Belfast

Belfast coby Branaghova autobiografická zpověď z dětství v sobě nezapře akademické ambice a vzhledem k povaze tématu to člověk nemůže mít režisérovi ani za zlé. I když film zobrazuje nelehké časy, je natočen s (rozto)milou lehkostí a humorem. Černobílý formát perfektně seděl k na první pohled ponurému tématu, zatímco úvodní barevná sekvence dělala Belfastu pěknou reklamu. Chválím práci s kamerou, zejména co se týče plánování záběrů, a líbilo se mi zakomponování nesmrtelného songu Everlasting Love, stejně jako pár přímých vizuálních odkazů na dobové filmy. Z herců mě bezkonkurenčně nejvíce oslovili prarodiče v podání Judi Dench a Ciarána Hindse, ale i výkon mladého Juda Hilla stojí za zmínku. Věřím, že diváky, kteří si tímto (nebo podobným) obdobím prošli, Belfast osloví více než mě - já jsem ho bral především jako sympaticky natočenou a zahranou jednohubku na jedno zhlédnutí. (01.03.2022)

„PRO TY, KTERÝ ZŮSTALI, PRO TY, KTERÝ ODEŠLI A PRO VŠECHNY TY, JEŽ BYLI ZTRACENI…“   Vzpomínkovej film pro všechny Iry. Asi teda… ale určitě pro ty z Belfastu! Takový vyprávění – očima malýho kluka o roce 1969 a počátku toho neuvěřitelně dlouho trvajícího bordelu. K tomu hraje sentimentální soundtrack… a sleduju rodinu, která – asi jako mnoho dalších, stála před rozhodnutím. Je to taková pohodová nuda, kterou by mohlo rozčísnout jen něco kurevsky tragickýho (si říkám). No nic – takovej srozumitelnej „arťák“. Ovšem pro Iry.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy, který maj reálnej základ. 2.) Miluju hudbu Van Morrisona.  ///  Thx za titule „lacotaraba“.                  PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (12.02.2022)

Hodně jsem váhal mezi 3 a 4, dal bych zkrátka opatrných 7/10, protože jako celek mě to úplně za srdce nevzalo, ale bylo tam na druhou stranu velká spousta autentických scén, skvělých právě tím, že si na rozdíl od většiny Hollywoodu na nic nehrají, nesnaží se vyvolat emoce skrz patos apod. Zkrátka to působí vše jako velmi uvěřitelný příběh ze života, bez nějakých příkras. A za ty herecké výkony se také nakonec přikláním ke čtyřem. Pokud Roma byla kritiky tak oceňována, přestože to pro mě byla nebetyčná nuda, tento film by podle mě měl být přijat ještě lépe, přesto na Oscarech to tak nevyšlo. Možná protože Mexiko je Američanům v dnešní době už blíže, než Irsko, a většina členů Akademie jsou Američané? Kdo ví, jejich rozhodnutí jsou mi už takových 15 let záhadou. Ale za mě je tento film divácky mnohem, ale mnohem stravitelnější než zmiňovaná Roma - jeden z nejpřeceňovanějších filmů posledních let. (18.06.2023)

Velmi intimní a osobní příběh Kennetha Branagha a několika dalších Irů, kteří tohle prožívali. Pro mě to žádný dopad nemělo. Nevěděla jsem, že se něco takového dělo, takže plus za to, že jsem se něco dozvěděla. Kamera je úžasná a černobílé zpracování jakbysmet. Líbil se mi ten kontrast mezi černobílem a filmy v kinech, které byly barevné, nádherná práce. Místy mi to připomínalo naše české Po srtrništi bos. Zajímavý nápad, ale nic moc dokonalého. Věřím, že pro Kennetha se jedná o důležitý film, na který je nesmírně pyšný a to je dobře. Mě to ale nijak neoslovilo. Herecky, vizuálně dokonalé. Scénář trochu pošlapává, místy nudí, ale nic, co by mi mělo utkvět v paměti. (21.02.2022)

Kenneth Branagh je držák. Píše, produkuje, režíruje, hraje. V Belfastu se vrací do svého dětství, do vlastních severoirských vzpomínek na násilné konflikty mezi protestanty a katolíky. Jeho devítiletý Buddy zná jen Belfast, svou rodinu, miluje filmy a usiluje sedět vedle sličné spolužačky. Občas mile „selže“ (při krádeži čokolád), jindy v jeho přítomnosti zamrazí (scéna s pracím práškem, kdy jej máma i přes nepokoje táhne zpět do obchodu). Jakmile dojde právě na rozbíjení oken a v ulicích se objeví barikády, začnou jeho rodiče uvažovat o přestěhování z milovaného města. Přes to všechno je film vřelý a nostalgický, žije a padá na základě kolektivního výkonu hereckého obsazení (k výrazným momentům patří scény chlapce s jeho prarodiči), ovšem tolik hereckých nominací (zatím na Zlaté glóby) mi přijde přehnaných. Naopak černobílá kamera Harise Zambarloukose je nápaditá a okouzlující. Přesto pořád tak nějak kloužeme po povrchu... (03.01.2022)