Reklama

Reklama

Režisér se vrátil do doby nacistické okupace, ukazuje obludnost systému, který dokázal z rasových důvodů postavit miliony lidí mimo zákon a odsoudit je k smrti. Do doby, kdy začaly první transporty a kdy se mezi pražským židovským obyvatelstvem začala šířit bezmezná hrůza. Hlavní postava příběhu - židovský lékař, docent Braun nachází ve své bídě a ponížení dosti sil vzdorovat nepříteli nejnebezpečnějšímu: Strachu... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Recenze (80)

gudaulin 

všechny recenze uživatele

"Tatínku, kdo je to hrdina?" - "To je člověk, který umřel zbytečně. Narozdíl od těch ostatních, kteří zbytečně žijí." Když jsem nedávno hodnotil Brynychův Transport do ráje, napsal jsem, že jde pravděpodobně o jeho nejlepší film. Jenže to jsem ještě neviděl jeho snímek ...a pátý jezdec je Strach, který od toho okamžiku považuju za skutečný vrchol jeho tvorby. S Transportem do ráje má tenhle film řadu společných prvků, je vidět, že je tvořil jeden tvůrce v jednom tvůrčím období. Černobílý obraz, zajímavá kamera, expresivně vyznívající scény, tragika lidí v bezvýchodné situaci. Tenhle snímek ale líp využívá svůj prostor, nejsou tam dlouhé prázdné záběry. I ty pražské uličky bez lidí mají svůj význam a vyvolávají pocit stísněnosti a tušení reálné hrozby. Brynychův hrdina výborně zahraný Miroslavem Macháčkem je nešťastný člověk na špatném místě. Žid v protektorátní Praze, který dobře ví, kam vše směřuje, a díky své inteligenci a vědeckému analytickému myšlení si nedělá o svém osudu nejmenší iluze. Snaží se odreagovat od neradostné reality pečlivým vykonáváním své práce a opatruje zkonfiskované hodiny na příslušném okupačním úřadu. Jednoho dne se mu naskytne příležitost pomoci zraněnému příslušníkovi odboje a svým způsobem se pomstít režimu a ještě naposledy projevit své lidství. Film je výborně obsazený a je jen málo podobných kousků, kde se na tak malé ploše objeví spousta slavných jmen naší kinematografie v epizodních rolích. V uzavřených prostorách pražského činžáku obsazeného gestapem se taky velmi dobře obnažují lidské charaktery, které znovu naruby převrací instinkt sebezáchovy a strach ve všech možných podobách. Mám jen jednu připomínku - život mě naučil, že lidé pod tlakem se chovají často naprosto jinak než v době pohody a zklame často ten, do koho byste to neřekli. Tady je slabý článek od začátku jasný a režisér, resp. scénárista, si neschovává žádné překvapení. Celkový dojem: 85 %. ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Komorní expresionisticky laděné psychologické drama z období let protektorátu. Skvělé herecké výkony, zejména ten hlavní Macháčkův,velmi výrazný a osobitý v postavě židovského lékaře Brauna, působivá, tísnivá, dusná a hysterická atmosféra plná bezmocnosti, ale i jistého odhodlání a sebeobětování, deprimující hudba Jiřího Sternwalda a zajímavá kamera, to vše povyšovalo tento film na tehdejší nadprůměr a z období let protektorátu se jednalo určitě o jeden z nejlepších natočených snímků vůbec. A vůbec mi nevadilo to, že jsem si chvílemi myslel, že nejsem vůbec někde na sklonku let třicátých a na začátku let čtyřicátých, ale až někde v šedesátých letech..Bylo tam pár rušivých elementů (hudba, houkání, auta, domy), to vše vypadalo místy až příliš moderně, ale vždycky jsem se nad to dokázal nějak povznést..Vynikající a téměř bezchybné filmy jako "Vyšší princip", "Romeo, Julie a tma", "Transport z ráje", nebo starší "Daleká cesta" to v sobě neobsahovaly, proto si jich přeci jenom cením o trochu víc..Co se týče Zdeňka Brynycha, tak ten se po svém mimořádném již zmiňovaném snímku Transport z ráje (1962) po dvou letech znovu vrátil k tématu nacistické okupace a opět si myslím, že udělal dobře..Film se mi líbil, a to určitě nejen mně.. ()

Reklama

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Rychlým a přesným udáním chráníte svou vlastní bezpečnost.“ Těžký a jakoby odosobněný film. Tento snímek rozhodně nejde divákovi naproti. Je totiž v mnoha složkách velmi nepříjemný. Na tom má lví podíl opravdu dominantní zvuková složka, ta totiž nabízí paletu všemožných nepříjemných zvuků a ruchů s jediným účelem, a to, aby se divák cítil podobně (hrozně) jako postavy. Proto každé zazvonění telefonu či zvonku, různá cinkání, odbíjení zvonů, bouchnutí dveří, lidský křik atd. jsou jakoby zesíleny a řežou do publika stejně jako do již zmíněných postav (dobrým příkladem je třeba mírně nesnesitelná pasáž v blázinci, kdy má divák citelnou potřebu všechno v něm umlčet). To, spolu s velmi častým zhasínám a naopak rozsvěcováním světla, napomáhá k velmi hutné atmosféře, která obsahuje dusno, stísněnost, paranoiu a jak už je patrno z názvu filmu, především strach. Zpočátku se snímek soustředí jen na hlavní postavu (výborný Macháček), ale čím dál víc se pak věnuje i dalším obyvatelům onoho domu, a nutno dodat, že to byl dobrý tah, ostatně „vedlejší“ postavy jsou chvílemi dokonce ještě zajímavější (Adamíra, Vinklář). Zvláště když pak na scénu nastoupí gestapo. Výborný je pak i konec s pochodem kolem bedny a zákeřnou otázkou ještě více prohlubující vzájemnou nevraživost a nedůvěru. Škoda jen slabšího začátku a některých záběrů, které tu byly jaksi navíc, proto „jen“ silné 4*. „Člověk je jako to, co myslí. To nemůžete změnit.“ ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Při pohledu na filmy jako Rosselliniho PAISA, ŘÍM OTEVŘENÉ MĚSTO nebo Truffautovo POSLEDNÍ METRO - ve výčtu bylo možné dále pokračovat - se může nakrátko zdát, že filmy podobného dosahu a hloubky naše národní kinematografie hraného filmu postrádá. Brynychův STRACH - a není osamělý - dokládá opak. Působivá konfrontace s dobovou současností vzniku filmu dnes - ve světle toho, co je známo - svou mnohovýznamovostí mrazí. Dusivá atmosféra druhé heydrichiády - to je nejpravděpodobnější časové zařazení filmu, který ve svých časových mikroměřítcích důsledně usiluje o opak - otevírá mezní situaci, v níž se obnažují charaktery v celé své nahotě: Někdy velké, jindy záprdkovské a až příliš často ničemné. Otázkou je, jak to všechno vymezit. Příběh neokázalého hrdiny doc. Brauna, skvěle ztělesněného Miroslavem Macháčkem, pro nějž to byla životní role, stojí na vrcholku této pyramidy. Z mozaiky dalších osudů reprezentativního žižkovského domu vyniká rodina dr. Veselého, jejíž dominantní charakteristikou jsou užaslé, nicnechápající a všemurozumějící dětské chlapecké oči nejmladšího člena rodiny. Skvostnějšího krhounkovského padoucha, jak jej v pro sebe zcela atypické úloze skvěle ztělesnil Josef Vinklář, si lze jen stěží představit (v této souvislosti se mi vybavuje Hrušínského Spalovač). Za zmínku stojí i výtečné kreace Evy Svobodové a - jako dokumentace i jako výkon - zejména Olgy Scheinpflugové. Výtečná je i dokonalá neosobnost gestapáků; zde se na své nejvlastnější interpretační parketě dokonale pohybuje Jiří Vršťala a zcela atypicky, ale naprosto přesvědčivě působí Jiří Pleskot a Milan Mach. Ve výčtu rolí-postav by bylo možné pokračovat. Zdá se, že filmu prospěl kolektivní scénaristický přístup, ale nadto všechno je nutné vyzvednout mimo literární předlohy Hany Bělohradské Brynychovu režii a Kališovu kameru, pro mne osobně nejpůsobivější v introspektivních scénách, jimiž postupně prochází značná část protagonistů STRACHU. V tomto filmu dostala česká - tehdy československá - kinematografie jednu z nejvýraznějších a nejpromyšlenějších analýz-pohledů na odvrácenou tvář okupace. Na pozadí toho, proč na počátku července 1942 250 000 Čechů hajlovalo k uctění památky katana nejen českého národa, ale vlastně celé okupované Evropy Reinharda Heydricha (exilová vláda tento fakt výstižně vyložila slovy, že ruce sice hajlovaly, ale v očích byl patrný o to jednoznačnější nesouhlas, odpor a nenávist) lépe chápeme povahu lidí, jimiž jsme i my sami. Člověk je stvořen ke štěstí tak jako pták k letu. Ale křídla lze zlomit a vůli létat potlačit nebo zcela zničit. I to je lidská povaha a lidství vůbec. ()

Morien 

všechny recenze uživatele

Nádherná filmová podívaná, která jednoznačně zahýbe s mým osobním žebříčkem nejlepších českých filmů. Všechno je přesně tam, kde to má být, aby dívání svíralo srdce na správných místech. Filmy. Lidé. -"Tati, kdo je to vlastně hrdina?" -"Člověk, který zbytečně zemře, narozdíl od těch ostatních, kteří zbytečně žijí." ♥ ()

Galerie (19)

Zajímavosti (6)

  • Představitel Armina Brauna Miroslav Macháček si přál, aby se všechny záběry natáčely napoprvé. Záběr se mohl opakovat jen tehdy, pokud nastala technická chyba. Věřil, že se tak všichni budou na práci na filmu lépe koncentrovat. Dlouhý monolog v první třetině filmu byl natáčen dvakrát, pro film byla přijata druhá verze. (Araneae)
  • K dotočení erotické scény pro export filmu do zahraničí se vrací Josef Škvorecký ve své knize. "Z přísně dodržené stylové jednoty toho vynikajícího filmu se vymyká jenom nepochopitelně dlouhá sekvence z nacistického vojenského nevěstince, v níž nejprve lze spatřit asi dvacet zcela nahých prostitutek pod sprchami. Kamera, až do té doby ostře kontrastní, prusky přísná, se náhle přeostří na eroticky dráždivou lyričnost a neobyčejně dlouho se mazlí s mokrými ňadry a zadky. Pak na scénu vtrhnou němečtí vojíni v realistických uniformách, aby si užili s židovskými prostitutkami (a tím se nepochybně těžce provinili proti Norimberským zákonům). Hned nato se film opět vrátí do halucinační vize a přísné stylovosti. Když jsem film uviděl poprvé v Praze, tahle docela pěkná, leč trochu nelogická sekvence v něm nebyla. Když jsem ho uviděl v Torontu, najednou, kde se vzala tu se vzala, byla tam. Pak jsem si vzpomněl, jak mi Bělohradská jednou řekla, že na přání zahraničního distributora musí Brynych do filmu přitočit pár metrů." (Zdroj: Všichni ti bystří mladí muži a ženy: osobní historie českého filmu) (Araneae)
  • Na filmu spolupracovala také výtvarnice Ester Krumbachová, která byla pověstná tím, že dbala na zdánlivé drobnosti, které divák na první pohled nevnímá, ale přitom film dotvářejí a posilují. Před natáčením klíčové scény zapřišla za Miroslavem Macháčkem a přinesla mu kostku cukru, provázek a nožík. On se jí zeptal, proč mu to dává. „To si dej do kapsy saka,“ řekla mu. Macháček namítal, že to ve scénáři vůbec není, a navíc to nikdo neuvidí. „To je pravda,“ odpověděla mu, „ale ty jdeš do transportu a tyhle tři věci ti možná zachrání život.“ Macháček to ocenil, protože mu to jako herci pomohlo. [Zdroj: reflex.cz] (alonsanfan)

Reklama

Reklama