Hledám Amy

*** a půl. Velmi poutavě a zajímavě vystavený hlavní trojúhelník vztahů. Skvělé a postupně se vyvíjející charaktery postav a chytrý a vtipný scénář s excelentními momenty. Vše je obohaceno o odvážné, opravdové dialogy bez servítek, jejichž podstatou je dost často sex. Hlavní postavy se o tomto tématu dokáží bavit tak, že Vás to bude zkrátka zajímat a přitahovat a budete zvědavi, jak se jejich hovory a vztahy budou vyvíjet dál. I člověku, jako jsem já, který je úplným opakem postavy, kterou ztvárnila Joey Lauren Adams, tyto ostré dialogy a styl příběhu zaimponoval. V něčem jsem se s ní i tak ztotožnila. Dokázala jsem ji pochopit, protože mi nápadně připomínala jednoho, mě velmi blízkého člověka. Několika minutový hlasový projev Lauren Adams mě utvrdil v tom, že jako zpěvačku bych ji nejspíš v oblibě neměla. Samotná písnička byla hezká. Její hlas mi však zněl jako nějaká nepovedená mutace Miley Cyrus a Hilary Duff. Hledám Amy je nápaditá, milá, pravdivá a smutná. Na závěr - ta pusa od Bena byla okouzlující:) (25.02.2010)

Uf, to už je let, co jsem tento film viděl poprvé... Dneska už je to vlastně film pro pamětníky a je to na něm i trochu vidět. Při dnešním návratu jsem měl neodbytný pocit, že bych měl ze svého původního hodnocení hvězdičku ubrat, přesto jsem se ji tam nakonec rozhodl ponechat, protože Ben Affleck hrál blba Holdena tak přesvědčivě, jakoby to ani nebyla filmová role. Druhým důvodem pro ponechání hvězdičky byl rozhovor, kterým byl Holden uveden do tajů lesbického sexu. Hodně pomohlo i to, že k lesbičkám (na rozdíl od všech ostatních pochodujících pod duhovými vlajkami) mám hezký vztah. (22.10.2020)

Kevina Smithe mám rád (nepočítám se ale mezi jeho fanoušky), ale to samé nemůžu říct o hereckých schopnostech Bena Affleka a Joey Lauren Adamsová mi je celkem dost nesympatická a tyhle dva problémy se zákonitě musí promítnout do mého hodnocení. Jinak nemám co vytknout, je to skvěle napsaná nebanální romantická komedie, ve které Smith dokazuje, že zvládá i o něco vážnější polohu, ikdyž ho mám radší v té více komediální a méně romantické (hlavně v obou Clerks a Mallrats). (15.09.2008)

Kevin Smith sebou jako tradičně přináší ambivalenci. Na jedné straně nestandardní romantická linie s dojezdem, geekovské fluidum, sexuální otevřenost či zajímavý rozbor nacisty Lukea Skywalkera a jeho černobílého táty a na druhé k Holdenově inteligenci neadekvátní švédská nabídka (zřejmě přednesená po užití Jayova zboží) či dětinské chování postav, které by ve svém životě potřebovali opravdový problém, aby věděli, co to problém je. Apropo, když už Mlčenlivej Bob jednou promluví, stojí za to ho poslouchat.. (01.09.2017)

Hledám Amy se až někdy do pětadvacáté minuty rozebíhá jako standardní romantická komedie: svobodný chlapec potkal zdánlivě svobodnou dívku, jsou si navzájem sympatičtí, začínají spolu chodit. Jenomže ta dívka není tak docela svobodná a více než chlapci ji zajímají jiné dívky. Nebo ne? ___ Smith se v málokterém ohledu drží žánrových konvencí. Humor je sprostější, postavy jsou nadrženější, zběhlejší v popkultuře a nepříliš jisté ohledně své sexuální orientace. Tradiční schéma sházení a rozcházení nesměřuje k předvídatelnému závěru a navíc je od začátku ozvláštněno tím, že jsou ve hře tři na sobě závislé postavy. Namísto plnokrevných hrdinů jde ale jen o trochu lépe prokreslené karikatury, zejména v případě Alyssy, ženy hříšné, citově nestabilní a lehce hysterické, se kterou Smith do značné míry nakládá, jako kdyby šlo o pouhé zhmotnění snu každého nerda. Jako vzorové manic pixie dream girl jí chybí autentičtější osobnost a coby bytost z jiného světa slouží zejména k tomu, aby citově nezralého hlavního hrdinu přiměla dospět (jedinkrát film přejímá její perspektivu, aby nám ukázal, jak na vztah reagují její kamarádky). Její osud režiséra nezajímá a logiku se v jejím jednání najít nesnaží. ___ Holdenův strach ze ztráty a nevratných životních rozhodnutí je nejlépe vyjádřen závěrečnou konfrontací všech tří postav. Nechce o nikoho přijít, nechce, aby na pohovce zůstalo prázdné místo. Teprve po této zkušenosti si uvědomí, že nemůže být vždy po jeho, že život není stejně jako komiksy naplněním jeho fantazií. Aby mohl učinit další životní krok, musí nejprve zabít jednu z postav svého komiksu a s tím symbolicky i svou závislost na dosavadním způsobu existence. Sdělení, které se nám Smith snaží předat, v sobě jistě má kus životní pravdy, ale je závažnější, než kolik jeho mikrokosmos komických figurek a dialogů o popkultuře a penetraci snese. ___ Realismus ve vykreslení mezilidských vztahů a citlivost vůči postavám si představuji jinak, což ale neznamená, že by Amy nebyla prvotřídní komedií. Vlastně je tak dobrou komedií zejména díky tomu, jak nepravděpodobně postavy uvažují a jednají. Smith ví, kde postavit kameru a jak rozmístit figury v prostoru, aby scéna byla vtipná už jen tím, kde kdo stojí/sedí a jak se tváří. Po většinu filmu mu stačí statická kamera a několik málo střídajících se prostředí. Bez podobné stylistické suverenity a perfektního timingu (zahřmení po vyznání „I love you“, prostříhávání zraňující konverzace s tvrdými střety hokejistů) by dialogy, na nichž je film postaven, tak nevynikly. Holdenova ztráta rovnováhy a zhoustnutí atmosféry jsou přibližně od poloviny filmu častěji vyjadřovány „nervózní“ ruční kamerou a film se alespoň způsobem snímání vzdaluje od frašky s pečlivě promyšlenými kompozicemi směrem k realističtějšímu záznamu spontánních emocionálních výjevů. Scénář sice ve své snaze o dospělost selhává, ale Smithovu režii bych za vyzrálou bez otálení označil. 75% Zajímavé komentáře: Subjektiv, Morien, chlievik (12.05.2018)