54. MFF Karlovy Vary

Plakát k festivalu 54. MFF Karlovy Vary

Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary je největší filmový festival v České republice a nejprestižnější filmový festival ve střední a východní Evropě. Jako jeden z nejstarších je zařazen do kategorie A (tj. nespecializovaný festival se soutěží celovečerních hraných filmů) například spolu s festivaly v Cannes, Berlíně, Benátkách, San Sebastianu, Moskvě, Montrealu, Šanghaji nebo Tokiu. Mezi filmaři, buyery, distributory, sales agenty a novináři je považován za nejdůležitější událost ve střední a východní Evropě vůbec. Festival představí každoročně na 200 filmů z celého světa a pravidelně se na něm objevují slavní a významní filmoví tvůrci. MFF Karlovy Vary je určen laické i odborné veřejnosti a nabízí svým návštěvníkům pečlivě koncipovaný program, kvalitní zázemí a široký servis služeb.

Hlavní soutěž

Soutěž Na východ od Západu

Soutěž dokumentárních filmů

Hlavní program - mimo soutěž

Zvláštní uvedení

Horizonty

Jiný pohled

Imagina

První podání

Půlnoční filmy

České filmy 2018-2019

Pocta Júsufu Šahínovi

Bez cenzury

Lidé odvedle

Návraty k pramenům

Festival krátkých filmů Praha uvádí

Komentáře k zobrazeným filmům

  • xxmartinxx -
    Dcera (studentský film) (2019)
    ***** 18.7.2019

    Všechen ten hluk okolo Dcery mě nechával relativně chladným, protože loutkám v tuzemském podání moc nevěřím - vybaví se mi vždycky primárně Klimtova odhodlaná sterilita a všechny její deriváty. Kashcheeva ale, a vlastně díky jen pár důsledně rozvinutým nápadům, především kameře, dosahuje silného výsledku, který působí živě a úderně.

  • Matty -
    Forman vs. Forman (2019)
    *** 18.7.2019

    Své časosběrné dokumenty označuje Helena Třeštíková za sázky na nejistotu. Forman vs. Forman je oproti tomu sázkou na jistotu. Formana je radost poslouchat, ať mluví česky, anglicky nebo francouzsky. Vypráví ale známe příběhy, které jsou například v jeho životopise zaznamenány obšírněji a které zde nedoplňují hlasy nikoho dalšího. Ozvláštnění představují zejména některé méně známé záběry z různých zahraničních zdrojů. Obdivuji práci nutnou k jejich dohledání, k zajištění práv a k sestříhání do poměrně uceleného, byť tematicky rozbíhavého tvaru (podle Třeštíkové je ústředním tématem hledání svobody, ale nepřišlo mi, že by jej film rozvíjel soustavněji než jiné motivy). Nemohl jsem se ale zbavit pocitu, že kdyby bylo k dispozici víc peněz, lidí a času, mohlo to být i při stávajícím mramorizačním pojetí mnohem vyladěnější a reprezentativnější. Celý dokument působí dost uspěchaně a náhlý konec budí dojem, že tvůrcům došly prostředky. Některé Formanovy filmy jsou opomenuty zcela (Kdyby ty muziky nebyly, Muž na Měsíci, Goyovy přízraky), o jiných padne sotva pár vět. Chápu, že je možná brzo na revizionistický pohled, ale ocenil bych alespoň více vtahující dramaturgii, zohledňující ono „versus“ z názvu. Ve stávající podobě ve filmu žádný konflikt mezi různými Formany (Čech a Američan, rodina a kariéra, kolektiv a jedinec) přítomný není, vyznívá jako poměrně přímočarý a smířlivý příběh o sirotkovi z Čáslavi, který překonal několik (vnějších) překážek a dosáhl amerického snu. Uvození dokumentu Formanovou poznámkou o tom, že se nerad soustředí na sebe a analyzuje, mi přijde jako alibistická omluva toho, že film nejde víc pod povrch. Pro srovnání doporučuji třeba Diega Maradonu od Asifa Kapadii, jehož vyprávění je dynamizováno právě střetáváním se dvou protichůdných sil v jednom člověku. 65%

  • Marigold -
    Falešně (2019)
    **** 14.7.2019

    Drsná, hyperčerná, dobře zrežírovaná a bohužel taky trochu nedopečená dramedie o střetu amorálního prospěcháře s nemocnými lidmi. Svým způsobem navazuje na tradici hraničních etických počinů Anderse Thomase Jensena, ovšem zcela bez snahy nadměrně humanizovat. Sympatie, paradoxně.

  • Dadel -
    Apollo 11 (2019)
    **** 13.7.2019

    Film spíše pro nadšence do tématu než pro smrtelníka (ten ať si pustí loňského Prvního člověka). A narozdíl od mnohých si ani nemyslím, že je to film do kina. Většina filmu jsou beztak jen záběry na inženýry z NASA napjatě koukající do monitorů. A většina zvuku jsou rádiová hlášení v nesrozumitelném technickém žargonu (navíc v retardovaných amerických měrných jednotkách jako "námořní míle" nebo "stopy za sekundu"). Záběry na startující raketu/na blížící se Měsíc/na povrch Měsíce jsou sice hezké, ale tehdejší kamery nebyly zrovna HD, takže velké plátno by to stejně moc nevylepšilo. Takže buďte v klidu, domácí kino stačí bohatě (a do kin to stejně nejde, haha).

  • Dadel -
    Vazba (2019)
    * 13.7.2019

    Věznice v komunistickém Rumunsku. Na cele jsou dva vězni, jeden protřelý kriminálník, který slouží režimu, druhý politický vězeň. Ten první toho druhého celý film psychicky a fyzicky terorizuje, aby z něj vymámil přiznání. Jako že fakt celý film. Celé dvě hodiny. Nic jiného ve filmu není. Průměrná délka jednoho záběru pět minut. Chápu, že jde o nastavování zrcadel zrůdnosti komunismu atd., ale koukat se na to nedá. Jako divadelní hra by to bylo lepší (mimo jiné proto, že do divadla nechodím)

  • Dadel -
    A Dog Called Money (2019)
    **** 7.7.2019

    PJ Harvey je, jak je všeobecně známo, jedna z nejlepších zpěvaček všech dob, a tenhle dokument ukazuje nahrávání jejího posledního alba The Hope Six Demolition Project. Zpěvačka jezdila po Afghánistánu, Kosovu, Washingtonu D.C. a dalších místech lidské bídy a utrpení, a své dojmy přetvářela do písní. Takže pokud album znáte, film vám odhalí v textech věci, kterých jste si předtím ani nevšimli. Pokud PJ Harvey neznáte, tak asi nemá cenu na to koukat, protože jako cestopis to nestojí za moc a bude vás tam obtěžovat ta divná zpívající ženská, a od mého hodnocení si odečtěte 3-4 hvězdičky a stáhněte si její alba ASAP.

  • POMO -
    Neviditelný život Eurídice … (2019)
    **** 5.7.2019

    Odloučení, které nemuselo být. Příběhově pro mě nejsilnější film letošního Cannes. Snímek, na který bych po přečtení synopse nešel, ale po vítězství v sekci “Jiný pohled” zvědavost neodolala. S emocema nepracuje hollywoodsky přímočaře. Bolest a lítost, kterou cítíte k postavám neroní slzy, ale těží na srdci, až dusí. A nepomůžete si, protože nemáte jak pomoct postavám. Krásný film. [Cannes]

  • J*A*S*M -
    Paměť - zrod Vetřelce (2019)
    *** 5.7.2019

    Pasáže o natáčení té zásadní scény jsou zajímavé, odhalování různých inspiračních zdrojů také. Ale k některým těm mytologickým úvahám, kdy všechno může souviset se vším, to chce fakt hodně představivosti a fabulace. #KVIFF2019

  • J*A*S*M -
    Mystify: Michael Hutchence (2019)
    *** 4.7.2019

    Chceš, aby o tobě natočili film? Zabij se! Další z předlouhé řady dokumentů o slavných zesnulých lidech, kteří měli všechno a zároveň nic. Některé z klíčových událostí se mi zdály jen velmi lehce nastřelené a pro člověka, který jméno Michael Hutchence v životě neslyšel, proto ne zcela pochopitelné. A na úrovni Michaelova "komplikovaného vnitřního světa", na nějž láká anotace, jsem se toho vlastně taky zas až tolik nedozvěděl. #KVIFF2019

  • D.Moore -
    Spider-Man: Daleko od domova (2019)
    ***** 3.7.2019

    Nejen výborné pokračování příběhu Spider-Mana (a Petera Parkera... a Noční opice), ale také výborné rozvinutí celého Marvel světa, který po Endgame prodělal opravdu zajímavé změny, z nichž může scénář těžit - a také těží. Snad jen záporák mohl být lepší (Vulture v minulém filmu nasadil laťku velmi vysoko), ale promakané a nápadité skvělé scény s iluzemi jsou dost solidní kompenzace té předvídatelnosti. Líbí se mi, jak se ze Spider-Mana teprve stává ten opravdový Spider-Man (akorát strýčka Bena mu dělá někdo jiný, že ano) a jak Peter Parker nezapomíná na to, že má být také Peterem Parkerem. Tom Holland je v té roli senzační a Zendaya ještě lepší než minule. Komedie, akce, překvapení, všechno tu je. Režie bezproblémová, hudba Michaela Giacchina opět za sto bodů (i když s motivem Avengers si chvílemi hraje tak, že zní skoro jako Pán prstenů)... Kdyby měla Praha nouzi o turisty, mohla by se na ně začít chystat.

  • J*A*S*M -
    Papicha (2019)
    **** 3.7.2019

    Na programu snad každého ročníku karlovarského festivalu je nějaký film o volnomyšlenkářském člověku, který měl tu smůlu, že se narodil v arabské konzervativní zemi, a který se tamějšímu režimu snaží vzdorovat. Letos to vyšlo na Papichu. Zpracování je velmi kvalitní, ale zároveň je to takový ten film, u nějž je dopředu vše plus mínus jasné. A rovněž je jasné, že za rok tu uvidíme něco velmi podobného. Takže must see ne-e, ale zhlédnutím se nic nezkazí. #KVIFF2019

  • J*A*S*M -
    Antologie města duchů (2019)
    ** 2.7.2019

    Nechal jsem se nalákat na hororové prvky. Já vůl! Tenhle typ filmů je mor festivalů. Dějový oblouk neexistuje, je to spíš jednoduchá teze roztažená na slabší dvě hodiny. Přitom by se to dalo utnout v jakémkoli okamžiku. Víc k tomu říct nedokážu, ten film mě intenzivně nezajímal už po deseti minutách. #KVIFF2019

  • J*A*S*M -
    Bílý bílý den (2019)
    *** 2.7.2019

    Islandské pomalé, depresivní filmy o smutných podivínech jsou už subžánrem samy o sobě. Tenhle konkrétní se ale minimálně zpočátku hrozně vleče. Hlavním hrdinou je navíc nesympatický nerudný dědek, který sám nemá pochopení pro nic a pro nikoho, k okolí se opakovaně chová jako debil, ale od jiných lidí by vyžadoval, aby byli bezchybní. A podle filmu bychom mu měli rozumět a sympatizovat s ním. Tedy mám totožný problém jako s nedávnou islandskou Ženou na válečné stezce. Islanďané mi holt evidentně sedí víc, když je přítomen i jejich proslulý černočerný humor. #KVIFF2019

  • J*A*S*M -
    Psi nenosí kalhoty (2019)
    **** 2.7.2019

    Film který i přes poměrně explicitní sado maso hrátky dokáže nebýt prvoplánově vulgární a mít srdíčko. Podle názvu jem čekal spíš odlehčenější perverzní blbůstku, ale on je to, světe div se, dost seriózní film. Smát se sice budete, ale kdyžs i pak uvědomíte, jak moc jsou vlastně postavy v hajzlu, tak vás i zamrazí. V žádném jiném letošním festivalovém filmu ve Varech jsem asi hrdinům nakonec tolik nefandil. Což je vcelku zajímavé - vzhledem k tomu, jaké jsou to trosky. Finové se toho nebojí, díky jim. #KVIFF2019

  • J*A*S*M -
    Monstra. (2019)
    *** 30.6.2019

    Konverzační drama o třech dějstvích a jednom manželském páru v krizi. První část sleduje manželku (jak si s někým povídá), druhá část manžela (jak si s někým povídá), třetí pak oba společně (jak si povídají). Zatímco prvá i druhá část dokážou přes jistou rozvláčnost bavit, v třetí snímku spadne řemen a vyplyne zcela do prázdna. #KVIFF2019

  • J*A*S*M -
    Chata (2019)
    **** 30.6.2019

    Mám s Chatou vlastně jediný, a to dost podobný problém jako s režijní prvotinou dua Franz+Fiala Goodnigh Mommy. Opět mi ten film přišel průhledný. Sice ne hned po pěti minutách jako minule, ale nejpozději někdy kolem poloviny už mi bylo jasné, o co kráčí a kam se to vyvine. A opět si nejsem úplně jistý, jestli režiséři počítají s tím, že divák už pointu tuší (některé z náznaků jsou imho až příliš očividné!), anebo je závěrečné vyložení karet opravdu míněno jako překvápko. Nicméně - konceptuálně je to vymyšleno lépe než předchozí film a lépe funguje i čistě hororová stránka, kdy po většinu stopáže jede psycho-horror-winter atmoška na plný plyn. Nekompromisní patnáctiminutová koncovka je pak u mne už vyloženě na pět hvězd. Takže rozhodně potěšilo, pro příští film si ale přeji, aby režiséři tu svou hru na oblafnutí rozjeli trochu důmyslněji, anebo hráli rovnou s vyloženými kartami už od začátku :) #KVIFF2019

  • J*A*S*M -
    Yesterday (2019)
    **** 29.6.2019

    Dobře vysoustružený crowd-pleaser pro nenáročné publikum. Kdybych se v něm chtěl vrtat, tak najdu spoustu argumentů, jimiž by šel zcela strhat (nulová chemie mezi hlavními dvěma postavami, značně morálně problematická východiska i důsledky), ale rozhodl jsem se, že protentokrát nechci. Každopádně vykouří se mi to z hlavy asi ještě dřív, než festival skončí. #KVIFF2019

  • J*A*S*M -
    První zrádce (2019)
    **** 29.6.2019

    Kvalitně odvedená práce. Nahoněná stopáž a rychlé představení asi miliardy postav s nezapamatovatelnými jmény na počátku trochu vyděsily, jakmile se ale pozornost zaměřila výhradně na Buscettu a soudní proces, bylo vyhráno. Vzhledem k délce a tématu překvapivě svižná věc. #KVIFF2019

  • J*A*S*M -
    Koko-di koko-da (2019)
    *** 29.6.2019

    Sympaticky hravá a svěží mysteriózně-hororově-komediální lesní báchorka, které nejvíc škodí to, že chce být i něčím víc než hravou a svěží mysteriózně-hororově-komediální báchorkou. Odseknout začátek, odseknout animované sekvence, přitvrdit ve scénách útoků a bylo by to alespoň na 4*. #KVIFF2019

  • freddy -
    Devadesátky (2018)
    *** 18.6.2019

    Nostalgické filmy a příběhy jsou fajn, mají-li co říct. Tenhle film mě částečně zklamal tím, že je to prostě jen sled scén a událostí bez výraznější příběhové linie, bez pořádného děje, bez nějaké zapamatováníhodné scény, díky které bych si ho dokázal vybavit i za delší dobu. Vlastně je to celé takové na pohodu, občas nějaký konflikt, aby se neřeklo, a než jsem stihl jako divák začít sympatizovat s aspoň nějakou postavou, nastal konec. Filmu se nepovedlo mě vtáhnout do děje, mnohdy jsem u filmu myslel i na řadu jiných věcí s filmem nesouvisejících, a tak to vlastně kolem mě jen tak profrčelo stejně jako ta partička na skejtu na kinoplátně, která se poflakuje, řeší život, skejt a holky a snaží se přežít v té zvláštní době, které se říká devadesátky. Neříkám, že film byl vyloženě špatný, ale nebyl bohužel ani dobrý. Taková typicky průměrná nostalgie na pohodu, která nenadchne, neurazí a ve výsledku je vlastně člověk rád, že to viděl, ale nic to v něm nezanechá. Maximálně tak pocit nebo spíše něco jako vzpomínku na to, jak to bylo fajn, když člověk v 90. letech jako dítě nemusel řešit žádné starosti a povinnosti a jen plul životem. A to je vlastně to krásné, co mi film nabídl. [27. Art Film Fest Košice]

  • POMO -
    Adam (2019)
    **** 21.5.2019

    Křehká studie charakterů dvou žen které spojí osud, aby si vzájemně pomohli v těžších životních situacích, aby změnili negativní přístup k okolnostem, které je obklopují. Dalo by se namítat, že tato premisa mohla být součást košatějšího příběhu se zajímavější zápletku, ale je to tak psychologicky přesné a tak skvěle zahrané, že si to samo se sebou vystačí až k divákově dojetí. A to si postavy jen povídají, vnímají se a reagují na sebe. [Cannes]

  • Dudek -
    Klec (TV film) (2019)
    ** 19.5.2019

    Klec je snímek, který je nejsilnější v komornosti, každý vedlejší motiv je zbytečně rozbředlý a celkovou strukturu narušuje. Marek Epstein bohužel nedokáže spoustu situací řešit elegantně a zbytečně se pouští do odboček a otoček, které dílo jako celek oslabují. Překvapilo mě režijní vedení Jiřího Stracha, který naprosto ctí onu komorní atmosféru. Soustředí se na jeden byt, konfrontaci dvou lidí a dává prostor diegetickým zvukům, jednoduchý hudební doprovod se ozve jen občas. Vizuální stránka bez problému, takhle by měl televizní film vypadat. Extrémně problematický je ale závěr, který sází spíše než na logiku na efekt. Celému snímku ale vráží kudlu do zad a ukazuje slabost scénáře v celé jeho nahotě.

  • POMO -
    Oleg (2019)
    *** 18.5.2019

    Na ruční kameru si je potřeba zvyknout, a já musel tak trochu přetrpět i prostředí východoevropských kriminálních výrostků, kteří tady nejsou zobrazeni coolově po “guyritchieovsku”, ale realisticky odpudivě. Jak ale hlavní postava pod psychickým nátlakem klesá hloubš a hloubš, film víc a víc vtahuje a je zajímavě uzavřený. Slušné malé drama. [Cannes]

  • castor -
    Neboj, daleko neuteče (2018)
    *** 2.5.2019

    Gus Van Sant střídá větší projekty s těmi úplně okrajovými, tehdy je obohacuje jakousi jinakostí a divností, je nicméně trpělivý, vesměs minimalistický a hlavně ve svých dílech nikdy nechodil pro trochu té kontroverze úplně daleko. Chameleon Joaquin Phoenix v jeho posledním kousku představuje uznávaného a provokativního karikaturistu, který svůj nový smysl života našel až po absolvování terapie se skupinou léčících se alkoholiků, které předcházela autonehoda, kvůli které skončil paralyzovaný na vozíku. Herecká sestava velmi zajímavá, melancholická retro nálada fajn, výraznější scény a emoční momenty ovšem schází. Za mě holt poměrně nevzrušivá cesta ke střízlivosti a hledání správné cesty.

  • George Stobbart -
    Třeba jsi vrah (2018)
    ** 5.12.2018

    Originálny prístup ku camp-slasheru je síce vždy vítaný, avšak nie vždy funguje. A toto bolo pojaté tak roztržitým a otravným spôsobom, že ma to celé skôr iritovalo, rovnako ako ufňukané (ne)herectvo Frana Kranza.

  • Matty -
    Odvrácená strana větru (2018)
    **** 5.12.2018

    Jake Hannaford, vášnivý lovec s irskými předky, šovinista a rasista, není ani tak alter egem samotného Wellese, jako Johna Hustona. The Other Side of the Wind zachycuje konec klasického Hollywoodu, potažmo rozklad světa, který mačo patriarchové Hustonova typu reprezentovali. Představitelku svého filmu Hannaford pro její domorodý původ vnímá jako exotický výstavní předmět a výsměšně ji nazývá „Pocahontas“. Herečka reaguje zprvu nenávistnými pohledy, poté dá své frustraci průchod střelbou na figuríny. Publicistka Hannafordova životopisu, modelovaná dle vzoru filmové kritičky Pauline Kael (která Wellese nesnášela), se s režisérem nezdráhá jít do otevřené verbální konfrontace, když opakovaně poukazuje na jeho mačistickou pózu, za kterou se schovává. Ženy se brání a muži z toho nemají radost. ___ Tím, že ženským postavám poskytuje větší prostor a umožňuje jim, aby daly průchod své sexualitě, se Welles krom Hollywoodu vypořádává také s vlastním odkazem. Podobně jako pozdní John Ford, kterého bezmezně obdivoval, kriticky přehodnocuje náměty svých dřívějších filmů. Současně ale vyvstávají pochyby, zda to, jak je prezentována postava Ojy Kodar v Hannafordově filmu (sexuálně agresivní, podmaňující si nezkušeného mužského hrdinu), vypovídá také něco o Wellesovi. ___ Hannafordova rozpracované opus magnum je totiž zjevně parodií děl amerických tvůrců, kteří v období Nového Hollywoodu snaživě reagovali na evropské podněty a natáčeli domýšlivé a nekoherentní, rádoby umělecké filmy plné erotiky a okatého symbolismu. Více či méně nazí, krásní a mladí herci okolo sebe mlčky krouží ve snově působících interiérech a exteriérech. Přestože postavy nesledují sekvence Hannafordova filmu ve správném pořadí (pakliže vůbec někdo ví, jaké pořadí by to mělo být), nezdá se, že by to vadilo. Jak Welles prozradil v jednom rozhovoru, film natáčel s maskou, jako kdyby nebyl sám sebou. Proč bychom s ním tedy měli spojovat to, co Hannafordův počin vypovídá o ženách a ženské sexualitě? ___ Parodickou nápodobou stylu, který Wellesovi nebyl vlastní, jsou také syrové, úmyslně nedokonalé záběry z ruky z večírku, připomínající tehdy módní cinéma-vérité. Film dokončený dlouho po Wellesově smrti je tak v zásadě kombinací dvou stylů, jaké by Welles nenatočil. Otázka, kdo byl Jake Hannaford (podobně jako v Kaneovi otázka, kdo byl Charles Foster Kane), je v této souvislosti méně relevantní než otázka, kdo je vlastně autor a kdo napodobuje koho, kterou Welles dost naléhavě klade také napříč mockumentem F for Fake, který má svým fragmentárním stylem nejblíže k The Other Side of the Wind. ___Třeba Peter Bogdanovich, považovaný v sedmdesátých letech za Wellesova napodobitele, ve filmu hraje Hannafordova nejsnaživějšího plagiátora. Definování jeho postavy tím, že napodobuje někoho jiného, je ovšem dovedeno ad absurdum, když při rozhovorech s novináři občas začne imitovat Jamese Cagneyho nebo Johna Waynea. Welles do svého filmu sice přenáší mediální obrazy vlivných osobností, ale zároveň se jim vysmívá jako nepravděpodobným a nepravdivým. Všechny tyto rozpory mohly být součástí snahy nabídnout namísto rekapitulace životního příběhu jednoho člověka vyjádření pochybností nad samotnou poznatelností toho, kým někdo skutečně byl. ___ Přestože by díky Netflixu mohlo Wellesův film teoreticky vidět mnohem víc diváků, než k nimž by se dostal v době svého vzniku, způsob jeho uvedení streamovací společností připomíná moment z Hannafordova večírku, kdy producent předloží zájemcům o projekci filmu filmové kotouče se slovy „Here it is if anybody wants to see it“. Netflix pomohl film dokončit a zvýšil svůj kulturní kapitál jeho uvedením na prestižním festivalu, ale dál se o něj moc nestará. Jako kdyby pro něj cinefilové milující náročnější starší filmy nebyli dost atraktivním diváckým segmentem. ___ Film, na jehož dokončení se čekalo 48 let, by za přispění samotného Wellese byl možná ucelenější, měl vyrovnanější rytmus a nesl jednoznačnější sdělení. Všechny jeho nedokonalosti nás ovšem zároveň upozorňují na jeho kompilační povahu, resp. spletité okolnosti vzniku - přemýšlíme nad tím, kdo je nad dílem, kdo jej vytvořil (možná Jake Hannaford, jehož „Cut!“ zazní po doběhnutí závěrečných titulků) a co to o něm vypovídá, což byl zřejmě Wellesův záměr. The Other Side of the Wind je dobrým příslibem výborného filmu. 80%

  • Malarkey -
    Otisky prstů (1997)
    *** 26.8.2014

    Není to ani moc legrace. Bodejť by jo, když se to odehrává v Nové Anglii a od té Staré si to vypůjčilo víc suchosti, než by bylo zdrávo. Každopádně ty postavičky v tomhle příběhu měli něco do sebe a tu hodinu a půl jsem s nimi dokázal vydržet. Jsou to takové postavičky ze života, do kterých jsem díky tomuto filmu vstoupil, trošku jim to tam s kameramanem rozpoutal a pak zase nenápadně odešel s tím, že všichni jsou na tom psychicky daleko hůř než když jsem za nimi přišel. Není nad to, když do jedné rodiny vstoupíte, kompletně to ta rozeberete a pak zase s tichostí odejdete. Přesně takový tenhle film je.

  • NinadeL -
    Buď připraven! (1923)
    **** 5.8.2013

    Byla jsem cele připravena na instruktážní film, který bude zajímavý jen z historického hlediska. Něco na způsob Slavia L - Brox. Ale Buď připraven! je zábavná junácká selanka, lehce dobrodružná s trochou pozitivní propagandy, nicméně s humorem a dobrým příběhem o tom, jak junáci zachránili hradní paní. Tehdejší krajina pak zejména vynikne při plavbě Svatojánskými proudy a v závěru je člověk rád, že je od toho Orlíku zase v Praze. Ono přeci jenom stavět ty junácké tábory člověka zmůže. ___ Fuj každopádně nikoli Kolalokově limonádě, ale FEXu za to, že se opět neobtěžovali s hudebním doprovodem a celý film nechali splynout s bonusy na společném DVD s Na dobré stopě. Tyto tzv. "reprezentativní" kolekce dobrotu nedělají.

  • gudaulin -
    Lepší je být bohatý a zdravý … (1992)
    ** 14.5.2013

    Na tomhle titulu je dobře vidět, že odstranění cenzury a pravidel, které limitovaly filmařům možnosti jejich tvorby v totalitním Československu, ještě automaticky neznamená zlepšení kvality nových děl. Jakubiskův předchozí kousek Sedím na konári funguje podstatně líp a celistvěji. To, co jsem napsal na začátku, je ostatně stará známá pravda. Když císař Josef II. v rakouském mocnářství poprvé uvolnil cenzuru, radostně očekával explozi intelektuálních špičkových děl, místo toho sledoval, jak se odněkud vynořila spousta braku, primitivních pamfletů a laciné dobové erotiky. Jakubisko 90. let obecně nedosahuje úrovně předchozích dekád a tenhle film je dokladem, že jeho pozdější úlet Post Coitum není jenom dočasným pomatením smyslů. Režisér se pokusil zachytit zmatečnou dobu počátku 90. let, kdy se společnost musela vyrovnávat s pádem starých jistot a léčkami získaných svobod. Je tam kdeco a vlastně i leccos navíc, jenže splácané do podivného zmatečného tvaru s prazvláštními duševními pochody svých hrdinek. Někdy to vypadá, je scénárista a režisér v jedné osobě byl na speedu. Jakubisko se zjevně vyrovnává s explozí slovenského nacionalismu a s obecnou deziluzí tehdejších intelektuálů nad marasmem politického a společenského života. Jenže co proboha čekali...? Dagmar Veškrnová je ve své roli dost nejistá a celkově mám pocit, že tímhle filmem začalo Jakubiskovo tápání, kterého se už nikdy nezbavil. Když už sledovat dvě ženy, které se rozhodly vzbouřit situaci a jít vlastní cestou navzdory zákonu a společenským konvencím, doporučuju Thelmu a Luisu. Celkový dojem: 40 %.

  • Subjektiv -
    Hlavní nádraží (1958)
    **** 5.11.2010

    Varování: Komentář obsahuje neuvozená přirovnání! Nebudu tvrdit, že má první egyptská filmová zkušenost naprosto popřela má očekávání, neboť jsem z nedostatku představivosti žádná neměl. I kdybych se snažil, film výrazné kamery (časté záběry skrz vlaky, jejich podvozky, dveře, okna, průzory, chvílemi noir-like svícení), řemeslné preciznosti obecně, stěhující se z neorealismu, který, jak známo, málokdy stojí na ději, do bytu po hollywoodském thrilleru, který, jak ještě známěji, velmi často stojí na ději, bych si stejně nevysnil. Kdo by si představil, že tak plynulou evolucí se jedno může vyvinout v druhé? Stěhování bylo tentokrát mnohem lepší než vyhořet. Od povah postav k jejich osudu. Od prohlídky dějiště k dění. Pod tím vším hluboce ukryté tření mezi pozápadněným a tradičním světem bez vznášení obvinění. Vzácně vyvážený film, v kterém mi vadilo jen několik podružných drobností, hlavně obtížnější vstup a trochu nečekané srocení davu v závěru.

  • xxmartinxx -
    Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992)
    **** 11.12.2009

    Není ani tak důležité, jestli je tenhle chuchvalec nevkusu výsledkem naprosté tvůrčí senility, nebo dokonale konstruovanou satirou. Své si totiž odslouží obstojně a ještě zamotá hlavy, nakolik je to "meta" a nakolik naopak buranský nesmysl. U mě dobrý a časem to doceňuju víc a víc.

  • igi B. -
    Pějme píseň dohola (1990)
    ** 18.11.2009

    Nelze jinak... Vlastně to byla jenom (citace z filmu) "...normálně taková ňáká blbá kanada, ne?..." . . . Upřimně jsem se u téhle >komedie< doopravdy zasmál jen jednou - když Bob dostal při potápění koulí do hlavy. Pak snad ještě u jeho ztrapňování se ve sprchách. Docela smutný výsledek na >legendární< sklepáckou komedii coby porevoluční pohled na témata předrevoluční... Zbytek vidím jen jako lacině trapné >vyhrávání< , neschopnost scénáristy napsat a herců odehrát opravdu vtipný dialog (to blbé hýkání a deklamace některých protagonistů byl opravdu hnus), k tomu mizerná postprodukce a tak dál a tak dál... Vlastně je to jen hodinuatřičtvrtě trvající uměle natahovaná nuda... A budu se opakovat, ale musím to říct znovu a znovu - film není divadlo, soudruzi umělci! . . . Jedna hvězdička tedy za film, a ta druhá spíš jen za ty Vávrovy koláže coby intermezza. Tahle píseň tedy poprávu dávno vyšuměla. I s refrénem... - - - - - (Poprvé viděno kdysi tenkrát v dobách rozezpívaných, komentář zde po repete 18.11.2009 na >holém prostoru< jako zhola mnohý - 18.11.2009)

  • -bad-mad-wolf- -
    Mlha (1980)
    *** 19.5.2009

    Kategorie: Vyčpělý old school horor. Carpenter spoléhá na smrtelně přímočarý příběh z kategorie strašidelných pohádek a daří se mu budovat atmosféru, k čemuž mu dopomáhají kvalitní triky. Jinak nemá Mlha moc co říct. Bát se u ní prakticky nelze, gore scény se odehrávají mimo záběr kamery, postavy nemají téměř žádný prostor a jejich jediným smyslem zde je prostě fakt, že existují a buď zemřou, nebo ne. Smeknout zbývá opět jen před multitalentovaným Johnem Carpenterem, který vedle režie a scénáře obstaral i výborný soundtrack, střihl si vedlejší roličku a stvořil onu působivou atmosféru, která je největším kladem filmu.

  • Radek99 -
    Kouř (1991)
    ***** 5.1.2009

    Kdosi někde označoval Kouř jako rytmikál, myslím, že tenhle terminus technikus je přesný. Poetika Pražské pětky (POZOR, nezaměňovat pouze za Divadlo Sklep, jak to tu dělá většina uživatelů a uživatelek čsfd, Sklep byl pouze jedním z členů tohoto volného generačního uskupení a na Kouři se podílel spíše méně než více...) je tu vystižena skloubením recitačního umění (Recitační skupiny Vpřed), charakteristickým pro onu dobu, experimentálním výrazovým tancem (Baletní jednotka Křeč) a příznakových přehnaně patetických výrazových prostředků v dramatické tvorbě (Divadlo Sklep, Divadlo Vrata). V Kouři ovšem rytmický přednes hraničící s muzikálovými čísly dotáhli do skutečné dokonalosti a tenhle osobitý experiment až podivuhodně funguje. Nelze zapomínat, že základním prostředkem poetiky Pražské pětky byla hyperbola a v jejím rastru je vystavěn i Kouř. Když ji pak akceptujeme jako nutnou reakci na ,,umělecký" standard oné doby, můžeme lehce v Kouři spatřit skoro věrný rozměr zakonzervované reality 80. let. Chápejme metaforu továrny jako socialistického Československa, kde odstavili schopného Vaška do kotelny, jelikož vypracoval skvělý plán, jak danou polototalitní situaci změnit, a on nakonec z té kotelny v čele mírně masového hnutí vyjde a rázně dojde až na nejvyšší ředitelský post. Chápejme realitu továrny jako normalizační šeď 70. a 80. let, ve které se dalo buď schůzovat, chodit se ,,kulturně" vyžít na disko k Arnoštkovi, nebo hodně pít... Myslím, že Kouř je nedoceněným a polozapomenutým filmem reflektujícím skutečný stav věcí života v reálném socialismu. Takhle to tady tenkrát vypadalo. Bez nadsázky... Podobné filmy: Pražská pětka

  • viperblade -
    Čas sluhů (1989)
    **** 21.4.2008

    Ta Chýlková prostě umí hrát. Ještě dlouho mi z její postavy, kterou zahrála tak perfektně, bude zvedat kufr a otevírat nuž v kapse. Zřejmě nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že tohle je její životní výkon!

  • Rimsy -
    Stezky slávy (1957)
    ***** 9.2.2008

    Excelentní, nádherné dílo od mého nejoblíbenějšího režiséra. Tentokrát ještě taková "normální", leč přesto špičková práce. Bez přehršle patosu a kýčovitosti (alespoň podle mě) se daří mistrovi budovat velmi silnou atmosféru, kdy nezbývá než napůl znechuceně, napůl nechápavě kroutit hlavou nad celým tím armádním molochem, kterému Kubrick uštědřuje tak nelítostný políček. Těžko může toto dílo s někým nepohnout, snad jen pokud už byl objekt vystaven vlivům kýčem prolezlých patriotických válečných opusů v přespřílišné míře. Ale tak perfektní vykreslení postav se nevidí každý den. Všechny charaktery, od Douglase přes vězně až po generály, jsou zobrazeny s tak odzbrojující přesností a silou, že snad není možné nefandit Kirkovi, aby tam oba své nadřízené na místě neodprásk:). No myslel jsem, že budu psát něco chytrého, a zatím to jsou jenom kecy, tak to utnu s tím, že mě Kubrick jako obvykle nezklamal a jako obvykle velmi zasáhl. Tleskám.

  • Ony -
    Satanské tango (1994)
    **** 25.3.2007

    Nemám ve zvyku se nějak rozplývat nad dlouhatánskými záběry, ale tady jsou některé skutečně okouzlující. A k tomu celkem monotónní, ale o to opojnější hudba. Do těch opileckých tanečních scén jsem se zamilovala, to je jasný, ale nevěřila bych, jak se vžiju do situací, jako bylo nalévání polévky nebo několik ještě větších "nic". Hodně rozvláááčné, ale pěkné.

  • Le_Chuck -
    Spalovač mrtvol (1968)
    **** 14.11.2005

    Exkurzia do mysle človeka vzdelaného, milujúceho, ale vo vnútri chorého. Že nieje nič čierno biele vieme a Herc dokázal tie najodsúdenejšia hodné názory podať tak sofistikovanou formou, že človek až nechápe. Kopfrkinglove hypnotické monology v kontraste chrámu smrti, bordelu a rodinných večierkov donútia premýšlať, chápať.

  • berg.12 -
    Rambo: První krev (1982)
    **** 9.10.2005

    K Rambovi jsem vždy přistupoval jako k vyčichlé klukovské ikoně let '80. Z části proto, že jsem ho znal jen skrze trapnou trojku, kterou jsem navíc viděl poměrně pozdě a z části proto, že jedničkou byl přece Arnold, že. Vůči prvnímu dílu to byla ovšem trochu nespravedlnost, takže hodnocení je i drobnou satisfakcí.

  • golfista -
    Matrix (1999)
    ***** 13.4.2003

    Určitě jeden ze tří nejlepších Sci-fi co znám s perfektním scénářem a režií. Převratné triky a převratný vícekanálový zvuk. Střílecí scéna v hale mezi sloupy je určitě jednou z těch nezapomenutelných. Pokud chcete udělat sousedům radost, pak volume doprava ! :)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace