Reklama

Reklama

Utrpení Panny orleánské

  • Francie La Passion de Jeanne d'Arc (více)

Obsahy(1)

Slavné zpracování příběhu o Johance z Arku není typický historický velkofilm. S výjimkou kostýmů se oprošťuje od dobových reálií, zato vyzdvihuje střet fanatismu a klerikalismu soudců se vznešenou prostotou nevinné dívky. Působivost procesu stupňuje užití detailů a i v následných scénách si kamera často všímá jen fragmentů lidské tváře. Němý film inspiroval nejednoho skladatele k hudebnímu „ozvučení“. Vilnius – evropské hlavní město kultury 2009 a filmové fórum Scanorama daly podnět ke vzniku osobité hudby litevského skladatele Broniuse Kutavičiuse, kterou pro Febiofest nastudoval Orchestr BERG. (Febiofest)

(více)

Recenze (119)

Adrian 

všechny recenze uživatele

Bez váhania jeden z vrcholov éry nemého filmu a z hľadiska histórie filmu a jeho reči jedno z najrevolúčnejších diel. Dreyer ako jeden z výrazných auteurov so svojským štýlom (o tri roky po Johanke natočil podľa mňa jeden z najlepších upírskych filmov v dejinách kinematografie - "Vampyr") prináša osudy Johanky z Arku na plátno vo formálnom spracovaní, ktoré mi doslova zobralo dych.Takmer absencia veľkocelkových establishing shotov (a keď sa aj nejakého dočkáme, je plný významových detailov vo viacerých plánoch), nadužívanie detailov, premyslená kompozícia pomocou rakurzov (najmä podhľady) a hlavne na svoju dobu vzniku neskutočne pohyblivá kamera - bohatosť nájazdov a odjazdov ako i travellingu a miestami vyslovene labužnícke umiestnenie kamery na nečakané miesta (napr. substitujúci pohľad z rozhýbaného kostolného zvona) - to všetko v kombinácii s neuveriteľným hereckým výkonom hlavnej predstaviteľky (ktorej tvár prezrádza viac ako tisíce slov) vytvára neskutočne emociálny silný divácky zážitok. ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Ani na minutu se nepohneme z detailů tváří, z extra syrových emocí a bohužel i z deprese pro depresi, protože všichni víme, kde titulní hrdinka v ději začíná, co si bude muset protrpět a kam bude donucena dojít. Jenže tím moje výtky začínají i končí. Na téměř sto let starý film jsem totiž celou půldruhou hodinku vyjeveně zíral jako na svatý obrázek, protože vypadá po stránce herců, kamery nebo střihu lépe než filmy mladší o celé desítky let, což je v první polovině dvacátého století věc nevídaná až zázračná. ()

Reklama

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Zcela odzbrojující ztvárnění jednoho z nejslavnějších soudních procesů všech dob. Extatická Maria Falconetti jako Johanka podivuhodně spojující prostotu a neuhasitelnou vášeň víry, pro níž se nakonec nezalekne ani hranice. Metoda jednoho detailu za druhým, konfrontace svatého obličeje plného vytržení s obličeji zrcadlícími mnohé postranní úmysly a především neupřímnost společně s neotřelou dynamickou kamerou dělají z filmu životnou podívanou, bez problémů uspokojující i dnešního konzumenta. Hudba Richarda Einhorna, s níž je v současné době snímek spojován, je pak uměleckým dílem sama o sobě. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Nepopsatelně strhující film, v němž se mísí vlivy německého expresionismu (výprava Hermanna Warma), kammerspielu (kameraman Rudolph Maté spolupracoval dříve s Karlem Freundem) a sovětské montážní školy. Těžko si zachovat odstup a chladně analyzovat geniální střih, přerámovávání, nezvyklé pohyby a úhly kamery, bolestivě realistické herectví, vytváření takřka abstraktního prostoru mimo prostor a čas (ustavující záběry chybí, velké detaily převládají)... Je jich zde hodně - důvodů, proč se dívám na filmy a nepřestávám nad nimi žasnout. Podmanivost detailu, síla obrazu. Maximální. 90% ()

Galerie (93)

Zajímavosti (16)

  • Prevrátený záber kamery v závere snímky nie je z pohľadu herečky. Je to režisérov zámer vyjadriť bezcitnosť vojakov prizerajúcich sa Janinej (Maria Falconetti) poprave. (Biopler)
  • Žádný z herců nemá make-up, což byla v němé éře neslýchaná záležitost. Carl Theodor Dreyer se domníval, že to poskytne tvářím větší sílu. (Mertax)
  • První verze negativu krátce po dokončení shořela. Jelikož přetáčení celého snímku nepřicházelo v úvahu, byl Carl Theodor Dreyer donucen film sestříhat ze záběrů, které při tvorbě původní verze vyřadil. (Marla Singer)

Reklama

Reklama