Příběh jeptišky

Skutečný, byť umělecky zkrášlený životní příběh Marie Louisy Habetsové (1905-1981) byl pro Audrey blízký zejména svým odbojovým - byť ve filmu jen naznačeným - vyzněním (sama Hepburnová působila v odboji rovněž přes svůj věk na hranici holčičího a dívčího období). Katolická církev a její mystéria jsou tu představena plně - věcně, nekarikovaně, ve vyváženém poměru světla a stínu aktivit řeholních komunit zatížených doživotním celibátem a ústraním. Středověk v první polovině dvacátého století - jak film prokazuje - nezmizel; za zdmi klášterních areálů žil v mnohém v podstatě nerušeně dál. Skutečně evropská, silná povaha se v korzetu, přijatelném pro více tvárné jedince, dusila; v mnohém přitom záleželo na způsobu, jimiž staletá dogmata byla prosazována. Tento portrét je silný právě tím, že je portrétem sine ira et studio (portrétem prostým hněvu a podjatosti). Audrey, jedna z největších hereček všech dob, i tady prokázala vícerozměrovost svého robustního talentu ve škále a tóninách, které pro dobové diváky musely být mimořádným překvapením. Totéž lze říci i o vnímavé a pozorné, místy až pietní Zinnemannově režii. Věrohodnost prostředí a kulis, mimořádná pozornost věnovaná uměřené podobě filmu výpravou, tento katarzní (očišťující a pročišťující) zážitek jen dále posiluje a rozvíjí. PŘÍBĚH JEPTIŠKY má nesporně silný nadčasový náboj. Pro současného člověka náboj až očistný. (04.12.2012)

Citlivě natočený film o erozi jednoho řeholního povolání. Ve výsledku je to drásavá podívaná, přičemž sestřiny pochyby zůstávají zčásti zahaleny tajemstvím. Navenek všechno funguje, ale v srdci se cosi hroutí. Zejména jeden ze tří řeholních slibů - slib poslušnosti - se stává hrdince kamenem úrazu. Je to slib pro svět nejméně pochopitelný, zdánlivě nejzbytečnější... čistotu a chudobu lze vysvětlit, ale poslušnost... k čemu? A přece není myslitelné, že by kdo došel ke svatosti jakožto cíli zasvěceného života, aniž by byl ochoten nechat plnit přání představených třeba i protikladná těm nejvznešenějším vlastním touhám. Bez poslušnosti není pokory. A bez pokory není svatosti. Sestra Audrey Hepburn je příliš inteligentní, aby to nevěděla a příliš pravdivá sama k sobě, než aby se uchýlila k pokrytectví a hrála dvojí hru. Proto volí radikální řešení - upřímné a ponechávající naději, že nejde o útěk před Bohem - které však bolí o to víc, že právě takto v 60. a 70. letech a od té doby až po dnešek následovaly její rozhodutí (často z mnohem slabších pohnutek) stovky dalších řeholníků a řeholnic, až se z druhdy katolické Belgie stala dnes výspa sekularismu. Krize poslušnosti se dotkla nejenom těch, kdo odešli, ale i těch, kdo zůstali. Ale to už je jiný příběh, o kterém autoři tohoto filmu v roce 1959 nemohli mít tušení... Nevědomky natočili svědectví (nezaujaté - neglorifikující a nehanící) o katolickém světě, jak již neexistuje. (13.06.2010)

Na veliké ploše rozložený příběh, kdy jeho první část je téměř dokumentárním filmem o životě v ženském kláštěře a o rituálech přijímání do společenství jeptišek, ale poté se rozvíjí do smělé šíře jak v rovině osobní, tak i historické. Zvěrečné vyznění, že lidská dobrota je pojem mnohem širší a všeobsáhlejší než dobrota uměle diktovaná a vytvářená zvnějšku přes víru v Boha, je mi velice blízké; i proto možná v hodnocení trošku nadsazuji. (28.05.2011)

Příběh jeptišky je dle očekávání dost zdlouhavá podívaná. Je to drama, které chvílemi zajímavě přibližuje život uvnitř kláštera, ale jakmile vychází do exteriéru, padá do nudnějšího průměru a stává se jen obyčejným hollywoodským dramatem. Je to vlastně naprosto stejný problém, který jsem měl u Zinnemanna i V pravé poledne. 6/10 (24.08.2016)

Příběh sestry Luke, který pojednává o boji se svědomím mladé řeholní sestry, jež je zkoušeno přísnými pravidly řeholního řádu. Děj se odehrává ve třicátých letech 20. století v Belgii. Belgie má rovněž jako jedna z koloniálních velmocí území na africkém kontinentu a to v Kongu. Konžská misie je potom životním snem mladé řeholnice Luke. Luke - Audrey H. - je opět dokonalá (třebaže jsem si ji v roli jeptišky nedokázal představit). Postupně s ní prožíváme počáteční kroky při vstupu do kláštera, pravidla noviciátu a všechny duchovní a niterní zkoušky, s nimiž se tato sestra potýká. Velká změna v tempu a v jakési jednotvárnosti nastává tehdy, když se sestra Luke přesouvá na misii do Konga. Tady mě velmi překvapila výpravnost celého snímku, jelikož se ocitneme v opravdovém africkém prostředí, kde se sestra Luke střetává s dalšími pochybeními ohledně poslušnosti vůči řádu. Poslušnost ji později opět zavede do mateřského kláštera v již okupované Belgii nacisty... Celý příběh je v podstatě o vnitřním souboji v duši mladé řeholnice Luke. Ta řeší zásadní otázku, zda-li je proti Boží vůli poslechnout hlas srdce (který však nestojí proti křesťanskému chování) na úkor přísných pravidel uvnitř řádu... Po celou dobu jsem pociťoval jakousi sklíčenost, která paradoxně vrcholí s poslední scénou filmu. Co mě nejvíce udivuje, je fakt, že jsem o tomto ohromném filmu dosud neslyšel a podle počtu hodnocení o něm neslyšelo i mnoho dalších. Po delší době jsem měl u titulku THE END zase ten blažený pocit ze silného filmového zážitku... a výkon Audrey H. mě zase utvrdil v tom, že je to nejen ta nejkrásnější, ale i nejlepší herečka všech dob. 10/10 (01.09.2010)