Povesť o nastojaščem čeloveke
Story of a Real Man
Príbeh ozajstného človeka
Obsahy(1)
O nevšedním životě, o povaze, vůli, odvaze a síle ducha legendárního stíhače Alexeje Petroviče Meresjeva vypráví silně humanistické dílo, které vstoupilo do dějin světové kinematografie. Koncem března 1942 byl sestřel stíhač Alexej Petrovič Meresjev a dopadl do centra fašisty ovládaného území v Děmjanském okruhu. Havaroval v neprostupném lese a při pádu se těžce zranil. Každý den uskutečnil za obrovských bolestí s rozdrcenými nárty a snětí v chodidlech 10 tisíc kroků, kterého ho nakonec po dlouhých 18 dnech dovedly až na svobodu. Svobodu, vykoupenou ztrátou obou končetin a obrovskou beznadějí. Opravdový Sovět Alexej Petrovič Meresjev se ale ani na okamžik nevzdal. Silou vůle překonal nástrahy osudu, aby nakonec opět usedl do kokpitu svého milovaného bojového letounu a dál bránil svou rodnou vlast. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (73)
Na tento film jsem byl o maturitním týdnu vcelku zvědavý ale nedokázal jsem ho sehnat. Nakonec se objevil v trafikách a já si ho směle koupil. To co jsem viděl bylo prakticky to co jsem o tom věděl, takže nic zázračného se neděje. Možná knihu bych si ještě rád přečetl, ale když jsem přečet v učebnici literatury obsah této knihy, a nakonec viděl tento film, tak mi to přišlo jako kdybych koukal na ten obsah ke knize. Vcelku jednoduchý příběh, ale na to, že se film natáčel pár let po válce, tak to klobouk dolů. ()
Opravdu velmi silný příběh fenomenální vůle beznohého pilota, dost degradovaný slabou režií a hodně silnou ideologizací ("byl to opravdový člověk, bolševik"). Trailer: http://www.dvdsvet.cz/dvd/pribeh-opravdoveho-cloveka-p108590/trailer/ ()
Tři - a půl hvězdičky za to, jak nás tenhle film (de)formoval - asi však paradoxně ale i v lecčems k dobrému. Jeden z prvních filmů v první třídě, na prahu normalizace - se školou - povinně... :-)) "...Ale ty jsi sovětský člověk!..." Jo, kam se hrabe Rambo! (Mimo jiné od té doby důvěřuju v nouzi slepičímu vývaru.:-) ()
Asi je to neobjektivní, viděl jsem to asi v 9 letech, ale tenkrát to byl pro mě nejlepší film, co jsem viděl, který v síle zážitku překonal i Vinnetoua. ()
Samozřejmě, jde o propagandistický film, ale profesionálně natočený a skvěle zahraný Bondarčukem, který právě touhle rolí nastartoval velmi slušnou kariéru. Ve filmu se samozřejmě projevuje krátký odstup od válečných let, takže patos je pochopitelný, nicméně v kontextu doby je to nadstandardní snímek, který vypovídá o válce na východní frontě i době svého vzniku. Celkový dojem: 55 %. ()
Meresjev - hrdinný pilot, kterému po sestřelu byly amputovány obě nohy a který se po čase dokázal vrátit do kokpitu letadla... Nezapomenutelný film, nezapomenutelný silný zážitek ()
Film, který je na první pohled obvyklým ždanovovským budovatelským kýčem, úspěšně klame názvem, žánrem i kvalitou. Příběh, který zobrazuje, se opravdu stal, postava, o které pojednává, Alexej Petrovič Maresjev, se dožila 85 let a její smrt byla stejně pozoruhodná jako život. Letec-historik, hrdina SSSR (byl jím vyznamenán za statečnost poté, co jako invalida nastoupil znovu do válečného letectva za mimořádnou statečnost-záchranu životů dvou bojových druhů v mezní válečné situaci, při níž byl v bezprostředním ohrožení i Maresjevův život), autor práce o kurské bitvě, podlehl srdečnímu infarktu hodinu před zahájením slavnostního večera k 85. narozeninám v moskevském Divadle ruské armády v prvním roce nového století 12 let poté, so byl zvolen poslancem prvního nenomenklaturního ruského parlamentu v roce naší něžné revoluce. To nejsou bulvární titulky, to jsou další skutečná data podivuhodného života opravdového ruského člověka. Jak románová povídka Polevého, tak film jsou nadprůměrnými uměleckými díly, kterým se podařilo nemožné: sloučení imperativního optimismu a heroickobudovatelského klišé se životem mimořádné osobnosti do nadprůměrného uměleckého díla. Připočteme-li k výborné režii nadprůměrné výkony protagonistů v hlavních rolích (mj. i úlohu politického komisaře v nemocnici, kam se posléze Maresjev /Maresěv/ dostane, patos, kterým se film nese, i věty o bolševicích působí lidsky a při vší své horoucné citovosti i věcně a přřirozeně. To není řeč filmu, to byl jazyk doby existenciálního ohrožení ne jedince, ale veškerého evropského - a nejen evropského - lidstva. (Pro ty, kdo pochybují, připomínám např. patos Lamačových filmových londýských exilových žurnálů z roku 1940 nebo JANA ROHÁČE Z DUBÉ.). Nemožné se stalo skutečností i v případě životopisného filmu o neskutečném životě skutečného člověka: vzniklo ryzí, nadčasové dílo, které dokázalo takřka odolat dobovým klišé a frázím. ()
Tvorba sovietských režisérov z obdobia nekompromisnej stalinistickej cenzúry je pre mňa hodne exotická. Málo kedy siahnem po týchto prachom zapadnutých tituloch. Pretože umenie, ktoré slúžilo politickým zámerom je plytké. "Príbeh ozajstného človeka" potvrdzuje toto tvrdenie. Odhodlaný boj pilota Alexeja Petroviča Meresjeva s nepriazňou osudu, keď prišiel v akcii kvôli ťažkým omrzlinám o obe nohy, je zaujímavým námetom. Ten je však sprznený silne propagandistickým ladením celého filmu. Z kecov o nezlomnej vôli sovietskeho človeka, charakterných boľševikoch a obetavých súdruhoch sa mi robilo zle. ** ()
Nemám nohy, jestli pak já dolezu, k támhletomu pařezu... Od příběhu hrdinného sovětského letce jsem původně očekával, že se bude více soustředit na jeho cestu německým územím k vlastním jednotkám. Nakonec to ale ani není na škodu, že tomu tak nebylo. Tuto počáteční část přeskočímě docela rychle a následuje nejzdlouhavější část filmu v nemocnici, která zobrazuje Meresjevovu rekonvalescenci po ztrátě dolních končetin a v závěru se opět dostává hrdina do bojové akce. Film se soustředí hlavně na těžkosti Meresjevova zotavování a jeho s tím související problémy. Sám ale několikrát poznamenává, že je "sovětský člověk" a následně nato všemi problémy projde bez větších problémů. To o co zde jde především je zobrazit nezlomnou vůli sovětského člověka překonat jakoukoliv překážku a bránit svoji vlast, přes zdravotní handicap. Hudba u tohoto snímku až na pár míst, kde je diegetická a slouží jen jako prostředek pro udávání rytmu tance(ano, člověk s protézami nohou tancuje kozáčka), se nevyskytuje. ()
Jako dítě jsem tento flim o sestřelení Meresjeva silně prožíval. Film byl natočen podle skutečné události, skutečný pilot se jmenoval Maresjev, zemřel před několika lety, byla o tom zmínka v tisku i zprávách TV, protože to byl pro pamětníky tehdy téměř kultovní film. Režie Alexandr Stolper ()
"Takým ako ty nemožno klamať. Budeme rezať..." 18 dní sa plazil z nemeckého týla a dokázal sa zachrániť. Nie preto, že mal šťastie, vôľu alebo vnútornú silu, ale preto, že je sovietsky človek... Príbeh letca Meresjeva som ešte donedávna poznal iba z vtipného rozprávania Milana Pitkina . Lákal ma ten Meresjevov príbeh a je to aj Pitkinovým humorom, takže som si ten film musel pozrieť. Sám o sebe je to príbeh hodný filmového spracovania, to bez debaty, ale komunistická propaganda z neho miestami urobila nechutný brak. Dialógy ako "ja nie som obyčajný človek- ja som sovietsky človek" alebo "bol to ozajstný človek-boľševik" mi trhajú žily. Dúfam, že sa raz dožijeme nejakého solídneho spracovania, pretože tento príbeh by si to zaslúžil. Pochváliť možno aj fakt, že film vznikol 3 roky po vojne. Spracovanie po všetkých stránkach iba priemerné. 60%. ()
Asi nejednomu Husákovu parchantěti byl Meresjev předhazován za vzor. Moji rodiče si tento film nikdy nenechali ujít a rovněž mě lákali, abych viděla tu imponující sílu vůle a inspirovala se jí do života. Výsledky nic moc, ovšem docela se mi to líbilo - tedy od okamžiku Meresjevova sestřelu, kdy to konečně trochu nabralo grády. V telebedně tehdy bylo skutečné ... exkrement - nadávejte si na dnešní plytké, hloupé, komerční zblitky podle libosti, ale za komančismu byl SKUTEČNÝ problém narazit vůbec na nějaký film, natož na kvalitní. Dnes bych na "Příběh opravdového člověka" hodila bobek - zvysoka a zdaleka, tehdy to byl těžký nadprůměr. 55% ()
Vynikající snímek, který nám ukazuje, co vše dokáže lidská vůle a vnitřní přesvědčení! Původně jsem očekával líčení strastiplné cesty Meresjeva, ovšem film se více zaměřuje na rehabilitaci a rekonvalescenci pilota a jeho následný návrat na oblohu, do kokpitu letadla. Velmi působivé dílo sovětské kinematografie, kterému rádi odpustíte i to stáří, které na tomto snímku je patrné (nejste-li ten typ člověka, co automaticky odsuzuje vše, co je sovětské). Já jsem byl jako divák spokojený, bylo zde možné vidět i tehdejší společenské poměry Sovětů... ()
Je to s podivem, ale já milovník válečných snímků a leteckých zejména jsem ,,Meresjeva'' viděl až dnes. Samozřejmě, film v mém povědomí předcházela heroická aura plazícího se letce mrazivou krajinou, stovky mil den za dnem takže jsem si myslel že mne nic ve filmu nepřekvapí. Čekal jsem bolševický blábol o ruském hrdinovi jehož výkon zlidověl... Nejednou jsem zaslechl jak se ten či ten plazil z hospody jak Meresjev... No a v tyto v pravdě tropické dny mohlo sledování ruské zimní krajiny a představa plazení alespoň částečně imaginárně člověka zchladit.... Když jsem film dokoukal, řekl jsem si, že nebýt toho zdůrazňování bolševismu a sovětského člověka, mohl to být silný film. Film o vůli žít, překonávat nástrahy, film o síle, kterou lze předávat dál jiným zraněným či zlomeným lidem. Uvědomil jsem si, že to vlastně ani není tak moc odlišné od pozdějšího britského filmu z roku šestapadesát - Reach for the sky o letecém esu RAF Douglasu Baderovi, který také přišel o nohy... Naštěstí Angláni neměli potřebu vyzdvihovat britského člověka propagandou, ale uctili jej zfilmováním jeho činů bez zbytečných keců, čehož se Rusové nevystříhali. Celkem úsměvně zněla věta Meresjeva adresována zraněnému letci po přistání když vyprávěl o bouři, lodnících a komisaři, který mu tuto moudrost ve špitále předal: ,,Byl to opravdový člověk, bolševik a s Boží pomocí budeme jako on...'' Trochu propagandistická schýza... :-). Překvapilo mně i to, že plazení bylo ve filmu věnováno jen prvních 10 minut, pak už je to spíše psychologické drama. Jinak ale žánrově film řadím k válečným snímkům z padesátých let. K filmům s poselstvím a slabšími bojovými scénami znázorněnými pomocí modýlků... Z německé techniky ve filmu uvidíte ruský poválečný transportér (to jako sdkfz) a americký náklďák studebaker.. (ehh). Z letadel pak uvidíme hlavně Kukuruzniky a Lavočky. Souboj s německými jak se ve filmu praví Fokery byl s Fw-190A, ale ty modýlky byly fakt bídné... Ačkoliv tento film byl za komančů mládeži masivně pouštěn a nemohl zanechat jako nucená ruská propaganda asi valnějšího dojmu, já na něj nahlížím trochu jinou optikou a tu propagandu protentokráte dávám krapet stranou... Skutečně tam lze nalézt toho i trochu více, byť to na mně působolo celé typicky rusky a afektovaně... Dávám tedy za 3 rudé hvězdy. * * * ()
Mám silný zážitek z projevu velmi silné vůle. Kadošnikov je velmi přesvědčivý Meresjev, klobouk dolů před jeho výkonem. ()
První třetina Příběhu opravdového člověka by se dala zařadit do žánru tzv. „survival films“, což jsou filmy, v nichž hlavní hrdina (či hrdinové) bojuje o přežití v nehostinném prostředí. Poté, co se zraněnému letci Meresjevovi podaří uniknout z nepřátelské linie a je hospitalizován v nemocnici s amputovanými nohami, se film mění v čistě konverzační drama prodchnuté melodramatickými replikami, aby se v poslední třetině, kdy se hrdina vybavený speciálními protézami opět vrací do armády, opět vrátil do akčnější polohy a příběh vyvrcholil leteckou bitvou. Propaganda v tomto filmu není nijak zvlášť vtíravá a spolu s několika patetickými proslovy o nezlomné síle pravého bolševika jsem ji v kontrastu s celkovými kvalitami celého filmu (především herecké výkony a kamera) dokázal tolerovat. ()
Samozrejme by nebolo vôbec ťažké odsúdiť tento príbeh sovietskeho Pistoriusa ako propagandu. Ale je jednoduché sa chytiť zopár archaických fráz a smiať sa, ako hľadať to skutočne hodnotné na starých filmoch. Stolper umne rozčleňuje film na viacero výrazne odlišných častí, čím stále púta divákovu pozornosť. Film by mohol slúžiť ako komparačný materiál so súčasnou hyperrealistickou kinematografiou, ktorá by sa v podobnom príbehu musela sústrediť na detaily typu čo vojak počas 18 dní v lese jedol a pil, ako fungujú protézy a asi by sme si pozreli zopár nechutných naturalistických scén. Cieľom tohto porovnávania by bolo, nakoľko je podobná realistickosť prínosom. Mne totiž v Príbehu obyčajného človeka nijak zvlášť nechýbala. Zub času ale zostal voči filmu neúprosný, nedá sa nič robiť. Nie je to nadčasová klasika typu Žeriavy tiahnu. ()
Příběh se prý stal, byl nám ve škole předkládán jako drama člověka, kterých je v Sovětském Svazu prý plno, a díky takovým lidem prý se socialismus dobře buduje, a jsou jich zapotřebí miliony, nejen jedinci. ()
Zraněný letec, který za druhé světové války havaroval v nepropustných lesích zabije medvěda poté se vydáva na cestu, kterou absolvuje v bolestech jelikož má rozdrcené nohy a po cestě si sem tam dá šišku. Když ho najdou nohy mu amputují a on udělá vše pro to aby mohl opět létat. O tom je celý film jen je to natažené na hodinu a půl. ()
Z první třetiny jsem nijak nadšený nebyl. Přesto po skončení filmu zůstal pocit, že to bylo dobré. ★ ★ ★ Spoiler. ★ ★ ★ Meresjev se plazí pouze na začátku filmu. Další děj, odehrávající se v nemocnici, je o propadání depresím a následné rekonvalescenci. Film nevnímám jako válečný, nýbrž jako psychologický. O vůli člověka. Pokud se vykašleme na veškerou sovětskou propagandu, zůstane překvapivě dobré dílo o tom, že člověk má vždy šanci a možnost. ()