní verze filmu bych nevyňal ani minutu, vše má své jasně dané místo a film je dokonalý tak, jak je. Od začátku do konce jde o jasnou vizi, která byla naprosto perfektně a bezchybně zrealizována. Škoda, že už se takové filmy netočí.

  • Rimsy -
    Wildlife (2018)
    *** 29.6.2018

    Paul Dano dává na odiv své nezávislé kořeny a namísto dechberoucího audiovizuálu sází na ústřední trojici herců a jejich komorní příběh. Gyllenhaal i Mulligan dokazují svou kvalitu, zjevením je velmi podařený výkon čerstvě sedmnáctiletého Eda Oxenboulda. Coming-of-age drama tentokrát nesleduje pouze dospívajícího chlapce, ale ukazuje potřebu rituálů a nalezení role ve světě i u jeho rodičů, pětatřicátníků. Což je v tomhle věku (a hlavně s dítětem na krku) přece jen docela problém. Silný námět, který však Dano nerozvedl tak, aby mě emocionálně odboural. Jeho civiliní uchopení netlačí na citečky tak moc, až... ze mě nedostal vlastně vůbec nic. Ale možná jsem jen mrtvý uvnitř.

  • Matty -
    Bílý ráj (1924)
    **** 26.5.2018

    Jeden z nejvýraznějších tvůrčích týmů v počátcích československé kinematografie tvořil režisér a herec Karel Lamač s kameramanem Ottou Hellerem a herečkou Anny Ondrákovovou (později je doplnil scenárista Václav Wasserman a začalo se mluvit o „silné čtyřce“). V roce 1924 zaznamenali velký divácký úspěch se společenským dramatem Bílý ráj, jehož klasicky vystavěný příběh a řemeslo vysoké technické úrovně prozrazovaly Lamačovu poučenost zahraniční, zejména americkou kinematografií.___ Stylistickou čistotou a přehledností vyprávění s hladkým kauzálním propojením jednotlivých událostí jde o film, který může být klidně poměřován s Griffithovými melodramaty ze stejné doby (která byla komplexnější zejména díky vyšším rozpočtům, většímu množství postav a akčních scén). ___ Sledujeme několik současně rozvíjených dějových linií s řadou paralel, které „na dálku“ posilují pouto mezi postavami (Ivan utíká před četníky, Nina utíká před Rezkem). Splněním hlavního cíle jedné dějové linie (donést lék matce) je v určitém momentu pověřena aktérka z jiné linie. Její akt dobré vůle (právě dobrosrdečnost představuje ústřední motiv vyprávění) vede ke vzniku citového pouta mezi ústředním párem a stanovení nového, společného cíle. Po tomto dílčím vyvrcholení příběhu je zároveň uvedena nová postava (loutkář), vyvolávající otázku, jakou roli sehraje ve vyprávění a zda nějak hrdinům pomůže s překonáním komplikací, které jim znemožňují společné soužití. Ukáže se přitom, že původcem všech problémů je tentýž člověk a mají tudíž jedno řešení. ___ Film je vyprávěn lineárně, vyjma dvojího a velmi funkčního využití krátkých flashbacků. První má vysvětlující funkci, druhý, s rozbitým křišťálovým zámkem, vyjadřuje emocionální stav hrdinky a zároveň nám připomíná její nedospělost (projevující se neodolatelně rozpustilým hereckým projevem Anny Ondrákové) - aby mohla dospět a vstoupit do světa symbolična, bude dle melodramatických konvencí potřebovat partnera. ___ K neobyčejné kompaktnosti vyprávění přispívá práce s různým rozsahem vědění postav a diváka (na rozdíl od Niny víme, že Ivetta má snoubence, sarkastického intelektuála v podání Gustava Machatého) nebo kompoziční motivace prakticky všech objektů, k nimž je nasměrována naše pozornost (vč. těžkých dřeváků, v nichž Nina nejdříve tančí a následně jedním z nich na chvíli vyřadí z provozu svého pronásledovatele). Do služeb vyprávění jsou zapojené i zimní šumavské exteriéry, kde se natáčelo (Ivanův lék pro matku zmrzl, matka synovi upletla nátepníky). K bezproblémové orientaci v příběhu (a během mnohých akčních scén i v prostoru) přispívají středové kompozice, hlediskové záběry nebo využívání detailů tváří a předmětů. ___ Možná to jsou z dnešního pohledu banality, ale díky stylistické a vypravěčské suverenitě film nemá hluchých míst, je dojemný, napínavý i vtipný (s tím souvisí i pozoruhodný sebereflexivní rozměr, zastoupený postavou loutkáře s jeho „němou hereckou družinou“ - konec jeho představení je zároveň koncem filmu), baví vás jej sledovat a záleží vám na postavách. Pro většinu současných českých filmů nic z toho neplatí. ___ Kromě Karla Lamače coby režiséra, scenáristy a představitele hlavní mužské role se na filmu podíleli další dva průkopníci českého filmu. Gustav Machatý sehrál menší roli člena dobročinného spolku a v epizodní roli se ve filmu objevil také Martin Frič, jenž zároveň spolupracoval na scénáři. Film natočený se skromným rozpočtem 90 000 Kčs v zasněžených šumavských exteriérech a vinohradských ateliérech se dočkal příznivého přijet nejen u českých, ale také u zahraničních diváků. Kapitál na jeho výrobu zajistila půjčovna a výrobna filmů Kalosfilm (Karel-Anny-Lamač-Ondra-spol), kterou v roce 1921 se svými společníky založil zubní lékař a filmový nadšenec Alfréd Baštýř. Kalosfilm sice ukončil svou činnost v prosinci 1926, ale pro Lamače i českou filmovou výrobu představoval úspěch Bílého ráje významné povzbuzení k další práci. 80%

  • ricci.s -
    Dobré mravy (2017)
    *** 5.5.2018

    Vlkolačí kúsok, ktorý začína prijatím čiernej opatrovateľky do nového zamestnania. Má sa starať o tehotnú ženu a po narodení aj o jej syna. To však netuší, že dieťa nebude úplne normálne. Film sa dá rozdeliť na dve polovice, pred narodením a po ňom. Tá prvá nebavila. Vtipné songy to síce trochu oživovali, ale na hodinu lesbickej drámy nie som zvedavý. Jediná hororová scéna bolo mizerné zabitie mačky. Potom konečne po prvý krát zavylo vlčie mláďa a aspoň niečo sa začalo diať. Na samotných premenách mohli tvorcovia popracovať viac, ale maska malého vĺčatka bola parádna. Gore však úplne chýba a rozuzlenie nenadchlo. Celkovo mi to neprišlo zlé, ale ani až také dobré, aby to trvalo vyše dvoch hodín.

  • xxmartinxx -
    Tlumočník (2018)
    * 17.3.2018

    Nejstatičtější roadmovie všech dob působící dojmem, že dramaturg omylem špatně klikl při hledání přílohy k mailu a tvůrci omylem zrealizovali první nástřel scénáře bez jakékoliv autokorekce nesmyslných zastávek a nefunkčních vztahů. PS: Při patnáctém leteckém tracking shotu auta doprovázeným tou samou melodií jsem vážně pochyboval o tom, že život jako koncept je nějak omluvitelný.

  • Lavran -
    Hmyz (2018)
    ** 20.2.2018

    V jedné z úvodních scén filmu Tři billboardy kousek za Ebbingem, který jsem shodou okolností viděl před několika dny, dojde na okamžik, kdy hlavní hrdinka spatří na okenním rámu bezbranného, na krovkách ležícího brouka (roháčka, nepletu-li se) a jemným mateřským gestem mu pomůže dostat se zpátky na nohy. V tomto buddhovsky soucitném úkonu jako by se zračila veškerá lidskost a dobrota hlavní hrdinky, ale v přeneseném smyslu i filmu samotného, potažmo necynického způsobu, jakým pohlíží na člověka/život. Jak nepřekonatelná (duchovní) vzdálenost se mezi dvěma uměleckými díly může klenout, mi ve Švankmajerově Hmyzu úspěšně dokázala sice kratičká, ale čímsi podobně výmluvná scéna, v níž postava Jiřího Lábuse pomstychtivě zamáčkne chrobáka, jehož po většinu filmu drží v krabičce od zápalek...

  • xxmartinxx -
    Lajka (2017)
    ** 27.12.2017

    Šíleně ošklivý a nesnesitelně pomalý film bez jakéhokoliv cílového publika. Aurel Klimt musí být strašně zapálený člověk, když vkládá tolik energie do projektu bez naděje na finanční návratnost ani pozitivní kritický ohlas - a bez ironie k němu cítím respekt. Škoda, že je výsledek jeho snahy tak... redundantní. Nebudu lhát a přiznávám, že jsem u monitoru (viděl jsem to z novinářského screeneru) vzdal snahu a značnou část filmu cosi dělal na mobilu - ten film je svojí šílenou nudností opravdu neusledovatelný.

  • Radek99 -
    Cesta (2014)
    **** 20.6.2015

    Byl jsem hodně zvědavý, co David Michôd předvede po svém vynikajícím celovečerním debutu Království zvěrstev. The Rover je zajímavě stísněná postapo roadmovie, z níž přímo sálá obsesivní fascinace vizemi kolapsu civilizace, pochopitelná jak v dnešní době očekávaného civilizačního zlomu, tak i u národa, který dal světu Šíleného Maxe. Co se žánru týče, postapo estetika a vnitřní logika navazuje na western; Michôdův snímek není revoluce, nýbrž sotva znatelná evoluce, nic moc převratného, hlavní předností je ale ona podmanivá atmosféra, která se doslova vrývá pod kůži. David Michôd postavil vše na vynikající formě - skvělá, až magická kamera, hudba, mizanscéna, ruchy... Závěrečná scéna je jasným důkazem toho, jak bez ohledu na bezpráví, chaos, který obklopuje člověka v Hobbesově ,,přirozeném stavu", jen zásady a čest znamenají všechno a na ničem jiném nezáleží. Tematicky se se svým skvělým debutem neprotnul a nekonkuruje mu ani kvalitou, přesto je to povedený a originální snímek, Michôd je opravdu svébytný tvůrce. A zvláštní vjem - chvílemi jsem měl neodbytný pocit, že v hlavní roli hraje Karel Roden...

  • troufalka -
    Bloudění (1965)
    **** 19.2.2015

    Bloudění je velice přiléhavý název. Ve filmu se skutečně bloudí, hledá, přechází - od jedné postavy ke druhé, vnitřiní zmatenost a nespokojenost je vyjádřena cestou, setkáváním se a rozcházením. Pokud bych si z bludiček měla vybrat jednu výraznou postavu, byla by to postava řidiče, kterého krásně ztvárnil Jan Kačer. Zde bylo bloudění dotaženo ad absurdum.

  • Matty -
    Počítačové šachy (2013)
    **** 9.11.2014

    Zvlášť při srovnání s nablýskaným Špinavým trikem vynikne, jak „uncanny“ může retro stylizace být. Analogová kamera nás nevtahuje do filmového prostoru. Naopak neustále upozorňuje na svá technologická omezení a tedy i na svou přítomnost (a na klíčové téma střetu technologického s člověčím). Černobílý, občas vypadávající obraz s nízkým kontrastem (takže převažují různé odstíny šedé), poměr stran 4:3, šmouhy, stíny, pruhy. Podobně jako u chilského No máte pocit, že sledujete pirátskou kopii filmu (který ovšem nikdy v jiné podobě neexistoval). Důsledné napodobení vizuálu amatérských televizních pořadů ze 70. let si výborně rozumí s neohrabanou mumblecore poetikou, stejně jako s neohrabaností postav, jimiž jsou jakési beta verze dnešních nerdů. Necítí se nadřazeně, ale provinile, že řeči jedniček a nul rozumí lépe než druhým lidem. Jelikož společnost pro nerdy ještě neměla zvláštní škatulku, mohli tito atypičtí hrdinové hledat rovnováhu mezi lidským a technologickým, mezi životem v komunitě a životem v osamění – jejich extrémním protiklad představuje paralelně probíhající terapie skupiny hippies. Příznačný je kafkovský subplot s Papageorgem, který sám sebe vnímá jako víc než nerda a kterého (proto) nikdo nechce přijmout. Computer Chess ošuntělou formou i sarkastickým portrétováním jedné generace připomíná Mladé muže za pultem. Vědomí proměny, kterou subkultura ajťáků prodělala (odlidštění a – paradoxně – splynutí s mainstreamem), z něj ale dělá film více hořký a nadčasový. 75%

  • Lavran -
    Nepředvídatelné (2007)
    ***** 3.1.2014

    "Nature in your life, very quickly becomes God. A God who gives great abundance at times... and takes everything away at times." Pod mentorským vedením Terrence Malicka vznikl patrně jeden z nejkomplexnějších a nejoduševnělejších dokumentů o ochraně životního prostředí, který dává za pravdu staré moudrosti, že ty největší poklady se skrývají mimo vyšlapané, dobře známé stezky.

  • Sarkastic -
    Démanty noci (1964)
    **** 26.10.2012

    Film má jeden nedostatek, který sráží 1*, a to v podobě neustálých a navíc opakujících se flashbacků, které postupně ztrácí svoji funkci a diváka spíše otravují a zdržují od napínavého útěku hlavních hrdinů. Přestože si více libuju ve snímcích, kde je více kladen důraz na příběh, postavy a dialogy než vizuál, v tomto případě mi přehození priorit vůbec nevadilo. Syrovost, atmosféra strachu, chuť beznaděje…soucítění s postavami trochu jiné, ale o to silnější. Když se prodírají lesem, divákovi se skoro chce nastavit si ruce před dotírajícími větvemi, aby ho nešlehaly od očí a tváří, při cestě přes kamení jakoby sám cítil jejich ostrost a při každém kroku dával pozor na vymknutí kotníku. Při sekvenci, kdy „honáci“ pronásledují „lovnou“ do kopce jsem měl potřebu obvinit režiséra z nehezké manipulace s divákem, ale po následném „pohoštění“ a „vypuštění“ jsem rychle změnil názor a pochopil význam slova hon, nebo chcete-li mučení.

  • brit84 -
    Jeřábi táhnou (1957)
    **** 1.8.2012

    Líp než liborek_ snad tenhle film nikdo vystihnout nemůže. Příběh není o válce, ale především o lidech, kterým se vetře do jejich zaběhnutého života. Nečekejte žádné pompézní bitvy ani hrdinské činy. Spíš by se to dalo chápat jako dokument lidského uvažování a konání během války.

  • -bad-mad-wolf- -
    Úkryt (2011)
    ***** 2.7.2012

    "Musíš to udělat, abys s námi zůstal." Geniálně gradované sociální schízodrama s mistrem podivínských rolí Michaelem Shannonem. Ten chlap má patent na role v kritikou oceňovaných, nicméně diváky ignorovaných filmech (viz výtečný Friedkinův Brouk, který tu má smutných 47%). Doplňuje ho půvabná Jessica Chastain (Strom života) a bezchybný soundtrack, který ví, kdy přestat být pouhým minimalistickým podkresem. Permanentní psychóza, doplněná mysteriózními hádankami, je ukončená mocným závěrem, k němuž by se takový Shyamalan nedokopal ani za šestset let. SPOILER: Chvályhodné je, že právě závěr umocní nejednoznačnost filmu, jehož druhá rovina funguje jako převrácená metafora o hodnotách rodiny - neparafrázuje totiž obvyklý mustr s uslzeným happy endem, nýbrž nechává po zlomovém uklidnění situace všechny trnout ve vědomí, že je s sebou Curtis stáhl do pekla. Pekla, jemuž se snažil čelit, a do nějž je všechny přivedla právě touha zůstat spolu. Perla. Viděno zcela příhodně v podvečer za blížící se bouřky.

  • psy.cho -
    Spalovač mrtvol (1968)
    ***** 3.4.2011

    Pan Kopfrnkingl ma dostal. Tlieskam pred týmto hereckým koncertom v podaní Rudolfa Hrušinského!! Mrazíva atmosféra z miest krematória. Takto ma vyzerať psychologický film s črtami hororu. Veľmi silný zážitok.

  • gogo76 -
    Signum laudis (1980)
    ***** 26.1.2009

    "Vyčistit kvéry,a fofrem!"To je jeden z mnohých rozkazov, ktoré kaprál Hoferik vrieska do uší svojim vojakom. Vojaci ho nemajú radi a dôstojníci naňho serú. Napriek tomu, je to on, kto v rozhodujúcich chvíľach vie čo, kde a ako. Životná úloha V.Mullera v jednom z naších najlepších filmov, ktoré u nás vznikli. Slovenský režisér M.Hollý to natočil výborne, herci to výborne zahrali a hudbu zložil ostrieľaný Z.Liška. Film obsahuje pár nezabudnuteľných scén a hlavne dialóg pred popravou má pre mňa zvlášne čaro... Pane heitman, vy víte, že jsem nevinný. Vyser se na to! A co moje vyznamenaní signum laudis? Na to se taky vyser. Buď statečný!...90%.

  • CheGuevara -
    Oratorium pro Prahu (1968)
    **** 13.9.2008

    Uzívaná první půlka dá nahlédnout do života českých hipíků, ale jinak je docela zbytečná a navíc informačně nedostatečná. To, co přichází poté, je silnou výpovědí o tehdejší okupaci Československa. Nepopiratelný emotivní náboj však v sobě nenese dokument samotný, ale spíše zachycené historické události. Dlouho mi po nějakém dokumentu nebylo tak smutno aniž bych se cítil jakkoliv citově vydírán. Čirá beznadějn, která nás čekala dlouhých dvacet let. I teď je mi do breku.

  • JFL -
    Krvavý sport (1988)
    **** 6.8.2008

    Klasické béčkové dílo 80. let - naivní a machistický obraz bojových umění, queer interpretace, humpolácká choreografie, národnostní stereotypy a otřesní herci v epizodních rolích. Van Damův první a naprosto esenciální film - přemíra roznožek, vrtulové kopy, holý zadek, švihácké úsměvy, frajerské mrkání, hrozivé dramatické herectví a posedlost vlastní muskulaturou před objektivem kamery. V zásadě debilní film do sféry bizarností posouvá rovina "podle pravdivých událostí". Není moc dobrou vizitkou dané doby, že tento snímek ovlivnil celou jednu generaci, ale současně mu nelze upřít velkou uhrančivost.

  • Boss321 -
    Vrtěti psem (1997)
    **** 22.12.2007

    Americký prezident je 11 dní před volbami obviněn ze sexuálního zneužití a tak nastupuje tým, který má za úkol odvést od této aféry pozornost. Pohled do zákulisí vysoké politiky a hlavně do zákulisí médií je hodně zajímavý, ale ve skutečnosti by to takhle asi fungovat nemohlo, protože jenom tak si vymyslet válku by nejspíš asi jen tak nešlo, ale bůh ví jak to bylo s Írákem :-). Dustin Hoffman je v roli producenta velmi přesvědčivý a jen to potvrzuje nominace na Oscara. Robert De Niro a Anne Heche se svými výkony také určitě neztratili. Za zmínku stojí i vedlejší role pro Kirsten Dunst a Woodyho Harrelsona. Barry Levinson natočil slušnou bokovku, která vznikla za pouhé dva týdny....

  • Niktorius -
    2001: Vesmírná odysea (1968)
    ***** 26.9.2007

    Cival to vystihnul: Opravdu filová báseň. Vesmírná odyssea není zrovna jednoduchý film, na který byste se chtěli dívat pořád dokola, ale patří k tomu nejkrásnějšímu a nejhlubšímu, co bylo kdy natočeno. Kubrick zde své poselství prezentuje především alegorickými obrazy beze slov - Vesmírná oddysea nepotřebuje výklad, protože každý si v ní dovede najít své. Nestane se tak možná při prvním shlédnutí, ale jakmile se v obsahové stránce začnete takříkajíc chytat, film si zamilujete. Oddysea je o intlektuálním prožitku, říká nám, že lidstvo vyvíjí a vylepšuje pouze své nástroje a nikoliv své vědomí a svou duši...Pro prožitek emotivní je ve však snímku také místa dost, neb právě emoce, které cítíme u některých scén nám mnohdy slouží jako klíč k jejich pochopení. 2001: A Space Odyssey je fámožně natočený klenot, do kterého musíte jako díváci sami investovat určité myšlenkové úsilí a pozornost - vše vám ale bude vráceno měro vrchovatou a to v podobě jedinečného filmového zážitku.

  • novoten -
    Akumulátor 1 (1994)
    ***** 19.11.2006

    Vizuálními nápady sršící komedie, která kombinuje ekologii se sci-fi, romantikou a hláškami. Svěrák mladší tehdy neskutečně zaválel, ale když měl k dispozici tenhle scénář a před kamerou svého otce s Petrem Formanem v nejlepší formě, tak se ani není čemu divit. Já mám rád kozy.

  • zputnik -
    Drž si šátek, Tatjano (1994)
    ***** 7.9.2003

    Aki Kaurismäki natočil jednu z nejbizarnějších road-movie, kterou jsem kdy viděl. Bodejť by ne: dva finští introverti "těžšího kalibru" podnikají ve volze svou cestu z Finska do Sovětského svazu. Po cestě naberou dvě Rusky, které výřečností taky zrovna nehýří. Kaurismäkiho další skvělý a minimalismem prodchnutý snímek o tragikomických životech tragikomických postav žijících na okraji společnosti. Aki Kaurismäki opět prokázal svůj filmařský kumšt - výborná (statická) práce s kamerou, skvělé herecké výkony a nezapomenutelné hlášky. Poznámka: vzhledem k počtu dialogů není žádným problémem ty hlášky opravdu považovat za nezapomenutelné.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace