Na kometě

Lehkovážná trefná satira, vtipná ironická hříčka spojená s dobrodružným výletem na cizí, zdánlivě nepřátelskou planetu. Karel Zeman zkrátka věděl své, ale pracoval s bezbřehou fantazií i s vlídným pochopením - a tak si mohl dovolit shovívavý nadhled, když vypodobnil chaotické hemžení nafoukaných nekritických tvorečků, kteří se pokládají za pány všehomíra a přitom své jedinečné nadání zaměřují v mnoha případech výhradně na zkomplikování života všem ostatním jedincům svého druhu. (10.05.2012)

Klasická zemanovština, jak ji cítím: pohlednicové obrázky světa, v němž nelze být „doma“. Jde z toho úzkost, prázdnota. Ani z hlavního hrdiny nemám jako divák dojem, že by to byl „můj člověk“. Za zdánlivě naivně povrchní angažovanou satiričností jsem zaslechl nesmírně silnou a vtipnou výpověď o našem světě. Mnohé mi v tom filmu připadalo slabé, ale kupodivu to nevadí. Jeho síla je v obraze. Nejen ve smyslu živého výtvarna. Je to koláž civilizace a prehistorie, zároveň laboratorní situace civilizačních a mocenských ostrůvků vesmírným převratem totálně odtržených od svých „pevnin“. Do toho dva konkrétní lidé – láska koloniálního důstojníka a polovíly z pohlednice. Ale co je možné v kolážovém torzu světa spadlého na cizí planetu, není možné s návratem do reálných souvislostí Země. (19.02.2011)

Tohle prostě k Zemanovi sedlo nejvíce, vůně exotiky, přelom 19. a 20. století a Verneovské fantazie. Výsledek by nemohl být lepší. Jeho postarší (ale přesto dokonalé) speciální efekty se skvěle snoubí s naivním námětem o životě na kometě. Snad 80% záběrů je bráno přes dokreslovačku, což je technika, kterou Zeman ovládal dokonale a dokázal se tak maximálně přiblížit předloze a době jejího vzniku. Jsem přesvědčený, že co se týče filmů podle knih J. Vernea, je Zeman světová jednička. (13.10.2008)

Příběh z družinových představení mého dětství prozrazuje Brdečkovu scénáristickou absenci a při oslabení prášilovského poselství a výrazných hlavních postav se musí spoléhat na herecké výkony a jemnost milostného citu. Naštěstí je tu ještě trikové kouzlení a planetární magie, která kdysi na plátně působila s hudebním doprovodem velkolepě. (02.11.2015)

Mám filmy Karla Zemana a jeho vize románů Julese Verna moc rád, ale tato výprava na kometu mě nedokázalo dostatečně uchvátit. Ani přehlídka vizionářství není tak oslnivá, jak bych chtěl, i když závěr má své kouzlo stejně jako některé hlášky a vtipy. Samotné poselství mi však přišlo až příliš tlačené do popředí až skoro vnucované. Nejvíc mě překvapuje, jak je těch 74 minut natažených, až je to zarážející. Takže teď jdu počkat na svou slečnu z pohlednice já... (14.02.2010)