A Dead Man Among the Living
Režie:
Bořivoj ZemanKamera:
Petr RovnýHudba:
Jiří ŠustHrají:
Karel Höger, Zdenka Procházková, Lída Matoušková, Eduard Dubský, Václav Irmanov, Vladimír Řepa, František Šlégr, Zdeňka Baldová, Jana Hrdličková (více)Obsahy(1)
Film Mrtvý mezi živými natočil v roce 1946 režisér Bořivoj Zeman – byl to jeho režijní celovečerní debut. Pro Karla Högera, který v něm dostal hlavní roli, se stal druhou výraznou příležitostí přehrát se od rolí milovnických do rolí charakterních. Mrtvý mezi živými dal Högerovi příležitost poprvé rozestřít v postavě poštovního úředníka Valty problém osobní statečnosti a zbabělosti, který byl v ději navozen faktem, že jako poštovní úředník odmítl při přepadení pošty riskovat život pro záchranu peněz, které mu byly svěřeny. V kontextu právě překonané nacistické okupace tento problém osobní statečnosti nabýval mimořádně palčivého významu. (Česká televize)
(více)Recenze (48)
Přestože viděno před řadou let, musím říct, že tento film měl poměrně zásadní vliv na moje formování představ o hrdinství a zbabělosti. Někdy to, co nazýváme hrdinstvím, je jen hloupá zbrklost a naopak rozumné jednání je považováno za zbabělost. Každý, kdo se chce silově vyjadřovat k hrdinství a k tomu, co dělal v krizové situaci, by se nejdřív v takové situaci měl skutečně ocitnout. vynikající Karel Höger. Doplnění Radno na film vzpomenout při zprávě na TV NOVA, kde se dozvídáme, jak 120kilová prodavačka statečně zahnala na útěk 15letou rachitickou smažku, která jí chtěla ukrást 50 Kč na prvního práska. Nikdy nevíš, kdo proti tobě stojí a jak moc je odhodlanej zbraň použít. ()
Zajímavý film stojící mezi dvěma světy a nastavující dvojí tvář. Do prvního světa patří soukromí producenti 1. republiky a Protektorátu, slabé ekonomické zázemí, filmy vyrobené na koleně během několika natáčecích dní - s námětem, který v podmínkách malého trhu představoval sázku na ty správné emoce a sliboval rychlou návratnost vložených investic. Do toho druhého patří znárodněná kinematografie, kde díky státní podpoře vznikají ambiciózní projekty, které se orientují na náročnějšího nebo menšinového diváka a zabývají se seriózními tématy. Svým námětem se Mrtvý mezi živými řadí mnohem spíš do žánru psychologického dramatu než k běžné kriminálce. Snímek řeší otázky viny, zodpovědnosti a veřejného mínění, které dokáže rychle zaujímat postoje a stejně tak rychle je měnit, je náchylné k manipulacím a dokáže být stádní a krutě nespravedlivé. Provedení je ale ještě prvorepublikové a ani přítomnost jako obvykle kvalitního Karla Högera mě nepřesvědčila, abych šel nad 3*. Scénář se totiž nevyhne sentimentálním a melodramatickým prvkům a je završený typicky moralistním happyendem. Celkový dojem: 60 %. ()
Uprednostnenie záujmov zachovania vlastného života a zdravia pred záujmom ochrániť niekoľko dňový obrat v banke sa považovalo (aj dnes považuje) za oslabenie firemnej kultúry a uprednostnenie ega pred firmou: živiteľkou. Okrem pracovnej degradácie po takomto bezprecedentnom oslabení Matky aj Otca Tvojho (čiže zamestnávajúcej banky) nasleduje pošuškávanie o zbabelosti. Problémy v partnerskom vzťahu tiež na seba nenechajú dlho čakať. Mienka verejnosti sa stotožní s mienkou vedenia. Jednak preto, že v očiach drvivej väčšiny ľudí majú názory riadiacich osôb oveľa vyššiu váhu a zároveň preto, že patetické hrdinské gestá v prospech akéhosi vyššieho dobra (hoci tu ide len o vyššie dobro Banky) majú taktiež v očiach verejnosti auru nespochybniteľného udatného činu. Film presne rozoberá situáciu opovrhnutého, ktorý v očiach morálnej väčšiny zbabelo vydal lupičom peniaze namiesto toho, aby sa udatne bránil dvom namiereným pištoliam. Zároveň poukazuje na zbabelé hrdinstvo kolegu, ťažiace z menšieho ublíženia na zdraví pri prepade a na snahu nespravodlivo obviňovaného dokázať, že sa v danej situácii vôbec nechoval zbabelo, ale rozumne. ()
Jak je vidno byrokracie a předsudky jsou věčné. Na filmu je patrné jak se mění splečenské klima. Dnes by se nikdo nepozastavoval nad tím, že si chtěl někdo zachránit život a vydal peníze. Obávám se, že ani velkými výčitkami svědomí by nikdo netrpěl. Peníze kradou lidé bez empatie, kterým je to jedno, co svým činem způsobí. Jako detektivní příběh hodně předvídatelné. Nebýt té prvoplánovité okatosti s jakou se předestírá hrdinství nehrdinů a "zbabělost" moudrého, byl by výsledek mnohem lepší. Scénář: Bořivoj Zeman, Elmar Klos ()
Odvaha nebo zbabělost? Peníze nebo život? Obstát vstříc namířené zbrani nebo kapitulovat? A jak má pak s výsledným rozhodnutím člověk nadále žít a existovat? Nakolik naše přesvědčení o správnosti svých činů může nabourat názor našeho okolí? A dá se vůbec začít znovu? Hlavní hrdina filmu si zhodnotil situaci a rozhodl se. Zda jeho čin byl zbabělý či spíše rozumný si musí každý divák zhodnotit sám. Film klade divákovi zajímavé otázky, jak by se asi zachoval on sám. A já sám za sebe musím říct, že i mé názory se v průběhu filmu měnily. Což nejlépe svědčí o jeho kvalitách. Film je zajímavý nejen svým strhujícím dějem, ale i dokonalým hereckým výkonem Karla Högera. Tohle byl rozhodně nevšední zážitek k zamyšlení. [10. Noir Film Festival 2022] ()
Přímo čítankovou názorností je ve filmu vykresleno pojetí zbabělosti a hrdinství, pravdou jest, že když jde o vlastní život, můžeme se rozhodnout raději držet zpátky, přestože toto rozhodnutí nás může posunout tam, kam určitě nechceme. Jakkoli je charakterovým rysem kariérista pošťák Munk slizký, zhostil se tehdy ještě neznámý Eduard Dubský role obdivuhodně. Karel Höger se svým pozitivním poselstvím dává tomu odpich. Stanislav Neumann prostoru moc neměl, ale taková poctivá pohodovka. Zdena Procházková ve své úloze působila mile. Takže z pochopitelných důvodů dávám ***** ()
Souhlasím, že tím příběhem a pojetím se to do našich reálií moc nehodí, ale i tak celkově zručně zahraná a zrežírovaná záležitost z kvalitní poválečné čs filmové tvorby.60% ()
Výborné psychologické drama rozvíjející krom slabé melodramatické linie především myšlenku stádovitosti v odsudku a vnímání hrdinství. Christiansen skvěle navázal na Dostojevského. ()
Neviem z čoho vychádzal Sigurd Christiansen, možno z reálnej udalosti, avšak v českom prevedení je jeho historka ťažko uveriteľná. Ťažko dnes chápať postoje ľudí, pre ktorých je ochrana peňazí dôležitejšia, ako ochrana vlastného života a najmä ak sú tými nechápavými úplne všetci. Pokiaľ vám táto vstupná situácia nevyhovuje, tak radšej nad tým nerozmýšľajte a sústreďte sa iba na dej. Ten nie je od nejakého času predvídateľný a pred koncom nás čaká celkom slušné prekvapenie. Film klasicky celý ťahá Karel Hoger, ktorý má ako jediný na všetko rozumný argument a ešte viac to kontrastuje s tou okolitou zabednenosťou. Podnetné myšlienky filmu bojujú s jeho naivitou podobne, ako poštár so svojim okolím. ()
Bez zbytočných emócií som si dopozeral film, ktorý je mojim rovesníkom. Nezamýšľal som sa nad reálnosťou príbehu, mierou moralizovania, či pokrytectva. Predpokladám, že dnes je situácia takmer opačná. Peniaze sú poistené a bankové úradníčky ich vydávajú už pri sebamenšej hrozbe násilia. Aj spoločnosť už nie je taká jednotná v odsudzovaní "zbabelosti", ako tomu bolo vo filme. Karel Höger si film pochopiteľne privlastnil a urobil dobre, pretože výkony ostatných boli viac-menej prvorepublikové. Mierne nadpriemerný film bez akejkoľvek pochybnosti. ()
Mistrovský psychologický film o vině a svědomí poštovního úředníka. Nikdo z nás nemá právo na morální odsouzení, dokud nestojí před revolverem a dilematem, zda se obětovat pro pomíjivou slávu hrdinství či si zachránit vlastní život. Karel Höger v titulní roli podává strhující výkon. Pro režiséra Bořivoje Zemana pak znamenal tento film celovečerní debut a paradoxně se jedná o jeho nejlepší dílo. ()
(2x) ,,Padesát tisíc korun nemá cenu života ani pro mne, ani pro mé blízké, ani pro ty ostatní." Byla to pouze náhoda, která zavinila umístnění tří lidí v bance během loupeže a určila nasledovní osud: jeden smrtelně zastřelem, druhý poraněn na ruce, třetí bez fyzického ublížení "pouze" postaven před revolver, rozhodnut se po krátkém zamyšlení nakonec vydat peníze pro záchranu svého života. Vedle mrtvého tu zůstává několik živých - poraněný hrdina, druhý člověk - v očích lidu zrádce, rodina a přátelé obou živých i toho mrvého, bezmocná policie i neodhalený vrah se svým komplicem. Všichni se pohybují životem plného dalších zvratů jako figurky na šachovnici, zatímco hráči jsou jejich vnitřní svědomí, vnější předsudky a postupně měnící se postoje ostatních lidí. Jenom podle zdejší databázy bylo tohle výborné existenciální drama norského autora S.Christiansena zfilmováno během let hned ve čtyřech krajinách. V Československu ho jako svůj debut a patrně i svůj nejlepší film natočil režisér Bořivoj Zeman, proslaven spíše pohádkami a lidovými komediemi. Natočil zde pozoruhodný psychothriller s filozofickou myšlenkou, který ještě kdesi v pozadí zavání tou první republikou, například v lidových dialozích mezi ženskými postavami nebo v hudebních vložkách s Václavem Irmanovem, ale díky poutavému obsahu buduje v řadě scén dusnou atmosféru nové doby, v některých záběrech blížící se žánru film-noir. Když si k tomu připočtu jeden z nejlepších výkonů Karla Högera, další silný zážitek z těsně poválečného československého filmu mě rozhodně nemohl minout účinkem. (95%) (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) ()
Psychologický snímek na téma odvahy a zbabělosti, a jak jsou tyto pojmy chápány veřejností, a jak skutečně lidmi, kteří byli takříkajíc "in", tedy účastníky dejme tomu nějakého přepadení. Jeden z úředníků se chce bránit, ale rána do hlavy je mu osudná. Druhý úředník zbaběle křičí, ať ho nechají, dostane taky jednu do hlavy, ale jemně. A ten třetí dostane na vybranou - buď dá zlodějům kasu, nebo přijde o život. Zatímco vdově po prvním úředníkovi nakonec nechce stát pomoci ani nějakým zaměstnáním nebo příspěvkem, z druhého se stane hrdina, který za cenu rány na hlavě statečně bránil pokladnu (stejně ji neubránil), a ten třetí je považován za zbabělce, protože vlastní život mu byl cennější než státních padesát tisíc. Tuto platformu režisér použil k vyjádření všech možných prohlášení a postojů, jaké k tomu člověk může mít. A to tak,že postavy působí charakterově plasticky, chápeme, co kdo a proč říká, dokážeme pochopit jeho postoje, nejde o levné fráze. Jsou zde dvě místa, kde snímek mírně hapruje - setkání s muzikantem v restauraci, přehnaná scéna v poštovním voze, a trochu mi i postava vdovy přijde až nějak moc psychicky silná a odolná, že dokáže vést lidi kolem sebe správným směrem. Ale celkově velmi dobře natočený film, který nabízí mnoho úvah a otázek. (A to se nezmiňuji o kameře, práci s detailem, s ruchy a i navození atmosféry obyčejného dne několika jakoby mimo záběry nebo pohledem z okna na vrcholky deštníků.) ()
Hlavná postava tohto film stála pred ťažkou otázkou: Byť za hrdinu a celkom určite zomrieť alebo mať rozum a neobetovať sa len kvoli peniazom. A na rozhodnutie je len nepatrný čas. A aj v tomto filme sa ukáže nielen pravá tvár akože hrdinu, ale aj to, že ospevovaný hrdina, ktorý padol nie za vlasť, ale za poštu je ospevovaný, ale len chvíľu a potom jeho rodina je odkázaná len na seba alebo musí žiť v chudobe. Je to myšlienka na dlhu debatu, lebo niekto by sa zachoval tak a niekto zas inak, ale či to bolo správne alebo nesprávne by rozhodla len realita tej skutočnosti. Tu sú traja úradníci, každý sa zachoval inak a každého ľudia aj inak posudzovali. Bořivoj Zeman roztočil úžasný psychologický kolotoč hľadania pravdy, ale aj pohŕdania, výčitiek či ľudskej hlúposti, kde ľudia nielen podľahnú tlaku ale aj davu. Tento film ma držal ako prikovaného, tá jeho úžasná atmosféra a nálada ma nenechali sa ani poriadne nadýchnuť a stále film pumpoval ďalšie a ďalšie fakty a keď prišlo vytúžene a očakávané finále, lepšie to skončiť ani nemohlo. Karel Höger hral bravúrne a bez jeho životného nasadenia by film nemal to, čo mal s ním. Ten ustavičný tlak na diváka, plne mu dôverovať a s každým jeho názorom či činom bez výhrad súhlasiť. Preto si na tom poste neviem predstaviť iného herca, neviem či by sa ešte v tej dobe našiel niekto, kto by to zvládol podobne ako Karel Höger, ale ja si myslím, že nie. Aj kvoli jeho excelentným výkonom film dávam 5*. ()
Otázka morálky, statečnosti a odvahy, o které film pojednává, je velmi důležitá. Při přepadení pošty jsou dva zaměstnanci zraněni, jeden odevzdá peníze bez odporu. Všichni mají dva zraněné za hrdiny, toho třetího za zbabělce. Opustí ho snoubenka, její rodiče jím pohrdají, lidé ve městě se mu posmívají. Na jeho pracovní místo je povýšen jeden z "hrdinů" (druhý zemřel). Zdá se, že věc nemá řešení a spěje k další tragédii. ()
Velmi dobře rozehraná reflexe na téma hrdinství a zbabělosti pozoruhodně přenášená i na téměř existenciální úvahy o životě a smrti. Bořivoj Zeman si ke svému debutu zvolil netradičně předlohu norského autora a vytvořil tak hned napoprvé vyzrálé až sugestivní dílo, které bylo z neznámých důvodů zcela zapomenuto a skryto ve stínu Krejčíkova Svědomí. Mrtvý mezi živými v sobě spojuje ty nejlepší prvky kinematografie třetí republiky - silné téma se společenským přesahem, civilní ladění a jemné průniky autenticity, uměřené herecké výkony neotřelých tváří i důraz na expresivní filmařské postupy zesilující subjektivní ponor. Bořivoj Zeman se nebál ve využití vyjadřovacích prostředků podpořit téma a vypjaté situace - pohyb kamery, osvětlení, originální práce se zvukem a hudebním doprovodem, to vše mu slouží k vytváření neotřelých efektů (například zvláštně nasnímaná Klečkova smrt, tančící stínohra strnulé porcelánové sošky, loutka smrti v přímé kontrontaci s budoucí sirotou...). I přes přenos děje do českého maloměsta si tak film udržuje syrový severský charakter (atmosféra se často opírá o přírodní jevy jako bouře, déšť, mráz...), někdy se dotýkající až makabrózního působení. I když film vzhledem k trochu umělým závěrečným zvratům, kteří hodlají celou reflexi co nejvydatněji uzavřít nepůsobí tak přesvědčivě jako Krejčíkův vzpomínaný snímek, i on ve zkoušce času obstává neméně dobře. Je tak jedním z důkazů toho, že znárodněná kinematografie před únorem 1948 měla smysl a byla otevřená silným, myšlenkově ambiciozním látkám s univerzální platností a možností uplatnit i osobitá hlediska velmi blízká tomu, co v budoucnu získá nálepku "autorský film": ()
"Jsme my lidi ale komický dobytek....." Není vůbec poznat, že film vznikl rok po válce a udržuje si po celou stopáž laťku kvality hodně vysoce nasazenou. Aby taky ne, když se jako asistent režie objevil Jan Kadár a Elmar Klos se podílel na scénáři a na výrobě filmu. Vznikl tak dramatický příběh člověka, který je okolím brán za zbabělce, když nezabránil loupeži na poště, kde zrovna pracoval. Jeden z jeho spolupracovník je zabit a druhý je zraněn. Oba jsou prohlášeni za hrdiny, zatímco od něj se hodně lidí odvrátí, i jeho budoucí žena a tak se nechá přeložit k vlakové poště, aby ulevil svému svědomí. Nakonec by málem uvěřil tomu, co si o něm všichni myslí a tak musí vyzkoušet jednu poslední možnost.....Herecká kvalita si nic nezadá s výborným příběhem a každá postava určuje daný charakter. Karel Hoger jako "zbabělec", Eduard Dubský coby "hrdina", Zdena Procházková budoucí manželka nebo Václav Irmanov v roli tajemného a zádumčivého hudebníka Cyrila Popova. ()
"Zajímavý film stojící mezi dvěma světy," píše gudaulin ***, čímž jej poměrně dobře charakterizuje. Jen je třeba pojem "dvou světů" rozšířit z kinematografického i na politické hledisko. Děj (nebo lépe obsah) filmu jakoby již postojem "hrdiny", který se z původních (buržoazních) jistot, stále více propadá do iracionálního chaosu, vyjadřoval nejistotu, dezorientovanost a skepsi poválečného či předúnorového stavu věcí. Řešení, které film nabízí, je příliš laciné, aby mohlo být pravdivé, a v podstatě zpětně poukazuje pouze na to, o čem byl celý film. Charakteristika "člověka před únorem" mi ovšem připadá velice výstižná, i kdy že obávám, že by mohlo stejně tak jít i o "člověka po únoru". ()
Reziser Borivoj zeman /Byl jednou jeden kral, Pysna Princezna/ natocil slusny film o cloveku, ktory uprednostnil vlastny zivot, pohodlie a kadeco mozne pred udatnostou - zbabelo vydal prychy uzlodejom a sral na vyssie dobro - v tomto pripade zamestnavatela. Jako tvrdi uzivatel troufalka ze je to predvidatelne - a mozno ze aj jo, ale ja to mam v prdeli. Teda zase pardon, to mi uslo, chcel som napisat ze som na to povzneseny a ze od prirodzenia som tolerantny. Teda zase zle, prirodzene som tolerantny. Ale no proste definitivne sa z toho vysomarim a dam 77 % ()
V dnesni dobe a pomerech uz by film asi vzniknout nemohl, protoze postavit se nekomu se zbrani v ruce neni hrdinstvi, ale blaznovstvi. Na to vicemene film poukazuje, ale okoli by se tak dnes asi nezachovalo. Presto je namet vyborny a je zajimave sledovat postavu, kterou ztvarnil jako vzdy vyborny Karel Hoger. Nadprumerne psychologicke drama. ()