49. MFF Karlovy Vary

Na 53. MFF Karlovy Vary bude "operovat" těchto 11 festivalových vytrvalců, Agentů ČSFD.cz. Budou hojně hodnotit a komentovat festivalové filmy a psát zážitkové příspěvky do společného deníčku ať už z kinosálů, tiskových konferencí s tvůrci a hereckými hvězdami, nebo z přeplněných ulic Karlových Varů.

agenti

agent Brylin
  • Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Letošní nabídka vypadá opravdu lákavě a není jednoduché zvolit tři největší taháky. Já si určitě nenechám ujít vůbec první animovaný film hlavní soutěžní sekce - Šutry v kapsách, jelikož mě debut mladé Signe Baumaneové vábí nejen svým tématem s autobiografickými prvky, ale i svojí formou. Rozhodně chci vidět i filmovou režijní premiéru pana Krobota Díra u Hanušovic a nesmí mi uniknout ani klasika Elia Petriho Dělnická třída jde do ráje, jejíž výpovědní hodnotě čas neublížil, ba naopak.
  • Na které tři filmy festivalu bys nešel ani za svět?

    Díky velmi pestrému výběru filmů se evidentně najdou i snímky, které mě příliš neoslovují. Dost mě odrazuje japonské Utiš vodu, který nabízí meditativní vyprávění ve stylu tří "ne..." - nevtíravou poetiku, nenásilné zachycení krásy i neuchopitelnosti života. Uspává mě už jen četba obsahu :-) Free Range - Balada o přijetí světa mě vůbec neláká avizovaným apelem k zamyšlení se nad životem a přijmutím nečekané zodpovědnosti, a to vše originální formou. A třetici všeho zlého doplňuje snímek Ptáci a lidé, kde opět narážím na zároveň vše a nic neříkající hledání smyslu života na pařížském letišti.
  • Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Zřejmě nejvíc se těším na režiséra György Pálfiho, který přiveze do Varů soutěžní Volný pád a jehož lehce bizarní Taxidermia mě naprosto dostala. Ještě teď občas ve zlém snu vidím kapku potu kanoucího ze zarostlého podpaží abnormálně obézní ženy přímo na rty beznadějně zasádrovaného manžela.
  • Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?

    V minulosti obvykle kolem pěti hodin, nyní bez ranních front doufám v 6 až 7.
  • Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?

    Karlovarský festival mi připravil řadu nezapomenutelný zážitků. Asi největším z nich byla projekce Michalkovova filmu Dvanáct, dále bych zmínil určitě Rozchod Nadera a Simin či Kluka na kole nebo Antikrista.
agent CiTrus007
  • Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Fair Play - nový počin Andrey Sedláčkové přinesl hodně kontroverze. Dá se však spolehnout na to, že to bude silný zážitek.
    Istanbul United - mezinárodní premiéra filmu, který jako jeden z mála zachytil lidové bouře v Turecku, může zajímavě kontrastovat s čistě sportovní metaforou.
    Další život mého otce - debut mladé maďarské režisérky s velmi originální zápletkou může být cynickým, ale i procítěným dramatem o vztahu mezi otcem a synem.
  • Na které tři filmy festivalu bys nešel ani za svět?

    Cesta na západ - obávám, se že tento experimentální snímek z Tchaj-wanu nepřinese nic hlubšího než vyprázdněný pokus o zamyšlení.
    Možná život - formát tohoto filmu se bohužel míjí s mými požadavky na kvalitní festivalovou zábavu.
    Grand Piano - tento snímek jsem již bohužel měl tu čest vidět, až na zajímavý začátek nemá, co by divákovi nabídnul.
  • Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Kromě Lecha Walesy, který bude osobně uvádět zrestaurovanou verzi dokumentu Walesa: člověk naděje, se také těším na toho pána, který již tradičně ve velkém sále pokládá mikrofony před projekcí.
  • Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?

    Obvykle se snažím spát alespoň pět hodin. Když se mi to nepodaří, doháním to v kinosálu :)
  • Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?

    Nejvíce na mě zapůsobily nezávislé krátké filmy. Minulý rok to byla norská Transatlantická trouba, několik let před ní belgické Tanghi argentini.
agent d.beseda
  • Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Určitě si nenechám ujít Šutry v kapsách lotyšské režisérky Signe Baumaneové. Teno autobiografický „veselý film o depresi" je vůbec prvním animovaným filmem vybraným do hlavní soutěže. Zaujalo mě nejen téma, ale i forma zpracování. Filmové upoutávky vypadají opravdu umělecky lákavě.
    Jako druhý film bych zmínil Volný pád. Na každém festivalu si vyberu vždy alespoň jeden výrazný film, který něčím provokuje a nenechá žádného diváka chladným a myslím, že pravě György Pálfi, jeden z nejoriginálnějších evropských filmařů dneška, je tou pravou zárukou a příslibem nevšedního zážitku.
    Kmen - ukrajinský film, který je označován některými kritiky za událost sezony. Režisér v něm totiž komunikuje s publikem výhradně prostřednictvím znakové řeči.
  • Na které tři filmy festivalu bys nešel ani za svět?

    Tento ročník pokládám za programově nejzajímavější od doby co festival pravidelně navštěvuji (2008). Vybírat filmy, které bych nemusel vidět je čím dál těžší, ale nejméně mě oslovily dva filmy ze sekce Imagina: Pierrot lunaire a Zůstává tvou radostí. Zvláště druhý jmenovaný, esejisticky pojatý snímek, který zachycuje monotónní pracovní činnosti dělníků, s chutí oželím. Jako třetího zástupce bych uvedl snímek ze soutěžní sekce Fórum nezávislých Mezi létem a podzimem, který podle anotace, postrádá dramatickou výstavbu a skýtá jen sled scén, v nichž se potkávají jednotlivé postavy. Podobně laděných filmů jsem měl možnost vidět na festivalech mnoho, ale většinou mě nikdy ničim neoslovily ani nepřekvapily.
  • Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Nechávám se překvapit zda a případně jaké filmové osobnosti přiveze s sebou na festival americká produkční a manažerská společnost Anonymous Content. Z ohlášených hostů se asi nejvíce těším (pro někoho možná překvapivě) na Lecha Walesu, který by měl osobně uvést režisérskou verzi filmu Andrzeje Wajdy Walesa: Člověk naděje. Jelikož jsem profesí historik a L. Walesu pokládám za významnou osobnost evropského formátu, nechci si nechat tuto projekci ujít. Také mě velmi potěšila tisková zpráva o tom, že cenu prezidenta MFF za přínos české kinematografie získa Zdeněk Svěrák, kterého si velice vážím nejenom jako filmové tvůrce, ale i jako člověka a jeho humor i životní názory jsou mi blízké.
  • Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?

    Průměrně tak 5 - 6 hodin, ale mám podezření, že letos v roli ČSFD Agenta to bude ještě méně.
  • Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?

    Kromě aktuálních světových novinek mi festival přináší i radost z toho, že mohu vidět na velkém plátně slavné filmové klenoty v rámci různých retrospektiv či poct jednotlivým tvůrcům. Nejvíce mě zřejmě oslovila projekce restaurované verze filmu Červené střevíčky (1948) v rámci Pocty Michaelu Powellovi a Emericu Pressburgerovi, kterou s poutavým výkladem uvedla Powellova manželka a Scorseseho střihačka Helma Schoonmakerová.
agent Filmmaniak
  • Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Díra u Hanušovic – protože kdo by se netěšil na režijní debut Miroslava Krobota.
    Volný pád – moc se mi líbila Pálfiho podivuhodná Taxidermie a z jeho Final Cut: Dámy a pánové jsem byl vyloženě nadšený (zatímco Škyt mě příliš neoslovilo). Počkám si, jak se mi bude líbit tenhle, dozajista originální kousek.
    Hrátky s peklem – mezi vším tím uměním a náročnými snímky rád upustím páru. A jelikož se s oblibou rochním ve všelijakých (nejen) japonských ujetostech, je pro mě tahle akční záležitost jasnou volbou. Očekávám zvrácený úlet a meta humor.
  • Na které tři filmy festivalu bys nešel ani za svět?

    Nagima – kazachstánské drama (bez Borata) z nehostinného prostředí s minimem dialogů o chudobě dvou opuštěných dívek, o jejich odcizení, samotě a izolovanosti. Nevím, jestli bych měl kdy náladu na něco takového. Na snímky tohoto typu mě opravdu nikdo nenaláká.
    Chmurné časy – už ten název. A pochybuji, že by mi dokumentární film o vztahu debutující režisérky k její nemocné matce, která se o sebe nedokáže sama postarat, měl co nabídnout.
    Mezi létem a podzimem – tady z toho kouká zoufalá nuda. Jak slyším, že nějaký laciný nezávislý film „postrádá dramatickou výstavbu a skýtá jen sled scén", tak dávám ruce pryč. Ztrácet drahocenný čas u této umělecko-experimentální prázdnoty se mi nevyplatí.
  • Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Přirozeně jsem nejvíce zvědavý na Mela Gibsona, který je hlavním hostem festivalu (a zajisté bude vytvářet zdaleka největší rozruch). Také mě zajímá William Friedkin, tvůrce Vymítače ďábla a Francouzské spojky. Věřím, že bude hýřit veselými a zajímavými historkami ze své praxe. Jinak se samozřejmě těším i na delegace k českým filmům.
  • Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?

    Vzhledem k tomu, že nemám ve zvyku běžně trávit čas dlouho do noci v klubech a na diskotékách, tak se takových 6-7 hodin denně klidně prospím. Alespoň pak nemám tendenci usínat na projekcích.
  • Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?

    Loni jsem byl ve Varech na festivalu poprvé a největší filmové zážitky jsem měl hned tři. Když se při promítání Velké nádhery ve velkém sále dvakrát nadšeně tleskalo už v průběhu filmu, když jsem zažil živý klavírní doprovod ke Světovému šampionovi, němému filmu od Hitchcocka, a když jsem si připomenul jeden z filmů mého dětství, Cestu do pravěku od Karla Zemana, a to rovnou v kouzelné atmosféře Karlovarského městského divadla.
agent Jindrusa
  • Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Díra u Hanušovic - Jako milovník Krobotovské poetiky, Dejvického divadla a Jesenických kopců, v jejíchž údolích se zdánlivě nic neděje, je Díra u Hanušovic debut, který si rozhodně nemohu nechat ujít.
    Comeback - I protože se na dokumentární filmy ve Varech zaměřím, mé pozornosti rozhodně nemůže uniknout tento snímek. Miro Remo je bezesporu jeden z nejpozoruhodnějších slovenských dokumentaristů současnosti, kdy již jeho školní film Arsy-Versy, o vztahu matky a syna, který je na ni v dospělosti závislý, se stal vůbec nejoceňovanějším slovenským filmem, co se počtu festivalových cen týče. Svůj cit pro neotřelé zpracování tématu ukazuje i v Tibor Huszár - Návrat spät, či Cooltúre, a nyní přijíždí do Varů se svým celovečerním debutem z prostředí nejstřeženější slovenské věznice.
    K oblakům vzhlížíme - Martin Dušek je dokumentarista, který bez patosu, se svým ironickým a absurdním humorem, s lehkostí vypovídá o závažných věcech. Ať už to byl Mein kroj o Čechy odsunutých Němcích, nebo Parta analog o sentimentu stáří, snad právě proto, na mě jeho témata vždy dolehly. Od K oblakům vzhlížíme, tedy očekávám trpkou zábavu, se silným poselstvím, které se rozhodně rád zúčastním.
  • Na které tři filmy festivalu bys nešel ani za svět?

    Zlatý kočár na nebi - Nostalgickému snímku z jihokorejské vesnice o snaze založit hudební skupinu, se pro tentokrát raději vyhnu. Někdy se tím směrem možná vydám, ale zatím budu prozkoumávat spíše bližší světy.
    Mezi létem a podzimem - Film odehrávající se v „blíže neurčeném jihoitalském provinčním městečku, bez dramatické výstavby" zní již na 4. festivalový den až příliš meditativně.
    Zůstává tvou radostí - „Stimulující esej o možnostech uspokojivého naplnění lidské existence v pohledech na různé podoby lidské práce", zní na můj vkus až příliš konceptuálně.
  • Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Asi bych si moc rád popovídal již s výše zmiňovaným Miro Remem, o jeho dokumentárních metodách, a tématech, které si vybírá.
  • Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?

    Obvykle začnu optimisticky tak na pěti, v posledních dnech se mi pak festivalové zážitky většinou slévají do takového táhlého snu, kdy už je těžké rozlišit, co se mi zdá, co je film, a co realita.
  • Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?

    Snad mě komunita cinefilů neukamenuje, ale s karlovarským festivalem jsme se až dosud vzájemně míjeli. Těším se na jeho premiérový nával inspirací.
agent LaRhette
  • Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Norsko - Po povedených Only Lovers Left další nadějný upírský kousek. Nechť je čest filmových upírů zachráněna! V té souvislosti musím upozonit také na další festivalový snímek What We Do in the Shadows, který nejspíš ocení především milovníci Flight of the Conchords nebo filmu Eagle vs Shark.


    I Origins - Má březnová zkušenost s Cahillovým předchozím filmem Another Earth mě stále pronásleduje (skoro jako bych snad někde číhal můj vlastní klon...), tak jsem zvědavá na jeho nové vize. Zvlášťě, pokud se to týká očí a jejich metafyzického významu. Zpochybňování vědy, posilování víry v přirozenou lidskou intuici. Mé téma.


    Frank - Chce to odvahu, obsadit pohledného Michaela Fassbendera do role člověka, který má po celý film na hlavě masku zakrývající celý jeho obličej. A tu Lenny Abrahamson evidentně má. Ve svém čtvrtém celovečerním filmu šáhl po známějších tvářích, jako je kromě Domhnalla Gleesona právě již zmíněný Fassbender. Dokáže to ale uhrát i bez svých vlastních očí, nosu, pusy, uší atd.?
  • Na které tři filmy festivalu bys nešel ani za svět?

    Netěšit se na něco předem se mi zdá tak trochu proti festivalovému duchu. Člověka stejně většinou nejvíce překvapí filmy, které by si sám dobrovolně nevybral. Nenechte se rozhodit tím, že se nedostanete na co jste chtěli a nechte se překvapit! Festival spirit.
  • Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    V návaznosti na I Origins se těším na Mikea Cahilla. Tak snad ho někde aspoň zahlédnu...
  • Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?

    Na Filmové škole v Uherském Hradišti jsem spávala okolo pěti, na letošním Berlinale už spíš tři. Minulý měsíc jsem ale začala pít kafe. Uvidíme.
  • Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?

    S festivalem v Karlových Varech společnou minulost nemám, ale věřím ve světlé zítřky! (Nespojovat s žádnými politickými hesly.)
agent Marla Singer
  • Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Je těžké být bohem - Tříhodinový ruský epos zaujal už svým procesem vzniku, kdy po dlouhých 13 letech práce zemřel režisér Alexej German těsně před jeho završením a projekt tak dokončili jeho žena a syn. Černobílá adaptace sci-fi románu od bratrů Strugackých, jejíž děj zavádí skupinu vědců do nevyspělé, středověku podobné civilizace na bezútěšné planetě Arkanar, slibuje ojedinělou podívanou.
    Frank - excentrická (tragi)komedie o neméně šíleném frontmanovi s obří papundeklovou hlavou a jeho protiproudé skupině v podání irského tvůrce. Doufám, že mě ostrovní kinematografie nezklame.
    Z hlavní soutěže vyhlížím vzhledem k režisérově předešlé tvorbě film Volný pád od György Pálfiho - a v projekci na velkém plátně si rozhodně nenechám ujít dlouho očekávaný Zátah 2 nebo legendu hororu Texaský masakr motorovou pilou.
  • Na které tři filmy festivalu bys nešel ani za svět?

    Istanbul United - na rozdíl většiny populace nijak zvlášť neprožívám přesuny míče po trávníku ani celé dění na stadionu, a přestože může jít o zajímavý snímek z prostředí tureckých demonstrací, téma dokumentu mě naprosto míjí.
    Nejistý - empatický vhled, jež nedělá rozdíly v barvě pleti a zaměřuje se na život emigranta a jeho sen o lepším životě? Francouzský snímek zní jako část z dlouhé řady nevýrazných filmů s univerzálním poselstvím, který ráda vynechám.
    Walesa: člověk naděje - ani osobní uvedení hlavní postavou filmu, ani o pár minut delší režisérská verze mě nepřesvědčí o nových kvalitách Wajdova snímku, jež by mi na první zhlédnutí snad mohly uniknout.
  • Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Ačkoliv osobně přijede uvést své snímky řada režisérů, se kterými bych se ráda setkala, asi nejvíce se těším na jihokorejského tvůrce Bong Joon-ho. Jeho nový snímek Snowpiercer podle mě rozhodně patří k nejvýraznějším sci-fi za letošní rok.
  • Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?

    Snažím se nejít pod 5 hodin – při akutní spánkové deprivaci začínám být pro své okolí velice nebezpečná.
  • Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?

    Na samotný festival jedu poprvé, z povzdálí ho ale sleduji už delší dobu a nově objevených filmů skrze MFF KV nebylo málo. Minulý ročník mě například přivedl ke snímku Pole v Anglii.
agent Pluhy
  • Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Po fantasmagorické Taxidermii si nenechám ujít Palfiho nový snímek Volný Pád, který bude uveden v hlavní soutěži. Klaustrofobicky zpracovaný thriller Locke s Tomem Hardym, vypadá na příjemnou vzpruhu po příjezdu do Karlových Varů. Třetí volba padá na český dokument K oblakům vzhlížíme, jehož vynechání by mi neodpustila moje dlouholetá kamarádka, která většinu svého času tráví v útrobách svého auta laděním výkonu a přípravou na tuningové srazy, a s kterou letošní festival navštívím. Dále pak hromada filmů v sekci „Horizonty", která letos vypadá setsakramentsky zajímavě.
  • Na které tři filmy festivalu bys nešel ani za svět?

    Tentokrát si odpustím snímky Bena Riverse, dvouhodinové příběhy beze slov vyprávěné pouze kamerou, dlouhými a táhlými záběry, mě ze židle nezvednou a raději dám přednost klasičtější filmové naraci. Již ze zvyku vynechám každoročně se opakující české komedie s podobným námětem, jako např. Donšajni atd. A rovněž si letos nehodlám narušit psychiku mindfucky jako je např Maska šílenství v sekci „Imagina".
  • Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Mezi uječenými fanynkami Michaela Pitta, budu patrně poskakovat i já. Naprosto mě strhl výkonem ve filmu Delirious. Rovněž mě potěšilo, že na festivalu bude poctěn Anurag Kashyap, který posouvá bollywood opět o obrovský kus dál a v jehož koprodukci vznikl i perfektní snímek loňského festivalu Cizí oběd. No a stránka sama pro sebe je návštěva Šílenýho Maxe aka Mela Gibsona. Doufám, že si spolu v Aeroportu dáme pár panáků tequily a pořádně si zanadáváme.
  • Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?

    Životní pravidlo vyčůrat, pomodlit a spát na festivalu úspěšně porušuji, už jen z důvodu, že v opojných stavech, v kterých se nad ránem potácím z Aeroportu, by mě málokterý křesťan chtěl spatřit. Jinak již tradičně vždy jeden z desítek filmových projekcí obdařím kvalitním spánkem. Jsem zvědav, který film to tentokrát schytá.
  • Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?

    V minulém roce mě strhla Valeria Golino svým debutem Miele (ještě teď mi v uších hraje úvodní song filmu). Naprostý WTF pocit jsem zažil u filmu Pole v Anglii, který znásilnil všechna má divácká očekávání a díky němuž jsem objevil režiséra Bena Wheatleyho. Překvapil mě kurdský road-trip 111 dívek, který mi připomněl, že i tento rok nevynechám některé ze snímků z dálného východu či ze sekce „Na východ od západu". Jinak objevů z předchozích ročníků mám celou řádku, ale to by bylo na delší povídání ;-)
agent sskrblik
  • Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Z velkého množství témat, které budou k dispozici na festivalu mě nejvíce zaujaly filmy Norsko, Istanbul United a Locke. Nechat si ujít řeckého upíra by byl hřích, dá se očekávat, že to bude slušná dávka humoru a kontroverze v jednom. Do Turecka jsem se letos chystal na dovolenou, ale bohužel jsem musel cestu odložit na později, proto jakýkoliv výlet do země kebabů uvítám. Velmi se těším na sondáž mentality fanoušků fotbalu v Istanbul United. Telefonní budku jsem hltal jak mlsný pes, podobný zážitek očekávám u výletu autem v Locke.
  • Na které tři filmy festivalu bys nešel ani za svět?

    Texaský masakr motorovou pilou, Věčný svit neposkvrněné mysli, Ostře sledované vlaky. Jelikož horory téměř nesleduju pak by texaský masakr byl za trest. Proti dalším dvěma filmům nic nemám a zcela jistě se jedná o kvalitní filmy, ovšem bylo by zbytečné jít na filmy, které už jsem viděl.
  • Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Dokud nebyl oznámen Mel Gibson, tak jsem se těšil na Michaela Pitta. Nyní se má pozornost soustředí na Mela, ať už je jeho osoba sebevíc kontroverzní. Má na svém filmovém kontě úctyhodné role jak herecké, tak režisérské. Zda rozproudí krev ve Varech zatím nevím, ovšem je nad slunce jasné, že se něco semele.
  • Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?

    Nedokážu zatím posoudit kolik hodin budu spát, mým plánem je 6-8 hodin v ideálním případě.
  • Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?

    Z mé pozice, jakožto první návštěvy, nelze říci.
agent StarsFan
  • Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Těším se na Krobotovu Díru u Hanušovic, na ruský dokument Období a na britský film Šestnáct. U toho prvního mě zajímá, jak se jeden z mých oblíbených českých herců vypořádá s úlohou režiséra a scénáristy, u zbylých dvou je mi zas blízký jejich politický podtext.
  • Na které tři filmy festivalu bys nešel ani za svět?

    Nenašla jsem v programu žádný film, kterému bych se chtěla jistojistě vyhnout, ale nebude mi vadit, když neuvidím Donšajny, Nagimu a Zůstává tvou radostí.
  • Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Nejvíc mě zajímá Lech Walesa.
  • Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?

    Snažím se, aby to bylo alespoň šest hodin denně. Ne vždy mi to vychází.
  • Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?

    Nejedná se o objev, ale díky KVIFFu jsem před lety měla možnost vidět na velkém plátně jeden z filmů, které spolu natočili Scorsese a De Niro, což byl dlouho můj sen. A onen zážitek byl tehdy ještě umocněn tím, že k němu druhý jmenovaný na pódiu pronesl pár slov.
agent Vodnářka
  • Na které tři filmy festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Díra u Hanušovic - Alois Nebel Mirek Krobot se přesunul z hereckých pozic a režijních úspěchů v Dejvicích do křesla filmových režisérů? A vydal se do nejhustější určitěnedíry (:D) na Jesenicku, kde se vaří Šerák, místní štamgasti pijí v hospodě lahváče, aby ušetřili a Vietnamci v obchodě mají největší výběr čínských nudlí snad v celé republice? Bez zhlédnutí tohoto filmu neodjedu!
    Nepřítel třídy - Slovinské psíčko o šikaně, sebevraždě a emocionálních debatách v rámci tématu, které českým gymplům nemusí být zas tak vzdálené.
    Algoritmus lásky - Jde „hacknout" láska a můžou na ni nesmělí lidé jít věděcky?
  • Na které tři filmy festivalu bys nešel ani za svět?

    Budu na ně pak muset jít? Každopádně dost nerada bych šla na zoufalou spirituální odyseu nevlídných krajin jménem Jauja; film o dalším bláznovi, co se začne chovat divně, protože to četl kdesi v horoskopech Kebab a horoskop a íránsko-francouzských a jiných multikulturních vztahových problémů jako v Je dost času tu už taky myslím bylo dost...
  • Na kterého hosta festivalu se těšíš nejvíce a proč?

    Na Miroslava Janka a jeho debatu o Olze a dokumentárním filmu celkově. A taky na Miroslava Krobota, samozřejmě...
  • Kolik hodin denně na festivalu obvykle spíš?

    Tak 4 plus průměrně 90 minut za každej fakt špatnej film (který ve Varech samozřejmě nebývají...)
  • Jaký největší filmový objev ti festival přinesl v minulosti?

    Denise Villeneuvea jako jednoho z nejmilejších, nejupovídanějších a nejzajímavějších režisérů a také filmy Hon a Lollipop Monster.