Reklama

Reklama

Člověk nemá nic jiného než vlastní svobodu. Sám se jí zbavuje, když se stává otrokem drogy. To tvrdí primář psychiatrického oddělení místní nemocnice (Miroslav Macháček), za kterým přichází mladá osmnáctiletá narkomanka Radka Valtrová (Eva Hodinová). Ta si v životě prošla mnohým a všechny její problémy, ať už lhostejnost a nevšímavost vlastních rodičů nebo její nešťastný milostný život, vedly k drogám, které získává za sex s bývalým milencem své matky. Primář Radku pošle do psychiatrické léčebny, kde se má za pomoci různých metod vymanit ze své závislosti. Radce se však zdejší místo zcela protiví a není schopna se plně zapojit do léčby a aktivně spolupracovat s místními doktory a psychology. Sama si také připadá jako v „koncentráku“. Jistou oporu však nalezne v doktorce Heleně (Milena Svobodová), která je zde ale také jako pacientka, léčící se ze závislosti… Ve své době provokativní snímek, jenž se jako jeden z prvních v Československu otevřeně vyjadřoval k problematice drogové závislosti, natočil scénárista a režisér Zdenek Zaoral. Vývoj filmu byl složitý a vznikal od roku 1981 nejprve v poloamatérských podmínkách, ve kterých bylo natočeno přibližně 4/5 scén, a dokončen byl až v roce 1986 ve filmovém studiu Gottwaldov. Kromě značného dokumentaristického pojetí filmu stojí za zmínku také snaha o výrazné experimentování v oblasti vyprávění, střihu i barevného tónování. (Česká televize)

(více)

Recenze (40)

troufalka 

všechny recenze uživatele

"Já s Tebou spím jen když tohle neseženu jinde."                                                                                                             Velice zajímavá sonda do nitra drogově záviské dívky v závěru totality. Povedlo se věrně zachytit prostředí psychiatrické léčebny včetně struktury klientů i personálu. Ani klientkám, ani ošetřujícímu lékaři, ani divákům se nepodaří odhalit, co vedlo hlavní hrdinku k závislosti na drogách, ale přesvědčivě mapuje citový zmatek Radky i bezradnosti jejího okolí, které otevřeně přiznává, že jí nemá co nabídnout. K filmu se váže moje osobní vzpomínka na dva bohoslovce, kterým stál tento snímek za přelezení zdi semináře a tajnou návštěvu kina v posledním dni exercicií, za což si vysloužili vyloučení. S odstupem času jim dávám za pravdu, Pavučina stojí za vidění a zřejmě dává mnohem víc témat k zamyšlení než to, co jim v komunisty hlídaném semináři mohli nabídnout v roce 1986.                                                                                                                          "Je mi jedno, co uděláte s mým tělem, ale nikdy nikdy mi nevezmete můj svět." ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

Chceš změnit svůj život k lepšímu pravidelným zaváděním sajrajtu do žil? Ano? Tak si nejdřív pusť Pavučinu a pak mi odpověz znovu. Nepohne-li tento syrový snímek s tvým názorem, tak si pomyslím něco o debilech, ale budu plně respektovat tvé svobodné rozhodnutí stát se troskou. Domů si tě ale zvát nebudu. ()

Reklama

petaspur 

všechny recenze uživatele

V rámci drogové prevence je to mimořádně záslužný film. Dodneška si pamatuju ty zmatené postavy, prázdné oči a dokonce ošklivou nahotu. Na filmu jsme byli povinně se školou v kině a považuju za jeho výraznou zásluhu, že nikdo z našeho ročníku neměl nikdy s fetem žádný problém. Nevím, jestli tak film působí dodnes, ale tehdy to byla síla. ()

Faye 

všechny recenze uživatele

Po dlouhé době jsem měla možnost opět vidět film „Pavučina“, který byl ve své době velmi provokativní a to nejen kvůli drogám, ale i otevřené nahotě. Hlavní roli Radky si zahrála Eva Kulichová, která byla předtím známá snad jen návštěvníkům divadla v Hradci Králové. Příběh narkomanky, která se nedobrovolně ( v rámci podmínky) ocitá v léčebně. .„Je to tady příšerný, nejradši bych se vším skoncovala a utekla, musím se hrozně přemáhat, musím doufat, že zítra to bude lepší, že budu lepší i já. Moc sil už nemám, ale chci ještě zkusit žít normálně“. Místo, kde ji v noci budí mučivé sny pacientek (alkoholičky, narkomanky), každá je přesvědčená, že zrovna ona měla důvodzačít. A přes den se s ní zachází jako s póvlem...„Mám strach z každého dne, bojím se dlouhý doby, kterou tady budu muset prožít. Nevěřím, že se budu pořád probouzet na stejným pokoji v tomhle blázinci, já přece dokážu mít ráda. Tady mě to úplně zničí, chtěla bych žít, kdybych byla svobodná, ale taková možnost už pro mě asi neexistuje“. Původní hodnocení ze 3* musím opravit na zasloužené 4*. I po 20 letech je to velmi působivé a děsivé. Myslím si, že je velká chyba, že film je zapomenut (pouze 19 hodnocení!!!). P.S. ve filmu hrála např. i Yvetta Kornová. ()

Ony 

všechny recenze uživatele

Když si uvědomím, že ve stejnou dobu vznikaly esenbácké hrdinské eposy typu Mravenci nesou smrt, působí Pavučina skutečně jako zjevení. Za prvé konečně zobrazuje drogy jako reálný problém naší společnosti, nikoli jako zápaďácký výmysl, který neprůstřelná VB odrazila už v Karlových Varech. Za druhé má slušně depresivní atmosféru. Je fakt, že dramatická výstavba filmu bez začátku, konce a prostředku je prapodivná, ale vzhledem k tématu to není zas takový handicap. Totéž platí pro neučesanou formu vůbec. Nicméně si nedělám iluze, že by ještě dneska tento snímek mohl nějak ovlivnit potenciální narkomany. Ale to asi stejně od filmů nemůžeme chtít. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (10)

  • Film se začal natáčit už v roce 1981 v amatérských podmínkách. Dokončen byl poté až v roce 1986, již v podmínkách profesionálních. (sator)
  • Věra Boudníková (Vlasta), ktorá dostala malú úlohu vo filme, bola v čase natáčania manželkou Františka Husáka (psychológ). (Raccoon.city)
  • V komparze si zahrala mladá Renata Štolbová. V zmluve mala uvedené, že stvárni pacientku číslo 1 s honorárom 20 Kčs. Peniaze ale dostala s veľkým omeškaním, nakoľko mal film problém s uvedením do kín. V súčasnosti je významnou českou akademickou maliarkou. (Raccoon.city)

Reklama

Reklama