Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mm13
    *****

    Na svoju dobu teda fakt absolútna bomba, až prekvapujúco verná odkazu predlohy Jamesa Jonesa. Zjednodušená čo do formy (samozrejme), nie už čo do obsahu. Vlastne aj z dnešného pohľadu je From Here To Eternity ojedinele triezvym výkonom, v ktorom útok na Pearl Harbor spĺňa skôr dramatický efekt, než aby slúžil na prezentáciu odvahy a obetavosti vysnívaného amerického národa. Jeden intenzívny ľudský príbeh vydá za tisíc falošných osláv, zvlášť ak je spracovaný s toľkým precítením.(9.8.2005)

  • Havenohome
    *****

    Nie také božské ako High Noon a Šakal, napriek tomu opäť nakladačka. Zinnemann je proste kúzelník, ktorému stačí dobrý scenár, pár hercov a nejaké kulisy a je z toho biják, že nemôžete dve hodiny popadnúť dych a sopel sa vám mieša so slzami. Nejde o to, že by nevedel režisér sugestívne podať aj akciu a násilie. Naopak, scéna pästného súboja, a záverečný nálet sú dôkazom prešpekulovanej filmárčiny, akú vie predviesť málokto. Boxovačka je bolestnejšia než v Zúriacom býkovi a útok Japoncov je dokumentaristický akoby ho točil Greengrass. Napriek tomu sú to jediné dve akčné scény v celom filme. Zinnemann sa zámerne pohráva s divákom, keď mu odoprie pohľad na očakávané násilie. Súboj medzi Prewittom a šéfom väzenia zostane skrytý, napriek tomu, že sa udeje on-screen. Rovnako ani raz nevidíme šikanovanie Maggia vo väzení, na ktoré sa divák teší od momentu, keď sa prvýkrát Maggio so šéfom väznice dostane do konfliktu. Explicitné násilie teda neukáže vôbec, alebo ho okázalo skryje za kulisy, akoby chcel povedať, že skutočná dráma sa deje niekde inde - vo vnútri postáv. Zinnemann je proste frajer, ktorý by mohol pokojne celý film exhibovať v prvotriednej akcii, no radšej podáva komornú drámu, kde sa herci rozprávajú v interiéroch. Napriek tomu, že sa bránim frázam o filmoch, ktoré chytia za srdce a sú plné ľudskosti, From Here To Eternity je dielo, pri ktorom nadobúdajú svôj pôvodný význam. Málo filmov v histórii kinematografie dokázalo vykresliť tak silné prieteľstvo a také humánne charaktery bez toho, aby to skončilo pri sladkom gýči.(9.4.2014)

  • StarsFan
    ****

    Film jsem chtěla vidět už dlouho, dokonce jsem si ho před měsícem přinesla domů, ale vinou všemožných náhod jsem se k němu dostala až letos na Festivalu v Karlových Varech. A možná je to tak lepší, protože velké plátno tomuto dvouhodinovému osmi-oscarovému klenotu americké kinematografie moc sluší. Už jen ten počet hvězd, který se Zinnemannovi podařilo ukázat na plátně, je obdivuhodný a přitom nikdo nehraje nějakou miniaturní cameo roli. Právě naopak, každá postava má v příběhu své místo, každá má svou úlohu a ovlivňuje svým jednáním ostatní. Přiznávám se dobrovolně, že pro mě byl největším tahákem Frank Sinatra, přece jen vidět mého oblíbeného zpěváka (a stále oblíbenějšího herce) v roli, za kterou dostal Oscara, se člověku moc často nepoštěstí. A ano, byl famózní, jen mi přijde, že podobnou kombinaci opilce-sympaťáka hrál několikrát předtím i několikrát potom, takže můj hlas v anketě "nejlepší herecký výkon kariéry" by dostal spíš za Suddenly (ačkoliv nebýt Odtud až na věčnost, nemuselo být žádné Suddenly). Shrnuto, podtrženo: Kvalitní padesátkové drama z vojenské základny Pearl Harbour, které obsahuje několik vynikajících (a dnes již kultovních) scén a končí událostmi z prosince 1941, kdy na pozadí nečekaného japonského náletu umírají i některé postavy; a jak už tomu ve válce bývá, jejich smrt je často hloupá až nesmyslná. Zvláštní pozornost si dle mého názoru zaslouží i závěrečná scéna na lodi s konstatováním, že jistá postava byla sestřelena japonskými stíhači. Taková byla válka. Taková byla armáda. Takový byl Frank Sinatra. Takový byl Burt Lancaster. Montgomery Clift. Deborah Kerr. A Donna Reed. Ti všichni si za své role zaslouží jen to nejvyšší uznání. [44. MFF KV 2009](6.7.2009)

  • Frajer42
    ****

    Velice kvalitní snímek pojednávající o proslulém útoku na Pearl Harbor a vzorovým přístupem americké vlády s tím spojeným. Nejenže válku s Japonskem USA vyvolali, ale dokonce své vlastní lidi ani o chystaném útoku neinformovali a nechali je zcela nepřipravené na pospas osudu. Tohle snímek jaksi zapomíná zmínit. Jinak se z mého pohledu jedná o mnohem duchaplnější film, než je ten Bayův. Sice se zde divák nedočká takového přívalu akce, ale je mu to do jisté míry kompenzováno obstojným dějem. Na svůj rok je film luxusní a 8 Oscarů je všeříkajících. Tento snímek nepojednává moc o útoku samotném (na ten dojde až v závěru), ale spíše o vojenském životě před útokem. Nechybí nějaká ta šikana, běhání za slečnami, či jen obyčejné večerní opíjení se do němoty. Nejednomu by se to mohlo jevit skoro jako práce snů. A vlastně se tento rituál tak nějak neustále opakuje, takže by se někomu mohlo zdát, že je děj poměrně prázdný. Snad všichni herci a herečky mi byly neuvěřitelně sympatičtí, a to vzhledem i hereckým výkonem. Nějak jsem se nestíhal výrazněji nudit. Snad jen těch vztahů tam mohlo být méně. Slabší 4 hvězdy.(30.10.2016)

  • rikitiki
    ****

    Výborná práce s detaily, které posouvají příběh a hrají si s očekáváním diváků (například když dozorce ve věznici významně potěžká obušek při přijímání nového vězně/ nebo když se milenka loučí se svým drahým, který dal patrně před ní přednost armádě, a přitom mu salutuje, protože se chrání před ostrým sluncem). Hlavně tyhle momenty a pak taky moderně pojaté postavy a jejich nejednoznačnost těsně před útokem na Pearl Harbor, který zrelativizuje všechny dosavadní vztahy i snahy. Najednou, tváří v tvář masakru se všechno předešlé jeví jako pomíjivé. /5. 6. 15./(5.6.2015)

  • - Montgomery Clift a Frank Sinatra se během natáčení velmi spřátelili a po nocích spolu často flámovali. (Kulmon)

  • - Film byl natočen za 41 dní. (Kulmon)

  • - Role Karen, kterou  nakonec ztvárnila Deborah Kerr, byla postupně odmítnuta herečkami Ritou Hayworth, Joan Fontaine a Joan Crawford. Rita Hayworth neměla o roli zájem, Joan Fontaine se omluvila rodinnými důvody, Joan Crawford pak nesouhlasila s filmovým kameramanem. (lucascus)