Vlkodlak v Londýně

Samotný námet s kvetinami, ktoré kvitnú pri splni, a vôbec celá exotická expozícia zo začiatku filmu sľubujú veľa, no príliš veľa neskorších dialógov zbytočných vedľajších postáv (hlavne dve staré alkoholičky) a úplna absencia kulís nočného Londýna, na ktorých sa dalo krásne stavať, všetko oslabujú. Film je skôr interiérovým komorným príbehom, čo by nevadilo, keby jeho dramatickú hĺbku neoslabovali jednak spomenuté "dialógy navyše", a rovnako i nepochopiteľná prítomnosť humoru. (10.11.2005)

První vlkodlačí film na světě dopadl na výbornou, ale jelikož jsem viděl Vlkodlaka(1941) nemůžu prostě dát plné hodnocení. Jistě film nepostrádá geniální atmosféru(koukal jsem na to se sluchátkama a u jedný scény si i bál:-)) a má úžasnou délku, která příjemně uběhne. Ale jak jsem řekl prostě Vlkodlak je legenda, ještě tady není tak úžasná maska, spíše to vypadá jako taková nedodělaná a nedoladěná maska vlkodlaka. Příběh je možná lehce úsměvnej ale dokáže udržet v napětí. Byl jsem nadšen ale na plný počet to nevidím. (28.06.2010)

Ještě před tím nejznámějším vlkodlakem Larrym Talbotem tu byl Vlkodlak v Londýně, který navíc ani nebyl americký, i když byl v americké produkci :). Tam kde byl Vlkodlak s Lonem Chaneyem takovým tím klasicky hororovým nadpřirozeným snímkem tak tady je zápletka zasazená do takového dobrodružně steampunkového scifi pozadí s botanikem doktorem Glendonem, který ve své laboratoři se CCTV začátku 20. století testuje všemožné lidožravé rostlinky, ale především se zajímá o jednu zvláštní rostlinu, která je jen v tibetu, a která kvete jen za měsíčního svitu. Není ale jediným, kdo se o tuto rostlinu zajímá, což pohání celý děj dopředu a překvapivě to dává prostor i k takovému uhozenému humoru, kterým prakticky všechny postavy oplývají. Film je to takový dost přímočarý a nic moc objevného nebo překvapivého v něm není, jenže právě díky tomu na halvu padlému vtipu a lehce scifi kulisám je to taková kuriózní záležitost, která určitě přinejmenším pobaví kontrastem běsnění vlkodlaka a vtipných paniček s jejich komickými replikami :). (20.03.2011)

Čím větší očekávání, tím větší zklamání? Asi jo, ale u tohoto filmu to neplatí až tak subjektivně. Dostal jsem totiž přesně to, co jsem očekával - variaci na Jekylla a Hyda, nádherně namaskovaného vlkodlaka, tragické prokletí, démonického karpatského doktora Yogamiho a klasickou universalovskou hororovou atmosféru. Ale stejně nejsem spokojený a marně se pídím, proč tomu tak je. Snad postojem k hlavnímu hrdinovi, k němuž nejde cítit lítost ani účast, ale ani to není takové to sympatické bezcitné monstrum (jako třeba bezchybný Yogami). Snad že místo toho, aby děj gradoval, spíš po atmosférickém úvodu postupně klesá (přestože do hry konečně vstoupí namaskovaný vlkodlak). Snad že vlkodlak v jednu chvíli vytrhá mříže z oken, aby se vzápětí nechal zmlátit zcela nesympatickým hrdinovým protihráčem. Snad pro ty dvě odpudivě a trapně "komické" babky, co působily strašlivě hloupě a vůbec se do snímku nehodily. Snad... no, prostě je toho hodně. Mrzí mě to, mrzí, ale víc jak 60 procent bych Vlkodlakovi v Londýně prostě nemohl dát. (07.10.2013)

O pár let mladší Wolf Man patří rozhodně k těm nejlepším vlkodlačím hororům vůbec, není-li vůbec tím nejlepším. Tento starší a snad i první významnější lykantropií postižený horor sice nenabízí natolik hutnou atmosféru, ale na druhou stranu oplývá slušnými maskami, originálním příběhem a zejména lehkostí vyprávění, kterou podtrhují až překvapivě zdařilé humorné vložky se stařenami z hospody. Nenadchlo, sic pobavilo a s úctou tedy ke třem vlčím zubům přihazuji ještě jeden. (02.05.2020)