Páté kolo u vozu

Příjemná veselohra se společenskou kritikou. O zneužívání vlastních příbuzných pokrokovým moderním lidstvem. Konečně jsem se u Bořivoje Zemana dočkal filmu bez špetky budovatelského nadšení. Jsou zde kvalitní herecké výkony a zábavné satirické podání. Civilizace ve svém vývoji pokračuje nějakým způsobem vpřed a nazývá se to pokrokem. Vlastně je to jen opuštění starých hodnot, jež se nahrazují něčím jiným. Ne lepším, ne horším, prostě jiným. Společnost ve své emancipaci opustila tradiční rozdělení rodiny muže živitele a ženy hospodyně. A s důsledky se musí prát. Chod domácnosti se s postupujícím pokrokem a emancipací jeví nad naše síly. Naštěstí existují babičky Skořepové (dobrá Zdeňka Baldová), které místo zaslouženého odpočinku drží všechno a všechny v provozuschopném stavu. Nevděčná práce přináší starosti. S ní je to těžké a bez ní to nejde. Její dcera Zdenka (dobrá Vlasta Fabianová) je moderní emancipovaná žena. Radí, žije společensky a práci si bere domů. Zeť Skořepové Karel Janura (dobrý Miloš Nedbal) hledá rozptýlení a pochopení. Vnučka Jana (Jaroslava Tvrzníková) prožívá svoji první lásku. Vnuk Petřík (Jiří Kříž) je malý darebák, tak jako jsou děti v jeho věku. Z dalších rolí: nadbíhající důchodce Poláček (Jaroslav Vojta), mladá a pohledná zpěvačka Jiřina Slavíková (Helena Loubalová), a Janin mladý nápadník Arnošt (Rudolf Jelínek). Důchodci to v moderní společnosti nemají snadné. Jsou nadbyteční, cítí se nepotřební, snaží se pomáhat a jejich blízcí je budou vždy využívat. Protože ještě stále chtějí být alespoň trochu užiteční. Máme je rádi a otravují nám život. Jejich role je velmi nevděčná. (13.11.2014)

Slušný rodinný film. Přesně takový, jaké uměl natáčet Bořivoj Zeman. Poslání točit aktuální komedie reagující na společenské nešvary bylo v té době sice už zbytečné, ale proč se nenechat vytrhnout milým vkusným příběhem s dobrým hereckým obsazením? Film by se bez přítomnosti Zdeňky Baldové asi rozpadl, ale právě kvůli ní stojí film za zhlédnutí. Ne snad, že by herecký úkol byl v kontextu filmových babiček nějak výjimečný. Ale Baldová do něj vkládá životní zkušenost všech těch jen zdánlivě stereotypních rolí, které hrávala během celé kariéry. Je opravdu nutné dívat se na film z roku 1958, abych si uvědomil, co všechno se dá představit pod pojmem "Herečka"? Dokázat svou pouhou přítomností žít na filmovém plátně! (14.12.2003)

Zdeňka Baldová nebyla páte kolo u vozu! Ba právě naopak, a vy všichni co jste tento film viděli jste se o tom mohli přesvědčit..Byla to skutečná herečka, herečka s ryzím herectvím a hlavně se srdcem na pravém místě. Její životní moudrost zabrání tomu nejhoršímu, a to sice rozpadu manželství a rodiny. Komediální moralita si udržuje jistou míru vkusu a jen okrajově upadá do mentorování. Výborný krom babičky, byl ale i tatínek Janura v podání Miloše Nedbala. Jednalo se vůbec o její poslední filmovou roli, v té době byla už stará a velmi a vážně nemocná. Ale přeci jenom se zmohla a se zepětím všech sil, navíc ve značně vypjatém pracovním tempu vytvořila krásnou roli. Společně ještě s filmem Morálka paní Dulské, kde ale naopak vytvořila spíše roli zápornou a despotickou, se její skvělá a dlouhodobá herecká kariéra jednou pro vždy uzavřela. Jaká to škoda, její babičky, tetičky a já nevím co všechno, jsem měl opravu moc rád byli vskutku výborné a pravdivé. (18.12.2006)

Zeman těsně za zenitem svých největších opusů tady již nedosáhnul komediální ani satirické kvality o 10 let staršího Nevíte o bytě, ani se neposunul od komunálního moralizování k umělecky přesvědčivejšímu tvaru s hlubšími postavami. Pár designových drobností s dobu charakterizující kvalitou + karibská hudební inspirace. 2-3* (01.01.2014)

Byl jednou jeden maloměšťák. A babička, která se nechala zneužívat. Až toho měla dost, vzbouřila se a osamostatnila. V tomto ohledu film samozřejmě odpovídá dobovým kvintesencím, ale zásluhou vynikající Zdenky Baldové je to pořád milá podívaná. Pohroma, kterou babička svým odchodem způsobí, je potom ideálním prostředkem k napravení sobeckých charakterů rodinných příslušníků. Některé drobné výpady proti socialismu jsou (zřejmě) otiskem masového prozření po Chruščovově zásadním odsouzení "kultu osobnosti" (únor 1956). (01.01.2018)