And Then There Were None

Úplně první filmová adaptace asi nejznámějšího (a mého nejoblíbenějšího) románu královny detektivek Agathy Christie Deset malých černoušků se povedla. Nabídne velmi dobře vybudovanou ponurou atmosféru osamělého ostrova, která je místy odlehčena povedeným vtípkem. Daří se jí držet diváka v napětí, na koho to příště padne. Dokud ovšem nepřijde závěr - ten je totiž vpravdě hollywoodský… I přesto se jedná o zajímavý a napínavý snímek, který mohu milovníkům detektivek, zejména těch od jejich královny, doporučit! (20.03.2014)

Velmi dobra atmosfera a aj tie obcasne zmeny resp. skratky voci predlohe boli v pohode. Vynimkou je zaver, ktory bez znalosti predlohy ako tak funguje, ovsem inak....ostava len povzdych :-) 7/10. (07.01.2009)

Paradoxně jsem viděl víc parodií na Deset malých černoušků než regulérních adaptací. Zdráhám se napsat "vážných adaptací", protože hned ta první, o které teď bude řeč, se ukázala být nečekaně komediální. René Clair natočil film, který sice román Agathy Christie neparoduje ani nemá vtipné slovní přestřelky, ale už od první scény němého seznamování hrdinů ve člunu je zřejmé, že bude docela rozverný. Postavy jsou nahlíženy posměšnou optikou a většina herců balancuje na riskantní hranici karikatury (nejvíc asi "přestřelil" představitel majordoma). Vraždy se ukazují jen v náznaku (bezvládná ruka, přečnívající z postele, zhroucené tělo oběti, které nevidíme do tváře atd.) nebo vůbec ne a tíživé hříchy hrdinů, které jsou důvodem jejich pozvání na soukromý ostrov a postupné likvidace, se bagatelizují, aby bylo možné nadále sledovat postavy se sympatiemi. Možná je to prostě daň pozitivním hollywoodským konvencím 40. let, stejně jako výskyt mladé zamilované dvojice, která trochu narušuje žádoucí nejistotu, v jakém pořadí budou "černoušci" vražděni. Výsledek na mě nepůsobil tak napínavě jako klaustrofobická britská verze z roku 1965, kterou jsem viděl dřív, ale zato má možná větší odstup od předlohy a nedělá z detektivky víc, než čím je - intelektuální společenskou hrou. Nicméně, abych jen nechválil - tempo filmu trochu upadá v momentech mezi jednotlivými vraždami. V knize Agathy Christie známe myšlenkové pochody postav a postupně s nimi prožíváme sílící paranoiu a pokles sebevědomí z toho, jak je situace zahání do kouta. Ve filmu, který si žádá vizuální akci, to bohužel chvílemi vypadá, že zatímco jedna nebo dvě postavy (obvykle soudce a doktor) jednají, ostatní jen odevzdaně čekají, až na ně přijde řada. Přesto jsem se dobře bavil. 80% (22.02.2011)

Moc pěkné, škoda jen toho zpropadeného konce. Agatha měla zjevně větší koule než tvůrci většiny adaptací její asi nejslavnější knížky... P.S. Orson Welles nenamluvil pana Owena zde, ale ve verzi z roku 1974. (11.01.2009)

Lahkou rukou natocena adaptacia Desiatich malych cernoskov. Knihu som necital, takze napatie fungovalo paradne. Aj napriek starobe filmu a v prvej polovici predsa len trochu prilis uvolnenej atmosfere, ktora hustne az postupne. Zmeneny koniec je funkcny aj ked by som radsej videl knizne vyvrcholenie. Preto "iba" za 9/10 (18.11.2018)

Zmena záveru v tomto prípade vôbec nevadí, film je v konečnom dôsledku predsalen iné médium než kniha, a neviem si dosť dobre predstaviť knižný záver prevedený na plátno verne a vkusne(ak sa to raz niekomu podarí, klobúk dolu), atmosféra strachu a paranoje vynikajúca a film našťastie nepostráda suchý až čierny humor a nadhľad. (19.12.2010)

Aspon jednou bych chtela videt adaptaci 10 malych cernousku, ktera by neprznila konec, jinak celkem chvala a oceneni vynalezavym napadum (poslouchani, sledovani, vyuziti kocicky... :-) (16.08.2011)

Na plné hodnotenie tu niečo chýba, respektíve je tu niečo navyše, a to akási pohodová atmosféra a hláškovanie do dokonania prvej polovice vrážd. Staršia dáma si stále vyšíva, ďalší hrá biliard, popíjajú a špičkujú sa ako na párty. To už ale treba pričítať aj zubu času a radšej sa nechať unášať príbehom. Osobne som tento notoricky známy príbeh nepoznal, respektíve si ho už dobre nepamätal, takže som bol v napätí až do konca a to sa neustále stupňovalo až som mal dojem, že som sa zrazu ocitol v horore. Keďže pôvodný záver nepoznám (nepamätám si ho), tak ma riešenie prekvapilo a potešilo. Každopádne ten spomínaný zub času vo mne vyvoláva túžbu pozrieť si nedávnu britskú minisériu. (27.10.2018)

Dopustím-li se srovnání s britským remakem mého oblíbeného režiséra George Pollocka z roku 1965, původní film René Claira prohrává. Herci tady nejsou tolik výrazní a opravdu hodně zaujme jen soudce Francis J. Quinncannon zahraný Barry Fitzgeraldem. Místo lokality na zasněžené hoře sledujeme bouřící oceán kolem ostrova. Pobaví postava "Pepka námořníka" rozkošnicky žvýkajícího chleba ke svačině. Chcete-li udělat pořádnou sondu, pusťte si tohle první a Pollocka jako druhého, stačí-li vám vidět slavný příběh jednou, vyberte si zpracování z roku ´65. (30.05.2009)

Docela adrenalinové, jelikož jsem neměla titulky, ale znám předlohu velice dobře, takže v celku nebyl problém. Věrné to bylo dost, krom toho zatrachtilého konce- chápu, že pokud to točili po skončení války, tak mysleli optimisticky a stočili závěr na mírumilovnější rovinu, ale chtěla bych jednou vidět Deset malých černoušků, kdy na konci fakt nezůstane žádný! Prý ta ruská verze (1987) je nejvěrnější, tak tomu ještě dám šanci... Krom toho konce to ovšem nemělo chybu, atmosféra skvělá, herci výteční, soudce argrave nezvykle mladý :-). (12.07.2010)

... alebo Desať malých černoškov. Moje prvé stretnutie s adaptáciou románu Agathy Christie dopadlo na výbornú. Vychutnával som si rastúcu paranoiu víkendových návštevníkov ostrova, ktorých pozval neznámy hostiteľ a postupne zabíjal. Nevadila mi ani odľahčené karikatúry postáv ( komorník ), naopak, celý temný príbeh poľudšťovali. Príjemná zábava. (18.01.2012)

Veľmi verné spracovanie jednej z najznámejších Agathiných krimi, s výnimkou konca, ktorý bol ale v knihe riadne pritiahnutý za vlasy, takže tento koniec pôsobí dôveryhodnejšie. Herecké obsadenie výborné, ale Barry Fitzgerald sa mi do úlohy váženého sudcu vôbec nehodil. (05.10.2020)

Skvělá kniha Agathy Christie, možná nejlepší, skvěle zadaptovaná. Děje skvěle odsýpá, postavy jsou dobře obsazené, June Duprez je sexy, film má dobrou atmosféru a celé se to moc povedlo. (27.11.2020)

Celkom pekne vyhrané detaily mizanscény. Trochu ma síce zarazil záver - a to som jeden z tých pohanov, čo nečítali knižnú predlohu - ale morbídna zvedavosť ma neopúšťala :-) (08.01.2009)

Jak se píše v obsahu, vůbec první zpracování Agathiny divadelní hry... Ale já ho viděla až jako třetí a poslední. (Chronologicky) druhé (britské) jeho změn docela hodně využilo a já v tomto kladně hodnotím jakousi závěrečnou naději, kterou všichni potřebujeme a bez ní to, s prominutím s veškerou úctou k mé obdivované "Agátě", v životě působí bezútěšně a na nic. (24.09.2015)

Tohle zpracování se mě nijak zvlášť nedotklo, atmosféra je místy tajemná, ale obávám se, že je to způsobeno pouze tím, že je snímek černobílý. Vraždy jsou ukázány jen v letmém náznaku (nohy vyčnívající z křoví) a některé postavy působí směšně. A závěr pak úplně zničil mrazivou a paranoidní atmosféru, kterou tohle dílo mělo mít. (26.09.2012)

Kromě ruské verze z roku 1987 jsem viděl většinu zpracování tohoto skvělého příběhu od Agathy Christie a musím konstatovat, že tato verze je ze všech nejlepší. Přesně takhle jsem si to vždycky představoval - honosný dům na pustém ostrově, který je v podstatě jen skála uprostřed moře, vlny narážejí do útesů, za okny zuří bouře a figurky jedna za druhou mizejí z jídelního stolu. Tato adaptace má také výborné herecké obsazení, každý z herců mi seděl přesně na ten charakter, který měl představovat. Závěr se pochopitelně oproti knize liší, ale to vůbec nevadí (pro filmová zpracování je toto završení typické). Prostě úžasný snímek podle geniální předlohy. (28.09.2009)

Nikdy jsem nezastíral, že zbožňuju Agathu Christie a že Deset malých černoušků považuju bezmála za posvátné dílo. S adaptacemi černoušků mám jeden hlavní problém - že je už předem beru jako "pouhou" náhražku a obávám se, že žádná z nich nedosahuje takřka posvátného statusu dokonalé předlohy. Nicméně ještě musím prozkoumat verzi z roku 1974, ve které pana Namyho namluvil sám velký Orson Welles, a sovětskou, přes dvě hodiny trvající a podle ohlasů i nejvěrnější, adaptaci, abych to mohl tvrdit s určitostí. Tato černobílá verze se drží knihy rozhodně věrněji než ta z roku 1965. Jestli je i lepší, tím už si nejsem tak jistý. Rozhodně má správně ponurou atmosféru a slušné herce. Na druhou stranu mě štval nadhled některých postav a vlastně některé charaktery obecně - třeba jeden z těch, co… Ehm, už jsem říkal, jak mě i tady hrozně rozhořčil závěr? Možná je na vině i fakt, že jsem film viděl během posledních pár dnů několikrát, protože jsem ho překládal do češtiny, ale určitě bych si ho uměl představit i v lepším provedení. Titulky naleznete zde. 75% (21.02.2011)

Povodny film Deset malychcernousku je celkom slusna podivana, hoci teda knihu som nikdy necital. Preto viem, ze zaver je taky -akadejaky, no,. Ti, co citali knihu nan nadavaju, ja ale nie, mne prisiel celkom v pohode. Musim napozerat aj dalsie rymejky : 70 % (18.04.2020)

Teď už vím, kde se o dvacet let později inspirovali Angličani. Kdyby se obě verze raději držely předlohy, byla bych spokojenější. (01.04.2016)