58. MFF KARLOVY VARY - Deníček ČSFD agentů
Sleduj aktivitu ČSFD agentů
Zde můžeš sledovat aktivitu agentů ČSFD na karlovarském festivalu, jejich postřehy, dojmy a zážitky. Prim hrají samozřejmě jejich hodnocení a recenze k festivalovým filmům, které i na internetových stránkách festivalu pomůžou návštěvníkům v rozhodování, na co se vyplatí zajít a co si nechat ujít.
Deníček ČSFD agentů
Agent NIRO – Ve zkratce...
Agent Goldbeater – KVIFF 2024: Závěrem
58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary je u konce. Závěrečný ceremoniál proběhl, ceny byly rozdány (jako jeden z mála jsem dokonce vítězný snímek viděl), agentská sekce se uzavírá a já si pomalu balím kufry na cestu zpět z Karlových Varů. Každopádně ve finálním deníčkovém příspěvku je asi ideální čas na pár statistik a shrnutí.
Absolvovaných projekcí a recenzovaných filmů: 27 (v průměru 3 na 1 festivalový den). Napsaných deníčkových příspěvků: 10 (k tomu 8 novinkových textů ať už o festivalu, či nikoliv). Absolvovaných KVIFF Talků: 1. Nachozených kilometrů: hodně. Naspaných hodin: málo. Kinosály, ve kterých jsem letos nebyl: Kinosál A a C, Kino Drahomíra, Kino Čas (ne, že bych nechtěl, ale zkrátka to tak vyšlo).
A jaká je trojice mých nejlepších filmových zážitků z letošního KVIFFu? Vzestupně od třetího místa k prvnímu:
3) Mord (r. Adam Martinec)
2) Jiný člověk (r. Aaron Schimberg)
1) Substance (r. Coralie Fargeat)
Děkuju všem kolegům, přátelům a letošním ČSFD agentům za vynikající společnost a řadu konverzací o filmu, nebo o čemkoliv jiném. Stálo to za to a už teď se těším na ročník s číslovkou 59. Tak na viděnou!
Agent Filmmaniak – Co mě filmy ve Varech naučily?
Dělal jsem to ve Varech pokaždé, když jsem byl agentem ČSFD, a udělal jsem to i letos. Namísto nějaké topky nebo závěrečného shrnutí jsem si sepsal, jaká ponaučení plynou z některých filmů, které jsem na festivalu viděl. Berte to s rezervou ;) A za rok ve Varech opět na shledanou.
Mord – neběhejte jako splašení, když nesete lavór plný krve.
Zahradníkův rok – největší zahradní škůdce je člověk.
Kneecap – každé slovo vyslovené v irštině je jako kulka vystřelená za irskou nezávislost.
Substance – nepodceňujte vedlejší účinky při nedodržování návodu.
Umírání – když potřebujete někam dojet včas, tak tam nejezděte elektromobilem.
Můj oblíbený dort – se záznamem vlastní kolonoskopie uděláte na schůzce s kamarádkami velkou parádu.
Milé laskavosti – sauna je ideální prostředek na detekci škodlivých látek v těle.
Prostě holky – každý člověk má svůj klíč. Stačí ho objevit.
Grand Tour – jestliže místní domorodci říkají, že proti proudu se v bouřce plout nedá, tak jim věřte.
Až na konec světa – hrát v kalifornském salonu na piano konfederační písně se nevyplácí.
Jiný člověk – opravu protékajícího stropu raději řešte hned.
Dívka s jehlicí – dobře si rozmyslete, komu necháte své dítě k adopci.
Santoš – možná si nejprve prohlédněte fotky v mobilu zadrženého a zjistěte, jestli nelže, než ho začnete brutálně mučit.
Světýlka – na průjem jsou dobré borůvky. Nejspíš.
Vlny – mějte doma plnou lednici pro případ, že přijede na kontrolu sociálka.
Favoriten – na Zemi je víc slané vody než neslané.
Julie mlčí – když vás něco trápí, tak to někomu řekněte. Nebuďte jako Julie.
Tři kilometry od konce světa – homosexualitu z člověka exorcismem nevyženete.
Zatracená krvavá láska – pokud jíst s hůlkami neumíte, tak si vezměte vidličku.
Jak se stát perličkou – když najdete na silnici mrtvolu, tak hlavně neparkujte nikde poblíž.
Zachycení – budete-li pozorně sledovat skály v pozadí westernu Stopaři, tak zjistíte, že se jeho hrdinové točí v kruhu.
MaXXXine – když se chystáte někoho přepadnout s nožem, tak se ujistěte, že vaše oběť nemá pistoli.
Opojení lovem – raději se dvakrát ujistěte, že máte zbraň pořádně zajištěnou.
Drby – starodávné semeno dokáže uhasit oheň.
Parthenope – antropologie znamená vidět.
Agent Azurose – 58. KVIFF: Pápá, Vary!
Sobota, 6.9.2024, den zakončení 58. ročníku MFF Karlovy Vary. Letošní program byl silně nabitý a návštěvníků mraky. Festival poskytl také nějaké statistiky, tak se na ně společně podíváme:
Akreditovaných návštěvníků s festival passy: 8 726
Akreditovaných filmových tvůrců: 411
Akreditovaných filmových profesionálů: 1097
Akreditovaných novinářů: 535
Filmových projekcí: 453
Projekcí pro novináře a filmové profesionály: 92
Projekce s účastí delegací tvůrců: 168
Prodáno vstupenek: 127 325
Uvedeno filmů: 177 (136 celovečerních, 41 krátkých)
Já jsem měl tu možnost vidět celkem 27 filmů - jak z Hlavní soutěže, Soutěže Proxima, Zvláštního uvedení, Horizontů, ale i z dalších. Výsledky soutěžních sekcí jsou pro mě šokující, ale nejsou překvapením, protože jsou zpravidla vždy oceněny nejméně čekané filmy a tvůrci - především v sekci Proxima.
A jak bych mé divácké zážitky seřadil? Níže je můj osobní seznam filmů různých tematických seskupení:
Nejlepší filmy:
1. Vlny
2. Substance
3. Ty krávo!
4. Chlorofyl
5. Až na věky
Vizuálně nejzajímavější filmy:
1. Substance
2. Chlorofyl
3. Pepe
4. Drby
5. Na kordy
Filmy, které mě nejvíce emočně rozhodily:
1. Ty krávo!
2. Na kordy
3. Substance
4. Holky z balkónu
5. Až na věky
Filmy, které nejvíce uspávají:
1. Cabo Negro
3. Pepe
3. Banzo
4. Xoftex
5. Když přišla noc
Doufám, že jste do letošní speciální sekce k 58. MFF Karlovy Vary zavítali. A pokud ještě ne, nebo jen letmo, určitě to napravte. Celý tým za tu dobu přinesl spoustu zajímavých poznatků a recenzí, které Vám usnadní výběr, na co se vydat do kina, nebo jak budou filmy uvedeny na ozvěnách Šary Vary, či v kinodistribuci.
Závěrem bych rád poděkoval POMOvi za obnovení ČSFD agentů a jeho vložení důvěry do mé maličkosti a možnost být letos hrdým ČSFD agentem. Také děkuji mým agentím kolegům, se kterými jsme si sdíleli všechny dojmy z festivalu a filmů. Sešla se nás skvělá parta. A nakonec velké díky celému týmu MFF Karlovy Vary - jste skvělí a bez Vás by se tahle paráda neuskutečnila.
Tak snad na viděnou za rok! Byeeeeee!
Agent NIRO – A mezitím, u kina Čas...
Breaking news: cenu ekumenické poroty právě získal film Až na věky, a to navzdory tvrdé konkurenci tohoto pána, jehož kamarád se mě výhružným tónem snažil přimět, abych fotografii smazal... Patrně nepochopil koncept "stojím uprostřed rušné ulice s obří cedulí". I pár takových filmařů jsme už potkali, pravda?
Recenze ČSFD agentů
kajas–Motorkáři(2023)
A opět tady máme příklad filmu, o kterém jsem se dozvěděla pár týdnů před jeho premiérou a ze kterého se vyklubalo nečekaně milé překvapení. Oku lahodící jízdy na stylových strojích ani nabušenou zápletku tu ale příliš nehledejte. Zato se dočkáte sympatického retro vyprávění, ve kterém je kladen důraz na atmosféru a perfektně zvolené herce do hlavních i vedlejších rolí – triu ve složení Austin Butler, Tom Hardy a Jodie Comer nelze nic vytknout, všichni byli skvělí. Pěkné to bylo.
kajas–Amerika(1994)
Za Lucii – tak skvělou hudbu si tak nudný a chladný snímek vůbec nezasloužil. Michálek je pro mě nadále režisérem jednoho filmu.
Filmmaniak–V zemi našich bratrů(2024)
Povídkový film zpracovává tři volně propletené příběhy zasazené do různých desetiletí a inspirované osudy skutečných lidí, a to konkrétně Afghánců žijících na území sousedního Íránu, který je ale jako rovnocenné občany nikdy nepřijal. Příkoří a tragické události prožívané migranty a jejich potomky tak sledujeme z pohledu studenta nuceného účastnit se nedobrovolných brigád, služky snažící se skrýt manželovu smrt před svými zaměstnavateli, kteří je oba najali načerno, a rodičů dozvídajících se o úmrtí syna, jenž za jejich zády narukoval do armády. Silné a soustředěně režírované drama táhnou kupředu civilní herecké výkony, promyšlené obrazové kompozice a také působivost a tíha předkládaných situací. Co naopak vyznívá mírně problematicky, je provázání všech tří příběhů nutkáním postav tajit před ostatními své problémy, což se skrze jejich motivace ne vždy daří dostatečně ospravedlnit.
Filmmaniak–Vysvětlení všeho(2023)
Neúspěšná maturitní zkouška se kvůli malému detailu zvrhne v celostátní poprask, v němž osobní selhání jednoho studenta přeroste do obecné debaty o národní hrdosti v rozpolcené maďarské společnosti, v níž jsou obě znesvářené strany zastoupeny učitelem dotyčného žáka a jeho otcem. Lehce satirické drama je vyprávěno den po dni v několika liniích střídajících perspektivy zúčastněných postav, v důsledku čehož se mění obsah některých scén podle toho, z čího subjektivního pohledu je na ně zrovna nahlíženo - ve výsledku to ale nemá na průběh filmu ani na jeho vyznění žádný vliv. Realisticky pojatému a solidně napsanému snímku schází větší sevřenost a soustředěnost, až příliš rozbíhavý děj se totiž otírá o řadu dalších okrajových témat, která slouží jen k dokreslení postav (nenaplněné středoškolské romance, problémy s kolegou na otcově pracovišti, osobní i pracovní hovory mladé novinářky...) a s centrální maturitní aférou víceméně nesouvisí. Už jen expozice je kvůli tomu roztažena téměř na hodinu a film tak svou delší stopáž, vzhledem k tomu, jak málo se toho v něm reálně stane, nakonec neobhájí.
Filmmaniak–To nejsem já(2024)
Punkově podvratný anti-portrét sebe sama. Střihový narativní experiment, který si nejspíš užijí režisérovi fanoušci a ti, kteří mají s jeho tvorbou již nějakou zkušenost, nebo alespoň příznivci jinakosti a filmařsky svébytných tvarů. Kdokoli jiný o to nejspíš těžko zavadí, a pokud ano, bude to pro něj navzdory střídmé stopáži na hranici sledovatelnosti.
Filmmaniak–Zatracená krvavá láska(2024)
Feministická kulturistická krasojízda stylizovaná do špinavých 80. let, která pojednává o víře ve vlastní tělo, o honbě za americkým snem, o toxických příbuzenských vztazích a o zničující síle lásky. Propojuje různé polohy - upocenou lesbickou romanci z posilovny, vidláckou rodinnou gangsterku i halucinogenní steroidové delirium hraničící s body hororem - ve všech je ale přesvědčivá jen tak napůl. Postavy i jejich motivace se tak postupem času vytrácejí v přibývajících krvavých zvratech a průběžně sílících bizarních výjevech.
Goldbeater–Jiný člověk(2024)
Na jeden z highlightů letošního karlovarského festivalu jsem si musel počkat až do jeho posledního dne, ale stálo to za to. Tohle multižánrové zjevení od studia A24 mě vyloženě překvapilo. Sebastian Stan podává pohlcující výkon, za nějž byl letos v Berlíně oceněn Stříbrným medvěděm. Po nedávno uvedené Substanci tu máme další snímek, který se pouští do tématu duality osobnosti po radikální změně její tělesné podoby, a i tentokrát to opravdu stojí za to. Jak se zdá, Cronenberg, Lynch a Kafka zanechali v Aaronu Schimbergovi hlubokou stopu a on jim to prostřednictvím Jiného člověka na plátně vrací. Vtahující bizár a přesně ten typ filmu, na který na festivalech chci narážet pokud možno častěji. [KVIFF 2024]
Goldbeater–Na dotek(2004)
Na hollywoodský film s mainstreamově áčkovým obsazením je Na dotek poměrně odvážný svými tématy, jazykem a vyobrazením sexuality. Centrální herecká čtveřice odvádí bravurní výkon a zejména Clive Owen si svůj part vysloveně užívá a dává na výbornou. Trochu mě z toho vytrhovalo, že při své délce a zacyklenosti děje snímek zejména v druhé polovině působí lehce repetitivním dojmem a skoky v čase jsou mnohdy poměrně brutální. Dobře odvedená dramatická fuška, ale dokázal bych si to představit ještě vypilovanější. [KVIFF 2024]
Goldbeater–Až na věky(2024)
Znáte ten pocit, kdy vám ve vztahu skřípe něco tak moc, že uvnitř těla dusíte mohutný výkřik? Hlavní postava Marie ten pocit určitě zná. A já ho teď bohužel znám i z pozice diváka, který se nedokázal na tenhle snímek ani za nic naladit a chtěl křičet, aby to už skončilo. Rozpad vztahu, emocionální vypjatost, vnitřní rozervanost. Všechno tam je. Herecky je to přesné, procítěné, odžité. Ale já jako divák cítil jen velmi málo z toho všeho. Technikou vyprávění a mizanscénou nudnější snímek jsem letos ve Varech neviděl a nadšení mnoha diváků příliš nechápu. [KVIFF 2024]
Azurose–Zákoutí lásky(2024)
Potenciál zde byl - z prvotního dojmu že manžel opouští svou ženu za jinou, se postupně vyklubává na povrch pozadí událostí a vše není tak, jak to vypadá. Bohužel film tak nějak plyne po povrchu, opouštějící manžel se furt omlouvá a uklání, a opuštěná žena vrtá díru do podlahy ve svém domě. Ony jsou to všechno super myšlenky - v kontextu s japonskou kulturou - ale vše je vyhnáno do extrému a nic z toho není uvěřitelné. Na druhou stranu mě ten film zajímal - respektive si držel mou pozornost. Fakt mě mrzí, že je to místy too much, hrozně bych se chtěl podívat na nějakou “klidnější” verzi. [KVIFF 2024]