53. MFF Karlovy Vary

Plakát k festivalu 53. MFF Karlovy Vary

Vítejte ve speciálu ČSFD.cz, věnovanému 53. ročníku MFF Karlovy Vary, který proběhne od 29. 6. do 7. 7. 2018. Tato sekce vám usnadní orientaci ve filmovém programu: jednotlivé filmy si můžete seřadit dle termínu promítání, filmových sekcí nebo dle hodnocení filmů uživateli ČSFD.cz. Díky seřazení dle hodnocení budete mít přehled, které filmy promítané v daný den nebo v rámci dané filmové sekce jsou nejlepší.

Sekce vám navíc přinese postřehy ČSFD Agentů, kteří budou v raketové kadenci psát komentáře ke zhlédnutým filmům a zážitkové příspěvky do Deníčků. Za podporu v "agentské akci" děkujeme partnerovi Vodafone a těšíme se na zprostředkování festivalové atmosféry vám, návštěvníkům ČSFD.cz!

Hlavní soutěž

Soutěž Na východ od Západu

Soutěž dokumentárních filmů

Hlavní program - mimo soutěž

Zvláštní uvedení

Horizonty

Jiný pohled

Imagina

První podání

Půlnoční filmy

České filmy 2017–2018

Made in Texas: Pocta Austin Film Society

Odrazy času: Pobaltský poetický dokument

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Na památku uplynulého dne

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1990

    Režie: Šarunas Bartas

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Na památku uplynulého dne

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1990

    Režie: Šarunas Bartas

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Na památku uplynulého dne

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1990

    Režie: Šarunas Bartas

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Země nevidomých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1992

    Režie: Audrius Stonys

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Země nevidomých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1992

    Režie: Audrius Stonys

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Země nevidomých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1992

    Režie: Audrius Stonys

    • 29.6.2018 20:00
    • Hotel Thermal, Kinosál B
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    235 000 000

    Dokumentární, Lotyšsko, 1967

    Režie: Uldis Brauns

    • 3.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    235 000 000

    Dokumentární, Lotyšsko, 1967

    Režie: Uldis Brauns

    • 5.7.2018 10:00
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    235 000 000

    Dokumentární, Lotyšsko, 1967

    Režie: Uldis Brauns

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Antigravitace

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1995

    Režie: Audrius Stonys

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Antigravitace

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1995

    Režie: Audrius Stonys

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Antigravitace

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1995

    Režie: Audrius Stonys

    • 30.6.2018 19:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    511 nejlepších fotografií Marsu

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Andres Sööt

    • 2.7.2018 18:30
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    511 nejlepších fotografií Marsu

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Andres Sööt

    • 6.7.2018 10:30
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    511 nejlepších fotografií Marsu

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Andres Sööt

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    O deset minut starší

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1978

    Režie: Herz Frank

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    O deset minut starší

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1978

    Režie: Herz Frank

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    O deset minut starší

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1978

    Režie: Herz Frank

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Přívoz

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1994

    Režie: Laila Pakalnina

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Přívoz

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1994

    Režie: Laila Pakalnina

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Přívoz

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1994

    Režie: Laila Pakalnina

    • 30.6.2018 19:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ženy z ostrova Kihnu

    Dokumentární, Estonsko, 1974

    Režie: Mark Soosaar

    • 2.7.2018 18:30
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ženy z ostrova Kihnu

    Dokumentární, Estonsko, 1974

    Režie: Mark Soosaar

    • 6.7.2018 10:30
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ženy z ostrova Kihnu

    Dokumentární, Estonsko, 1974

    Režie: Mark Soosaar

    • 30.6.2018 19:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pobřeží

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1963

    Režie: Aivars Freimanis

    • 2.7.2018 18:30
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pobřeží

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1963

    Režie: Aivars Freimanis

    • 6.7.2018 10:30
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pobřeží

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1963

    Režie: Aivars Freimanis

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Prádlo (studentský film)

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1991

    Režie: Laila Pakalnina

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Prádlo (studentský film)

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1991

    Režie: Laila Pakalnina

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Prádlo (studentský film)

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1991

    Režie: Laila Pakalnina

    • 29.6.2018 09:00
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pošta

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1995

    Režie: Laila Pakalnina

    • 1.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pošta

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1995

    Režie: Laila Pakalnina

    • 7.7.2018 15:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Pošta

    Dokumentární / Krátkometrážní, Lotyšsko, 1995

    Režie: Laila Pakalnina

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Apolinaras

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Apolinaras

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Apolinaras

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Bílé zvonky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Ivars Kraulītis

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Bílé zvonky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Ivars Kraulītis

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Bílé zvonky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Ivars Kraulītis

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Byli jsme na vlastním poli

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1988

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Byli jsme na vlastním poli

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1988

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Byli jsme na vlastním poli

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1988

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Eldorádo

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1971

    Režie: Ülo Tambek

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Eldorádo

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1971

    Režie: Ülo Tambek

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Eldorádo

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1971

    Režie: Ülo Tambek

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Rolníci

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Ülo Tambek

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Rolníci

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Ülo Tambek

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Rolníci

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1968

    Režie: Ülo Tambek

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Sny stoletých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1969

    Režie: Robertas Verba

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Sny stoletých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1969

    Režie: Robertas Verba

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Sny stoletých

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1969

    Režie: Robertas Verba

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Stařec a země

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1965

    Režie: Robertas Verba

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Stařec a země

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1965

    Režie: Robertas Verba

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Stařec a země

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1965

    Režie: Robertas Verba

    • 30.6.2018 19:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Svatojánské svátky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1978

    Režie: Andres Sööt

    • 2.7.2018 18:30
    • Kino Čas
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Svatojánské svátky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1978

    Režie: Andres Sööt

    • 6.7.2018 10:30
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Svatojánské svátky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1978

    Režie: Andres Sööt

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Trať přes mlžné louky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Trať přes mlžné louky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Trať přes mlžné louky

    Krátkometrážní / Dokumentární, Litva, 1973

    Režie: Henrikas Šablevičius

    • 30.6.2018 16:30
    • Divadlo Husovka
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ulice Pikk

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1966

    Režie: Hans Roosipuu

    • 4.7.2018 10:30
    • Lázně III
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ulice Pikk

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1966

    Režie: Hans Roosipuu

    • 6.7.2018 19:00
    • Hotel Thermal, Kongresový sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Ulice Pikk

    Krátkometrážní / Dokumentární, Estonsko, 1966

    Režie: Hans Roosipuu

    • 29.6.2018 11:30
    • Kino Drahomíra
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Začátek

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Uldis Brauns

    • 1.7.2018 09:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Začátek

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Uldis Brauns

    • 7.7.2018 12:30
    • Hotel Thermal, Malý sál
    • Odrazy času: Pobaltský poetický dokument
    poster

    Začátek

    Krátkometrážní / Dokumentární, Lotyšsko, 1961

    Režie: Uldis Brauns

Lidé odvedle

Sedm blízkých setkání

Návraty k pramenům

Festival krátkých filmů Praha uvádí

Letní kino

Komentáře k zobrazeným filmům

  • Vitex -
    Studená válka (2018)
    *** 20.9.2018

    Z Idy jsem zvládl něco kolem patnácti minut, tady to dopadlo mnohem líp - viděl jsem to celé. Do půlky mi to dokonce připadalo jako moc dobrej biák. Mám rád elipsovité vyprávění. Ale tady elipsy negenerují významy. Negenerují kromě pocitu promarněného potenciálu nic. Pawlikowski je spokojen s málem, šťastný to muž. Kamera nádherná. Zvuk super.

  • castor -
    Ostré předměty - Zmizet (E01) (2018)
    **** 19.9.2018

    Sarkasmus, kam se podíváš. Ospalé městečko plné přetvářky a k tomu mordy dívek v minisérii podle autorky Zmizelé, které se před lety bravurně chopil David Fincher. Gillian Flynn k látce přistoupila velmi loudavě a nevlídně. Trpělivý tak musí být i divák. Poznáváme novinářku Camille, kterou šéf posílá do městečka Wind Gap ve státě Missouri, aby informovala o případu zjevných vražd dvou mladých dívek. Nadstavbou článků má být skutečnost, že ze zapadákova autorka sama pochází. A z kterého pláchla. Ví, jak to na maloměstě chodí, většinu obyvatel zná. A dokáže si obstarat informace, které se k cizinci jen tak nedostanou. Po malé dívence, která ležela mrtvá v potoce a s vytrhanými zuby, přichází objevení druhé oběti. Atmosférické, tísnivé a velmi dobře zahrané, uvidíme, kam to autor Sedmilhářek Jean-Marc Vallée posune.

  • Marigold -
    Mars (2018)
    odpad! 16.8.2018

    Naprosto nekoukatelný a toxický slepenec mdlé režie, bezpohlavního scénáře a nevýrazných herců. Nápad tam snad kdysi byl, ale realizace připomíná čekání na zázrak. Který nepřijde. Radil jsem se o tom s velkou medvědicí a řekla mi podobné prd jako celý Mars.

  • Marigold -
    Léto (2018)
    **** 15.8.2018

    Pod hladinou příjemného letního filmu jen tak o ničem vážném (vždyť komunismus se tu zhmotní spíš jen náznaky) dříme podobně melancholický portrét tvůrčích lidí v šedém ideologickém žaláři, jaký nabídl třeba letošní Dovlatov. V tomhle tichém, hrdém vzdoru, který kamera snímá v ladných trajektoriích a několika plánech, je něco typicky ruského a hluboce podmanivého. Pro mě jsou některé "západnické" hudební vsuvky spíš navíc, byť chápu, že i tady režisér poukazuje na svým způsobem nepřenositelnost kulturních tradic a velmi svébytnou pozici rockového undergroundu ve východním bloku. Krátil bych, dovedl bych si představit přesvědčivější rytmus, ale Léto je letní film s hranou.

  • gudaulin -
    Tísňové volání (2018)
    ***** 3.8.2018

    Kdyby mi někdo před shlédnutím Tísňového volání tvrdil, že stačí jedna místnost, jeden muž a telefonní sluchátko ke vzniku strhujícího filmu, byl bych výrazně skeptický. Přesto to funguje. Díky chytrému scénáři a soustředěnému a naprosto přirozenému Jakobu Cedergrenovi v roli policisty budete svědkem minimalistického snímku, který má schopnost vás emočně rozemlít na kousky. Tísňové volání je nenápadný, komorní kousek, který může v záplavě vysokorozpočtových, efektně výpravných bijáků snadno uniknout pozornosti, což by byla škoda. A proto doporučuji: zaposlouchejte se do hlasu muže, který v řadě otravných a zbytečných telefonátů dokáže rozpoznat jeden, který vede ke krutému odhalení a svou temnotou a bezvýchodností se vymyká rutině pracovníků tísňové linky. Celkový dojem: 95 %.

  • Matty -
    Utøya, 22. července (2018)
    ** 9.7.2018

    Věřím, že o událostech v Norsku před sedmi lety lze natočit myšlenkově obohacující a formálně odvážný film, který divákem pouze neotřese, ale zároveň jej donutí přemýšlet. Utøya, 22. července takovým filmem opravdu není. Sice oceňuji sázku převážně na realistickou motivaci scén (byť je to u filmu s fiktivními postavami poněkud nadbytečné), ale ta sama o sobě dobrý film nezaručuje. Naopak vede k tomu, že většinu stopáže tvoří dlouhé, napínavosti prosté záběry několika postav schovávajících se a vyčkávajících někde v lese nebo pod skalnatým útesem. Autenticita je navíc nabourávána nevkusnými melodramatickými berličkami (matka volající své mrtvé dceři, mikrozápletka s chlapcem ve žluté bundě), napovídajícími, že hlavní a možná jedinou (cynickou) ambicí tvůrců bylo vyždímat z diváků nějaké emoce, trošku jim rozdrásat duše exploatací reálného teroru (tenhle úmysl je ostatně s jistou bezelstností naznačen větou, kterou Kaja v úvodu pronáší při pohledu do kamery, když telefonuje se svou matkou: „Nikdy to nepochopíš, prostě mě poslouchej"). Vyprávění je ale příliš přímočaré (pro doklad, že to jde důmyslněji, viz Van Santův skládačkovitý Slon) a ve hře je příliš málo proměnných, které by nás vtáhly do děje, takže Utøya nefunguje ani jako „zážitkový“ survival horor. Můžeme si klást otázku, zda Kaja přežije, nebo nikoliv, zda najde svou sestru, nebo nikoliv, ale to je tak všechno. Poppe spoléhá na naše napojení na protagonistku, ale zapomíná, že film není videohra, u které strach o život postavy zesiluje hráčova kontrola nad jejím jednáním. Udržet nás bez možnosti vydechnutí v přítomném okamžiku a zároveň podat komplexní výpověď o určité tragédii přitom lze, jak nedávno ukázal Saulův syn. Utøya je oproti tomu paradoxní rekonstrukcí události, o které se vyjma úvodních a závěrečných vysvětlujících titulků skoro nic nedozvíme. Jde pro mne o prototyp zbytečného filmu bez přidané hodnoty, který byl natočen hlavně kvůli vyvolání mediální odezvy. Filmu, na němž lze obdivovat akorát sportovní výkon představitelky hlavní role a kameramana (jakkoli personalizovaná kamera, reagující občas na okolní podněty nezávisle na postavách, vytváří zavádějící dojem, že sledujeme found footage záběry). 50%

  • Filmmaniak -
    Geula (2018)
    **** 8.7.2018

    Hřejivé sladkobolné lidské drama se skvělou izraelskou hudbou. Nevzrušivý, takřka bezkonfliktní a pomalu plynoucí děj oživují neobvyklé lokální motivy, jako třeba otázka ortodoxního náboženství a téma společenských poměrů v Izraeli, a také hodně pomáhá, že je to opravdu moc dobře zahrané a natočené.

  • Filmmaniak -
    Utop se, nebo plav (2018)
    ** 8.7.2018

    Mírně úsměvná nenáročná komedie, jejímž hlavním nepřítelem je málo humoru a přehnaná délka. Příběh je taková bazénová variace na Do naha s poselstvím, že sportovní úspěch vyřeší všechny vaše problémy, akorát tedy podstatně hůř napsaná a režírovaná. Úvodní hodinová expozice (než se začne pořádně trénovat) je hrozně úmorná a metafory točící se kolem koleček a čtverců jdou zcela mimo. Efektních závěrečných 15 minut je docela uspokojivým vykoupením za tu bídu předtím, ale zas je divné, že plavci předvádějí choreografii, kterou jste je nikdy předtím neviděli trénovat.

  • Filmmaniak -
    Svědkové Putinovi (2018)
    *** 7.7.2018

    Zajímavý pohled do zákulisí zejména Putinovy kandidatury a průběhu voleb a do soukromí Borise Jelcina, samotné záznamy z období prvního roku Putinovy vlády totiž už nejsou tak výmluvné a hlavně jsou zdrženlivě mělké - včetně momentů, kdy se Putin baví s režisérem a mluví přitom přímo na kameru. Dokument se od začátku prezentuje jako protiputinovský, stejně se v něm ale pochopitelně objevuje jen to, co Putin dovolil filmařům natáčet.

  • Brylin -
    Stébla (2018)
    * 7.7.2018

    Tak tahle korejská kavárenská konverzačka mě úplně minula. Snímek se tváří artově: prostředí zastrčené pohodové kavárny, intelektuálové a umělci coby hlavní postavy v mezních situacích, černobílá kamera, nekonečné rozhovory, ale celý film je naprosto prázdný. Bohudík za krátkou stopáž. Jedna hvězda.

  • RUSSELL -
    53 válek (2018)
    *** 7.7.2018

    Velmi působivé ztvárnění posttraumatické stresové poruchy. Hlavní protagonistka filmu se postupně propadá hlouběji do deprese a úzkosti, které neustále gradují a nemají konce. Za vše může její manžel – válečný zpravodaj –, jenž neustále jezdí z války do války a nehledí na to, že se kvůli tomu jeho ženě bortí její osobnost. Anny největší problém tkví v tom, že svého manžela opravdu plně miluje a neustálý strach z toho, že je na místech, kde může kdykoliv přijít o život, ji naplno pohlcuje a stahuje do nekonečné temnoty, kde není schopna normálně fungovat a cesta do psychiatrické léčebny je tak nevyhnutelná. Vše vyústí v to, že by pro ní bylo nejlepším řešením, kdyby její muž opravdu zahynul a ona se přes to pokusila přenést, než se dál utápět v tom, co by kdyby. Film má velmi přívětivou stopáž a rozhodně jde o velmi zajímavé téma, jehož zpracování je na vysoké úrovni – je to ale tak těžké a specifické, že mi dělalo trošku problém to celé přežvýkat. Rozhodně ale stojí za vidění – už jen pro efektní herecký výkon Magdaleny Popławské.

  • Vodnářka -
    Krajina ticha a temnoty (1971)
    **** 7.7.2018

    Když se středobodem světa stane vaše dlaň. Je prostředkem komunikace, setkání s lidmi, se světem, možností předat lásku, emoce a ukázat empatii. Možností, jak opustit vlastní pouta tmy a ticha. Herzog objevuje, co se za těmito pouty skrývá, co je uvnitř tmy. Sleduje obdivuhodnou Fini Straubinger, která ohluchla a oslepla v průběhu svého života, děti, které se s absencí těchto smyslů již narodily, i další osudy. Máme tak možnost přiblížit se k jejich pro nás vzdálených životů, poznat prakické způsoby komunikace a práce s těmito osobami. Straubinger má i přes své životní břemeno neskutečně síly a optimismu, které přenáší na ostatní, snaží se organizovat a poskytovat pomoc ostaním a otevírá témata, která byla na počátku 70. let v Západním Německu neznámá a neprozkoumaná. Herzog přitom úspěšně zachycuje směsici lehkosti i tíhy křehkého světa beze slov a obrovskou sílu, která se v této křehkosti skrývá, a přináší tak i pro dnešní dobu zásadní dokument.

  • =woody= -
    Objevitel (2011)
    *** 7.7.2018

    Ajaj, tak tady jsem čekal víc. Sakra víc. David Lowery, loňský oceněnec festivalu mohl vyždímat ze zajímavé premisy více, více atmosféry jako mléka z dojnice. Mějme se filmově, woo.

  • =woody= -
    Hon na králíky (2017)
    **** 7.7.2018

    Sranda bavil jsem se krátké ale výstižné, co chtít od desetiminutovky více, že? Mějte se filmově, woo.

  • Filmmaniak -
    Skokan (2018)
    ** 7.7.2018

    Námět pozoruhodný a první půlhodina utíká ještě překvapivě svižně, pak se ale děj zcela zastaví, začne se motat v kruhu a hlavně přestane k čemukoli směřovat, snad jen kromě nevzrušivé snahy hlavního hrdiny vymanit se z podvodnické rutiny, do níž ho jeho okolí zatáhlo. Jeden dobrý nápad roztažený na devadesát minut a bez pointy.

  • Rimsy -
    Do noci (2018)
    *** 6.7.2018

    Málokomu se to bude líbit, je to opravdu síla. Ve sledu nevysvětlených, často bizarních a nechutných obrazů trápí Brunner Caleba Landryho Jonese až na hranici jeho možností. Není to příjemné ani jednoduché pokoukání, ale zároveň tu vidíme poměrně realistický obraz posttraumatické stresové poruchy. Nevyrovnanost, úzkosti, absence smyslu života, neschopnost fungovat, to všechno k téhle diagnóze patří a hlavní "hrdina" to zobrazuje velmi dobře. Příběh zřejmě vyžadoval i absurdní postavy kolem něj, aby se vůbec něco dělo, takže se budeme divit jeho neuvěřitelně trpělivé partnerce i podivným kamarádům; ale právě ve vztazích k druhým lidem se Normanovo trauma a celoživotní postižení ukazuje nejvýrazněji a nejtragičtěji. Těžký, nepřátelský film, který mě ale svou syrovostí a snahou jít až na dřeň přece jen trochu okouzlil.

  • Rimsy -
    Paterno (TV film) (2018)
    *** 6.7.2018

    Barry Levinson dokazuje, že stále patří mezi velmi schopné řemeslníky, ačkoli tomuto projektu musím vytknout především jednu věc - délku! Některé pasáže (paradoxně především akční koláže) a vedlejší dějové linky jsou překvapivě nudné a kdyby se stopáž zastavila na nějakých 70-80 minutách, byl bych dost spokojen. Takhle se dočkáme spousty rozvláčných a utahaných dialogů, obvykle zahrnujících pomalu láteřícího Ala Pacina, který kvůli roli dokázal ještě o pár let zestárnout. Pro Levinsona je to jinak ideální látka, jelikož se jedná o klasický americký příběh zahrnujících hodnotové spory. Škoda, že samotný Paterno je ze všech postav ve filmu zdaleka nejlaxnější, a tak je velmi těžké si na něj udělat názor; nebo aspoň na to, zdali se choval správně. Ale určité morální otázky tento případ v divákovi vyvolá, což je fajn.

  • Goldbeater -
    Smrt rockové hvězdy (1981)
    **** 6.7.2018

    Smrt rockové hvězdy je provokativní a špinavá exkurze do života a smrti nejmenovaného hudebníka, volně inspirovaná úmrtím zpěváka skupiny The Doors, Jima Morrisona. Jde o jakousi psychedelickou a koncentrovanou směs alkoholu, drog, sexu, násilí a rock 'n' rollu bez jakéhokoliv děje, pouze se zběsilým hudebním doprovodem. Čistě pocitový snímek.

  • Goldbeater -
    Sestry v triku (1981)
    *** 6.7.2018

    Krátkometrážní snímek o loupežném přepadení provizorního domácího kasína skupinou sester, koncipovaný jako pocta němým filmům. Žádné dialogy, jen groteskní akce. Na ploše sedmi minut to samozřejmě diváka nemůže nijak extra vtáhnout do děje, ale díky velmi svižnému tempu a hudbě je to aspoň chytlavé a zábavné.

  • Goldbeater -
    Invaze hliníkových lidí (1981)
    *** 6.7.2018

    Velice obskurní krátkometrážní snímek vzdávající poctu invazním science fiction 50. let 20. století. Můžeme v něm najít určité náznaky děje - mladík Virgil se stává svědkem invaze jistých hliníkových lidí (rozuměj bizarních postav obalených alobalem), aby se poté stal jediným přeživším při nadcházející apokalypse. Je to celé opravdu prapodivný černobílý nesmysl s příšernými hereckými výkony a bizarní hudbou. Těžko popsatelné.

  • Goldbeater -
    Rychlost světla (1981)
    *** 6.7.2018

    Atraktivní žena s malou dcerou se na cestě autem po americkém vidlákově ocitne v kolotoči úzkostlivých situací, zapříčiněných podivným chováním místních obyvatel. Mají s tím souvislost start raketoplánu a erupce na slunci, na které je ve filmu mnohokrát prostřiháváno? Kdo ví. Atmosféra tohoto snímku je každopádně velmi tíživá (velkou roli hraje ponurá hudba) a po jeho zhlédnutí vám rozhodně nebude do zpěvu.

  • Goldbeater -
    Maska ze Sárnáthu (1981)
    *** 6.7.2018

    Dvacetiminutový černobílý slasher svým námětem zdánlivě připomínající krátkometrážní verzi filmu Maska až na to, že zde Jim Carrey nepotírá zločin v ulicích, ale místo toho jakýsi zlodějíček Harry pod vlivem masky ze Sárnáthu podřezává krky nebohým obětem. A kupodivu je to i velmi krvavé a má to slušnou atmosféru (hlavně díky nápadité hře se stíny a nasvícením). To vše za zvuků retro elektronické hudby. Zapadlá lahůdka pro hororové fajnšmekry.

  • Vodnářka -
    Oči Orsona Wellese (2018)
    **** 6.7.2018

    Snímek jednoho z nejcharismatičtějších režisérů, které jsem měla tu čest poznat. Mark Cousins, velký fanoušek Orsona Wellese, který si koupil jeho botu, nechal si jeho jméno vytetovat na paži a nosí tenisky "Orson", se vydává po stopách Wellesových kreseb, dosud schovaných v rodinných i jiných archívech. Představuje Wellese jako impulzivního kreslíře, který zachycoval cokoliv viděl, prožíval a o čem přemýšlel. Cousins mu prostřednictvím snímku "posílá" dopis, ve kterém představuje Wellesovi dnešní svět, rozvíjí jeho úvahy a myšlenky z filmů i osobního života a divákům tak přibližuje tohoto slavného autora v novém světle. Cousinsovi se daří vlastní kreativitu a kouzlo přenést na plátno a své souznění s Orsonem Wellsem zručně předává dívákům. Formou i obsahem skvělý dokument přinášející i 77 let od premiéry Občana Kanea stále akutální otázky a témata.

  • Traffic -
    Vzplanutí (2018)
    **** 6.7.2018

    Doteď si nejsem jistý, do jaké míry je interpretační otevřenost a intelektuální vyzývavost filmu (odkazy na Faulknera atd.) skutečně podnětná, a do jaké míry jde o cynickou hru s festivalovými porotami a filmovými kritiky, mezi kterými přesně takové věci tradičně rezonují. Protože se ale domnívám, že Lee Chang-dong, který je spíš slavnostním účastníkem festivalů než pravidelným sběratelem cen, nějakou vypočítavost nemá zapotřebí, přikláním se spíš k té první variantě. Z toho, co jsem letos ve Varech viděl, určitě jeden z opravdu mála filmů, u kterých jsem nevěděl, na čem jsem.

  • Lavran -
    Zvuk v tichu (2018)
    **** 6.7.2018

    Snad nejpřesvědčivější film o tom, jak hluboké štěstí může člověku přinášet akt soustředěného naslouchání. A kolik pokory s sebou takové počínání nese - kdo skutečně naslouchá (druhému, tichu, světu), přestává být sám sebou, vysvléká se - jako had z příliš těsné kůže - ze svého jáství (v tom je naslouchání podobné meditaci: meditace koneckonců není ničím jiným než vrcholnou formou tohoto unselfing, návratem do širého domu světa). Ne nadarmo tak britský filosof Timothy Morton v jedné ze svých posledních knih (konkrétně v knize Being Ecological) říká, že vymírání druhů, znečišťování oceánů, půdy, ničení světa (pošlapávání jeho barev, umlčování jeho písní) zabráníme jedině tak, že se kolektivně vyladíme na potřeby všeho mimolidského, podobně jako hudebníci v libovolném hudebním tělese, kteří během vystoupení pozorně naslouchají jeden druhému a jedině tak dávají vzniknout něčemu souladnému, harmonickému.

  • =woody= -
    Mandy - Kult pomsty (2018)
    ** 6.7.2018

    Zdar tak leda Jóhannssonovi. Upřímně nevím, jak se k této kolosální ptákovině přimotal. Panos je blázen a Nicolas fakt ztratil poslední zbytky zdravého úsudku. Je to vtipné kde to vtipné být nemá, je to dlouhé, a hlavně je to nudné! Snaha o umělecký vizuál nasbírala pár kladných bodů a pár jich obstaral vpravdě geniální skladatel. Zbytek je hromadou promarněných šancí. Jak se pak má člověk mít filmově?! Woo.

  • =woody= -
    V Mosulu (2018)
    **** 5.7.2018

    Zdar přeživším! Válka je tolik omílané téma. Ve zprávách o ní slyšíme každou chvíli. Točí se o ní realisticky zpracovávané filmy. Já osobně jsem tak trochu laxní k takovému tématu a tak trochu zblblej právě ze všech akčáků a thrillerů. Proto bylo sledování reality pořádnou fackou. Člověk si uvědomí jaké štěstí má už jen proto, že žije tady a má všechny končetiny.. Jana Andert se nebála následovat vojenskou jednotku do mrtvolami posetých ruin, polní nemocnice, ani pod ostrou palbu. Je to velice smutný pohled. Svět není v pořádku. Kéž by to všechno bylo jenom filmově.. Woo.

  • Rimsy -
    Muž, který zabil Dona Quijota (2018)
    **** 5.7.2018

    Chápu překvapené a znechucené komentáře i hodnocení, tohle rozhodně není snadno čitelné dílo. Milionkrát přepisovaný scénář je znát, ovšem to podstatné tam zůstalo v míře vrchovaté - Gilliamova představivost a až dětinsky naivní fantazie, z níž nehodlá ustoupit. Co ho štve na politice, společnosti, dnešní době - všechno vložil do snímku. Určitě to není koherentní (respektive po jednom zhlédnutí v tom hlubší klíč snad ani nelze najít) a když od téhle podoby Dona Quijota trochu poodstoupíme, můžeme začít hledat nelogičnosti. Anebo se můžeme nechat fascinovat každou jednotlivou scénou, která hýří nápady a zábavou. Takovéhle filmy se zas tak často netočí a já jsem rád, že jsem se naplnění Gilliamova snu dočkal.

  • RUSSELL -
    Dítě-věc (2012)
    *** 4.7.2018

    Redneck art jak vyšitý. Pomalý, mrazivý film, ve kterém sledujeme každodenní nudu jedné podivínské mladé holky, která tráví čas tím, že škodí lidem a ničí vše, co jí přijde pod ruku. Její nedostatek empatie vyústí v neposkytnutí pomoci nebohé starší paní uvízlé ve studni. Psychologická studie mladistvé psychopatky za bodem nápravy – film na ní nahlíží bez špetky naděje či náznaku směrem k nápravě. Nesnaží se tedy prezentovat příběh přerodu, naopak zobrazuje krutou realitu v souvislostech. Ve filmu se objeví několik momentů, kdy si člověk říká, že přece jen má v sobě špetku lidskosti – tyto momenty jsou ale záhy vždy rozdrceny na prach. To vše vyústí v zajímavé finále, kde se může zdát, že dochází k určité katarzi, i když ve skutečnosti jde pouze o rezignaci. Jsem rád, že nejde o další z řady filmů, kde je mladý psychopat součástí relativně fungující rodiny. Tahle dívka má tak akorát střechu nad hlavou – nic víc. To, že je taková, jaká je, nemůže nikoho moc překvapit.

  • =woody= -
    Panny (2018)
    **** 4.7.2018

    Zdar íránskému filmu! Já toho vlastně o Íránu moc nevím. Vše co znám je z íránských filmů. Těm se v posledních letech moc daří a to je moc dobře. Keren Rafael zůstává i ve svém druhém filmu věrna plážím - a dramatu. V novince "Panny" je ale oproti debutovému kraťasu více prostoru pro jemný humor. Ten nám zprostředkují všichni protagonisté a velmi přirozeně jej snoubí s dramatickými událostmi. Příběh o mořských pannách, který se obejde bez triků a nadpřirozených bytostí. A přesto je v kině příjemně filmově. Woo.

  • Brylin -
    Naléhavé zjevení (2018)
    *** 4.7.2018

    Gianni Zanasi přivezl do Varů film, který premiéroval letos v Cannes a se kterým také zvítězil v sekci Quinzaine des Réalisateurs. Naléhavé zjevení ukazuje především potřebu spirituality, víry, kterou jsme slovy režiséra všichni měli jako děti a která se krok za krokem z našich životů vytrácí. Můžeme stejně jako hlavní hrdinka Lucia bojovat, zapírat se a utíkat, ale když se ta potřeba projeví, je neodbytná, sami před sebou totiž nikam neutečeme. Režisér Zanasi akcentuje i další témata, vztah k půdě, dospívání, korupci, sociální sítě, vztahy lidí mezi sebou... ale téma víry je stěžejní. Možná je dobře, že Zanasi zjevení Madony odlehčil špetkou humoru, jednak daleko snáze přesvědčil finanční partnery filmu (téma zjevení Madony či Boha je samo o sobě jaksi nepatřičné) a druhak tím udělal ústřední motiv stravitelnějším i pro širší publikum. Podnětný snímek na hraně čtyř hvězdiček.

  • Rimsy -
    Naneživo (2017)
    **** 3.7.2018

    Bizár, jak se patří, a hlavně výborný nápad! První půlhodina je skutečně k nepřežití, i když v dobré společnosti i na ni lze shovívavě nahlížet jako na zábavně nepovedené a nechtěně vtipné béčko. Druhá část filmu je však vtipná zcela záměrně a dost se jí to daří, poskytuje totiž na úvodní část zcela nový pohled. Nerad bych víc z příběhu prozrazoval, ale tahle komedie je opravdu hodně meta a bez ohledu na kvalitu humoru se nejeden divák dozví víc o tom, jak natáčení filmu vlastně probíhá. Jsem zvědav, jestli se jedná o náhodný úkaz, nebo můžeme od Šinčiró Uedy čekat další subverzivní absurdity jako v tomto případě. No, nechci říkat zbytečně moc, a tak jen znovu napíšu, že se jedná o výbornou zábavu, kterou se vyplatí vidět, a dál to radši nechám být.

  • =woody= -
    Lechtání (2018)
    ***** 3.7.2018

    Zdar výzvám! Emotivní nálož, dokonale vyvážený poměr hrůzy a jemného vtipu, propracovaná dramaturgie, fantastické prolínání scén, výborný charakter hlavní postavy, se kterou chcete tak moc soucítit a litovat jí, ale nedá vám k tomu žádnou příležitost. Ovšem i ostatní postavy jsou velmi plastické a propracované. Přes příšerné téma je to skvělá podívaná. Tento fim by měl spočinout v učebnicích a povinně se promítat na školách. Rodičům. Debut? Takhle precizní?? Až Andréa Bescont odejde do tanečního důchodu, doufám, že se vrátí a režisérskou židli. Ve společnosti jejího filmu jsem se měl a opět chci mít filmově! Woo.

  • kajas -
    Lítost (2018)
    ** 3.7.2018

    Můj vztah k filmům z "řecké divné vlny" je jako na houpačce. "Humra" jsem zkousla, "Zabití posvátného jelena" jsem si užívala, ale co se týče tohoto snímku, opravdu jsem pocítila lítost. Lítost, že jsem svůj drahocenný čas nevěnovala jiné projekci. Originální nápad na vyprávění o muži, který si užívá litování od cizích lidí, mi bohužel ke spokojenosti nestačil. Chyběl mi nějaký černohumorný nadhled, ten se ale objevoval jen zřídka (například ve scéně, kdy se zázračně uzdravená žena obnaží před svým mužem, aby ho svedla - on ji ale raději požádá, aby si zašla na mamograf). Ve finále tak "Lítost" není zábavně divná, ale prostě jenom divná.

  • kajas -
    Tiché dítě (2017)
    ***** 3.7.2018

    Někomu může připadat zvláštní, že má nějaký snímek krátkometrážní stopáže projekci na KVIFF sám pro sebe, ale já jsem ráda, že jsem ho stihla alespoň na větší obrazovce novinářské videotéky, když ne přímo na plátně. Rachel Shenton - ztvárňující zde roli empatické sociální pracovnice Joanne - se po smrti svého neslyšícího otce naučila znakovou řeč a stala se mimo jiné ambasadorkou Národní společnosti neslyšících dětí. Spolu s režisérem Overtonem připravila tento chvályhodný filmový projekt, kterému dvacetiminutová délka zcela postačí na předání poselství. Život s postiženým dítětem není jednoduchý, existuje ale dost způsobů, jak mu ho ulehčit a zpříjemnit. Ignorování jeho potřeb (v tomto případě možnost naučit malou Libby znakový jazyk) mezi ně opravdu nepatří. Měla jsem z toho slzu v oku.

  • Goldbeater -
    Lucky (2017)
    ***** 2.7.2018

    John Carroll Lynch mě velmi mile překvapil. Svůj debut režíruje s citem a humorem a vytvořil téměř filozofické dílo hodné rozličných interpretací. Prošpikoval snímek tolika symbolickými scénami, které si divák musí vyložit po svém, že snad každý si v tomto filmu musí najít to své ořechové. Lucky může být snímek o stárnutí, o životě, o umírání, o promarněných příležitostech - a dost možná je úplně o všem. Kdo ví. Lucky se člověku dostane pod kůži. Mě si rozhodně získal. Velikán David Lynch ve vedlejší roli mě velmi dojal, hvězdou je ovšem samozřejmě Harry Dean Stanton - tohle je jeho labutí píseň a jedno z nejlepších rozloučení na filmovém plátně vůbec. Tak to berme s úsměvem!

  • =woody= -
    Lajka (2017)
    **** 2.7.2018

    Zdar fantazii! V každém směru originální je nový film Aurela Klimta, animovaný převážně klasickou technikou. Klobouk dolů, protože hlavně technická stránka filmu je opravdu impozantní. Přestože vtípky cílené snad více na rodiče, než děti, občas balancovaly na hraně vkusu, v sále se bavili všichni bez rozdílu. Některé narážky a pointy naopak trefily do černého. Rozpaky budí i některé písně. Celkově ale prima filmík pro celou rodinu. Všichni její členové se budou mít při sledování Lajky filmově. Woo.

  • Filmmaniak -
    Tři tváře (2018)
    **** 1.7.2018

    Jafar Panahi, k domácímu vězení nucený režisér snímku Taxi Teherán, opět dokázal natočit chytrý a nesmírně působivý film, jemně a přitom rázně kriticky reflektující poměry v současném Íránu, pouze ze svého automobilu a za minimálních prostředků. Tentokrát se v něm v roli sama sebe a za doprovodu populární herečky Behnaz Jafari vydává po vesnicích nalézt pravdu ohledně údajně zasebevražděné mladé dívky. Je to skvěle napsané i zahrané a strhující, přestože se pointa dá snadno odhadnout předem. Důležitější je navíc v tomhle případě ona cesta za tou pointou. Gratuluji a přeji mnoho nasolených předkožek.

  • Vodnářka -
    Mimořádná zpráva (2018)
    **** 1.7.2018

    Jeden den a dvě média, která jsou dnes bez ustání pod kritickým drobnohledem ze strany politiků i velké části společnosti - Česká televize a Hospodářské noviny. Den, kdy se Miloš Zeman chystá před skupinou pečlivě vybraných příznivců oznámit, zda bude znovu kandidovat na prezidenta republiky. Z HN nepřekvapivě nebyl pozván nikdo, z ČT jakousi náhodou alespoň Vladimír Keblúšek. Bez kamer, samozřejmě. V obou redakcích se hned ráno rozbíhají debaty a plánování, zda a jak i ony mohou přinést aktuální a objektivní zpravodajství, aniž by porušily hradní protokol. Dívák má možnost proniknout přímo do akce a porovnat tak různorodost výzev, které přináší psaná a televizní žurnalistika. Snímek zachycuje precizní práci redaktorů, editorů, grafiků a střihačů, a přestože lze z principu celého konceptu pochybovat, jak velké objektivity mohl Tomáš Bojar během jednoho dne dosáhnout, za sebe oceňuji, jak hluboko se mu do této hektické práce podařilo proniknout. Nečekejte však chaos, akční běhání z místa na místo a ledově kruté vztahy, jaké nám přinášejí z žurnalistického prostředí hollywoodské bijáky, ale spíše sehranou týmovou práci a profesionální nadhled. Se závěrem dne děj graduje a Bojarovi se daří výborně zachytit chvíle napětí v ČT, kde se hraje o čas, a postavit je do kontrastu s klidnějšími momenty v HN, kde už jde pouze o zaslání správné, předem připravené varianty titulky do tisku. Ve výsledku bych uvítala přidání ještě jednoho média, což by snímku mohlo přidat více výpovědní hodnoty, jinak ale řadím snímek mezi nejlejpší, z letošního karlovarského festivalu.

  • Rimsy -
    Den vítězství (2018)
    * 1.7.2018

    Tak Loznica vyzývá k zodpovězení otázek o podstatě společenského vývoje? To se mohl zeptat a každý by mu řekl, že lidé jsou samozřejmě stále stejné ovce jako před sedmdesáti lety. Když někdo nahoře chtěl, aby šli, tak šli; teď je správné, aby slavili, a tak vkládají všechnu energii do poctivého slavení. Takového moderního, bezpečného, které nejlépe vystihuje snaha vypadat dobře na oslavné fotce na Instagramu. Pěkné myšlenky, jenže příliš banální na to, aby ospravedlnily hodinu a půl nudy, již nás Loznica vystavil. Popáté během pár desítek minut zpívanou Kaťušu už fakt nepřežijete. Holt když necháte běžet statickou kameru, hlubokomyslných záběrů se prostě dočkáte jen těžko, zato přehršle všedního plevelu ano. Tenhle výsledek je zbytečný a nikoho vážně neobohatí.

  • Goldbeater -
    Nico, 1988 (2017)
    *** 1.7.2018

    Podle slov režisérky tohoto snímku herečka Trine Dyrholm nevypadá jako Nico, nezpívá jako Nico a ani není stejné národnosti jako Nico, přesto je však pro tuto roli nejlepší možnou volbou. Nelze nesouhlasit. Její proměna v postavu je opravu výborná a snímek táhne s velikým zápalem. V dalších ohledech je však už Nico, 1988 poměrně konvenční životopisný snímek o posledních letech života Warholovy múzy. Scéna pražského koncertu je highlightem filmu.

  • Goldbeater -
    Všichni to vědí (2018)
    ** 1.7.2018

    Asghar Farhadi vypraví velmi pomalé rodinné drama, v němž je tolik postav, že se brzy přestanete orientovat v tom, kdo má s kým jaké rodinné vazby a proč je zrovna jeho přítomnost v příběhu důležitá. Všichni pod tlakem tragických okolností jitří staré rány a víří do té doby pokojnou atmosféru. Když jedna z postav odkryje v druhé části snímku své tajemství, divák je schopen si ho domyslet už pěknou dobu předtím. To vše je podáno bez sebemenšího napětí, zajímavých dialogů či jediné scény hodné zapamatování. A když to ani mezi Javierem Bardemem a Penélope Cruz nejiskří, je už někde něco špatně.

  • Brylin -
    Spící lůno (2017)
    ** 1.7.2018

    Spící lůno má opravdu přiléhavý název, neboť v jeho průběhu většina sálu usnula. Ne, teď vážně. Barleyho experimentální esej klade na diváka mimořádné nároky, ale ti, kteří vydrží až do konce, udělají dobře. Drtivou část filmu tvoří nádherné obrazy krajiny - probouzející se les, usínající řeka, hvězdná obloha, vodopád či prudká bouře. Je jasné, že filmové plátno zprostředkuje jen malou část skutečného prožitku z přírody, chybí čich, hmat, chuť a šestý (sedmý, osmý...) smysl. Někdo si tedy odnese alespoň předsevzetí, že bude víc chodit do lesa. Někdo může zauvažovat nad nespoutatelnou silou živlů, někdo nad dynamickým klidem, v němž se skrývá mocná energie změny, a jehož zárodky naopak tušíme uprostřed bouře. Někdo užasne nad faktem, že Scott Barley natočil celý snímek na svůj iPhone. Mně hlavou víří všechna tato témata a hodnotím pěknými dvěma hvězdičkami.

  • RUSSELL -
    BlacKkKlansman (2018)
    **** 1.7.2018

    Spike Lee zase jednou po delší době natočil něco, o čem se bude mluvit ještě hodně dlouho a co jiště zanechá v divácích hlubokou stopu. Takový impakt jako 25th Hour to na mě nakonec nemělo, ale i tak jde o zásadní snímek. Už z traileru jsem prostě věděl, že půjde o kvalitní záležitost, která bude stát zejména na dialozích, a to se mi také potvrdilo. Film si nebere servítky a sype do vás kulometnou palbou tuny urážek – zejména na konto černochů a židů – a zároveň si dokáže udržet vážnou tvář silného příběhu. I když by mě za to sám Lee asi zabil, tak některé dialogy mi připomněly scénaristický styl Quentina Tarantina, od kterého jsem právě na takovýto mix absurdního humoru, perfektně vypointovaných keců a dramatu zvyklý. Už dopředu jsem se bál, že film mi může zkazit pouze jedna jediná věc – a to přílišná snaha Spikea Leeho vyjadřovat se k aktuálnímu dění v dnešní trumpovské éře USA. A když už jsem si myslel, že byl v tomto ohledu dost mírný a trefný – menší špíčky a vtipné narážky uvnitř některých dialogů –, tak mi uštědřil direkt v podobě epilogu seskládaného z reálných záběrů z událostí v Charlotte, apod. Ano, chápu, že je pro Spikea důležité vytesat do kamene prohlášení o tom, proč film vznikl právě dnes a na co chtěl svým dílem poukázat, ale mě to tam prostě přišlo vtlačené na sílu a z mého pohledu to kazí integritu jinak skvěle vypointovaného snímku. To téma je samo o sobě silné a vševypovídající a je jedno, jaký má rok výroby. Scéna, kdy černošský pamětník hovoří o  souvislostech lynčování pochybně odsouzeného černocha v roce 1916 – jehož byl svědkem – a přímého dopadu v té době vydaného nechvalně proslulého rasistického filmu Birth of a Nation, je dostatečně mrazivá a natolik působivá, že každému člověku musí dojít, co se Spike Lee snaží sdělit. Přílišná politická agitka tomu spíš škodí – takový už holt je Spike Lee... #ZdravýRozumMatters

  • Vodnářka -
    511 nejlepších fotografií … (1968)
    *** 30.6.2018

    Trocha poezie, hodně Beatles s Händlem v podkresu, nespočet zapálených cigaret a neznámí lidé z tallinských kaváren. S Marsem to nemá moc společného, ale zaposlouchat se na patnáct minut do kluků z Liverpoolu a prožít pár chvil v Estonsku je docela příjemný zážitek.

  • RUSSELL -
    Mizející světlušky (2018)
    ***** 30.6.2018

    Nepamatuji si, kdy jsem naposledy viděl francouzsky mluvený film s takhle sympatickými postavami. No ono to bude tím, že jde o kanadský film. Na projekci jsem se ocitl omylem a o to víc mě to dostalo. Asi to byl osud, že jsem svou nepozorností přistál zrovna u filmu, který jsem původně neměl vůbec v plánu zhlédnout, ale jsem za to hrozně rád. Ze synopsí mi to nepřišlo ničím výjimečné, působilo to na mě jako tuctové coming-of-age drama, kterých vyjde během roku mnoho – tudíž nic, co nutně musím vidět. Óóó, jak moc jsem se pletl! Jsem si jist, že na někoho to zapůsobí přesně tak, jak jsem psal – mě to ale zasáhlo po všech směrech. Tento nečekaný zážitek přilétl jako blesk z čistého nebe a musím říct, že mi přišlo, jakoby by Mizející světlušky promlouvaly přímo ke mně. Léo jsem naplno porozuměl – chápal jsem její pocity a nejistoty, její rozjímání nad životem a celkové prodírání se zásadní životní etapou. Důležitou součástí filmu je i její vztah s dobráckým rockerem Stevem, který je další zásadní postavou příběhu. Oproti Lée, která zatím neví, co se sebou, prožívá Steve syndrom vyhoření z nenaplnění vlastních snů. Velmi zajímavě byly zobrazeny i Léiny vztahy s otcem, matkou a otčímem, které několikrát zabrousily i do poměrně nečekaných rovin. Léo mi vzhledově i charakterově trochu připomněla Lindu Cardellini ve Freaks and Geeks – inteligentní, krásná, charismatická a svérázná mladá holka, která hledá sebe sama a je tak trochu rebelka, ale rozhodně ne bez příčiny. Být jiný než většina ostatních není jednoduché a jak říká Léin horoskop na konci filmu – šance najít v těchto dnech svou spřízněnou duši jsou mizivé, ale pokud se objeví, bude to zásadní.

  • Brylin -
    Profil (2018)
    *** 29.6.2018

    Snímek ruského režiséra Bekmambetova poodkrývá prostřednictvím příběhu investigativní žurnalistky praktiky náborářů Islámského státu. Zprvu pouhý námět na reportáž začíná založením fiktivního facebookového profilu, na který vzápětí zareaguje člen ISIS a roztáčí zvláští vztah na dálku, který má vyvrcholit cestou do Sýrie a svatbou a tím pádem odhalením přesného mechanismu získávání mladých evropanek do řad islamistů. Novinářka chce reportáž dotáhnout do konce, avšak nedokáže si udržet patřičný citový odstup. Tento thriller se de facto celý odehrává na obrazovce počítače, a přesto dokáže velmi účinně vtáhnout diváka do děje. Ke gradaci napětí přispívá i zdařilý hudební podkres a dynamické prostředí sociálních sítí. Byť se metody náborářů mohou zdát banální a průhledné, plnily svůj účel. Silnější tři hvězdičky.

  • Radko -
    Přívoz (1994)
    **** 6.4.2016

    POZOR - komentár prezrádza dej! Pokľudné tempo prevozu z Litvy do Bieloruska a späť naruší vznik štátnej hranice. Odrazu je preč výskot špľachotajúcich detí v rieke, pretože tá sa stala hraničnou. Rytmus prevozu loďky z brehu na breh nahradili čierne kanady a maskáčové oblečenia mladých chalanov - colníkov. Príbeh sa zaobíde bez sprievodného komentára. Čiernobiele obrazy postovietskeho teritória, plné uháňajúcich traktorov, starých žigulíkov, drevených lodiek, bábušiek a dedkov v kacabajkách kývajúcich sa v starej pramici a nahrubo postavených neomietnutých potravín, vypovedajú trefne sami za seba.

  • verbal -
    Hmyz (2018)
    odpad! 28.5.2018

    Jeník evidentně zatoužil po rekviem snad urputněji než jedna známá egoistická vypitá mrtvola po prezidentském pohřbu. A ostuda je z toho téměř srovnatelná. Dříve solidně čipernému a mile úchylnému dědkovi už totiž stařecká demence zjevně sežrala jak libido a všechny deviace, tak tvůrčí invenci a soudnost, tudíž si to na epitaf přisenilnil s naprosto neuseditelnou, totálně prázdnou, impotentní, otravnou a peklotyčně nudnou pičózou za každou cenu. Pičózou, za níž by ho bratři Čapkové, a já s nimi, akorát tak zhnuseně nechali pochcat Dášenkou, načež by ho přinutili sežrat entomologický výběr těch nejhnusnějších brouků, což by možná jeho osteoporóznímu egu alespoň trochu přiblížilo divákovy pocity z téhle útrpné alzheimerické sračky. Surrealistické jako sny o slintání si na bradu po lobotomii, plné tumoru natolik absurdního, že by si u něj musel hepatitickými prsty násilně zvedat koutky i certifikovaný narkoman, co normálně mívá nezastavitelné záchvaty smíchu při suchém pronesení slova „bagr“, a napěchované metaforami tak sofistikovanými, že by je kromě jako vždy mimózních artových hnědopichů dekryptovali pouze pacienti Centra pro léčbu geriatrických malformací. Prostě snad horší než downí balet podle Karafiáta a trestuhodné plýtvání skvělými herci. Sorryjako, mistře, ale měl jste odejít důstojně při Vyšilování.

  • POMO -
    Něžná netečnost světa (2018)
    *** 20.5.2018

    Krásná holka a platonicky do ní zamilovaný dobrák versus krutost a faleš povrchní tváře rozvojového Kazachstánu, kde o životě (a smrti) lidí rozhodují ti bohatší - klidně sociální retarďáci s provizorním kanceláří (stanem) na poušti. Film zajímavý zkoumáním prostředí a interakce postav s ním, jejich cest řešení životních otázek v něm. S průběžnou jemnou romantickou linkou. Filmařsky zručně, s hezkou kompozicí vyjadrující aktuální náladu postav. Ale divácké emoce nečekejte. [Cannes]

  • POMO -
    Wildlife (2018)
    *** 10.5.2018

    Rozpad manželství a tím pádem i rodiny, očima 14-letého syna, který v ní - milujíc stejně matku i tátu - měl zakotvené jistoty. Film o variantě dospívaní rychlejší, než si mladý člověk přeje. Paul Dano sleduje komorně a pomalu poměrně konvenční zvrat osudu, ale natolik citlivě, jakoby by byl pro něj autobiografický. Výborná Carey Mulligan. [Cannes]

  • Jara.Cimrman.jr -
    Highlander (1986)
    ***** 14.12.2017

    "Jsem na světě už čtyři a půl století a nemohu zemřít." Nikdo není dokonalý. Ale já jen těžko věřím chlapovi, který si nosí meč na sportovní zápasy, na oběd a patrně i na záchod. Jenže pak přišel na řadu souboj v Bostonu v roce 1783 a já jsem se začal bavit. Highlander sice v tu chvíli se svými skeči skončil, ale nahradil ho ruský komik Kurgan a mě to pořád bavilo. Bavilo mě pátrání po Highlanderově minulosti, bavily mě policejní teorie, bavili mě Queeni a bavilo mě i zjištění, že v New Jersey je běžné, že někomu useknou hlavu. Takže beru na vědomí informaci o tom, že zůstane jenom jeden a budu doufat, že já to nebudu.

  • verbal -
    Atlantida, 2003 (2017)
    ***** 18.11.2017

    FAMUFEST 2017. Trvalý pobyt v NDR si otrlý ukrajinský migrant může zařídit i prefíkaným způsobem. Stačí z Užgorodu propašovat do Maďarska iritující ukňučenou krávu a směnit ji na černém trhu za spolkový pas. Marfuša si príma do sytosti zašuká a Ivan si může ve Warnemünde otevřít prosperující „pracovní agenturu“ … Výborný, scénáristicky, režijně, herecky i dramaturgicky skvěle zvládnutý zábavný a napínavý kraťas, po kterém vskutku plesám, že nám to FAMU nevyrábí jen excentrické ufony a sebestředné artové hnědopichy. Popičofka, Mišo! Dúfam, že ti čoskoro dáky ten ujo bez fajčenia vysmerfuje love na celovečerák!

  • Ony -
    Minulost (1998)
    *** 11.11.2017

    Na jednu stranu mi bylo fakt potěšením narazit na jiný český film z devadesátek s tak mocnou atmosférou. Na stranu druhou na cukání a tepání po celou celovečerní stopáž přece jen nejsem stavěná.

  • pan Hnědý -
    Kmen (2014)
    **** 22.7.2015

    Rozhodně evropský film roku 2014. Tak přímočarý, drsný, nikým nešetřící, v závěru zdrcující drama, že nemůžete vyjádřit žádnou kritiku. Lahůdka pro znalce evropského stylu. Silně mrazivý myšlenkový fajnšmekr, který divákovi nezanechá úsměv na tváři.

  • Kaka -
    Cesta (2014)
    ** 16.4.2015

    Pomalejší a méně fungující záležitost než například The Road (avšak podobně nehostinné, špinavé, syrové), jejíž největší chyba je, že chce být občas cynická a záměrně přitažená za vlasy, ale moc to nefunguje. Pearce a i Pattinson kupodivu fungující, nicméně jinak je tahle prapodivná postapokalyptická road movie průměrná a ničím inovativní, ani zábavná.

  • Matty -
    Počítačové šachy (2013)
    **** 9.11.2014

    Zvlášť při srovnání s nablýskaným Špinavým trikem vynikne, jak „uncanny“ může retro stylizace být. Analogová kamera nás nevtahuje do filmového prostoru. Naopak neustále upozorňuje na svá technologická omezení a tedy i na svou přítomnost (a na klíčové téma střetu technologického s člověčím). Černobílý, občas vypadávající obraz s nízkým kontrastem (takže převažují různé odstíny šedé), poměr stran 4:3, šmouhy, stíny, pruhy. Podobně jako u chilského No máte pocit, že sledujete pirátskou kopii filmu (který ovšem nikdy v jiné podobě neexistoval). Důsledné napodobení vizuálu amatérských televizních pořadů ze 70. let si výborně rozumí s neohrabanou mumblecore poetikou, stejně jako s neohrabaností postav, jimiž jsou jakési beta verze dnešních nerdů. Necítí se nadřazeně, ale provinile, že řeči jedniček a nul rozumí lépe než druhým lidem. Jelikož společnost pro nerdy ještě neměla zvláštní škatulku, mohli tito atypičtí hrdinové hledat rovnováhu mezi lidským a technologickým, mezi životem v komunitě a životem v osamění – jejich extrémním protiklad představuje paralelně probíhající terapie skupiny hippies. Příznačný je kafkovský subplot s Papageorgem, který sám sebe vnímá jako víc než nerda a kterého (proto) nikdo nechce přijmout. Computer Chess ošuntělou formou i sarkastickým portrétováním jedné generace připomíná Mladé muže za pultem. Vědomí proměny, kterou subkultura ajťáků prodělala (odlidštění a – paradoxně – splynutí s mainstreamem), z něj ale dělá film více hořký a nadčasový. 75%

  • Niles -
    Úkryt (2011)
    ***** 30.1.2013

    There's a storm coming, Mr. Curtis. Komentár obsahuje spoilery. Curtis má znepokojivé nočné mory, pričom každá sa začína silnou búrkou. S pribúdajúcim časom sa stupňuje jeho strach a paranoja. Aby sa ochránil pred búrkou a tým aj utiekol pred svojím ochorením začne stavať bunker, ktorým sa stane posadnutý. Stratí prácu a zhorší sa jeho vzťah so ženou. A divák je stále na pochybách ako to v skutočnosti všetko je. Film má unikátny záver, ktorý sa dá interpretovať viacerými spôsobmi a nedá sa povedať ktorý je ten správny. Prvá možnosť je, že scéna na pláži je len ďalší Curtisov sen. Jeho choroba sa prehlbuje, ale vidíme tu rozdiel – búrku vnímajú už aj jeho žena a dcéra. Znamená to, že ho milujú a podporujú, čelia búrke (jeho chorobe) spolu s ním. Druhá možnosť je tá, že sa blíži skutočná skaza a Curtis nebol až tak úplne pomätený. Jeho sny boli akési predtuchy toho, čo príde. Take Shelter vyniká excelentným Shannonovým herectvom, výraznou hudbou a tiesnivou atmosférou s niekoľkými emotívne vypätými pasážami.

  • Fr -
    Lawrence z Arábie (1962)
    **** 11.12.2012

    ,,DOKUD SE ARABSKÉ KMENY BUDOU BÍT MEZI SEBOU, DO TÉ DOBY BUDOU MALÝMI A HLOUPÝMI LIDMI. NENASYTNÝMI, BARBARSKÝMI A KRUTÝMI …..“ /// Parádní pocta jedný legendě. Film, ve kterým je třeba hledat i hlubší politický souvislosti, film plnej filmový hudby, krásnejch exteriérů a zvláštní atmosféry. Střet dvou kultur, ale není hlavním tématem. Spíš jde o osobnost Edwarda Lawrence, o vystižení pocitů a touhu prosadit arabskou nezávislost. Výpravnej epos, hodně zvláštní příběh, kterej by dneska působil (zřejmě) jinak. Nevadí, že tu chybí romantika (k ženě), dobrodružně založená osoba zde najde (objeví) mnohem víc než prachsprostý politikaření a vodříkání životopisu jedný osobnosti. Troufnu si tvrdit, že novější háv by tomuhle pánovi slušel. Ovšem …. není nezbytnej! P.S.: (Nevím jak vy, ale já miluju režisérský verze!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že i dobrej film může začínat 5ti minutovou tmou. 2.) Nechápu, proč je bejt Arabem trnitější, než jsem čekal. 3.) Thx za titule ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ *

  • NinadeL -
    Marketa Lazarová (1967)
    *** 9.12.2012

    Nejprve jsem přetrpěla výkřik zoufalství a totálního selhání, tedy kauzu Marketa Lazarová na českém DVD. První disk je jen holý film, který má natvrdo nastavený takový poměr stran, že v televizi neuvidíte celý obraz, to asi proto, že má každý doma projektor, plátno nebo rovnou mini kino. Takže jsem byla nucena vidět horší, ale zato kompletní kopii vydanou Second Run Ltd. Bonusové DVD pak obsahuje trojici fotografických galerií, nic zvláštního, velmi stručné biografie, tři wtf povídání kritičky Zdeny Škapové, Jana Royta, který má jako jediný, dejme tomu, zajímavé téma a postřehy z pozice historika umění, a Ivo Maráka z UPP. Naštěstí je tu alespoň V síti času, maličký střihák s Vláčilovým komentářem z roku 1989. A tak mi tedy řekněte, k čemu je všechna ta hysterie, když ani pořádné bonusy to nemá? Nehledě na to, že titulky vydávané za české a anglické jsou vždy jen anglické. ___ No, více není třeba se rozohňovat, na každý pád je Marketa Lazarová dílem, které by se mělo zbavit mýtu a stát se znovu jedním z těch zajímavějších kousků 60. let a nikoli jediným vyvoleným filmem mezi všemi. Pokud by měla zůstat vyvolenou, musela by být absolutně univerzální, ať už by se popasovala s jakoukoli kritikou nebo škatulkou. Musela by dostát symbiozy diváckého i uměleckého filmu, vynikajícího hereckého filmu, ve kterém funguje umělecká licence, dramatická adaptace i zachycená etapa v historii. A Marketa je v mnoha ohledech unikátní, ale není povšechně dokonalá. Vraťme ji zpět na zem a stane se ještě lepším filmem.

  • dobytek -
    Flákač (1990)
    ** 15.11.2009

    Takovej nezávislej film s hromadou postav, který kecaj o kravinách. Ze začátku mi to přišlo docela zajímavý, ale ke konci jsem se už dost nudil. Ale dá se to přežít. 40% P.S. Mam pocit, že těch "1001 filmů, který musíte vidět, než chcípnete" vybíral nějakej pošuk. Klidně bych chcípnul i bez toho, abych tohle viděl.

  • Mahalik -
    2001: Vesmírná odysea (1968)
    **** 8.5.2009

    Bál jsem se, že Odysea bude nostalgickým filmem, tzn. "jedno voko nezůstane suchý". Nebyla. Byla to perfektní óda na vesmír, Johanna Strausse a lidskou jedinečnost. Kubrick rozjel to co nikdo nečekal, rozjel to tak, že z toho všeho neidentifikovatelnýho oči přecházejí a proto se stala Odysea průlomovým snímkem. Především z úvodního záběru, kdy se vlastně lidstvo dává do sebe a zjišťuje, že může vládnout světu, běhá mráz po zádech. Neuvěřitelná pasáž, která je pro "netušícího diváka" pořádnou fackou, je stejně odzbrojující, jako zjištění, že budoucnost máme v rukou my lidé a měli bychom si na to dávat bacha! Já tušil a stejně jsem byl hotovej. Arthur C. Clark stvořil perfektní knihu, která mě upoutala svou drzostí a zároveň novým přístupem ke všemu tomu neznámýmu. Stanley Kubrick, bohudík, film nepřekopal a dal mu drajv. Jeho novátorství vzbudilo rozruch a dalo tím pádem světu nového mistra filmu, jehož umění dalece přesahuje rámec filmového umění. Úžasný!!!!

  • Hellboy -
    Oratorium pro Prahu (1968)
    **** 31.3.2009

    Přínosné i pro Čechy, nejen cizince, kterým byl film určen. I první půlka má své opodstatnění, rozhodně není zbytečná. Druhá půlka je pak samozřejmě o to silnější, oč lépe byl život v Československu počátkem roku 1968 zachycen v té první.

  • viperblade -
    Mariachi (1992)
    *** 22.1.2009

    Ten film nenudí, spíše naopak. Ale moc mě nechytnul. Naštěstí mě taky neuspal, takže můžu říct, že ten konec je fakt povedený. Ale podruhý si to asi nepustím. Sorry, ale Desperado je o několik úrovní výš. A není to jen o penězích.

  • Djkoma -
    Cizinci ve vlaku (1951)
    **** 18.2.2007

    Výborná atmosféra, ale až příliš jednoduchý příběh bez zvratů a překvapení. Film nedokázal překvapit a to mě dost mrzí. Od první minuty bylo jasné co se bude dít. První nabídka a bylo jasné, jak to bude pokračovat. Slabší 4*, které se možná změní v pevnější, ale pochybuji, že se podívám podruhé...

  • Tsunami_X -
    All That Jazz (1979)
    ***** 7.5.2005

    Popření tradičního muzikálu geniální muzikálovou sondou do spletitosti tvůrčího procesu, lidské slabosti a marnivosti, podvědomí a zpovědi velkého muže. Nepopsatelná a krásná deprese místo pozitivistické a duhové rozjuchanosti, která je bravurně zrežírovaná a ještě lépe sestříhaná. Jízda...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace