Na kometě

Stejně jako Verneova předloha i Zemanova adaptace se satiricky naváží do kolonialismu, opakovaných lidských chyb a kulturních stereotypů. Výtvarně je to celkem velký posun od estetiky rytin k trochu realističtějšímu pojetí. Dříve všudypřítomné čáry jsou tu přítomny pouze sporadicky, většinou na kostýmech, nebo když evokují dřevo (loď). Film mě baví možná o trochu víc, než Ukradená vzducholoď, a jedinou čmouhu na kráse vidím v gumových dinosaurech, kteří jsou tu pouhým odleskem těch z Cesty do pravěku. Evokují spíš ještěry z nějakého béčkového amerického filmu. Dinosauři tu totiž už neslouží jako cíl poznání, ale jako "hrozivá" atrakce. (20.02.2014)

Nechat se unášet na vlnách fantazie a na svou dobu úžasných triků Karla Zemana se člověku asi nikdy úplně neomrzí...Ač musím přiznat, že zejména záběry na ještěry a jinou pravěkou havěť mi do tohoto filmu nějak neseděly. V originále Julese Verna pro ně, aspoň co si vybavuji, místa není. Na druhou stranu ale takový nápad, jakým se podařili nakonec dinosaurry zlikvadovat (viz bouchání hrnců - ",střelba jim připomíná hřmění a toho se ne nebojí, ale řinčení hrnců ano, neboť to je doba železná a ta je vyděsila...") považuji za vážně moc vtipný. Pak se mi též velmi líbily všechny ty ironické a satirické narážky na společenské dění a válku (uzavírání různých mezinárodních smluv a vojenských paktů). A nemohu zapomenout ani na líbeznou hudbu mého oblíbence Luboše FIšera. (24.04.2022)

Mám filmy Karla Zemana a jeho vize románů Julese Verna moc rád, ale tato výprava na kometu mě nedokázalo dostatečně uchvátit. Ani přehlídka vizionářství není tak oslnivá, jak bych chtěl, i když závěr má své kouzlo stejně jako některé hlášky a vtipy. Samotné poselství mi však přišlo až příliš tlačené do popředí až skoro vnucované. Nejvíc mě překvapuje, jak je těch 74 minut natažených, až je to zarážející. Takže teď jdu počkat na svou slečnu z pohlednice já... (14.02.2010)

Snová kompozícia, plno bláznivostí, zvláštne a prekvapivé obrazy. Celok pripomínal akési absurdné, no pritom zúfalo reálne cirkusové panoptikum. Všetko toto popri neustálom striedaní hromového hluku bojov a zemetrasení s tichými scénami mi skôr pripomínalo adaptáciu atmosféricky podobne ladeného románu Jana Weissa Dom o tisísich poschodiach, než stvárnenie rovnomennej verneovky. (31.12.2013)

Príbeh sa aj napriek stopáži celkom vleče, ale rovnako je to film, ktorý dokáže svojím vizuálom a pôvabnou Magdou niekoľko krát vyraziť dych. Zeman patril určite k tým vizuálnejším režisérom, čo je v rámci doby a politickej situácie pomerne rarita. Využitie farebných filtrov, animácie a prostoduchého herectva Emila Horvátha ml. tvorí filmu komplexnosti( až na toho Horvátha), kde aj na malom poli a s malým množstvom postáv môžme hovoriť o premyslenom a niekoľko vrstvovom svete. Na kométe je síce v mnohom nelogický, ale určite pôsobivý film. Na Cestu do Praveku to ale v rámci akejsi rozprávkovosti a premyslenosti nemá. (14.10.2016)