Reklama

Reklama

Posetitěl muzeja

  • Sovětský svaz Посетитель музея (více)
Sci-Fi / Mysteriózní / Drama
Sovětský svaz / Západní Německo / Švýcarsko, 1989, 136 min

Obsahy(1)

Ve světě zavaleném odpadky a sužovaném nestálými klimatickými podmínkami jakožto degenerující genetickou mutací, se hlavní hrdina vydává na výlet s cílem návštěvy zatopeného města zvaného Muzeum, v němž lze najít pohřbené ostatky starého světa. Na konečné stanici Odpadkového vlaku čeká na vhodnou příležitost, až moře jako každý rok na sedm dní ustoupí a on bude moci podniknout tuto nebezpečnou a svízelnou cestu. Jeho pobyt však neujde pozornosti místních sektářů, jež v něm a v jeho pouti spatří příchod tak dlouho očekávaného Mesiáše. (dvd-L)

(více)

Recenze (16)

Kkahunaa 

všechny recenze uživatele

Další film z pera Konstantina Lopushanského, který pracuje s tematikou poastapokalyptického prostředí. Vizuálně film může připomínat film Stalker. Stejně tak hlavní děj. linka. Hlavní postava se vydá na “výlet” mimo město. Čím více je však odloučen od svého běžného života, tím více si uvědomuje prázdnotu světa a celého svého počínání. ()

Maura 

všechny recenze uživatele

Ťažká atmosféra, všadeprítomné dusno a jeden cestovateľ zdevastovanou krajinou. Úvodná a záverečná scéna berú dych a to čo sa odohráva uprostred je pomaly plynúce a stupňujúce sa šialenstvo. Mentálna a fyzická deviácia, čakanie na Mesiáša, blčiace okná a hučiace more. Jedna z najlepších filmových verzií postapokalypsy. Nutkanie vidieť to znova. ()

Reklama

honajz2 

všechny recenze uživatele

Strašné psycho. Postapokalyptický svět, který zavalen odpadky a lidstvo se rozdělilo na mutanty (přezdívané jako debily) a "ty normální", přičemž ti normální se sice nijak vzhledově a chováním nezměnili, ale v mnohém jsou hloupější než mutanti, jelikož si neuvědomují, že jsou zatraceni a jsou ke všemu lhostejní, zatímco ale mutanti si zatracení uvědomují a neustále prosí Boha o spasení a vykoupení z hříchů. V tom se liší, právě ta víra v nějakou spásu z nich dělá víc lidi, než z těch normálních. Vše je zbarveno převážně do černých a červených barev, za okny penzionu permanentně hoří ohně, co chvíli zde někdo hlasitě křičí a celý tenhle postapokalyptický svět je už vlastně spíš Peklem. A do toho všeho přijíždí Turista, který chce najít Muzeum - ruiny staré civilizace... Už tak je to poměrně náročné a nesouhlasím s tím, že by to v druhé polovině rezignovalo na děj - právě naopak, děj se tady pořád vyvíjí dál. Teoreticky to není postapokalyptický svět, nýbrž předapokalyptický, leč to tak vůbec nevypadá. Celé to má strašně silnou atmosféru, která mě vtáhla a až na pár zbytečně utahaných míst nepustila, je to i dost slušně natočené a ten psycho vizuál tomu taky dost dává, jenže myšlenkově s tím filmem moc nesouzním. Ono to je i po tomhle směru dost náročné, všechno to pobrat a asi i mě něco uteklo, protože jsem si párkrát vzpomněl na Dny zatmění (což je jeden z hodně, hodně mála filmů, kde nejspíš moc dobře vím, že to něco chtělo říct, ale mě to úplně uniklo), nicméně všechno to směruje jen k jednomu. A tady přichází ten problém. Lopušanskij k Bibli a náboženství celkově přistupuje nejspíš dost radikálně a v Posetitěli muzeja se to dost projevilo. Podle jeho výkladu je lidstvo zatraceno, navždy trpět a Bůh (jestli je) mlčí a na lidstvo kašle, jelikož je plné hříchů a kvůli tomu si spásu nezaslouží. V Bibli se ale přece píše i o odpuštění a kdyby Bůh byl skutečně takový, jako je tady, tak je to spíš Ďábel než Bůh. A pokud by si náhodou někdo myslel, že to vidím až moc "růžově", nezapomňme, že tu je i očistec, ve kterém bychom většina z nás stejně skončila - pokud náš svět není očistec, ale to by bylo na jinou debatu. Nicméně ten konec je pro mě krapet nejednoznačný - SPOILER buď na sebe Turista vzal všechny dosavadní hříchy lidstva, tím ho vykoupil a on jako poslední na Zemi bude trpět, dokud nezemře (a co bude pak a jestli skutečně byl druhým příchodem Ježíše nevíme), nebo ho Bůh nevyslyšel, celé lidstvo do jednoho vymřelo (proto ti (asi) racci) a on jako poslední zešílí a zemře taky. KONEC SPOILERU Takže, byla tam naděje, nebo z toho nakonec vypadl naprostý nihilismus? Podle toho bych asi své hodnocení přehodnotil, ale bohužel se obávám, že se to spíš přiklonilo k tomu nihilismu. A v tom případě s tím obsahově nesouhlasím, protože ždibec naděje, ždibec něčeho pozitivního bude vždycky, ať si tvrdí kdo chce co chce. Proto mi naprostý nihilismus přijde jako poměrně naivní přístup k životu. Zatím zůstanu u průměrného hodnocení a počkám, až se mi to rozleží v hlavě. Hutné to bylo dost. Btw, přirovnání ke Stalkerovi mi přijde poněkud mimo, snad jen motivem putováním za nalezením něčeho lepšího, než teď je, ale jinak oba ty filmy mají jinou atmosféru, úplně jinak přistupují k životu a Stalker zůstane silně filozofickým po celou dobu, zatímco Posetitěl muzeja upadne časem do šíleného experimentu, který sice filozofuje stále, ale vlastně pořád o tom samém dokola. EDIT: Po čase ty slabé čtyři prostě dát musím. Mám k tomu výhrady, je jich hodně a jsou velké, ale zase na druhou stranu musím přiznat, že málokterý film ve mě zanechal tak silný a nezapomenutelný zážitek, ze kterého si hromadu scén pamatuji i doposud a dokonce tak výrazných, že na ně asi nikdy nezapomenu a že bych o ně byl schopný psát skutečně rozsáhlé rozbory. Ten film je prostě unikátní. Slabé 4* () (méně) (více)

honajz 

všechny recenze uživatele

Na můj vkus se Lopušanskij svým tématem začal až moc opájet, a nebylo to k dobru věci. Ve střižně mělo zůstat na zemi minimálně půl hodiny zcela zbytečného materiálu, pak by měl film nějakou údernost. A hlavní herec (a samozřejmě i všichni kolem něho) hraje skvěle ten přechod od rozumného, vlastně „rozumného“ muže z města po muže, který hledá Boha, ale přece jen to expresivní herectví ke konci mne už odrazovalo od celkové výpovědi. Jinak asi nejlepší scénou je recitace žalmu - ta v sobě má onu sílu žalmistů a žalmů samotných, i onu hloubku a myšlenku, kterou žalmy obsahují, jistý smutek i radost, podle toho, jestli člověk je Bohu daleko, nebo nablízku. Jenže to je jedna scéna. Na druhou stranu celé to božíhodové procesí je tak zbytečně dlouhé a nic nepřidávající a neříkající, až mne to málem unudilo do komatu. Nechápu také, proč se víc nepracuje se synem, který - i když je prezentován jako „debil“ - má ty nejlepší a nejzajímavější myšlenky (zdá se, že je víc Duchem obdařen, než hlavní hrdina). I ten děda, bádající v Bibli náhodně hledanými verši, mi přišel nakonec daleko zajímavější. A jinak ano - myšlenka je jasná: svět je peklo a hledáme z něj vykoupení a cestu ven, člověk sám si to peklíčko připravuje a dělá. O to víc mne mrzí, že film neposk♀1tne nějakou jednoznačnější odpověď - hejna ptáků na konci se sice dají vysvětlit jako nějaká Boží odpověď, ale hlavní hrdina páchá skokem sebevraždu, nebo si jde zaplavat do moře, či co? Nutno říct, že kamera a výprava je obojí skvělé a na vysoké úrovni, takové postapo, nebo spíše apokalyptický film, by v USA dělali maximálně počítačovými triky a nemělo by to tu šťávu. Celkově je pro mne ale Návštěvník muzea přes jasně věroučnou myšlenku zklamáním, protože se nakonec bál doříct jasné ano-ano, nebo ne-ne. (Jo, a muzeum jsem nakonec stejně neviděl.) Teď mi došlo, že celý film je o tom, jak Lopušanskij hledá Boha, a má pocit, že mu Bůh neodpovídá a mlčí. Jenže to je spíš problém Lopušanského (a jeho jisté ne-pokory), ne Boha. ()

HAL 

všechny recenze uživatele

První polovina filmu velmi příjemně připomene Tarkovského Stalkera, mísí pomalou post-apokalyptickou depresi s ekologickým přesahem a religiózním hledáním Boha, který odsoudil své ovečky do toxického pekla. Pak se ale film už čím dál víc hroutí do sebe, podněcování myšlenek topí v šílenství světa a u toho už svou pomalostí ubíjí... až se propadne do psychedelicky abstraktní teatrálnosti a mnoho-vše-nic-značnosti, ve které jsem se už zcela ztratil. 7/10 ()

Galerie (8)

Reklama

Reklama