The Laughing Woman
Režie:
Piero SchivazappaScénář:
Piero SchivazappaKamera:
Sante AchilliHudba:
Stelvio CiprianiHrají:
Philippe Leroy, Dagmar Lassander, Maria Cumani Quasimodo, Mirella Pamphili, Gennarino Pappagalli, Karen ValentiRecenze (12)
Maria nevědomky zaujme místo otrokyně místo objednané ženy, která se na poslední chvíli omluví. Dr. Sayer Mariu uvězní ve svém domě a ukájí na ní své s/m choutky a sny. Maria tuší, že bude jen další v řadě mučených a následně utýraných žen. Rozhodne se udělat vše pro to, aby se role obrátily. Má však s psychopatickým doktorem vůbec naději přežít? Hra kočky s myší má vtipnou pointu. Mysteriozní erotický thriller nasnímala skvělá kamera - detail, celek, průhledy, podhledy, dvojité zrcadlo - v báječných interiérech (prostě Italové s vytříbeným uměleckým vkusem). Divák se setká i s díly několika významných umělců. Barvám vévodí oblíbená červená, hudba je tu dobová - 60. léta, tam zazní spinet, trocha cukrkandlu, varhan a temných strun. Speciální efekty má na svědomí mistr C. Rambaldi. Lassanderová se z polohy normální žena dokáže mávnutím proutku změnit ve svůdnou vamp. ()
On sa rád vyžíva v mučení žien a ich vraždení pri vrchole, ona by chcela mužov sterilizovať. No môže byť lepší základ pre osudovú lásku? Výtvarne krásne štylizované sado maso dielko, ktoré ale nie je ani erotický film, ani giallo. Je ale škoda, že v záverečnom akte tomu dôjde dych, následkom čoho máte dojem, že film trval dve hodiny. Čakajú nás dva zásadné zvraty, čo sa týka ako jeho, tak aj jej. Osobne mi finálna pointa neprišla nijako zvlášť revolučná ani šokujúca, vo svojej dobe možno, dnes už to pôsobilo skôr zmätočne. Ale inak pekne vystavaná hra pre dvoch protagonistov. 70% ()
Parádně zpracovaný střet mezi mužským a ženským principem, kde vítěz bere vše. Schivazappa svého diváka postupně vede od znepokojujícího thrilleru přes hravou romantiku až k de facto černé komedii a v jednom okamžiku velmi originálně pomrkává i po westernu. Nápadité, překvapující a decentně, a přesto vzrušujícím způsobem erotické osvěžení. ()
O art se nejedná (i přes vyobrazení veleslavné sochy Niki de Saint Phalle "hon-en katedral" - "ona katedrála"), ale i tak má film mnohé co nabídnout. Nejde tu totiž přímo o obsah jako takový, ten by se dal shrnout jednoduše: postupující feminizace společnosti vyvolá u machistického a psychicky nevyrovnaného, leč tím víc metodičtějšího muže, obrannou reakci v podobě snahy o to brutálněji a silněji, o kolik slabší jako muž obecně i konkrétně je, znovunastolit vládu nad ženou. Ale o obsah opravdu nejde, protože všechny verbální projevy onoho chladného inteligentního sadisty neznějí nijak inteligentně, ale spíš jako teorie gen. Jacka Rippera z Dr. Divnolásky... Ne o přímý obsah, ale o film jako celek tu běží. Z jeho celku jsou totiž cítit 60. léta v krystalické podobě (ale ne jako z Antonioniho, není to přeci art...) - design, hudba, místy hrátky s formou, elegantní nahota. Film je navíc značně sebeironický a proměnlivý (i když vskutku k samotnému konci předpověditelný, ale určitě ne od začátku), ne mnoho filmů po dvou třetinách stopáže zásadně změní kurz a začnou podkopávat samy sebe a své postavy. ()
Film mi doporučil Karlos80 a k tomu zde napsal komentář, kde není co dodat. Souhlasím s ním také v tom, že závěr byl trochu předvídatelný, ale film je klenotem od začátku a snad každá scéna je nádhera. Nemá cenu dál komentovat, je nutno vidět. Doporučuji nejen milovníkům italského filmu, je to opravdu filmová lahůdka. ()
Doprdele, jako ja neznasam, ked mam rovnake hodnotenie ako miestny konspiracny teoretik Karel Chrocht, teda miestny picus Karlos80, ktory veri na chujoviny ako NWO, zidovska ritualna vrazda a judaizovanu katolicku cirkev. No ale u tohoto filmu moje srdce artoveho hnedopicha vyslovene zajasalo, lebo mam rad filmovu cervenu knihovnu, ktoru naprikald Verbal nemusi, a milujem filmovy art, ktory - jak je tu uz znamo - dotycny uzivatel verbal tiez nemusi. Film je vyslovene artovy, ma pomale tempo, ale neuspava, vyborne dialogy a namakanu reziu. Dejova linia ustupila dozadu, film je len sledom volnych asociacii a je to len volne poskladana mozaika myslienok, obrazov a scen, ktora drzi pohromade vdaka rezii Piera Schizazappu. Fakt vidno, ze sa reziser pohral s kazdou jednou scenou, doraz sa kladie na detaily a vacsina deja sa odohrava v interieri. Su tu aj casti exterierove v prirode, kde travia cas on + ona. Nikdy som napriklad nepochopil kultovost Antonioniho diela Blow-up, ale tu ma Schivazappa vyslovene dostal, fakt som vyslovene hltal tento artovy film. Skoda velka, ze reziser Schivazappa po tomto filme uz nikdy nic podobne nenatocil, a myslim si, ze tymto dielom nastavil latku teda sakramentsky vysoko . 100 % ()
Chvili jsem se na zacatku bal, aby neslo o nejaky "mechanicky pomeranc"... Nastesti to zustalo na hranici divnosti, kterou jsem schopen jeste tak nejak akceptovat. Leroy za perfektniho uchyla/vraha, Dagmar za krasnou. Cili kdyz to shrnu do jedne vety - uchylny sadomasochisticko-sovinisticko-machisticky thriller o dvou hercich, natoceny spickovym artovym zpusobem, v cele s ultranadhernou krasavici z Prahy, a se skvelou muzikou. Fajnsmekrum lze vrele doporucit, pro bezneho divaka nestravitelne. P.S.: pobavilo, ze k vyjizdkam do prirody pouzivaji Amphicar 770, obojzivelne auto... 4- ()
Pozoruhodný, na dnešné pomery mierne erotický thriller s krásnou Dagmar Lassander narodenou v Prahe. Úchylný lekár robí svoj nový pokus a "testuje" ďalšiu ženu s cieľom dokázať nadradenosť mužov a zabiť... V každom prípade film vtiahne do deja a nepustí až do poslednej sekundy. A to doslova: Ešte aj pri titulkoch sa stane z diváka poslucháč - soundtrack od Stelvia Ciprianiho je geniálny. Tento neznámy klenot talianskej kinematografie si zaslúži oprášiť aj v našich končinách. /komentár #1/ ()
Velmi dobrý popis toho, jaké jsou v jádru ženy... ()
No,tak tolik facek jsem ještě od filmu nedostal.DÍKY TI Karlos80 za výborný tip. ()
Nadčasový, pozoruhodný, úchvatný, elegantní, film natočený ve velikém stylu, každá minuta filmu, každá scéna, to je dokonalost sama o sobě, prostě pecka, klenot, jak je libo, jinak ale skutečně jeden z nejoriginálnějších a nejnápaditějších italských filmů z konce 60s co jsem kdy viděl a možná dokonce vůbec. Skvělá stylová (lehký nádech avant-gardy) pop-artová věc s fantastickou psychedelickou scénografií, skvělou vizuální stránkou a kamerou, která dokáže udržet vzrušující pohled na senzační, značně omezený interiér v čistě art/ futuristic designu (jo tohle byla věc, všecky ty úžasné moderní dekorace, spolu s těmi všemi abstraktními obrazy!), film zároveň klade i velký důraz i na nejrůznější detaily. Impozantní byla např. obří socha ležící ženské s doširoka rozevřenýma nohama (jako když rodí) - kde se nachází vstup do jejího utrobí! Příběh zůstává výhradně omezen na vztah Leroye a Lassander, nalezneme v něm krom vskutku bizarní erotiky i tyto prvky - misogynii, voyeurismus, sadismus, S&M hry, ale i třeba humor. Fanda euro-sleazy a trashe si přijde skutečně na své. Celé je to ale velmi inteligentní, rafinované, smyslné a zábavné s mnoha zajímavými zvraty a s suprovým, leč možná trochu předvídatelným závěrem (ale to vůbec nevadí). Snímek má úžasné obsazení, krásná Dagmar Lassander - herečka původem z Čech (nikdy jsem ji moc nemusel, měl jsem vždy za to že neumí moc hrát - asi jsem změnil názor), balancující zde mezi dvěma rovinami (smyslnost, strach), kdy obě zvládá na jedničku, a na druhé straně perverzní narcista - s ledovým výrazem v obličeji Philippe Leroy jako její partner, oba ve svých rolích téměř dokonalý. Pro Dagmar to byl v její později velmi úspěšné filmové kariéře, velmi výrazný úspěch a dobrý posun vpřed, herečka tu má neuvěřitelně silnou obrazovou přítomnost, často se převléká a mění i svou vizáž. Tento film skutečně plně odkrývá nahotu a krásu těla Dagmar Lassander (tak jak se píše v její biografii) tak jako nikdy předtím a ani snad potom. V jedné pamětihodné scéně tady (schválně jestli uhádnete v jaké?) je opravdu téměř nepřekonatelná, to s jakou smyslností, hravostí, lehkostí a vůbec svým vlastním stylem tuto památnou scénu (jednu z z nejvíce nádherných a erotických chvil z celé italské kinematografie té doby!) zvládla, to se jen tak nevidí. Napovím jen, že tam zazní podle mě vůbec nejlepší skladba filmu "Sophisticated Shake". Podmanivé a ohromující skóre Stelvia Ciprianiho dobře pasuje i co se samotného prostředí týče. "Femina Ridens" je po všech stránkách vskutku pozoruhodný debut režiséra Schivazappa, který v historii italské kinematografie tímto svým filmem nastavil skutečně velmi vysokou laťku, a je pro mě zcela nepochopitelné že na tuto svou vysokou úroveň, už nikdy v životě nenavázal, nebo se ji alespoň nepřiblížil, což je opravdu veliká škoda, protože talent rozhodně měl. Je to asi jako v hudbě, kdy se skupině nebo zpěvákovi podaří napsat veliký hit (který se hraje dodnes) kdy ale později už na svůj úspěch nikdy nenavážou. Vybroušený sexy briliant - umělecké dílo a skutečně zážitek který se vám nejspíš už navždy vryje do vaší paměti. Pokud na film náhodou narazíte, nenechte si ho rozhodně ujít. Vřele doporučuji všem! Nedoceněný a neprávem přehlížený a opomíjený klenot, který si zaslouží určitě větší pozornost a publikum. Podobné filmy; "Venere in pelliccia - Le malizie di Venere", "Venus in Furs", "Lo strano vizio della signora Wardh", "La donna invisibile" nebo roztomilý "Diabolik". () (méně) (více)