Režie:
Bořivoj ZemanKamera:
Jan RothHudba:
Václav TrojanHrají:
Jan Werich, Vlasta Burian, Terezie Brzková, Marie Glázrová, Irena Kačírková, Stella Májová, Milena Dvorská, Miroslav Horníček, Lubomír Lipský st. (více)Obsahy(1)
Král Já I. (J. Werich) má tři dcery – Drahomíru (I. Kačírková), Zpěvanku (S. Májová), nejvíce však miluje svou nejmladší Marušku (M. Dvorská). Ta ho však raní, když mu na otázku – Jak ho má ráda – odpoví, že jako sůl. Král Marušku vyžene a zakáže v království používat sůl. Tím však způsobí mnoho trampot všem i sobě. Teprve návrat Marušky, která tu dobu prožila u hodné stařenky-kořenářky a mladého rybáře (V. Ráž), a dar stařenky – nevyčerpatelná solnička, ukončí všechna strádání a potvrdí se lidová moudrost, že sůl je nad zlato a láska je solí života. V barevné filmové pohádce opět zvítězí dobro nad zlem a moudrost nad hloupostí. (Česká televize)
(více)Recenze (666)
Milá a hezká pohádka. Kdy se pan král přesvědčí, že jeho nejmladší dcera ho má opravdu velmi ráda, a když podotkla, že ho má ráda jako sůl. Jídlo bez soli nebude nikdy ono...jak řekne kuchař, a má opravdu recht. Ale přeci jenom sůl nad zlato opravdu není, protože k tomu aby měl člověk sůl potřebuje mít zlato...ale dost ttoho rejpání, vždyť je to pohádka. Pan Werich dokazuje jaký byl prvotřídní herec, co slovo to perla, co gesto to skvělá scénka (...hezky se mi zdáš..., osobo stůj...). Škoda jen, že Jan Werich poněkud doplatitl na totalitní režim, a nemohl se u filmu více prosadit. ()
Další z řady našich pohádek, které si označení „kultovní“ zaslouží zcela po právu a neměla by vám (nám) během Vánoc ujít. Mám rád tento příběh o „síle“ soli, stejně jako mám rád Jana Wericha. Princezna Maruška (Milena Dvorská) nebyla vůbec „k zahození“, ovšem ty její sestry doslova na ránu…Každopádně bez nich by to prostě nebylo ono, stejně jako bez rázné vdovy… ()
Krásný film vzniklý v nesmírně těžké době... Naštěstí se na něm tato doba podepsala méně, než na Císařově pekaři, ale znát je zde také. Kromě skvělých hereckých výkonů, jimž samozřejmě suverénně kralují Jan Werich a Vlasta Burian, ale zmínit je nutné ještě minimálně Miroslava Horníčka, Miloše Kopeckého a Františka Černého, přispěl k jeho kvalitám především skvělý scénář, který je z větší části dílem Jiřího Brdečky a Jana Wericha (spolupráce na dialozích). Litovat lze pouze toho, že jak Jan Werich, který je zde opravdu v té nejlepší herecké i autorské formě, tak i Vlasta Burian, jehož herectví se zde doslova dostalo do nové a nebojím se říci, že i vyzrálejší herecké polohy, v oné pitomé době dostali tak málo hereckých příležitostí. O kolik skvělých filmů jme byli "díky" straně a vládě připraveni... Vcelku pozoruhodný je mimochodem způsob, kterým byla klasická pohádka Boženy Němcové adaptována. Prakticky úplně se tu totiž rezignovalo na obvyklou snahu po zasazení děje do nějakých historických reálií, a pohádkový děj by adaptován ryze komediálním způsobem. Asi i proto jde spíše o "dospělácký film" než o pohádku pro děti. Díky tomuto přístupu sice, ještě výrazněji než při běžném "historickém" přístupu k adaptaci, vystupuje nepopiratelná naivita dané pohádkové předlohy, ale zároveň tak vznikl komediální filmový skvost, srovnatelný třeba s pozdějším Limonádovým Joem či Ještě nevečeřící Adélou... Celkový dojem 90% ()
V případě pohádky Byl jednou jeden král nelze hovořit o filmové adaptaci, ale spíš o werichizaci klasické pohádky Boženy Němcové...která se ovšem povedla na 110 procent. A to se psal hrůzný rok 1954. Je až neuvěřitelné, že tak krásný autorský, byť ,,jen" pohádkový film, natočil Bořivoj Zeman právě v téhle mezní době (každý jiný než pohádkový film by byl nutně dobově schématický...i když něco málo jako nutná úlitba režimu prosáklo i sem - zdegenerovaná šlechta, krále přechytračí prosťačka z podhradí a on se do prosté ženštiny též zamiluje atd.). Ale ono je to vlastně zákonité, že v těch nejhorších časech sahá těžce zkoušený národ po dílech ikony národního obrození, Babička byla brilantně zfilmována za protektorátu i v čase normalizace a v 50. letech nezbylo k úlevě národu než werichizovat klasickou pohádku s lidovými motivy Sůl nad zlato. Je v tom cosi hlubokého z národní historické zkušenosti... ()
Film, v němž Horníček hraje Krásného prince, nemůže jít pod pět. Jakkoli nejsem vyznavačem národního božstva Werich, oba "jeho" velkofilmy jsou jedním z mála z první poloviny 50. let, co mohu akceptovat, co mohu také vidět vícekrát. I tento film propaguje "beztřídní společnost", holduje "pracujícímu lidu" atd., dělá to však způsobem, který kombinuje vševěkou pravdu s werichovským vhledem a vtipem. No a Zeman tohle točit uměl. Navíc jedině Werichovi se Zemanem vděčíme za to, že jako vzpomínka "poválečný Vlasta Burian" nezůstává kolaborantský trapas Slepice a kostelník, nýbrž dokonalý sparingpartner Atakdále, který je pro mne jednou z nejlepších Burianových postav vůbec. Ale i samotný Werich je zde velkolepý, nemluvě o nepřekonatelné Marušce Mileny Dvorské. Klasicky jediná postava, která tu kazí dojem, totiž pan Dokonalý, který odmítá královskou korunu, ale žádá funkci porybného, žádá zvláštního výkladu: nuže v přímé návaznosti na "utonulého" krále Já Prvního (a vynořivšího se Já Posledního) jde zcela jistě o podivuhodně jasnozřivou kritiku kultu osobnosti, o dva roky dříve, než s tím na uzavřeném zasedání ÚV KSSS(b) přišel Nikita Chruščov. ()
Galerie (19)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (46)
- Existuje i verze sestříhaná z jiných klapek. DVD Es war einmal ein König, vydané v Německu, bohužel neobsahuje český jazyk, ale pouze německý dabing. I tak je ale při porovnání s českou vydanou verzí zcela zřejmé, že se jedná odlišný snímek oproti filmu, který vyšel v České republice. (JariR)
- Milena Dvorská (Maruška) sa dostala k role tak, že si išla po jednom predstavení k Janovi Werichovi pre podpis. Ten ju oslovil, či by si nechcela zahrať vo filme a zapísali si jej adresu. Adresu však stratili a tak pán Wichterle (priateľ pána Wericha) dostal na vyhľadanie dievčaťa iba stručné informácie "Najdi mi v Prostějove rodinu Dvorskú, ktorá má dcéru s modrými očami". (Raccoon.city)
- Pro film byly složeny tři písně: „Jménem pana krále“ – zpívá Vlasta Burian (rádce Atakdále); „Rybářova píseň“ – zpívá Vladimír Ráž (rybář); „Nech přeludů, jež v oblacích tě mámí“ – zpívá František Černý (kuchař). (sator)
Reklama