53. MFF Karlovy Vary

Plakát k festivalu 53. MFF Karlovy Vary

Vítejte ve speciálu ČSFD.cz, věnovanému 53. ročníku MFF Karlovy Vary, který proběhne od 29. 6. do 7. 7. 2018. Tato sekce vám usnadní orientaci ve filmovém programu: jednotlivé filmy si můžete seřadit dle termínu promítání, filmových sekcí nebo dle hodnocení filmů uživateli ČSFD.cz. Díky seřazení dle hodnocení budete mít přehled, které filmy promítané v daný den nebo v rámci dané filmové sekce jsou nejlepší.

Sekce vám navíc přinese postřehy ČSFD Agentů, kteří budou v raketové kadenci psát komentáře ke zhlédnutým filmům a zážitkové příspěvky do Deníčků. Za podporu v "agentské akci" děkujeme partnerovi Vodafone a těšíme se na zprostředkování festivalové atmosféry vám, návštěvníkům ČSFD.cz!

Hlavní soutěž

Soutěž Na východ od Západu

Soutěž dokumentárních filmů

Hlavní program - mimo soutěž

Zvláštní uvedení

Horizonty

Jiný pohled

Imagina

První podání

Půlnoční filmy

České filmy 2017–2018

Made in Texas: Pocta Austin Film Society

Odrazy času: Pobaltský poetický dokument

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Na památku uplynulého dne

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1990

    Režie: Šarunas Bartas

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Na památku uplynulého dne

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1990

    Režie: Šarunas Bartas

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Na památku uplynulého dne

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1990

    Režie: Šarunas Bartas

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Země nevidomých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1992

    Režie: Audrius Stonys

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Země nevidomých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1992

    Režie: Audrius Stonys

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Země nevidomých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1992

    Režie: Audrius Stonys

    • 29.6.2018 20:00
    • Hotel Thermal, Kinosál B
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    235 000 000

    Dokumentární, Lotyšsko, 1967

    Režie: Uldis Brauns

    • 3.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    235 000 000

    Dokumentární, Lotyšsko, 1967

    Režie: Uldis Brauns

    • 5.7.2018 10:00
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    235 000 000

    Dokumentární, Lotyšsko, 1967

    Režie: Uldis Brauns

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Antigravitace

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1995

    Režie: Audrius Stonys

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Antigravitace

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1995

    Režie: Audrius Stonys

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Antigravitace

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1995

    Režie: Audrius Stonys

    • 30.6.2018 19:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    511 nejlepších fotografií Marsu

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Andres Sööt

    • 2.7.2018 18:30
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    511 nejlepších fotografií Marsu

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Andres Sööt

    • 6.7.2018 10:30
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    511 nejlepších fotografií Marsu

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Andres Sööt

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    O deset minut starší

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1978

    Režie: Herz Frank

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    O deset minut starší

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1978

    Režie: Herz Frank

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    O deset minut starší

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1978

    Režie: Herz Frank

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Přívoz

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1994

    Režie: Laila Pakalnina

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Přívoz

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1994

    Režie: Laila Pakalnina

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Přívoz

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1994

    Režie: Laila Pakalnina

    • 30.6.2018 19:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ženy z ostrova Kihnu

    Dokumentární, Estonsko, 1974

    Režie: Mark Soosaar

    • 2.7.2018 18:30
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ženy z ostrova Kihnu

    Dokumentární, Estonsko, 1974

    Režie: Mark Soosaar

    • 6.7.2018 10:30
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ženy z ostrova Kihnu

    Dokumentární, Estonsko, 1974

    Režie: Mark Soosaar

    • 30.6.2018 19:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pobřeží

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1963

    Režie: Aivars Freimanis

    • 2.7.2018 18:30
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pobřeží

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1963

    Režie: Aivars Freimanis

    • 6.7.2018 10:30
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pobřeží

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1963

    Režie: Aivars Freimanis

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Prádlo (studentský film)

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1991

    Režie: Laila Pakalnina

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Prádlo (studentský film)

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1991

    Režie: Laila Pakalnina

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Prádlo (studentský film)

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1991

    Režie: Laila Pakalnina

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pošta

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1995

    Režie: Laila Pakalnina

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pošta

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1995

    Režie: Laila Pakalnina

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pošta

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1995

    Režie: Laila Pakalnina

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Apolinaras

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Apolinaras

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Apolinaras

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Bílé zvonky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Ivars Kraulītis

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Bílé zvonky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Ivars Kraulītis

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Bílé zvonky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Ivars Kraulītis

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Byli jsme na vlastním poli

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1988

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Byli jsme na vlastním poli

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1988

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Byli jsme na vlastním poli

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1988

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Eldorádo

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1971

    Režie: Ülo Tambek

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Eldorádo

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1971

    Režie: Ülo Tambek

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Eldorádo

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1971

    Režie: Ülo Tambek

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Rolníci

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Ülo Tambek

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Rolníci

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Ülo Tambek

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Rolníci

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Ülo Tambek

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Sny stoletých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1969

    Režie: Robertas Verba

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Sny stoletých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1969

    Režie: Robertas Verba

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Sny stoletých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1969

    Režie: Robertas Verba

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Stařec a země

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1965

    Režie: Robertas Verba

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Stařec a země

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1965

    Režie: Robertas Verba

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Stařec a země

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1965

    Režie: Robertas Verba

    • 30.6.2018 19:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Svatojánské svátky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1978

    Režie: Andres Sööt

    • 2.7.2018 18:30
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Svatojánské svátky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1978

    Režie: Andres Sööt

    • 6.7.2018 10:30
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Svatojánské svátky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1978

    Režie: Andres Sööt

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Trať přes mlžné louky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Trať přes mlžné louky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Trať přes mlžné louky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ulice Pikk

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1966

    Režie: Hans Roosipuu

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ulice Pikk

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1966

    Režie: Hans Roosipuu

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ulice Pikk

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1966

    Režie: Hans Roosipuu

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Začátek

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Uldis Brauns

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Začátek

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Uldis Brauns

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Začátek

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Uldis Brauns

Lidé odvedle

Sedm blízkých setkání

Návraty k pramenům

Festival krátkých filmů Praha uvádí

Letní kino

Komentáře k zobrazeným filmům

  • Vodnářka -
    Studená válka (2018)
    *** 20.7.2018

    On byl charismatický a talentovaný umělec, ona krásná a dost drzá na to, aby zpívala u něj v souboru. Zamilovali se, jak už to tak ve filmech chodí, ale oba měli dost svých chyb a byli příliš sobečtí na to, aby ideální lovestory vydržela déle než vždy pár let. Bonno zpíval v osmdesátých letech: "I cannot live with or without you...", Pawlikoski volí pro stalinské Polsko lidovou píseň, která má podtrhnout emoce, magnetizmus a kouzlo hrdinů, ale myšlenka vlastně zůstává. Hudba spolu se skvělou kamerou Lukasze Žala unáší diváka atmosférou snímku i energií Joanny Kulig a daří se jí nechat ho jen okouzleně zírat na plátno. Co se však Pawlikovskému nedaří, je zapojení problémů doby, železné opony a vlastně celé studené války do příběhu hrdinů. Divák musí vyvinout opravdu velké úsilí, aby si sám dovysvětlil, že jednání postav vlastně souvisí s režimem, jednotlivé situace často vůbec nefungují pohromadě a motivy Zuly s Wiktorem většinu času nedávají smysl. Srovnání s Idou mi tím pádem přijde hodně ambiciózní myšlenka. Studená válka bohužel vzdává jakoukoliv snahu pohrát si s obsahem, a tak jej raději nechává ubít (byť geniální) formou. Mně osobně to na dobrý film moc nestačí.

  • JFL -
    Billy Kid a kulečníkový upír (1987)
    ***** 12.7.2018

    Názorná ukázka toho, jak se od sebe liší teoretické pojmy příběh a vyprávění. Striktně řečeno tento film sestává pouze z jednoho kulečníkového duelu a předchozího představení jeho protagonistů a organizátorů. Jenže právě ztvárnění tohoto dění ve zdejším vyprávění je úchvatně okouzlující – tedy pokud se člověku neštítí moderní muzikály. V minimalisticky strohých kulisách, ale s o to barvitěji stylizovanými figurami film rozehrává fantasmagorickou férii o ultimativní bitvě dvou generací a jejich životních a (pop)kulturních stylů. Film člověku během prvních minut vyloudí na tváři přitroublý úsměv, jenž nezmizí až do závěrečných titulků. Na MFF Karlovy Vary 2018 film uvedli bratři Cabanové jako svou carte blanche s tím, že si film vůbec nepamatují a rádi se na něj kouknou znovu (což je mimochodem super přístup k jinak zarytě navážno branému dramaturgickému konceptu). Překvapivě ale díky loňskému uvedení jejich "Don Gio" na témže festivalu se při sledování rozjařilého a hyper stylového i chudě minimalistického britského muzikálu ukazovaly některé překvapivé paralely s cabanovským debutem - především v minimalistické výpravě a avantgardní teatrálnosti, které vyvažuje hyperexpresivnost postav, ale také ve způsobu bravurních kamerových inscenací.

  • Rimsy -
    Chata na prodej (2018)
    **** 8.7.2018

    Tahle minimalistická komedie stojí podobně jako třeba Výlet na rodinných setkáních, při nichž se odhalují hříchy minulosti. Divák se baví, jelikož poznává v příběhu samozřejmě i svou rodinu. V tomhle nenápadném filmečku je ale toho pod povrchem mnohem více, vyjadřuje se totiž třeba ke kulturním rozdílům. Vše je však podáno velmi stereotypně a ačkoli výsledný mišmaš stojí za pozornost, o fascinující a sžíravou satiru se nejedná. Přesto velmi sympatický kus, kterému fandím.

  • Goldbeater -
    Tři tváře (2018)
    * 8.7.2018

    S tímhle filmem jsme se naprosto minuli. Několikrát omílané poselství, že v Íránu není pro ženy lehké být sama sebou a vzepřít se rodině a okolí, brzy omrzí a v jiných ohledech je tento snímek tak myšlenkově a emocionálně prázdný, až to bolí. A urputně sáhodlouhé promluvy postav třeba o tom, jak býk se zlatýma koulema je vzácné plemeno, nebo jak sušená obřízka otevře člověku lepší budoucnost, mě opravdu k intelektuálnímu uspokojení nedovedly. Mučivě dlouhé záběry, jak někdo někam jde po pěšině či silnici, se střídají se scénami s uřvanými a nesympatickými postavami. Nudilo mě to, otravovalo a nechalo naprosto chladným.

  • Brylin -
    Zvuk v tichu (2018)
    **** 7.7.2018

    Barvitost a pestrost světa zvuků je nekonečná a díky dokumentu Zvuk v tichu máte možnost alespoň ochutnat. Je zcela evidentní, že lidé zrak nadužívají, vnímání světa sluchem, čichem a ostatními smysly otvírá nekonečné dimenze reality, jež nás obklopuje. Působivý byl očividně uklidňující účinek přírodních zvuků na malé miminko. Krásná pozvánka do přírody a vybídnutí k zavření očí. Čtyři hvězdičky a "like" komentáři kolegy Lavrana.

  • RUSSELL -
    53 válek (2018)
    *** 7.7.2018

    Velmi působivé ztvárnění posttraumatické stresové poruchy. Hlavní protagonistka filmu se postupně propadá hlouběji do deprese a úzkosti, které neustále gradují a nemají konce. Za vše může její manžel – válečný zpravodaj –, jenž neustále jezdí z války do války a nehledí na to, že se kvůli tomu jeho ženě bortí její osobnost. Anny největší problém tkví v tom, že svého manžela opravdu plně miluje a neustálý strach z toho, že je na místech, kde může kdykoliv přijít o život, ji naplno pohlcuje a stahuje do nekonečné temnoty, kde není schopna normálně fungovat a cesta do psychiatrické léčebny je tak nevyhnutelná. Vše vyústí v to, že by pro ní bylo nejlepším řešením, kdyby její muž opravdu zahynul a ona se přes to pokusila přenést, než se dál utápět v tom, co by kdyby. Film má velmi přívětivou stopáž a rozhodně jde o velmi zajímavé téma, jehož zpracování je na vysoké úrovni – je to ale tak těžké a specifické, že mi dělalo trošku problém to celé přežvýkat. Rozhodně ale stojí za vidění – už jen pro efektní herecký výkon Magdaleny Popławské.

  • RUSSELL -
    Svět je tvůj (2018)
    **** 7.7.2018

    Zajímavé nahlédnutí do bizarních poměrů francouzských drogových gangů. Většina postav ve filmu jsou buď totální magoři anebo totálně vyfetovaní magoři. Skoro všichni nosí hnusné fotbalové dresy a i na předávky drog chodí v bermudách a žabkách. Na film jsem si zašel hlavně kvůli Vincentu Casselovi – ten je vždy zárukou kvality –, ale také kvůli Isabelle Adjani, kterou jsem dlouho v ničem neviděl. Druhá jmenovaná má ve filmu takovou zvláštní roli nesympatické a vypočítavé matky, která mě zas tak nebavila. Oproti tomu Cassel si celý film krade pro sebe – sice se zde objevuje jen ve vedlejší roli, ale jeho postava je tou nejzábavnější z celého filmu. Dost mě bavil i britský gangster v podání Sama Spruella, kterého přece jen nakonec doběhnou jeho nejhorší obavy, hehe. Celkově se jedná o hodně bláznivou oddychovku, která díky svému tempu nemá moc času nudit a na prostoru 94 minut vás v pohodě zabaví. Sice nejde o nic objevného, ale za vidění to stojí.

  • =woody= -
    Skunk (2014)
    ***** 7.7.2018

    Ha! jak moc se dá říct v šestnácti minutách! Toto dílko Annie Silverstein je propracovanější a komplexnější, než kdejaký celovečerní film! Měj se filmově, woo.

  • =woody= -
    Hon na králíky (2017)
    **** 7.7.2018

    Sranda bavil jsem se krátké ale výstižné, co chtít od desetiminutovky více, že? Mějte se filmově, woo.

  • Filmmaniak -
    Skokan (2018)
    ** 7.7.2018

    Námět pozoruhodný a první půlhodina utíká ještě překvapivě svižně, pak se ale děj zcela zastaví, začne se motat v kruhu a hlavně přestane k čemukoli směřovat, snad jen kromě nevzrušivé snahy hlavního hrdiny vymanit se z podvodnické rutiny, do níž ho jeho okolí zatáhlo. Jeden dobrý nápad roztažený na devadesát minut a bez pointy.

  • Filmmaniak -
    Miriam lže (2018)
    * 7.7.2018

    Banální film o dospívání, jehož jediná zápletka je založená na zveličování úplné prkotiny. V náznacích lze z filmu vyčíst i reflexi společenských poměrů v Dominikánské republice, všechno ostatní je ale bohužel hrozně nevýrazné a podprůměrné.

  • Goldbeater -
    Sestry v triku (1981)
    *** 6.7.2018

    Krátkometrážní snímek o loupežném přepadení provizorního domácího kasína skupinou sester, koncipovaný jako pocta němým filmům. Žádné dialogy, jen groteskní akce. Na ploše sedmi minut to samozřejmě diváka nemůže nijak extra vtáhnout do děje, ale díky velmi svižnému tempu a hudbě je to aspoň chytlavé a zábavné.

  • Goldbeater -
    Maska ze Sárnáthu (1981)
    *** 6.7.2018

    Dvacetiminutový černobílý slasher svým námětem zdánlivě připomínající krátkometrážní verzi filmu Maska až na to, že zde Jim Carrey nepotírá zločin v ulicích, ale místo toho jakýsi zlodějíček Harry pod vlivem masky ze Sárnáthu podřezává krky nebohým obětem. A kupodivu je to i velmi krvavé a má to slušnou atmosféru (hlavně díky nápadité hře se stíny a nasvícením). To vše za zvuků retro elektronické hudby. Zapadlá lahůdka pro hororové fajnšmekry.

  • RUSSELL -
    Invaze (2017)
    * 6.7.2018

    Zase jednou jsem naletěl slibně vypadající synopsi, ačkoliv se jednoduše dalo rozklíčovat, že tohle nemá moc velkou šanci mě zaujmout. Film je sice řemeslně na vysoké úrovni, ale obsahově krutě nezajímavý. Úmorná nuda na mě dolehla už po pár minutách a její tempo bylo zničující. Těch 102 minut mi přišlo jako věčnost. Film je natočen na jeden dlouhý záběr, a i přesto není vyprávěn lineárně – to je asi to nejzajímavější, co se o něm dá říct. Všechny tyhle vychytávky jsou ve výsledku vcelku zbytečné, když film nedokáže diváka patřičně zaujmout a vtáhnout do děje.

  • Vodnářka -
    Ostrov pokladů (2018)
    ** 6.7.2018

    Připomíná to trochu Humans of Prague, Humans of New York a podobné. Jedno místo na světě a příběhy osob trávících léto právě zde. Vzpomínky, vyprávění nebo střípky jejich životů právě tady a teď u jezera. Kaleidoskop světů jednotlivých postav - teenagerů, postaršího pána, dětí, zaměstnanců i vedení - které spojuje právě jedno rekreační středisko. Každý příběh nás přenese jiným směrem, chybí zde však pro dokument naprosto zásadní přesah mimo jednotlivé osoby. Pořád tedy postrádám důvod, proč vlastně takové snímky vznikají.

  • =woody= -
    Paterno (TV film) (2018)
    **** 6.7.2018

    Zdar veteránům! Barry ani Al už nemusí nikomu dokazovat své nesporné kvality. Když teď na stará kolena spojují své síly v televizních filmech, vždy jde o zaručenou podívanou. I tak vzdálené téma, jakým je pohled do zákulisí amerického středoškolského fotbalu, vyjde nakonec jako napínavé drama. Možná, že by to byla docela tuctová podívaná, ale Pacino je v roli starého kouče, pro kterého je fotbal náboženstvím, zkrátka dokonalý. On sám se musel mít na place filmově. Woo.

  • Filmmaniak -
    Cesta do Florianópolisu (2018)
    ** 6.7.2018

    Argentinská rodinka vyrazí na dovolenou do Brazílie a tam... se nic nestane. Tedy, trošku se tam začne míchat se vztahy (oba rodiče mají volné manželství, takže maminku začne balit brazilský pan domácí, jeho ex-manželka zase omámí tatínka, dcera si začne se synem pana domácího a syn na polovinu filmu zmizí, aby nedělal zbytečně křoví), ale na konci je stejně zachován status quo. Byla by to příjemná oddechovka, kdyby v ní kromě toho moře a prosluněných pláží byl i nějaký zajímavější děj, vyhrocenější konflikty nebo aspoň humor. Bohužel tam není nic z toho.

  • POMO -
    Vzplanutí (2018)
    **** 5.7.2018

    Hodně pomalé až zdlouhavé vyprávění, ale s příjemně tajuplným feelingem a hezkým “kinematickými” vizuálním drajvem. Hlavně na to, jak komorně je pojmuto a nakolil antižánrově se nakonec s příběhem vypořádá.

  • RUSSELL -
    Do noci (2018)
    *** 5.7.2018

    Emočně náročný a vyhrocený film, který je dosti nedějový, takže jde spíš o takovou psychologickou studii lidí, kteří jsou psychicky totálně na dně. Norman svádí marný boj se svými démony a je nenávratně poznamenán krutým traumatem z dětství. I když má kolem sebe lidi, kteří ho milují, není schopen se vymanit z marasu, ve kterém se nachází, a tak se propadá do těch nejtemnějších hlubin lidské mysli. Hlavní devízou filmu je tedy excelentní herecký výkon Caleba Landryho Jonese – přesně ten typ destruktivního hereckého výkonu, při kterém si představitel sáhne na absolutní dno svých možností. Jones nastínil už v mnoha svých předchozích vedlejších rolí, že v něm dříme obrovský talent – tady dostal velkou šanci ukázat, co v něm je a tuto příležitost chytil za pačesy. Bohužel se ale na tento film bude vzpomínat právě jen kvůli jeho hereckému koncertu, než že by šlo o nějaký zásadnější film, na který bychom vzpomínali ještě za mnoho let.

  • Filmmaniak -
    Profil (2018)
    *** 5.7.2018

    Po technické stránce nesmírně pečlivě a do detailu propracovaný film se silným námětem i působivým průběhem, jehož největší problém však spočívá v úplném základu - v nevěrohodnosti výchozí situace. Těžko věřit tomu, že by se investigativní novinářka pokusila infiltrovat ISIS jen tak z fleku, s nulovou přípravou a bez základní orientace v problematice Islámského státu, myslet si, že jí to projde, a ještě se navíc do celé té věci tak emocionálně zaangažovat. Druhá věc je, že zkušený terorista, který převáží z Evropy do Sýrie několik dívek týdně, okamžitě neprokoukne naivní holku se zcela evidentně nově založeným facebookovým profilem a prázdnou pracovní plochou počítače, kde není nic než obrázek s čerstvě staženou tapetou té plochy.

  • Filmmaniak -
    Touch Me Not (2018)
    ** 5.7.2018

    Dokumentární formou natáčený snímek na hraně hraného filmu a dokumentární rekonstrukce o lidech, kteří kvůli různým formám psychických blokací nejsou schopni prožívat intimitu, sexualitu a pomalu ani obyčejný fyzický dotek, aniž by se obešli bez terapeutických sezení a rad "profesionálů" (ať už jde o psychoterapeuty, prostituty nebo transvestity). Celý film je hrozně povrchní dvouhodinová terapie s poselstvím, že ve světě sexuality neexistuje nic jako úchylka, fetiš nebo odklon od standardu, zkrátka že všechno by mělo být považováno za normální, a to včetně nočních swing/bdsm klubů, které jsou ale přitom kontraproduktivně natáčeny hrozně naivně a klišovitě tak, aby působily prvoplánově odpudivě. Výsostně umělecky nasnímaný film plný nahých těch se zaobírá emocionální cestou svých hrdinů k vnitřní otevřenosti, nicméně všechno, co z jejich úst zazní, má pro diváka nulovou výpovědní hodnotu, protože se všichni jen rýpou sami v sobě a ve svých pocitech, ale jejich auto-reflexe není podrobena žádné smysluplné analýze.

  • =woody= -
    Hluboké řeky (2018)
    ***** 5.7.2018

    Zdar chlapáctví! Zjednodušeně by se dalo říct, že je to film o chlapáctví. Jak se během filmu dozvíme, život v kavkazských lesích není pro slečinky. Film působí velice realisticky. Nebyl bych překvapený, kdyby kopíroval skutečný případ, nebo vlastní režisérovu zkušenost. Je to první a tedy jediný film natočený v tomto unikátním velmi starém ruském dialektu, kterým už se jinde nemluví. Je to živelný, syrový a svým způsobem krásný film. Měl jsem se vskutku filmově. Woo.

  • Goldbeater -
    Robin Williams: Mysl na dlani (2018)
    **** 5.7.2018

    Poměrně komplexní a citlivě natočený dokumentární snímek o jednom z nejobdivuhodnějších komiků Ameriky. Mysl na dlani představuje velkou spoustu známých i neznámých komediálních výstupů Robina Williamse a snaží se přiblížit jeho excentrickou povahu na jevišti i introvertní chování a mnohé útrapy v osobním životě - a to doslova od kolébky do hrobu. Marina Zenovich materiál výrazně selektuje - v dokumentu mimo promluvy přátel, kolegů a rodiny převládají spíše scénky z Williamsových živých výstupů a jeho filmová tvorba je více méně přesunuta na vedlejší kolej. Kupodivu se dokument například nezaměřuje ani na Williamsovu výhru Oscara. To ovšem není ani tak moc podstatné, režisérka se snaží hlavně přiblížit hercovu duši, jak je již patrné z názvu. A ačkoliv můžeme jen a jen hádat, co se v hlavě tohoto pohotového a rychle mluvícího sympaťáka odehrávalo, rozhodně se nebojím říct, že se povedlo do té mysli na dlani aspoň trochu tímto dokumentem nahlédnout.

  • Brylin -
    Naléhavé zjevení (2018)
    *** 4.7.2018

    Gianni Zanasi přivezl do Varů film, který premiéroval letos v Cannes a se kterým také zvítězil v sekci Quinzaine des Réalisateurs. Naléhavé zjevení ukazuje především potřebu spirituality, víry, kterou jsme slovy režiséra všichni měli jako děti a která se krok za krokem z našich životů vytrácí. Můžeme stejně jako hlavní hrdinka Lucia bojovat, zapírat se a utíkat, ale když se ta potřeba projeví, je neodbytná, sami před sebou totiž nikam neutečeme. Režisér Zanasi akcentuje i další témata, vztah k půdě, dospívání, korupci, sociální sítě, vztahy lidí mezi sebou... ale téma víry je stěžejní. Možná je dobře, že Zanasi zjevení Madony odlehčil špetkou humoru, jednak daleko snáze přesvědčil finanční partnery filmu (téma zjevení Madony či Boha je samo o sobě jaksi nepatřičné) a druhak tím udělal ústřední motiv stravitelnějším i pro širší publikum. Podnětný snímek na hraně čtyř hvězdiček.

  • Rimsy -
    Naneživo (2017)
    **** 3.7.2018

    Bizár, jak se patří, a hlavně výborný nápad! První půlhodina je skutečně k nepřežití, i když v dobré společnosti i na ni lze shovívavě nahlížet jako na zábavně nepovedené a nechtěně vtipné béčko. Druhá část filmu je však vtipná zcela záměrně a dost se jí to daří, poskytuje totiž na úvodní část zcela nový pohled. Nerad bych víc z příběhu prozrazoval, ale tahle komedie je opravdu hodně meta a bez ohledu na kvalitu humoru se nejeden divák dozví víc o tom, jak natáčení filmu vlastně probíhá. Jsem zvědav, jestli se jedná o náhodný úkaz, nebo můžeme od Šinčiró Uedy čekat další subverzivní absurdity jako v tomto případě. No, nechci říkat zbytečně moc, a tak jen znovu napíšu, že se jedná o výbornou zábavu, kterou se vyplatí vidět, a dál to radši nechám být.

  • xxmartinxx -
    Domestik (2018)
    **** 3.7.2018

    Koncentrovaný zážitek, který překvapivě žene - není jemný ani pomalý, jak se tváří, ale naopak celkem nezastavitelně boří cestu dopředu. Možná proto mě zklamalo, že to vlastně na konci není tak daleko od výchozího bodu. Čekal jsem, že to překročí hranice reálna k nějakému Fight Club/Black Swan rozuzlení. Každopádně takový nenačančaný Refn, no. Užil jsem si to a od Adama Sedláka a jeho týmu čekám věci. Ambice jsou, schopnost vyhmátnout nadčasové téma taky - to půjde vybrousit.

  • kajas -
    Mimořádná zpráva (2018)
    *** 3.7.2018

    Pohled dokumentaristů do "kuchyně" dvou odlišně pracujících redakcí domácího zpravodajství - v Hospodářských novinách a České televizi. Film rozhodně nenudí (i díky příznivé stopáži pod 80 minut), zaujme ale hlavně ty diváky, kteří neznají práci a povinnosti editorů a dalších pracovníků mediálních organizací. Pokud měli tvůrci větší ambice, nerozklíčovala jsem je.

  • Vodnářka -
    Holky sobě (2018)
    ** 2.7.2018

    Příběhům o silných ženách, jejich přáteství a síle bojovat s každodenními těžkostmi i osudem vždycky držím palce. A Lisa, manažerka restaurace, jejíž úspěch stojí na holkách v krátkých tričkách a velkých výstřizích, a všechny místní pracovnice působí na první pohled jako holky, které jen tak nic neskolí a které umí stát při sobě. S pribývajícími minutami snímku však bohužel zjišťujeme, že tyto postavy jsou jediným zajímavým prvkem snímku, zbytek je naprosto průměrná americká komedie, která svým postavám nedává žádnou možnost se rozvíjet a odhalovat tak potenciál, který mají. V mezidobí film akorát ukazuje všechny muže jako neschopné pasivní povaleče topící se v depresích, bezcitné choleriky a opilé nadržence. A to je přece hrozná škoda. Půlhvězdička navíc za vtipnou a okouzlující Haly Lu Richardson.

  • Vodnářka -
    Houpačka (2018)
    ** 2.7.2018

    Znáte ten pocit, když vám někdo nedopoví příběh, když vám nedořekne důležitou informaci, nebo když jenom nevíte, jak dopadl film? No a teď si představte tento pocit asi v tisíckrát šílenější a krutější verzi, když nevíte, jak to vlastně je s vaší vlastní dcerou, zda je vůbec naživu. Celá rodina se tváří, že někde cestuje, a ač je vám devadesát, nejste úplně mimo a víte, že je něco fakt špatně. A o tom to celé je, sledujeme tuhle zvrácenou libanonskou rodinu a každodenní bolest stáří. Celé se to táhne, není zde ani trochu nadhledu, radosti...jen trocha dojetí Antoina v okamžik jeho narozenin na pár sekund zpestří děj. A do toho čas od času slyšíme z rádia zprávy o postupu ISIS. Rozumím tomu, že stáří je těžké a v životě není moc radostí, ale nemyslím si, že se to musí podávat tímto rozvlekle drastickým způsobem.

  • Rimsy -
    „Je mi jedno, že se zapíšeme … (2018)
    *** 2.7.2018

    Název zaujme na první pohled a Radu Jude se tak znovu vrací do rumunské historie, z níž si umí vyzobat pěkně nelichotivé momenty. Tenhle snímek v zemi svého vzniku určitě rozpoutá kontroverzi, neboť vzpomínat na temné kapitoly minulosti se chce málokomu. Jen si představte, kdyby nám chtěl někdo podrobit zdrcující kritice husity a jejich nepěkné aktivity. Jenže rumunská armáda pro našince takový zvuk nemá, a tak není pochyb o tom, že český divák spoustu narážek a historických rozborů nedocení. Přesto je zjevné, že se jedná o chytrý film, který má mezinárodní přesah minimálně v tom, že lidé se prostě nemění a co se stalo před sedmdesáti lety, může se klidně opakovat i dnes – když mase řeknete, komu má tleskat, tak to dělat bude. Tahle znepokojivá satirická linka bohužel není dostatečně protlačena, a tak pro nás, kteří netrávíme noci nad knihami o historii Balkánů či pogromů, ty dvě a půl hodiny nakonec zas tak silně nevyzní.

  • Filmmaniak -
    Sedící slon (2018)
    ***** 1.7.2018

    Opojné mistrovské veledílo zobrazující svět jako kruté a nespravedlivé místo k životu prostřednictvím poeticky provázaných příběhů čtyř postav, jejichž životem otřese sled osudových událostí. Všechny hrdiny (sedmnáctiletá dívka zažívající trpké chvíle se svou matkou, její spolužák, který omylem shodí jiného spolužáka ze schodů, shodou okolností bratra majitele kulečníkové herny, který je svědkem sebevraždy svého nejlepšího kamaráda, a starý muž, který je v malém bytě přítěží pro svou rodinu) sdílejí stejnou pasivní netečnost a rezignovanost a aktivně se projevují jen v kritických okamžicích ohrožení a i tak má jejich činnost obvykle (sebe)destruktivní důsledky. Film, jenž provází aura snímku, jehož debutující režisér se zabil po jeho dokončení, se v tomhle ohledu dá brát i jako klíč k pochopení člověka, který o sebevraždě uvažuje, což ale neznamená, že by v něm neměly místo motivy jako naděje či vykoupení. Hu Bo byl každopádně ohromný talent, natáčející svůj film v sérii předlouhých a neskutečně promyšleně komponovaných záběrů se složitými dialogy a důmyslnou návazností. Výborně obsazení civilní herci předvádějí naprosto precizní a dokonale věrohodné výkony. Čtyřhodinová délka je na první pohled trochu překážka, konzistentně plynoucí a pomalu vyprávěné dílo nicméně dokáže upoutat od první do poslední minuty, s přibývajícím časem je čím dál zajímavější a neustále se v něm odkrývají nové informace i nové zvraty, postupně gradující do perfektně vybudovaného finále, plného empatie a vzájemného porozumění.

  • Goldbeater -
    Nico, 1988 (2017)
    *** 1.7.2018

    Podle slov režisérky tohoto snímku herečka Trine Dyrholm nevypadá jako Nico, nezpívá jako Nico a ani není stejné národnosti jako Nico, přesto je však pro tuto roli nejlepší možnou volbou. Nelze nesouhlasit. Její proměna v postavu je opravu výborná a snímek táhne s velikým zápalem. V dalších ohledech je však už Nico, 1988 poměrně konvenční životopisný snímek o posledních letech života Warholovy múzy. Scéna pražského koncertu je highlightem filmu.

  • Goldbeater -
    Muzeum (2018)
    *** 1.7.2018

    Problémem tohoto snímku je, že diváka naláká na největší krádež mexické historie, tu odbude v první třetině a ve zbylých dvou třetinách už se jen plácá v pomalé a nastavované kaši zamýšlené pro absurdní zakončení, na které si divák musí dlouhou chvíli počkat. Gradace děje bohužel chybí a zdlouhavý scénář ani krásné a nápadité kamerové záběry Damiana Garcii nezachrání. Navíc si celou dobu říkáte, jaká motivace dohnala hlavní postavy k takovému činu, a pak film skončí, aniž byste se dočkali odpovědi. Mírně nevyrovnaná podívaná.

  • Goldbeater -
    BlacKkKlansman (2018)
    **** 1.7.2018

    Spike Lee si vybral zajímavý, absurdní a téměř neuvěřitelný příběh, který dovedně a chytře zadaptoval jako výbornou satirickou komedii. Vybral k tomu naprosto přesné obsazení, takže mezi herci funguje chemie a divák se velmi dobře baví. To celé v téměř tarantinovském stylu. A když už si říkáte, jak skvělý snímek to sledujete, Spike Lee vám k tomu v posledních minutách přilepí naprosto nadbytečný dokumentární epilog, který nekoresponduje s předešlou náladou snímku a vyznívá jako přehnaná snaha režiséra o vyjádření svých názorů za každou cenu a tak doslovně, aby to i debil pochopil. Zbytečné. Naštěstí pozitivní pocity i přes ten kiks na konci přetrvávají a rozhodně jde o kvalitní podívanou hodnou zhlédnutí.

  • Goldbeater -
    Všichni to vědí (2018)
    ** 1.7.2018

    Asghar Farhadi vypraví velmi pomalé rodinné drama, v němž je tolik postav, že se brzy přestanete orientovat v tom, kdo má s kým jaké rodinné vazby a proč je zrovna jeho přítomnost v příběhu důležitá. Všichni pod tlakem tragických okolností jitří staré rány a víří do té doby pokojnou atmosféru. Když jedna z postav odkryje v druhé části snímku své tajemství, divák je schopen si ho domyslet už pěknou dobu předtím. To vše je podáno bez sebemenšího napětí, zajímavých dialogů či jediné scény hodné zapamatování. A když to ani mezi Javierem Bardemem a Penélope Cruz nejiskří, je už někde něco špatně.

  • Brylin -
    Spící lůno (2017)
    ** 1.7.2018

    Spící lůno má opravdu přiléhavý název, neboť v jeho průběhu většina sálu usnula. Ne, teď vážně. Barleyho experimentální esej klade na diváka mimořádné nároky, ale ti, kteří vydrží až do konce, udělají dobře. Drtivou část filmu tvoří nádherné obrazy krajiny - probouzející se les, usínající řeka, hvězdná obloha, vodopád či prudká bouře. Je jasné, že filmové plátno zprostředkuje jen malou část skutečného prožitku z přírody, chybí čich, hmat, chuť a šestý (sedmý, osmý...) smysl. Někdo si tedy odnese alespoň předsevzetí, že bude víc chodit do lesa. Někdo může zauvažovat nad nespoutatelnou silou živlů, někdo nad dynamickým klidem, v němž se skrývá mocná energie změny, a jehož zárodky naopak tušíme uprostřed bouře. Někdo užasne nad faktem, že Scott Barley natočil celý snímek na svůj iPhone. Mně hlavou víří všechna tato témata a hodnotím pěknými dvěma hvězdičkami.

  • Brylin -
    Sweet Country (2017)
    *** 1.7.2018

    Expanzi západní evropské civilizace do Ameriky, Afriky i Austrálie velmi poznamenal blud o nadřazenosti bílé rasy a bezohledné přesvědčení, že původní obyvatelé jsou jen něco jako mluvící zvířata. V Austrálii byla situace o to horší, že tento kontinent původně sloužil britské koruně jako velké vězení. Snahy o závádění spravedlnosti a řádu i pro aboridžince začátkem 20. století sebou nesly mnoho bolestí. Australský western Sweet country zachycuje právě tuto dobu a počátek přerodu otevřené nenávisti do tichého pohrdání domorodci. Režisér Warwick Thornton mě dokázal zaujmout historickým tématem, opravdovostí příběhu a krásnými záběry krajiny, naopak střihy do pocitů mě vůbec neoslovily. Celkově na pomezí tří a čtyř hvězd.

  • RUSSELL -
    Můj přítel „A“ (2018)
    **** 1.7.2018

    Můj přítel „A“ je velmi osobitý snímek, jenž psychologicky rozpitvává postavy až do morku kostí, aby vás na konci emocionálně totálně vyždímal explozí čiré beznaděje a zoufalství. Chvíli mi trvalo, než jsem se do filmu naplno ponořil – mohlo za to velké množství postav a několik dějových linek, které spolu na začátku zdánlivě nesouvisí. Celé to je taková jedna velká studie toho, jak se lidé vyrovnávají s krutými důsledky činů, za něž byli či nebyli plně zodpovědní. Některé dějové zvraty jsou sice malinko předvídatelné, ale příběh se i přesto několikrát vydá naprosto nečekaným směrem a rozhodně dokáže překvapit. Zhmotněná deprese a nepříjemný film brnkající na strunu odvrácené tváře lidského bytí.

  • Brylin -
    Dívka (2018)
    *** 30.6.2018

    V období dospívání může být přijímání vlastního těla, a platí to zejména pro dívky, poněkud problematické. Když jste ale dívka v mužské tělesné schránce a ještě toužíte být baletkou, musí to být peklo. Obdivuhodné představení Victora Polstera toto peklo zprostředkovává velmi uvěřitelným způsobem a celý film de facto stojí na jeho výkonu. Téma snímku mě ovšem nevtáhlo natolik, abych šel na čtyři hvězdičky - uděluji tedy poctivé tři.

  • Vodnářka -
    Pobřeží (1963)
    ** 30.6.2018

    Takový ten typický dokument s rádoby veselým komentářem, který nám slovo od slova popisuje, co vidíme na plátně. Pár lidí, pár ryb a hodně dětí. Kamera je skvělá, některé záběry by klidně mohly viset v galerii jako obrazy, ale jinak docela nezajímavý snímek, který dnešním divákům nemá kromě exkurze do historie filmu co přinést.

  • Vodnářka -
    Na krátko (2018)
    ** 30.6.2018

    Má oblíbená Petra Soukupová v roli scenáristky, navíc na téma její nejlepší knihy Zmizet - znělo to velmi nadějně. Bohužel, jak to tak bývá, velká očekávání nepřinášejí nic dobrého, a to jsem se ani nemusela vžít do role kritického fanouška knihy, který má problém s čímkoliv, co se "jeho" knize nepodobá. On se jí mimochodem snímek nepodobá vůbec, tématem, myšlenkou a vlastně ani postavami. Ty jsou navíc ve snímku neurčité a prázdné, dějová linka se skoro neposouvá a téma ničím nezaujme. Za pozornost stojí jedině postava babičky, která všem leze na nervy a zároveň se bez ní nikdo neobejde, jejíž charakter se divákům vyjevuje postupně a která to se všemi vlastně myslí nejlíp. Ta mimochodem připomíná babičku z jiné knihy Soukupové - Nejlepší pro všechny. Kromě této dámy v roli Marty Vančurové musím ocenit také skvělý hudební podkres v podání skupiny Květy a výbornou hru s detaily, které nás od prvních záběrů vtáhnou do oprýskané šedi jednoho děčínského sídliště. Ač je mi to líto, nic dalšího snímek nepřináší.

  • kajas -
    Drahý synu (2018)
    *** 30.6.2018

    Postarší otec nadevše miluje svého devatenáctiletého syna, vozí ho do školy i na diskotéky, strachuje se o jeho zdraví a neuvědomuje si, že spolu s jediným dítětem ztrácí i přízeň manželky. Poměrně poutavý vhled do každodenního života současných Tunisanů ale v závěru doplácí na přílišnou zkratkovitost (k Samiho zmizení navíc dochází až v druhé polovině vyprávění, kde už nezbývá čas na vysvětlení jeho motivací k útěku), a abych byla s výsledkem spokojenější, muselo by vyvrcholení snímku přinést větší katarzi.

  • Vodnářka -
    Svědkové Putinovi (2018)
    **** 30.6.2018

    Poslední den roku 1999, Rusové slaví podobně důležitý svátek, jako jsou naše Vánoce, končí letopočty začínající jedničkou, všude je plno nadšení. Ideální příležitost provést tvrdé změny na úrovni, která se dotkne každého obyvatele. Boris Jelcin skládá svou funkci a v rámci pečlivě promyšlené strategie dává Vladimíru Putinovi celé tři měsíce ve funkci "zastupujícího prezidenta" na to, aby se připravil na březnové volby, které Putin při své, pro Česko dnes velmi známé, "nekampani" vyhrává. Režisér Vitalij Manskij podrobně sleduje celý první rok jeho vlády, kdy vše krok po kroku začíná být (slovy Jelcina) narudlé. Situace připomíná Farmu zvířat, změny se dějí postupně a jsou vždy obhajovány blahem společnosti a zlepšením "pro všechny". Vrací se sovětská hymna, Putinovi někdejší příznivci přecházejí do opozice, přičemž těm zásadním se v následujících měsících "náhodou" přihodí nějaká tragédie, média postupem času přestávají hrát jinou než propagandistickou roli. Manskému se díky práci na několika podobných projektech i častému využívání menší skryté kamery daří proniknout do zásadních situací - má v tom taky velkou praxi ze svého předchozího snímku ze Severní Koreje V paprscích slunce. Věřím, že snímek uspěje u (nejen) českých distributorů, ve dnech jmenování vlády s podporou komunistů je zásadní, aby podobné snímky nacházely své diváky a otevíraly diskuze.

  • RUSSELL -
    Dobré mravy (2017)
    **** 29.6.2018

    Velmi zajímavý a originální přírůstek do vlkodlačího žánru. Hororem bych to nazval jen kvůli té tématice – film totiž na nějakou snahu děsit diváka prakticky rezignoval a zaměřil se především na příběh, což v tomto případě nehodnotím nikterak negativně. Několik vyloženě hororových momentů zde sice je, ale jde pouze o lehké koření jinak převážně dramatického příběhu o rodinných, milostných a sousedských vztazích. Dobré mravy jsou především krásně natočené – film snoubí snovou atmosféru se zasazením do moderního, místy až futuristicky působícího, Sao Paula – a v neposlední řadě i výborně zahrané. Ačkoli jsou vizuální efekty z valné většiny tvořeny pomocí CGI, tak dosahují vysokých kvalit – zejména vlkodlačí mladě vypadalo úžasně působivě a reálně. Příběh je rozdělen na dvě části – více mě bavila ta první, při které si vás film pomalu omotává kolem prstu postupnou gradací napětí a hrou s očekáváním diváka, který dumá nad tím, kam se příběh vyvine. Většina filmů by možná rovnou po vyústění této příběhové linie skončila, tady se tak ale nestalo a přišlo na řadu nečekaně doslovné dovyprávění příběhu, který v první půlce započal. Tón se prakticky kompletně obměnil – z minimalistického hororového dramatu se to vyvinulo v sociální fantasy. Druhá půlka mě už nebavila tolik, jako ta první, ale výrazné momenty v ní také nalezneme. Dobré mravy mají opravdu brutální stopáž a rozhodně by to šlo osekat, ale s finálním cutem problém nemám. Tomuto ambiciózního a ojedinělému filmu jsem ten čas rád věnoval a mou pozornost dokázal udržet i ve své vleklejší druhé polovině. Americký vlkodlak v Londýně to sice není, ale svůj otisk ve vlkodlačím žánru rozhodně Dobré mravy zanechají. Film rozhodně nedoporučuji těhotným ženám se slabší povahou – některé scény by pro ně mohly být dost drastické a nepochybně by jim uvízly v paměti na delší dobu, což by pro období jejich těhotenství mohlo mít neblahé následky.

  • Radek99 -
    Tiché místo (2018)
    *** 23.6.2018

    Víceméně nuda...což je u sci-fi hororu poměrně závažný problém...minimalismus v oblasti ruchové složky tenhle film zazdil...rovněž mi tenhle příběh přišel značně nelogický - proč se třeba ona rodina nepřestěhovala někam ke zdroji přirozeného hluku, kupříkladu k onomu vodopádu, k jezu, k peřejím, k řece...aby zamaskovala svoji existenci? Navíc dvě tak nesourodé poloviny, jako v sobě spojuje Tiché místo, se hned tak nevidí - nejdříve minimalistická takřka kontemplativní, posléze laciná béčková vyvražďovačka... S nostalgií vzpomínám na žánrově podobnou, ale především mrazivě působivou skvělou Spielbergovu Válku světů...

  • Radko -
    Přívoz (1994)
    **** 6.4.2016

    POZOR - komentár prezrádza dej! Pokľudné tempo prevozu z Litvy do Bieloruska a späť naruší vznik štátnej hranice. Odrazu je preč výskot špľachotajúcich detí v rieke, pretože tá sa stala hraničnou. Rytmus prevozu loďky z brehu na breh nahradili čierne kanady a maskáčové oblečenia mladých chalanov - colníkov. Príbeh sa zaobíde bez sprievodného komentára. Čiernobiele obrazy postovietskeho teritória, plné uháňajúcich traktorov, starých žigulíkov, drevených lodiek, bábušiek a dedkov v kacabajkách kývajúcich sa v starej pramici a nahrubo postavených neomietnutých potravín, vypovedajú trefne sami za seba.

  • Matty -
    Bílý ráj (1924)
    **** 26.5.2018

    Stylistickou čistotou a přehledností vyprávění s hladkým kauzálním propojením jednotlivých událostí jde o film, který může být klidně poměřován s Griffithovými melodramaty ze stejné doby (která byla komplexnější zejména díky vyšším rozpočtům, většímu množství postav a akčních scén). ___ Sledujeme několik současně rozvíjených dějových linií s řadou paralel, které „na dálku“ posilují pouto mezi postavami (Ivan utíká před četníky, Nina utíká před Rezkem). Splněním hlavního cíle jedné dějové linie (donést lék matce) je v určitém momentu pověřena aktérka z jiné linie. Její akt dobré vůle (právě dobrosrdečnost představuje ústřední motiv vyprávění) vede ke vzniku citového pouta mezi ústředním párem a stanovení nového, společného cíle. Po tomto dílčím vyvrcholení příběhu je zároveň uvedena nová postava (loutkář), vyvolávající otázku, jakou roli sehraje ve vyprávění a zda nějak hrdinům pomůže s překonáním komplikací, které jim znemožňují společné soužití. Ukáže se přitom, že původcem všech problémů je tentýž člověk a mají tudíž jedno řešení. ___ Film je vyprávěn lineárně, vyjma dvojího a velmi funkčního využití krátkých flashbacků. První má vysvětlující funkci, druhý, s rozbitým křišťálovým zámkem, vyjadřuje emocionální stav hrdinky a zároveň nám připomíná její nedospělost (projevující se neodolatelně rozpustilým hereckým projevem Anny Ondrákové) - aby mohla dospět a vstoupit do světa symbolična, bude dle melodramatických konvencí potřebovat partnera. ___ K neobyčejné kompaktnosti vyprávění přispívá práce s různým rozsahem vědění postav a diváka (na rozdíl od Niny víme, že Ivetta má snoubence, sarkastického intelektuála v podání Gustava Machatého) nebo kompoziční motivace prakticky všech objektů, k nimž je nasměrována naše pozornost (vč. těžkých dřeváků, v nichž Nina nejdříve tančí a následně jedním z nich na chvíli vyřadí z provozu svého pronásledovatele). Do služeb vyprávění jsou zapojené i zimní šumavské exteriéry, kde se natáčelo (Ivanův lék pro matku zmrzl, matka synovi upletla nátepníky). K bezproblémové orientaci v příběhu (a během mnohých akčních scén i v prostoru) přispívají středové kompozice, hlediskové záběry nebo využívání detailů tváří a předmětů. ___ Možná to jsou z dnešního pohledu banality, ale díky stylistické a vypravěčské suverenitě film nemá hluchých míst, je dojemný, napínavý i vtipný (s tím souvisí i pozoruhodný sebereflexivní rozměr, zastoupený postavou loutkáře s jeho „němou hereckou družinou“ - konec jeho představení je zároveň koncem filmu), baví vás jej sledovat a záleží vám na postavách. Pro většinu současných českých filmů nic z toho neplatí. 80%

  • POMO -
    Něžná netečnost světa (2018)
    *** 20.5.2018

    Krásná holka a platonicky do ní zamilovaný dobrák versus krutost a faleš povrchní tváře rozvojového Kazachstánu, kde o životě (a smrti) lidí rozhodují ti bohatší - klidně sociální retarďáci s provizorním kanceláří (stanem) na poušti. Film zajímavý zkoumáním prostředí a interakce postav s ním, jejich cest řešení životních otázek v něm. S průběžnou jemnou romantickou linkou. Filmařsky zručně, s hezkou kompozicí vyjadrující aktuální náladu postav. Ale divácké emoce nečekejte. [Cannes]

  • POMO -
    Wildlife (2018)
    *** 10.5.2018

    Rozpad manželství a tím pádem i rodiny, očima 14-letého syna, který v ní - milujíc stejně matku i tátu - měl zakotvené jistoty. Film o variantě dospívaní rychlejší, než si mladý člověk přeje. Paul Dano sleduje komorně a pomalu poměrně konvenční zvrat osudu, ale natolik citlivě, jakoby by byl pro něj autobiografický. Výborná Carey Mulligan. [Cannes]

  • NinadeL -
    Universum Brdečka (2017)
    * 28.4.2018

    Universum Brdečková je jedno velké neštěstí už od dob Alhambry (románu o jejím otci, částečně vyfabulovaným, částečně vylhaným). Doufala jsem, že jejich společné dílo vyvrcholilo nejhorší vzpomínkovou knihou Pod tou starou Lucernou, ve které Brdečka komentoval výpisky z filmových katalogů a jeho snaživá dcera tento "text" dokončila k vydání... O Bohémě raději pomlčím. Bohužel lid je stále lačný drbů a rodinných historek a tak zaniká Brdečka filmař a stále více vyčnívá Brdečková jako profesionální pábitelka, která má spoustu zajímavých věcí na půdě. Ach jo. #finaleplzen

  • Goldbeater -
    Cesta (2014)
    ** 23.4.2018

    Gratuluji Davidu Michôdovi, že se mu podařilo vyrobit stoprocentní koncentrát prvotřídní nudy. Rover je do sebe zahleděné nic, u kterého budete marně čekat na jakýkoliv zvrat a bezútěšně si budete připomínat báječné chvíle strávené u Šíleného Maxe. Aspoň závěrečná scéna to jakš takš drží nad vodou. A ty, Quentine, že tě huba nebolí!

  • Matty -
    Lásky jedné plavovlásky (1965)
    **** 15.4.2018

    V inscenování trapnosti neměl Forman sobě rovného. Ve filmu snad není dialogu, při němž by oba mluvčí byli naladěni na stejnou vlnu a navzájem se poslouchali, který by proběhl bez rozpaků, dlouhých zámlk a hledání vhodných slov a který by jednu či druhou stranu ve výsledku něčím obohatil. Lásky mají ještě epizodičtější strukturu než Černý Petr, protože jsou nejen vyprávěné v několika časově vzdálených a prostorově oddělených kapitolách, ale navíc postrádají protagonist(k)u, byť se většina dějových linií sbíhá k jedné nešťastné holce, kterou nikdo nechce (partu fotříků v uniformách zase nechce ona) a která po celý film stojí tak trochu bokem (nebo za dveřmi). Vyprávění přitom postupuje od hlediska těch, kteří rozhodují (armáda, vedoucí závodu) přes hledisko mladých hrdinů zpět k autoritám (rodiče – represivní aparát přitom reprezentuje zejména matka, jejíž prohlížení cizího kufru provokativně doprovází státní hymna), takže mládež se zdá být z obou stran sevřená systémem, který jí vnucuje své představy o tom, jak by se měla chovat. Není proto divu, že se mladí nedovedou svobodně rozhodnout. Neměli možnost se to naučit. Přestože filmu dominují ve vší přirozenosti zachycené sociální interakce, k jeho oživení napomáhají nápadité kompozice (Pucholt opřený o nahou Brejchovou) a mistrovsky vystupňované gagy jako z němých grotesek (lovení snubního prstýnku, stahování rolety během první ze dvou geniálních postelových scén). Taky během nich je dominujícím pocitem trapno z toho, že lidé a věci selhávají a komunikace se zadrhává. Suicidální Andula je přitom jedním z nejsmutnějších živoucích Formanových důkazů, jaké důsledky tato neschopnost porozumění může mít. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, sportovec

  • xxmartinxx -
    Až přijde válka (2018)
    *** 20.2.2018

    Po rozhovoru s režisérem mám na ten film o kus lepší názor, můj dojem z něj stoupl. Ale to nikdy není dobré znamení. Všechny ty komplexní problémy mi nepřijdou 100% jasně artikulované, tak to nakonec z velké části sklouzává ke kroucení hlavou a pohoršením - ale to je málo, to nestačí. A režisér to ví, tak se snaží nebýt jen další observací extremistů, kterých už je v Česku i ve světě víc než dost. Daří se jen částečně.

  • verbal -
    Atlantida, 2003 (2017)
    ***** 18.11.2017

    FAMUFEST 2017. Trvalý pobyt v NDR si otrlý ukrajinský migrant může zařídit i prefíkaným způsobem. Stačí z Užgorodu propašovat do Maďarska iritující ukňučenou krávu a směnit ji na černém trhu za spolkový pas. Marfuša si príma do sytosti zašuká a Ivan si může ve Warnemünde otevřít prosperující „pracovní agenturu“ … Výborný, scénáristicky, režijně, herecky i dramaturgicky skvěle zvládnutý zábavný a napínavý kraťas, po kterém vskutku plesám, že nám to FAMU nevyrábí jen excentrické ufony a sebestředné artové hnědopichy. Popičofka, Mišo! Dúfam, že ti čoskoro dáky ten ujo bez fajčenia vysmerfuje love na celovečerák!

  • Radko -
    Drž si šátek, Tatjano (1994)
    ***** 26.7.2014

    Aj cesta môže byť cieľ, spieva skupina Mňága a Žďorp a zo severu Aki Kaurismäki nôti: Aj cesta tichom môže byť cieľ. Tichom, cigaretovým dymom a počúvaním rock´n´rollu. Na dreň osekanými dialógmi, v ktorých slovný pozdrav miesto nemá, len čistá účelnosť, prerastajúca lakonickosťou odpovedí až k absurdite. Ako keď sa recepčná motela opýta štvorice cestovateľov: "A chcete izby dvojposteľové, jednoposteľové alebo prístelky?" a odpoveďou je prosté, jednoznačné a nerozvíjajúce sa: "Áno". Ak sa k tomu pridruží kalíštek vodky, celá fľaška, fľašky alebo hektolitre kávy (podľa preferencií), je jednoducho vymaľované. Potom už ani nemôže byť pochýb, že sa ide smerom na Rusko. Nuž a celkom dobre si viem predstaviť, že ak by som v kaviarni popisoval jednému z hrdinov svoje interpretácie filmu, len by si výdatne srkol kávy, po dvadsiatich minútach ticha kukol na mňa a povedal: "Tá káva je zrúcanina.".

  • Jara.Cimrman.jr -
    Bob Roberts (1992)
    **** 10.9.2012

    Tak jako Bob Roberts věří v sílu dolaru, tak já věřím, že každý kandidát na senátora, který pochopil, co Amerika potřebuje, by měl být, v rámci místních demokratických zvyků, zastřelen. Ovšem zpívající demagog, ochotný chránit válkami světový mír, mne přinutil k pobavenému úsměvu, i když můj hlas by nedostal, ani kdybych měl v zemi neomezených možností volební právo.

  • MMR -
    Nevidím zlo, neslyším zlo (1989)
    ***** 1.8.2011

    Pořád si zde přemítám, mám dát 5 hvězdiček, mám dát 4 hvězdičky? Prostě sám nevím, je to parádní komedie, nechám si to rozležet v hlavě a ohodnotím, až přijdu odpoledne z práce... Takže rozmyšleno, a dospěl jsem k závěru plného hodnocení, protože si myslím, že to za to stálo.

  • Madison -
    Bohem zapomenuté děti (1986)
    ***** 14.9.2010

    Martlee Matlin bola viac než len správnom voľbou. Nieže by za ňou William Hurt zaostával, ale také rozporuplné pocity - od drsnej sebavedomej upratovačky cez jemnú plachosť životom ubitého dievčatka až po emotívne vyvrcholenie duševných traumat - v nej možno uprene sledovať, až sa zastavuje dych. Toto nie je romantická steelovka, ale tvrdá realistická skúška života, odvahy, pochopenia a postupného nazretia do bolesťou rozorvaného vnútra. Marlee absolútne dokonalá, jednoznačne zaslúžený Oscar. Tie jej zlostné gestá, ľahostajnú mimiku a neznášanlivosť voči okoliu - aby zakryla strach z možnosti znovu niekomu dôverovať - som zbožňovala.

  • Hellboy -
    Oratorium pro Prahu (1968)
    **** 31.3.2009

    Přínosné i pro Čechy, nejen cizince, kterým byl film určen. I první půlka má své opodstatnění, rozhodně není zbytečná. Druhá půlka je pak samozřejmě o to silnější, oč lépe byl život v Československu počátkem roku 1968 zachycen v té první.

  • Radek99 -
    Lovec jelenů (1978)
    ***** 21.7.2008

    ,,Však jsme to vyhráli..." ,,Jo" ,,Už musím jít pracovat." V jednom z nejlepších filmů americké kinematografie 70. let, v přesvědčivém sociálně-protiválečném snímku Lovec jelenů, je válka reflektována jako pouhá epizoda života, ovšem tak důležitá, že ovlivňuje kvalitu života samého. Válka v objektivizovaném pohledu - to je ta věc v hlavě, která lovci jelenů vychýlí zbraň v rozhodující fázi výstřelu, to je ruská ruleta se životem. Právě motivem ruské rulety se tenhle snímek proslavil a tento leitmotiv vinoucí se větší částí filmu sice odkazuje k ruskojazyčnému původu hlavních postav a jejich komunity, sociálně a především hodnotově však stojí k ruské ruletě v opozitu. Je to vlastně absurdní paradox - silně socializovaní a ukotvení hrdinové tohoto příběhu živící se manuální prací a tím si utvrzující hluboce fixovaný žebříček životních hodnot utápí sice svůj život v alkoholu, ale i přesto si ho velmi váží a cení si ho. K uspokojování svých potřeb nepotřebují praktiky dekadentních carských plukovníků znuděných životem. Ty k nim přinese až absurdní svět války negující dosavadní hodnoty a tříštící pevnou sociální kotvu jejich komunity. Jako jsou různé cesty k zobrazení života, jsou i různé způsoby filmového zobrazení války - někdo použije princip vizuálně otřásající (Apokalypsa), jiný autentizující (Četa), v Lovci jelenů je válka vylíčena spíše v psychologických dopadech na život a psychiku člověka. A všechny vyobrazení dohromady utvoří celistvý obraz hrůzy Vietnamu... Podobné filmy: Apokalypsa, Četa, Olověná vesta, Oběti války, Narozen 4. července, Nebe a země, Tábor tygrů

  • ajuska -
    Cizinci ve vlaku (1951)
    ***** 8.8.2007

    Další výborný Hitchcock. Je pravda, že tento film nijak zvlášť nepřekvapuje a plyne po jasně nastíněné linii, ale přesto má skvělou atmosféru a působivě graduje. Za zmínku stojí především vynikající lehce vyšinutý záporák, který mistrně zatlačuje svého protivníka do kouta a některé nepřehlédnutelné režijní inovace a nápady.

  • genetique -
    Velké nesnáze v Malé Číně (1986)
    *** 20.6.2006

    Tolerancia absurdných scén filmu z mojej strany sa vôbec nekonala. Snaží sa byť filmom hustým, no je to príliš rozprávkové. Navyše skoro vôbec nie vtipné. Okrem sexi obetí a dobrých pár akcií nič moc. 55%.

  • Lima -
    Spalovač mrtvol (1968)
    ***** 13.4.2003

    "Dáš si rakvičku, nebo věneček?", aneb proč si při vstupu do cukrárny téměř pokaždé vzpomenu na toto děsivé, vynikající dílo Juraje Herze. Švejkovská vlídnost Rudolfa Hrušínského je tatam a "Hrůša" stvořil fašizoidního psychopata tak působivě, až z toho jde mráz po zádech. Hej, pánové z ČT, co takhle dát po dlouhých letech reprízu?

  • golfista -
    Vykoupení z věznice Shawshank (1994)
    ***** 14.2.2003

    Na velmi ošemetnou a těžko zodpověditelnou otázku "který film je podle vás nejlepší", mi dal do úst tímhle dílem Frank Darabont odpověď, za kterou se opravdu nebudu stydět. Pokud bych měl jenom jednu (možná dvě :) možnost, pak právě sem patří 6*. Bohužel jsem nestihl tenhle film v kině, ale vydáním na DVD jsem si ho konečně vychutnal i v originále a je to fakt nádhera (tím nechci hanět český dabing, který je mimochodem vynikající).

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace