Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jistě existují situace, které se téměř nezměněny mohou přihodit v jakémkoli věku - ve dvaceti, čtyřiceti i šedesáti. Když ve svém bytě naleznete cizího muže, můžete si právem pomyslet, že jste dopadl svou ženu (partnerku, milenku atd.) při nevěře, ačkoli vše může být jinak. Jednotlivé příběhy se navíc vyznačují tím, že v nich znějí pokaždé totožné dialogy. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (23)

Flego 

všechny recenze uživatele

"Novovlnné" experimenty boli v slovenskom filme od polovice 60-tych rokov bežné, niekedy však kontraproduktívne. Osobne znesiem len určitú dávku experimentov, tu sa rovnaký dialóg použil v troch poviedkach, čo je síce zaujímavá myšlienka, ale po obsahovej stránke film trpel. Paradoxne posledná, možno najslabšia poviedka bola aspoň vizuálne prepracovaná a dodala požadovaný umelecký rozmer. Potešila ma orchestrálna hudba Braňa Hronca a jeho orchestra. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Na začiatku (prvá poviedka) je mladícka snaha vymaniť sa zo stereotypu, symbolizovaná alternatívne rozbordeláreným bytom. Ani Ježiš v ňom ešte nedospel - má podobu plastikovej tučnej nahej bábiky pribitej na provizórny kríž. V strednom veku (druhá poviedka) striedajú rebéliu Revúce trúbky ničoty. Zvestujú prehupnutie do opakovanej maškarády. Jarmočná kolovrátkovosť sa síce nevytratila, len jej aktéri čoraz viac postrádajú rozjasané detské očarenie lampiónovými sprievodmi. Intenzívne cítiť uvedomenie si večného kolobehu márnosti, trapnosti a áno chľastu. História sa opakuje. To, čo v mladosti bolo drámou nových postupov sa neskôr stáva márnou túžbou po ich zachovaní. Väčšinou končiacou vyluxovaním obgrcaného koberca. A staroba? (tretia poviedka). Pošepky priznaný festival nesplnených nádejí, nevyplnených očakávaní, na konci ktorých nestojí balansujúci protiklad v podobe chápavej tváre generačne príbuznej starenky, lež pripravená oprátka. Celok ako hudba, kúzlo aj divadlo života v kostýmovo krásne rozvoľnenej atmosfére rokov šesťdesiatych. Trápnu nemohúcnosť vykĺznuť z opakovania slovných schém v priebehu rokov vyvažuje originálne výtvarné stvárnenie a tiež bigbítovo/nadžezlé skladby Orchestra Braňa Hronca. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Šedesátá léta nabízala řadu zajímavých experimentů, které měvesměs baví. Nápad předvést tři různé filmové povídky se stejným dialogem s odstupem dvaceti let mě nadchnul. Možná by to kouzlo bylo znásobeno, kdyby divák o této skutečnosti nevěděl. Lečo tento moment překvapení jsme byli ochuzeni. Přistihla jsem se, jak už u prvního příběhu v hlavě šrotuje, jak asi bude vypadala druhý příběh ... U toho druhého už jsem se mírně nudila, protože díky nastavenému dialogu jsem věděla, co přijde a provedení bohužel příliš nepřekvapovalo. Líbila se mi třetí povídka, kde se podařilo se znastavené šablony krásně vylhat a bavily mě krásné grimasy Jozefa Krónera. Dialog byl dostatečně avantgardní, zajímavé bylo i výtvarné zpracování (byť jsem se z titulků nedověděla, kdo to měl vlastně na svědomí ...), ale nemohla jsem se ubránit dojmů, že vnější efekty přebyly děj. Kamera byla u prvního příběhu až příliš divoká, sice to mělo svůj výzhnam, ale mému oku to příliš nelahodilo. Počin zajímavý, ale připadala jsem si jako na výstavě moderního umění - sice se podívám, ale denně bych na to koukat nemohla. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Výborná, slovenská alternativa, která se může hrdě postavit do řady filmů Nové vlny. Ať žiješ, jak žiješ, život před Tebe klade v podstatě stále a ty samé situace. Životní kolovrátek stylizující se zde do stále stejných dialogů, krásné ženy i velmi zdařilá hudba. Závěrečné divadelní představení pod dozorem J. Kronera výborně podtrhuje celkovou uvolněnou atmosféru snímku. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Muž a žena nikoliv po dvaceti, ale hnedle po dvou letech. A za ústřední geniální nápad by se nemuseli stydět ani Godard spolu s Truffautem. Místo Anouk Aimée a Jean-Louis Trintignanta se v hlavních rolích vystřídají tři páry a pokaždé je jeden z nich dabován. A dokonce ani to mi nevadilo, abych si užívala tak krásné novovlnění. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv velmi rád nacházím filmy, které se zcela odlišují od tradiční produkce a některé z nich mě dokážou skutečně hodně nadchnout, se samoúčelnými experimenty mám většinou problém. Nápad vystavit film ze tří povídek, z nichž každá má jiný děj, prostředí i postavy, ale úplně stejné dialogy, je bez diskuze velice originální, rozporuplnější zůstává samotné provedení. Během úvodní povídky jsem měl pocit, že umění je zde spíše prokoukat se filmem ze strany diváka, Skolimowského styl mi těžce nesedl. Kdyby se celý film nesl ve stylu první povídky, asi by skončil z mé strany někde na hranici odpadu a kdybych nebyl zvědavý, jak si tvůrci naloží s experimentem použít stejný dialog v dalších povídkách, asi bych to možná ani úspěšně nedosledoval. Solanova povídka už ale byla naštěstí pro mě dobře koukatelná, rovněž herecky i umělecky zajímavá, ač k úplnému nadšení mi stále cosi chybělo. A pak přišla na řadu závěrečná povídka od Zbyňka Brynycha, která pro změnu i sama o sobě zaváněla úžasnými (nejen) scenáristickými nápady a nadchla mě konečně tak, jak jsem si to přál od celého filmu. Vizuální hrátky s černobílou kamerou zde vytvořily podívanou ve stylu avantgardního videoklipu, v němž v detailně vystylizovaných obrazech krásně vyniká fascinující minimalismus Jozefa Kronera a v protikladu k němu zas půvab nestárnoucí Ljuby Hermanové. Využití oněch místy podivných útržkovitých dialogů ze života tentokrát v rámci jevištní hry nabralo do třetice ve filmu originální rozměr navíc.                                                               Film s číslicemi 20-40-60 v názvu by u mě za jednotlivé povídky získal hodnocení s číslicemi 1-3-5. Jako celek vnímám rozhodně zajímavý počin československé nové vlny, jež se v tomto filmu navíc hodně ponáší na tu původní francouzskou: mj. obsazením jednoho z klíčových herců tohoto filmového hnutí (Jean-Pierra Léauda, byť zde mě svým výkonem nijak neoslovil) a také průvodním hudebním motivem, který se lehce ponáší na část slavné melodie z filmu Muž a žena, na nějž i zdejší tvůrci navazují ústředním tématem. Váhám mezi 3* a 4*, jen ty děsivé dojmy z úvodní povídky mi brání jít výš. Také cítím, že podruhé se už na tento film asi nepodívám. Myslím, že ono přirovnání k výstavbě moderního umění je ze strany troufalky výstižné. 65% ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Věčný návrat stejného produkuje různost v lůně jednoty, díky níž se každý okamžik rozbíhá ve třech směrech, jen aby konvergoval ve vědomí diváka do jediného – pochopení, procítění? – bodu? – v němž neexistují tři různé varianty jedné předlohy, ale jediná matérie ve třech různých ztělesněních, které v divákovi musí koexistovat zároveň. Nejde o to sledovat možnosti ztvárnění jednoho textu v různých časech lidského života, ale o to, uchopit nemožnost přiblížit se v reálném světě tomu, abychom v životě viděli přítomnost složenou ze všech svých možností najednou. Slova, jež dostávají svojí pravdu až v ústech někoho jiného; opakování se v jiném kontextu, které zpětně vrhá světlo na něco, co přijde; realita rozpadající se v obraze a obnovující se v čase. Nejsilnější závěrečný dílec klenby (film funguje pouze jako celek) – 60 – pak v pohybu tragikomické metafikční reflexe, tak blízké 60. letům, ukazuje, že takové uchopení je dosud možné jen ve světě iluzivního umění, které je o to mocnější, o co se v realitě stává impotentnější. Jinak ale souhlasím s garmonem, že textová předloha filmu by si zasloužila více propracovat. ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Na jednej strane sa filmu nedá uprieť snaha o experimentovanie s jedným dialógom. Ďalej je to prvý slovenský náznak niečoho čo sa dá nazvať medzinárodným filmovým projektom - ako je napríklad v súčastnosti o niečo lepšia séria ďalších desať minúť, alebo Jarmuschove káva a cigarety. Ja viem, že porovnávať tieto filmy s týmto je trocha od veci, ale naozaj sa istá podobnosť aspoň čo sa týka prístupu k téme nedá odoprieť. Aj keď je tématicky tento film menej poetický. Veľmi mu ubližuje ohraničenosť jedným dialógom, ktorý až v poslednej poviedky s Krónerom je značne obzvláštnený. Ale tým, že nič nerieši a že jeho hlavnou témou je nedorozumenie čo nám je vysvetlené už prvou poviedkou, je film neprekvapivý a dramaticky nedotiahnutý. Film sa tak stáva nudným, vláčnym a aj napriek krátkej stopáži aj neznesiteľný. S týmto filmom ma Solan moc nenadchol. Aj keď sa musím priznať, že Jean - Pierre Léaud ma ako jeden z členov hereckého asnáblu skutočne potešil. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Mít to výsostnější text, aspirovalo by to na východňárské Loni z Marienbadu. To by ale asi musel psát Milota - český Robbe-Grillet... A kde ten v té době byl-(. Takhle je to hlavně bizár. Otázka do kvízu: v kterém filmu se setkali Jean-Pierre Léaud a Ljuba Hermanová (i zde dělá hvězdy-)... ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Fuckt nezdielam nadsenie s ostatnymi mentalmi ohladom tohoto "super genialneho skvostu". Roztahane je to ako tyzdnovy sopel na rukave, a prazdne tlachacky o medziludskych vztahoch sa nedali pocuvat. Ludi ako Docolomansky otvorene neznasam. 15 % ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Popravdě, nebýt té poslední povídky, která mi jako jediná přišla skvělá a povedená jak nápadem, tak jejím vedením, tak mám problém tomu dát vyšší hodnocení. Ten samotný nápad je naprosto skvělý, moc se mí líbí, přijde mi i originální a nemohl jsem se dočkat, jak to celé nakonec bude vypadat. Jenže pak přišla deziluze a první povídka mi přišla zajímavá jen účastí Jean-Pierra Léauda (který se tu znenadání objevil v československém filmu, ale nepřekvapilo mě to tolik, jako když se tehdy objevil u Tsaie v Kolik je tam hodin?... Tsai totiž do té doby v životě nepracoval s nikým jiným, než s tchajwanskými herci a v tomhle filmu se pak zničehonic objeví právě Léaud...), ta druhá zase nebyla špatně vedená, ale tak jako tak mi obě části přišly strašně mdlé. Ačkoli je chápu a v každé vidím tu jinakost, ale prostě mě bůhvíjak neoslovily. Jak už jsem psal, nebýt té poslední, tak si vůbec nejsem jistý, kolik tomu nakonec dám, protože ten nápad se mi líbí fakt hodně a zajímavý experiment je to určitě - jen mi ve výsledku nepřijde moc povedený. Slabé 3* ()

fefee 

všechny recenze uživatele

Depresívny film až hrôza, kto to prežije dopozerať až dokonca ako ja tak bude mu ešte dva dni nevoľno... ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Experiment, ktorý je až príliš experimentálny. Čakal som oveľa viac prepracovaný dialóg v kombinácii s obrazom. Tak, ako to bolo, dialóg sedel len v jednej z dvoch epizód, o tretej ani nehovoriac, to už vôbec nedávalo zmysel. Na to, že som dnes videl skvelo zreštaurovaný film vo výbornej kvalite, som očakával úplne iný zážitok, a malo ma varovať aj tunajšie priemerné hodnotenie. Myslím, že je tentokrát primerané. –––– Vraciam sa preto, aby som mohla znova odísť. ()

rainman93 

všechny recenze uživatele

Film mi připomněl výbornou knihu Raymonda Queneaua - Stylistická Cvičení. Jednotný obsahový materiál v několika variacích a podobách. Výsledek? Nic není jak se na první pohled zdá a především, obsah a forma (a zbavenost) nejdou od sebe oddělit pokud má něco dávat smysl a mít význam, nejen pro nás samotné, ale pro svět jako takový. Dle mého názoru velmi zdařilá záležitost, kde je za těžko posuzovat jednotlivé povídky izolovaně, neboť každá jedna ovlivňuje vyznění druhé. ()

ilclassico 

všechny recenze uživatele

Pro mě příjemné překvapení. V životě jsem o tomhle filmu neslyšel. A víte co? Navzdor opakujícímu se textu, byl jsem více napjat než u Batmana vs Supermana (i když je to mizernej film, já vím). Bez rozdílu žánrů za 4. ()

Reklama

Reklama