The Unknown
Alonzo, muž bez rúk
Obsahy(1)
Zdanlivo bezruký vrhač nožov Alonzo používa svoje nohy pri cirkusovom čísle vrhania nožov okolo Estrellity. Estrellitu obťažuje Zanzi, tak ho Alonzo zavraždí (rukami). Estrellita má panický strach z mužských rúk, tak sa zamiluje do bezrukého Alonza. No aby ho neodhalila, zamilovaný Alonzo podstúpi amputáciu svojich rúk. Medzitým Malabar vylieči Estrellitu z jej strachu z mužských rúk a chystajú spolu svadbu. Keď to oznámia Alonzovi, ten sa rozhodne Malabara zabiť počas cirkusového vystúpenia. (matriosa)
(více)Recenze (47)
║Rozpočet $217,000║ ()
Němá výmluvnost, která stojí hlavně na půvabu Crawfordové a Chaneyho nesporném charismatu i hereckém talentu. To co však tento film učinilo nesmrtelným přišlo až sedmdesát let po natočení. Právě tehdy se Alloy Orchestra odhodlali k nahrání jednoho z vůbec nejlepších hudebních doprovodů napříč celým spektrem pohyblivých obrázků a dodali tak zkrácenému sestřihu potřebný tah na branku i příval emocí a energie. A dali tak vzniknout zcela novému filmu. Lepšímu; dokonalému. ()
Lon Chaney tentokrát jako bezruký muž (v roce 1920 hrál beznohého ve filmu Penalty), který usiluje o krásnou, avšak frigidní Nanon, kterou na počátku své kariéry ztvárnila Joan Crawford. Jedná se rozhodně o zajímavý film, který sice nenudí, ale má blíže ke 3* než 5*. Lepší průměr ve svém žánru. ()
Tod Browning byl pořádně divný už před Freaks. Lahůdkové hororové drama s báječně posedlým Lonem Chaneym a krásnou Joan Crawford je podle mě natočeno výrazně lépe než pozdější (a mnohem známější) Dracula s Lugosim. Pěkný začátek nového (filmového) roku. ()
(1001) Jeden z nejlepších filmů němé éry. Nebo mám spíš říct jeden z těch, které se mi líbily nejvíc? Místo toho radši řeknu, že Tod Browning je podle mě jeden z nejlepších režisérů počátku kinematografie. Zručnost jeho typu velmi oceňuji. Taky se mi hodně líbil hudební doprovod. Psýcha na druhou. I když netuším, jestli byl originální, nebo se jednalo o moderní dodělek. ()
Predchodca Freaks. Aj vďaka krátkej stopáži to šlape na jednotku. Má to cool hercov a najmä skvelý príbeh s výborne rozdanými kartami. Jediná škoda, že Browning je opäť vizuálne nezaujímavý. V časoch, keď sa Murnau, Dreyer alebo Ejzešztejn prebíjali, kto z nich vymyslí zaujímavejší rakurz alebo originálnejšiu montáž, je to nepríjemne tradičné. Najväčším vizuálnym prekvapením tak ostáva, že Joan Crawford bola za mlada kočka. 9/10 ()
Alonzo rozhodně nepatří mezi nejlepší němé filmy. Spíš je to průměr. Je to prostě takové "roztomilé" komornější drama s přímočarou zápletkou a na rok 1927, kdy němá éra dosahovala vrcholu, celkem nezajímavým zpracováním (srovnej např. s filmy jako Metropolis, Napoleon, Východ slunce nebo Deset dní, které otřásly světem, jež vznikly ve stejném roce). Co však činí mé hodnocení nadprůměrným, je dodatečný soundtrack Alloy Orchestra, který filmu dodává zcela nový rozměr a činí ho zajímavějším a troufám si říct lepším. Vlastně díky němu už pro mě tento film ztratil status "němý", poněvadž hudba a ruchy, které Alloy Orchestra dodal, zcela narušil moje obvyklé vnímání němých filmů. Okamžitě jsem si vzpomněl na slova hlavní postavy filmu Irma Vep Reného Vidala (kterého hrál Jean-Pierre Léaud): "I'll stop the piano. That makes me nervous. I like SILENCE in silent movie." Zde kvalita soundtracku přebila kvalitu filmu :-) Nicméně Tod Browning se nezapře. Tématicky i zpracováním je Alonzo nepřehlédnutelný předchůdce již mluvených Zrůd. To je však už zase jiná kapitola... Každopádně děkujeme Henrimu Langloisovi za objevení :-) ()
Tak na to, že snímky němé éry moc nemusím, dal jsem si tuhle vcelku krátkou taškařici s Lonem Chaneym (známého z Fantoma opery) v hlavní roli bezrukého Alonza. Ku mému údivu se mi to opravdu hodně líbilo. Nějak mne to chytlo a fandil jsem tomu. Chvilku jsem uvažoval i o pěti hvězdách. Po tomhle úspěchu bych si měl už konečně sehnat Zrůdy a pokud máte chuť na nějakou nenáročnou hororovou podívanou z 20. let, neváhejte s Alonzem. ()
Překvapilo mě, že " The Unknown " nemá tak jednoduchej děj jak by se na první pohled mohlo zdát. Love Story, drama, horor, atmosféra a stupňující se napětí a bezesporu dokonalej výkon Lon Chaney(ho). Všechno tohle Tod Browning mistrovsky namíchal a vytvořil tak téměř excelentní kousek. Tu pravou třešničku která vyhoupla tenhle film do výšin dodala Alloy Orchestra v podobě kulervoucího hudebního doprovodu. DOPORUČUJU. Film ve stylu Browning(ových) " Freaks ". ()
Vše dobré filmu dodává přidaná zvuková stopa. Příběh je vhodný na převyprávění na pouti. Srovnám-li tento brak s jeho vrstevníky, nelze hodnotit vysoko. Jedna hvězdička za solidně zvládnutou bezrukost a druhá za hudbu, i když tu si vlastně původní film nezaslouží. ()
Možná nejvíce podceňovaný a zároveň nejlepší film Toda Browninga. Mistrovské psychologické a psychosexuální drama s různými zvraty a nezapomenutelnými postavami. [8,5/10] (MGM) (Němý čb. /// Scénář: Tod Browning, Waldemar Young /// Kamera: Merritt B. Gerstad) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Mňa na nemých filmoch a ich objavovaní baví, že v nich nachádzam rôzne metafory a režisérske postupy, charakteristické pre modernejšie obdobia kinematografie. Vlastne ma udivuje, že dnes mnohí režiséri vo filmovom priemysle (podotýkam priemysle) na ne úplne zanevreli a to podľa toho, čo vidíme napríklad aj podľa jednoduchej metafory ľudských rúk a čo predstavujú v Alonzovi, je dosť zarážajúce, pretože by mali byť dnes omnoho mnohovrstevnatejšie. Ale dosť filozofovania. The Unknown je jeden z najtragickejších príbehov nenaplnenej lásky v histórii kinematografie, film, v ktorom stojí láska a nenávisť bok po boku a v ktorom sa tieto pocity menia z okamžiku na okamžik. Je to jeden z emocionálne najsilnejších filmov (minimálne) nemej éry a nikto sa ho nemusí vzhľadom na jeho krátku stopáž obávať, ako tomu častokrát pri medzititulkových filmoch býva. Keď sa tak nad filmami Toda Browninga a jeho hrdinami so zvláštnymi fyziognomickými vlastnosťami zamyslíte, tak bol takým súdobým Davidom Cronenbergom. P.S.: Joan Crawford bola nádherná, pred záverečnou trikovou scénou s koňmi by David Copperfield zbledol závisťou. ()
Démonický Lon Chaney a na tu dobu nezvykle sexy Joan Crawfordová, to jsou hlavní atributy tohoto tragického a hrůzostrašného příběhu. Alonzo není žádný dobráček, klidně neváhá uškrtit potencíálního tchána, ale i tak ho chápu, že když si nechá odoperovat ruce kvůli nějaké cuchtě, aby vzápětí zjistil, že to bylo naprosto zbytečné, tak byl vytočený k smrti. Doslova. Fascinující jsou ovšem především záběry, kdy si Alonzo jen nohama dokáže zapálit a kouří, vyndá si z kapsy kapesník a otírá si oči, dává hlavu do "dlaní" - neskutečné a mrazivé. Je to jiné monstrum, než na jaké jsme v hororech zvyklí, monstrum o mnoho skutečnější - a o to znepokojivější. ()
Horrorový príbeh z cirkusového prostredia o láske a šialenstve, ktorého je človek schopný. Nebudete sa triasť strachom, ale nepríjemný pocit z videného vám bude zamestnávať mozog až do konca. Ted Browning vedel točiť filmy dávno predtým než sa preslávil slávnym Freaks. Možnosť pozrieť http://www.youtube.com/watch?v=8DOm5qyt7-c&feature=PlayList&p=F17C63CB3207BEB6&index=0&playnext=1 ()
Vždycky jsem měl slabost hlavně pro starší kousky a ani éra němých filmů mi není vůbec cizí. Dnešní generace už sice nad podobnými kousky nejspíš ohrne nosem, ale to je jen důsledkem toho, že nedokáží ocenit tyto průkopnické kousky. Hlavně že se rozplývají nad nejmodernější technologií, digitálními triky, silikónovými kráskami a „metrosexuálními šampóny“. Stará garda – jo to byli panečku páni herci a super herečky, kteří si zaslouží úctu i po tolika letech. Je škoda, že původní delší verze už asi není vůbec k sehnání, protože tento film se na několik desetiletí doslova „ztratil z povrchu zemského“, aby byl následně znovu objeven ve francouzském archívu. Tento film není sice vyloženě čistě hororovou podívanou, ale spíše psychologickým dramatem okořeněným romantickou vložkou, ale i tak jde o výborný počin s velmi slušnou atmosférou a především famózními hereckými výkony. Lon Chaney byl PAN herec se vším všudy a především neuvěřitelnými až šílenými grimasami a mimikou. No a Joan Crawford byla charismatická a okouzlující herečka, která tomu všemu dodala onen potřebný půvab. Ani zbytek osazenstva si nevedl vůbec špatně. 70% ()
Na němý film nevídaně "akční" a "civilní"... ()
Veliká škoda, ze jsem viděl jenom padesátiminutovou verzi. Mohlo to být klidně o něco delší, protože příběh byl hodně zajímavý. Alonzo mohl být více propracovaný, ale ta ironie osudu byla skvělá. Poprvé jsem viděl Lona Chaneyho bez make-upu a byl to nejenom mistr masek, ale taky mistr výrazu. No a na konci se mi úplně tajil dech. ()
Žeby som tam pocítil kúsok z atmosféry a inšpiračný zdroj neskorších Browningových FREAKS? Ale to je jedno. Chaney bol stále viac vizuálnou atrakciou svojich filmov a v tomto prípade nejde o výnimku. Strháva na seba najväčšiu pozornosť a vlastne zatieňuje chabučký dej. A Joan Crawford, no...je sa načo pozerať. ()
Přiznejme si, že vzásadě existuje trojí přístup k hodnocení němých filmů. Jeden typ diváků pokrytecky pokyvuje hlavami nad jeho průkopnictvím, i s vědomím, že bylo překonáno dekádami dalších modifikací a přirozenou evolucí vývoje této formy vyprávění, kterou si není možné odmyslet. Divák tohoto typu hodnotí zpravidla ve škále od čtyř do pěti hvězdiček a nejasně žvatlá cosi o klasice. Druhým typem je divák, který takto vytvořenému vysokému kreditu filmu uvěří, ale neztratí soudnost. Pokouší se vybalancovat dilema mezi odpadem a pěti hvězdičkami neutrálně prostředním hodnocením a k smrti se bojí říci nahlas "král je nahý". Třetí typ je divák cynik, kterého průkopnické zásluhy z roku 1920 nedojímají, film ho nudí a otevřeně to přizná, načež je prvními dvěma typy stigmatizován jako negramotný buran a za všeobecného posměchu vyobcován ze slušné společnosti filmových znalců. Součet toho všeho způsobuje distanci čtvrtého, nejčastějšího typu diváka, který se na němé filmy prostě ze zásady nedívá a na jejich příznivce pohlíží jako na blázny, kteří škrábou pazourkem na zeď Altamiry, když mohou použít elektronický diář. Právě na čtvrtý typ, pro který mám relativně největší pochopení, apeluji, aby se na Alonza podíval. Neručím za původní, delší verzi, kterou jsem neviděl. Ale kratší verze s dodatečnou hudbou z roku 1997 je senzační. Nemá hluchá místa, která by mě nutila jít pod pět hvězdiček. Děj od začátku do konce směřuje jasně kupředu, bez odboček a polopatismů. S jistotou klade za sebe záběry, v nichž je vždycky nějaká nová informace a v neposlední řadě disponuje znamenitým hereckým výkonem Lona Chaneyho. Kdyby film věnoval víc pozornosti vedlejším postavám Alonzovy vyvolené a jeho soka, chtě nechtě bych musel jejich kreace s tou Chaneyho srovnávat a vyhodnotit jako horší. Ale v této formě mi jejich typizované šablony "naivka a chvastoun" připadají namístě a dokonce se dají chápat jako (možná nezáměrný) dramaturgický tah. Joan Crawford je ztepilá žena, která si klidně může dovolit chovat se jako pipka a rytmicky střídat stereotypy "zranitelná kráska v nesnázích" a "silná všem navzdory". Představitel krotitele může donekonečna v exhibičních pózách pumpovat svaly a bodrým smíchem cenit všech 78 dokonalých zubů. Protože to jsou postavy, které disponují fyzickými výhodami, které je předurčují prostě přijmout sociální roli, jakou si sami vyberou nebo jakou jim osud zchystá. To posiluje divácký zájem o Alonza, který je proti nim ošklivý, o generaci starší, znetvořený a proto má a vždycky měl v životě jinou startovní pozici. Chaneyho empatické a na němou éru nevídaně střídmé podání "bezrukého" vrhače nožů mu zajišťuje sympatie i přesto, že jde o zápornou postavu a bylo by snadné zahrát ji jako groteskní esenci zla s krhavým zrakem. Takže bravo. Film byl dlouhou dobu považován za ztracený. Po mnoha desítkách let byl objeven v jakémsi francouzském filmovém archivu, mezi mnoha neidentifikovanými celuloidovými pásy popsanými jako L´Inconnu (Neznámý), což byl k jeho smůle tamní distribuční název. :-) Ale když už existuje, byl zrestaurován a opatřen skvělou dramatickou hudbou, dejte mu šanci. 100% () (méně) (více)